Hráči

První premiéra výroční sezóny Činoherního klubu přinesla velmi uspokojivou inscenaci Gogolových Hráčů. Dokud se nesla v proklamovaném označení "hazardní groteska", tzv. "jsem šla s ní". K závěru však začala sklouzávat z grotesky k taškařici, a přesně v tom momentu mě přestala bavit. Tempo se zpomalilo, sklouzlo k cyklení a natahování a zbylo tak spoustu času na to zamyslet se nad mnoha detaily, např. proč jsou zvukové ukázky z legendárního nastudování z roku 82 použity, když jsou použity tak řídce a není s nimi pracováno zásadněji.

U této hry se člověk určitému srovnání jen těžko vyhýbá a musím přiznat, že mě toto zpracování nezasáhlo tolik jako některé jiné. Oceňuji určitě snahu se odlišit a udělat to trochu jinak. Líbilo se mi přenesení do bližší současnosti, viděl jsem v tom docela hezky divoká 90. léta. Ale místy mi přišlo, že se až moc tlačí na pilu, jde se do přílišné komičnosti a absurda a mizí z toho ona krása hry, kdy podvodník podvede podvodníka. O. Rychlý ale jinak nezklamal, moc se mi líbili jeho břichomluvecké scény ala monology s kartami. A veskrze je to herecky dobře vyrovnané. Celkově neurazí, ale více nenadchne. Nicméně ještě krásná závěrečná scéna. 65%