Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1417)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 2.10.2026)
65%. Inscenace Tomáše Ráliše upozorňuje na aktuální problémy radikalizace mladých mužů, dnešní manosféra a virtuální skupiny na sociálních sítích mají leccos společného s nástroji propagandy, jaké používají nedemokratické režimy. Chápu, že Ráliš nechtěl jít psychologizující cestou, ale přišlo mi škoda, že divák vlastně vůbec nevidí postupné charakterové proměny hlavního hrdiny (od běžného školáka k Hitlerjugend, od nenávisti k židům k lásce k Else), tyto zvraty jsou ztvárněny ostrým střihem. Možná i proto mi inscenace přišla emocionálně poněkud chladná. Druhá část si dobře pohrávala s motivy vzájemné závislosti v toxickém vztahu.
(zadáno: 28.9.2026)
65%. Sweeney Todd je netuctová hudební podívaná, která kombinuje spektakulárnost se společenskou satirou. V nastudování ND vynikne hlavně hudební složka díky početnému orchestru pod vedením A.Pozidis. Potěší propracované pěvecké výkony, které vesměs zůstávají v muzikálovém žánru. Činoherní scény dopadly trochu hůře, herectví je často spíše nevýrazné, ale může to být i režijní koncepcí M.Čičváka, který potlačil grotesknost, s níž je tento muzikál obvykle inscenován. Scéně dominuje bílá dvojpatrová konstrukce, stejně jako kostýmy příběh nezasazuje do konkrétní doby. Sbor je místy trochu statický, přitom to tanečně umí i rozbalit (By the Sea). (více v reflexi)
(zadáno: 28.9.2026)
75%. Druhý jukebox muzikál s písněmi Hany Zagorové si dokázal udržet vysokou řemeslnou úroveň, kterou disponovala jednička. Inscenace režiséra J.Kříže je svižná a opět plná skvělých pěveckých a hereckých výkonů. Vyzdvihl bych hlavně ústřední mladou dvojici (I.Jati a F.Antonio), Denisu v podání K.Steinerové a nejvtipnější scénu vystřihla K.Tudosa v dětské roli Bětky. Libreto U.Donátové opět přináší celkem jednoduchý a uvěřitelný příběh založený na mezilidských vztazích, přičemž písně v něm jsou zakomponované relativně nenásilně. Oproti prvnímu dílu trochu ubylo humoru, ale ani tentokrát se nijak netlačí na pilu sentimentality. (více v reflexi)
(zadáno: 24.9.2026)
65%. Inscenaci M.Amslera se určitě vyplatí navštívit minimálně kvůli velmi sugestivnímu pěveckému výkonu Vojtěcha Franců, člověk jen lituje, že jeho kontratenor nezní během představení častěji. Samotná hra mě až tolik nezaujala, byť má světlé okamžiky, kterými jsou především společné scény ústředního trojlístku, velmi dobře si se svým královským párem poradili V.Dvořák a především K.Knězů. Vedlejší postavy se místy zdají trochu zbytné a jejich dějové linky odvádí pozornost od toho podstatného. Tempo inscenace je občas poněkud rozvláčné.
(zadáno: 23.9.2026)
65%. Dramatizace režiséra Armina Petrase je silná ve výstavbě jednotlivých scén, méně se jí už ovšem daří přinést nějakou celistvou výpověď. Groteskně stylizovaná inscenace má spoustu zábavných i mrazivých momentů, ale najdou se tu i části, kdy se představení trochu táhne a bez některých epizod z Oskarova života by se divák obešel. Povedlo se vtipně zakomponovat live cinema části a herecký soubor v čele s A.Kameníkovou opět prokazuje svou skvělou formu, když s přehledem zvládá i vypjatě expresivní scény. Osobně mi příliš neseděly deklamativní sborové části.
(zadáno: 20.9.2026)
Nasazení Tartuffa je dnes dramaturgicky logickou volbou. Režisér M.Tyc jde v Šumperku cestou drobné aktualizace, která se ovšem projevuje spíše ve výpravě L.Holubové, která děj umístila do plechové garáže s lednicemi plnými alkoholu a zahradním grilem. I v pojetí některých postav se inscenace přibližuje současnosti, škoda jen, že se tvůrci nedokázali zbavit některých scén, které hru ukotvují v Moliérově době. Ve střední části, než Orgon (A.Stankuš) konečně odhalí Tartuffovu (K.Zajíček Grygar) povahu, inscenace trochu ztrácí tempo, závěr ale nabízí příjemně ironickou tečku. Herecky nejvíce zaujme L.Jančíková v roli služebné Doriny.
