Petr Husar

Jen velcí herci odehrají skvěle celé představení vsedě na jednom místě. To, co předvádí Milan Kňažko a Emília Vašáryová, je dechberoucí. Jako by to psal autor přímo pro ně.

Skvělý Michal Kern a Erbenova Kytice, jak jsem jí vnímal při prvním čtení na gymnáziu.

Bránické divadlo se vrací tam, kde bylo v 80. letech minulého století, kdy dávalo slavné inscenace pražské pětky. Čím dál lepší.

Skvělý román a výborný divadelní přepis. Jan Hájek se pro Houellebecqovy hrdiny snad narodil. Dokonalý v Serotoninu, báječný ve Zničit.

Báječná komerce. Divácké představení, které drží úroveň a nesklouzává za hranici kýče. Srovnatelné s italským filmem.

Přesně v havlovském duchu, bravurní herecké výkony, skvělá scéna. V dnešní době ještě aktuálnější než kdysi. Divadlo Mana stále roste a repertoár je krásně pátečnický.

Totální divadlo, které geniální Gombrowiczův text přenáší na prkna velmi kreativně a dává všem hercům příležitost excelovat.

Herecký koncert, i když oba herci jen stojí za svým pultem. Uhrančivé divadlo.

Naprosto úžasný Milan Kňažko ve skvělém představení Red Divadla na Jezerce. Mark Rothko, další avantgardní malíř, se mu povedl snad ještě více než Picasso kdysi v Ungeltu. Tak bouřlivý aplaus publika jsem už dlouho nezažil.

Divadlo Na Zábradlí Thomase Bernharda umí. Dávná představení Ritter, Dene, Voss (1996) a Náměstí Hrdinů (2003) byla skvělá. Divadelník (1999) v režii J. A. Pitinského s geniálním Martinem Hubou nezapomenutelný. Mýcení je v skvost v současném neuvěřitelně kvalitním repertoáru divadla. Zábradlí má snad nejlépe vyladěný soubor ze všech současných pražských divadel. Bernhard není jednoduchý autor, přesto se sál rozezvučí velmi častým smíchem.