Redakce

Lukáš Dubský

redakční zkratka: dub

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 22.3.2019)
Lakomec - Klicperovo divadlo Hradec Králové: 80 %
Hábův Lakomec není nic pro diváky libující si v pietním nastudování klasiky, přesto bych řekl, že se režisér velmi přiblížil Molièrově skeptickému náhledu na lidské charaktery. Harpagon ve zběsilém podání F.Richtermoce není zdaleka jediným odpudivým charakterem. Je obklopen společností, která si s ním v cynismu a prospěchářství v ničem nezadá. Groteskní stylizace sluší především N.Holíkové a M.Andělovi. Stylově velmi čistá inscenace, snad jen těch krkolomných pádů mohlo být o něco méně.
(zadáno: 15.3.2019)
Ladies no Gentlemen - Divadlo Na zábradlí: 50 %
Inscenace se zabývá problémem domácího násilí a nerovnoprávného postavení mužů a žen. Dělá to bohužel dost schématicky a divadelně nevstřícně. Pomalé tempo připomene Jařabova Macbetha, také tady zvolil režisér zvláštní způsob řeči - ženy tu o sobě mluví ve třetí osobě. Teoreticky je záměr jasný, prakticky to působí dost nešikovně a místy nechtěně směšně. Je jasné, že Jařab nechce o tématu vyprávět skrze emoce, volí spíše chladný nadhled, jeho inscenace nemá být realistickou studií konkrétních případů domácího násilí, je to spíše zdivadelněná teze. Více viz blog
(zadáno: 13.3.2019)
Poslední důvod, proč se nezabít - Divadlo pod Palmovkou: 60 %
Jak je člověk v Dianiškových kusech zvyklý, opět zazní spousta vtipných hlášek, zároveň ale inscenace pracuje i s různými úzkostmi dnešní doby. Oproti jiným Palmoffkovým počinům je ale tento podstatně méně celistvý. Forma kabaretu to sice trochu omlouvá, ale stejně mi tentokrát přišlo, že víc fungují jednotlivé výstupy, spojení do kompaktního celku drhne. Ale stejně je to zábavných 80 minut.
(zadáno: 11.3.2019)
Elixír života - Divadlo Ta Fantastika: 50 %
Viděno ze záznamu.
(zadáno: 4.3.2019)
Pan Kolpert - Činoherní studio Ústí nad Labem: 70 %
Pan Kolpert je zábavnou inscenací, která člověka donutí přemýšlet, zda je její děj skutečně tak hyperbolizovaný, jak na první pohled vypadá.Dějové peripetie není radno prozrazovat, protože právě neustálé napětí, kam se bude inscenace ubírat, je její velkou devízou. Režisér Šiktanc zachovává drobnou nadsázku, ale brutální scény předvádí divákům se značnou dávkou naturalismu. Povedené jsou herecké výkony především dámské části obsazení (A.Fišerová a Z.Truplová). Více viz blog
(zadáno: 27.2.2019)
Poslední loď - Městské divadlo Brno: 50 %
55%. Stingova hudba je melodická, dobře nese příběh i emoce, trochu jí chybí výraznější hlavní motiv. Problém mám ovšem s nepříliš přesvědčivým libretem - když odhlédnu od jisté ideologičnosti, tak mi vadila řada nelogičností, také propojení romantické a sociálně-politické dějové linie je poněkud kostrbaté. Velmi povedená je scéna Ch.Weyerse, která hezky dotváří atmosféru oprýskaného přístavního města. Herecky i pěvecky září V.Matušovová, jako pár dobře fungují i R.Coufalová a D.Vitázek, ačkoliv při mé repríze se jejich projev neobešel bez chyb.
(zadáno: 25.2.2019)
Mikve - Východočeské divadlo Pardubice: 70 %