(zadáno: 18.9.2026)
Pomezí pokračuje v objevování dalších architektonických skvostů. V Laichterově domě se odehrává detektivní příběh s lehce mysteriózním nádechem, který pracuje s historií budovy, kde sídlilo nakladatelství. Jako vždy není možné stihnout zdaleka vše a poskládat si kompletní příběhovou mozaiku. Je potřeba se na něco zaměřit, osobně jsem se asi nejvíce věnoval postavě Berty (M.Vyhnálková) a jejímu pátrání po otci, který před lety beze stopy zmizel. Interakce se tentokrát od diváků neočekává, novým principem jsou komentáře, v nichž herci hovoří o své postavě ve třetí osobě a zprostředkují tak divákům její vnitřní život. Opět mohu vřele doporučit!
(zadáno: 15.9.2026)
Současná variace na Ibsenovu klasiku začíná velmi zábavně, postupně ale atmosféra houstne. Nina Segal umně propojila prostředí filmového natáčení s motivy původního dramatu. Hraje se v dnešních kulisách, ale stále jde o manipulaci ve vztazích a vytváření toxického prostředí za pomoci mechanismů moci. Postavy sice nejsou tak vrstevnaté jako u Ibsena, ale herci je dokáží podat uvěřitelně, vyzdvihl bych hlavně M.Dancingerovou jako Hedu zneužívanou i zneužívající. Režisér J.Havelka vedl herce spíše k realistickému vyobrazení postav. Určité napětí v některých scénách způsobuje nejistota, zda zrovna sledujeme realitu nebo filmové natáčení.
(zadáno: 11.9.2026)
V plzeňské inscenaci režisér J.Šmíd opět prokázal svůj cit pro výtvarné řešení svých prací. Scéna P.Vítka dobře evokuje omšelost a nevlídnost, která se propisuje i do mezilidských vztahů. Vhodně zvoleni byli hlavní představitelé M.Darnady jako Heathcliff a K.Kuchinková v dvojroli Catherine a Cate. Kromě romantické linky otevírá inscenace i témata jako bludný kruh sociálního vyloučení a odmítání jinakosti. Není to tak intenzivní a syrové jako Mikuláškova inscenace dle stejné dramatizace u Bezručů, ale určitě jde o zdařilou adaptaci tohoto románu o lásce, touze, pomstě a zlu.
(zadáno: 9.9.2026)
75 %. Tato jemná tragikomedie vypráví o zdánlivě běžných problémech, ale ukrývá v sobě hlavně zprávu o ženském přátelství a silném mezilidském poutu, které dokáže člověku usnadnit vyrovnávání se s nelehkými životními situacemi. I když text má místy tendence sklouzávat k sentimentalitě, šestice hereček pod vedením slovinské režisérky K.Pegan dokázal najít vhodnou míru, aby smích a slzy udržely v ideálním poměru. Nejvíce zaujaly Markéta Sedláčková, která jako M´Lynn suverénně zdolává ty nejvypjatější okamžiky inscenace, a Alena Antalová, jež má v roli Ouiser možnost plně rozvinout svůj komediální talent.
(zadáno: 6.9.2026)
65%. Modernizace Eurípidovy hry zaujme vstupním monologem Alkéstis (R.Malinská), která se jeví jako postava z ranku Ibsenovy Nory. Bohužel mužské postavy jsou zjednodušeny na předvídatelné karikatury - blábolivého a sebestředného politika Adméta (T.Havlínek) či primitivního macha Hérakla (J.N.Jelínek). Ne, že by jejich scény nebyly zábavné, ale dějový oblouk titulní hrdinky jejich vystupování spíše zamlžuje. Přiznám se, že podstata její oběti (nebo obyčejné sebevraždy?) mi zůstávala skrytá, přesto jsem se nenudil. Herecky mě zaujali hlavně R.Malinská a T.Havlínek.
(zadáno: 26.8.2026)
85%. Nezvalovu lyrickou komedii pojal režisér A.Svozil s výraznou nadsázkou, která takřka neuváděnou hru přiblížila současnosti. Překvapilo mě, jak tato na první pohled přimočará a nekomplikovaná komedie přesně zapadla do politicky laděného repertoáru ČS. Dobře se totiž daří nadhazovat aktuální témata partnerských vztahů a genderových nerovností, aniž by to působilo jako agitka. Výborné jsou hudební vstupy, které zaujmou svou žánrovou pestrostí (nejzábavnější jsou rapové vsuvky J.Černého). Zvolená stylizace hercům svědčí, vynikající je především B.Váchová, které i přes výraznou nadsázku dokáže divákům předat emocionální vývoj své postavy.
