Petr Husar

A PŘECE SE TOČÍ na desce pes. Jako dnes si pamatuji nahrávky televizních silvestrů s báječnými scénkami Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. Táta mi je opakovaně pouštěl a moc mne to bavilo. Jiří Suchý je samozřejmě Věc Makropulos a je neuvěřitelné ho stále vidět na jevišti v parádní kondici. Pěvecké i herecké.

Extravagantní díkuvzdání Jiřímu Šlitrovi - zaplněný Semafor, téměř nekonečný aplaus. Šlitrova hudba stále oslovuje a soubor Semaforu je vlastně mladý a také stále mladý, výborně hudebně vyladěný a energický.

Kytice v Semaforu je stále svěží a plná čerstvých květin. Soubor Semaforu je plný pěveckých talentů, mladých muzikálových herců, nadšený a energický. Pan Suchý má stále lehce ironický úsměv a chlapeckou jiskru v oku.

Z každé režie Ondřeje Sokola se raduji a po Ladislavu Smočkovi je pro mne symbol Činoheráku. Wilderovi aktovky nejsou snadnou divadelní materií, o to více radosti a nadšení mi přineslo aktuální zpracování. Cítím pokoru k divadlu, lásku k němu a nadšení, vůli. Vzpomínám na babi, která vždy po přestěhování rodiny jako první věc se šla přihlásit k místním ochotníkům.

Poéma MOSKVA-PETUŠKY Venědikta Vasiljeviče Jerofejeva byla v 90. letech zjevením. Mladí herci šestého ročníku konzervatoře v Divadle Na Rejdišti mi připravili jeden z divadelních zážitků roku. Derniéra byla bouřlivá a herci navíc získali Ceny Zuzany Navarové.

Edit Piaf se zase nově hraje, děvčata okupují Malostranskou Besedu a je to ohromný zážitek. Vanda Hauserová i Petra Bílková jsou naprosto dokonalé, zábavné i zraňující, diváka zaplavují všechny možné city, smích i pláč, radost i úzkost. Báječný divadelní kousek.

Z každého představení na Rejdišti cítím energii, živost, radost. Je to zatím syrové, hledající, ale vždy hodně slibné. Antigona Jeana Anouilha, psaná ještě v době okupace a tak obtěžkaná celou řadou významů, není vůbec snadná hra. Mladí herci v sobě objevovali všechny možné taje citů a významů, z mého pohledu statečně a nadějně. Tahle parta mladých herců se neztratí a divadelní budoucnost je před nimi.

Pěna dní v divadle D21. Křehké, poetické, smutné a neuvěřitelně silné divadlo. Přesně tak, jak jsem při prvním čtení kdysi dávno Viana cítil a vnímal.

Režii Davida Jařaba mám hodně rád a téma atentátu na Heydricha je mi blízké. Celé představení mne vtáhlo a nadchlo. Druhá část v Pečkárně, budově gestapa, mne hodně zamrazilo. Derniéra měl nebývalou sílu.

Hodně temné a intenzivní divadlo. Herecky dokonalé. Meet Factory mne nikdy nezklamalo, je to scéna, která posouvá české divadlo stále dopředu. Moderní a vzrušující. Nořící se k inspiraci do neuvěřitelných zdrojů.

HEDA GABLEROVÁ - NAOSTRO v Činoherním klubu je báječné představení skvěle sladěného souboru. Činoherní klub vždy stál na hereckých výkonech a v Hedě hrají všichni naprosto dokonale.

Jen velcí herci odehrají skvěle celé představení vsedě na jednom místě. To, co předvádí Milan Kňažko a Emília Vašáryová, je dechberoucí. Jako by to psal autor přímo pro ně.

Skvělý Michal Kern a Erbenova Kytice, jak jsem jí vnímal při prvním čtení na gymnáziu.

Bránické divadlo se vrací tam, kde bylo v 80. letech minulého století, kdy dávalo slavné inscenace pražské pětky. Čím dál lepší.

Skvělý román a výborný divadelní přepis. Jan Hájek se pro Houellebecqovy hrdiny snad narodil. Dokonalý v Serotoninu, báječný ve Zničit.

Báječná komerce. Divácké představení, které drží úroveň a nesklouzává za hranici kýče. Srovnatelné s italským filmem.

Přesně v havlovském duchu, bravurní herecké výkony, skvělá scéna. V dnešní době ještě aktuálnější než kdysi. Divadlo Mana stále roste a repertoár je krásně pátečnický.