(zadáno: 12.8.2026)
Dialog dvou mužů na verandě oprýskaného karavanu dobře odhaluje témata jako strach ze stárnutí, pomíjivost či (ne)schopnost vyrovnat se s životními změnami. V první polovině mi nicméně Shepardova hra přišla až zbytečně upovídaná, dialogům sice nechybí humor, ale akcelerace nastíněných témat je dosti pozvolná. Naštěsti druhá polovina už přináší více emocí. Inscenaci kralují herecké výkony typově přesně obsazené dvojice - Jiří Langmajer coby vznětlivý a před problémy utíkající Ames i Jiří Dvořák jako na první pohled vyrovnanější, ale v hloubi duše citově raněný Byron.
(zadáno: 7.8.2026)
55%. Rozporuplná inscenace, které nescházejí dobré nápady, jako je třeba pojetí Oberona (T.Dastlík) nebo svižně a vtipně ztvárněná komediální linka s řemeslníky. Herecky vynikají i představitelé zamilované čtveřice mladých (I.Dejmal, J.Burýšek, I.Firlová a M.Matulová). Příliš mě ovšem neoslovilo pojetí Puka (O.Nosálek) jako rappera, s jeho hudebními vstupy se pracuje dost nahodile. Vyloženě iritující mi pak přišla scénografická koncepce s pojízdnými kvádry, jejichž funkčnost je značně sporná. (více v reflexi)
(zadáno: 2.8.2026)
Z dosavadních produkcí na Kampě ta nejzdařilejší. Velmi se podařila hudební stránka, která si pohrává s dobovými i folklorními prvky, ale umí být i ryze současná (rap, beatbox). Hudební čísla mají i díky propracované choreografii velký potenciál, až mi bylo líto, že těch opravdu prokomponovaných (jako je závěr první půle) nebylo víc. Herecky se jedná o povedenou inscenaci - hlavně O.Hes a T.Klus obsáhli své role herecky, pěvecky i pohybově na výbornou. Libreto svou až pohádkovou naivnost vyvažuje značným množstvím humoru, kterého herci nejčastěji dosahují zcizováním. Komunikace s publikem jim vychází, mohlo by jí být ale o trochu méně.
(zadáno: 22.7.2026)
Příjemná romantická komedie, která si vtipně pohrává s různými stereotypy při seznamování. Po pozvolnějším začátku se ve druhé polovině inscenace P.Mikesky slušně rozjede, čemuž pomáhají především typově dobře obsazení herci. D.Bambas hraje Bruna jako člověka v neustálé tenzi, jehož osobní život ovlivňuje pochroumané sebevědomí. J.Böhm je v roli Alexe přirozeným sympaťákem, který pod suverénním vzezřením kluka z posilovny řeší podobné vztahové problémy jako Bruno. Sympatická oddechovka.
(zadáno: 20.7.2026)
Hra sleduje postupné budování vztahu mezi učitelkou a její žačkou. Zprvu nenápadné, spíše generační rozdíly postupně gradují do etického sporu o možnostech využívání cizích příběhů pro vlastní práci. V inscenaci Šimona Dominika velice dobře funguje souhra obou hereček. Milena Steinmasslová jako Ruth skrývá osamělost a smutek za jízlivostí. Štěpánce Ligas se povedlo vytvořit věrohodný charakterový oblouk od živelné a trochu naivní studentky až po cílevědomou mladou ženu. I přes pozvolnější tempo mě Cizí příběhy potěšily svým jemným, nevtíravým humorem.
(zadáno: 10.7.2026)
Jako lehká letní zábava inscenace V.Štěpánka obstojí, ale chybějící dramaturg je znát, místy se inscenace stává zbytečně ukřičenou a nejednoznačnost začátku se rozplývá do pouhé frašky. Herecky je tento kus poněkud nevyrovnaný, ne všichni se dokázali s afektem postav vyrovnat bez přehrávání, nejvíce zaujmou oba Antifolové V.Vondráček a T.Havlínek, z ženských postav pak Juliana A.Krejčíkové. Velmi povedená je vizuální stránka - omšelé kulisy evokující cirkusové prostředí a hlavně exotickou atmosféru dotvářející kostýmy. Dobrým nápadem je i naživo intepretovaný hudební podkres v podání N.Engonidise.
(zadáno: 8.7.2026)
65%. Hudebně velmi povedené, v Brně zvolili rockovější styl, než bývá obvyklé a mají na tuto úpravu vhodné interprety (pěvecky zaujmou hlavně představitelé Jánošíka a jeho milé L.Matouš a L.Krausková). Inscenace režiséra S.Slováka se na Biskupském dvoře zbavila folklorních prvků a přiblížila se k dnešku, přesto se mi ani napotřetí nepodařilo najít k libretu tohoto muzikálu cestu. Nejvíce si cením scén, v nichž jsou zapojeny nadpozemské bytosti Anděl, Čert a Smrt, které I.Vaňková, S.Janotová a M.Matějová ztvárnily v sympatické nadsázce.
(zadáno: 1.7.2026)
Inscenace J.Ryšánek Schmiedtové dobře pracuje s rozdílnou náladou jednotlivých balad. Zatímco Poklad je pojat jako melodrama, Zlatý kolovrat využívá komediální nadsázku a například Dceřina kletba je z velké části zhudebněna. Právě hudba Vladivojny La Chia patří k výrazným kladům pardubického nastudování. Jedná se o divácky atraktivní inscenaci, která dobře využívá atmosféru plenérové scény pod hradem Kunětická hora.
(zadáno: 30.6.2026)
Dobře vystavěná hra, která především na začátku zaujme lehce cynickým humorem, aby se z ní postupně stala klasická hra kočky s myší, a která disponuje zdařile pointovanými dialogy. Povedlo se obsazení, I.Chýlková je přesná v úloze stárnoucí spisovatelky, která je ironickou glosátorkou i osamělou bytostí. P.Uhlík dokáže přesvědčivě ztvárnit proměnu od vyděšeného sirotka k sebevědomému a rovnocennému partnerovi při tvorbě nové ripleyády. Snad jen ten přechod v dynamice jejich vztahu mohl být gradován pozvolněji, pomohlo by to zvýšit napětí.
(zadáno: 26.6.2026)
85%. Tuhle inscenaci si bez problémů užijí i diváci, kterým fotbal nic neříká, jelikož Bezruči hrají hlavně sami o sobě. Některé scény jsou skutečně bravurní (rozbor chorálů ostravských fanoušků, typologie neoblíbených návštěvníků divadla), už dlouho jsem se takhle nezasmál. I v tomto lehkém žánru prokazuje herecký soubor nesmírnou sehranost a kvalitu. Škoda, že některé vážněji míněné okamžiky sklouzávají k doslovnosti, ale to nic nemění na tom, že v rámci komediálního žánru se režiséru Janu Holcovi povedl výjimečně podařený kousek.
(zadáno: 26.6.2026)
Bláznivý příběh o princezně Barboře a mluvícím koni zaujme energií, se kterou se do něj trojice mladých herců pouští. Dospělého diváka jistě pobaví některé nonsensové hlášky koně v podání D.Petrželky, příběh zaujme i genderovým převracením pohádkových klišé. Dějové peripetie jsou místy trochu kostrbaté, ale pochybuji, že by to dětem vadilo.
(zadáno: 26.6.2026)
Trojice hereček prokazuje ve voicebandové inscenaci velkou míru sehranosti. Hra Jiřího Adámka Austerlitze popisuje nejen okolnosti zatčení a odsouzení členek kapely Pussy Riot, ale i další události spojené s odporem vůči Putinovu režimu kolem roku 2012. Nejsilnější je v místech, kde je otevřeně ironická.
(zadáno: 24.6.2026)
Jednoznačným kladem je hudba T.Waitse v podání výborně hrající kapely. Náročné melodie zvládají herci vesměs slušně, byť intonační přesností se může pochlubit jen R.Melša. Po herecké stránce nejvíce zaujme tvárná R.Matějíčková, podařená je i choreografie M.Talagy. Na představení jsem šel se znalostí legendy o Čarostřelci i životních peripetií W.S.Burroughse, přesto jsem si osobně nedokázal najít jednotící téma, takže se mi inscenace rozpadla do jednotlivých (většinou celkem povedených) kabaretních výstupů. Oceňuji psychedelickou atmosféru i celkovou jinakost tohoto titulu, můj šálek kávy to ale nebyl.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>