Slušná inscenace dobře napsané hry, u které mám trochu problém s tím, že je mi tematicky vzdálená. Je to náhled do ortodoxní náboženské komunity, která nutně musí být naší sekularizované společnosti poněkud vzdálená. Nicméně režisérka K.Dušková akcentuje především časoprostorově neměnný boj o lidskou důstojnost. Hraje se o tom, že i akce zdánlivě odsouzená k neúspěchu může mít smysl. Z pardubicých hereček zaujmou P.Janečková jako svéhlavá, ale starostlivá Šira, M.Sikorová v roli jednoduché Eesti a především J.Ondrušková, které skvěle sedla úloha racionálně uvažující glosátorky Miki.
(zadáno: 21.2.2019)
Netrpělivost srdce - Národní divadlo: 70 %
Špinar se v dramatizaci Zweigova románu zbavil všech vedlejších motivů a jde přímo k jádru věci. Zajímá ho člověk lapený v síti soucitu, jednající tak, jak si přeje jeho okolí. Významotvorná je scéna využívající točnu, celá inscenace je hororově stylizována. R.Mácha vystihl dvě poručíkovy tváře - na jedné straně okouzlující společník, na straně druhé ironický glosátor. Jenže ironické glosy se postupně mění v beznaděj, když mladý poručík zjistí, že nezávazné návštěvy skončily zasnoubením s dívkou, která je mu protivná. Výrazné výkony předvádí i P.Štorková a V.Javorský. Více viz blog
(zadáno: 18.2.2019)
Rebecca - Národní divadlo moravskoslezské: 70 %
Muzikál oplývá melodickou hudbou, jejíž motivy se možná nevryjí hned do paměti, ale která je pestrá a přitom vhodně doplňuje příběh. Zápletka je sice chytlavá a člověk očekává, kam se bude ubírat, ale přece jen přes tři hodiny trvajícímu představení by krácení pomohlo. Hlavně v první části dramatičnost trochu pokulhává. V.Prášil Gidová a T.Novotný podávají v hlavních rolích velmi dobré výkony, nicméně všechny zastiňuje M.Horká jako Paní Danversová. Po celou dobu drží masku chladné a nebezpečné ženy, která ovládá panství Manderlay. Ucho diváka potěší i zdařilé přebásnění M.Prostějovského.
(zadáno: 16.2.2019)
Už je tady zas! - Divadlo Na Jezerce: 70 %
Podařená satira, která zábavnou formou varuje před nebezpečím "jednoduchých" řešení, které je neustále přítomné. Skvělý výkon podává v roli Hitlera O.Kavan - má naučená typická gesta, nijak ovšem postavu nekarikuje, a tak z jeho projevu chvílemi i zamrazí. Podařily se také zpravodajské dotáčky, které působí opravdu přirozeně, přesně jak večerní zprávy. Nenásilně se podařilo dodat i několik vtipných komentářů na českou současnost. Trošku horší je to s dynamikou - střídání Hitlerových komentářů a scén s jeho obdivovateli působí po čase trochu mechanicky.
(zadáno: 11.2.2019)
Trhák - Divadlo Broadway: 60 %
Balaš se předlohy otrocky nedržel, zachoval písně, některé hlášky či celé scény, ale zbytek si vyplnil po svém. Překvapivě dobře fungují činoherní scény, na čemž má velký podíl hlavně dvojice O.Navrátil - J.Polášek. Komediální linka funguje, jen párkrát si Balaš pomohl zbytečně prvoplánovým vtipem, vulgární je ale inscenace jen zcela minimálně. Trhák sice není žádné muzikálové veledílo, ale kdo si chce poslechnout známé písničky v novém aranžmá a připomenout si některé nesmrtelné hlášky, tomu se patrně bude líbit. Více viz blog
(zadáno: 5.2.2019)
Strýček Váňa - Divadlo Na zábradlí: 80 %
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 28.1.2019)
Lakomec - Městské divadlo Brno: 80 %
75%. Režisér Moša nesvazoval Bolku Polívkovi v roli Harpagona ruce, ten se tak v Molièrově textu pohybuje velmi volně. Skvěle si s Polívkovým stylem herectví rozumí především A.Antalová a M.Isteník. Polívka zdolává roli Harpagona svým nezaměnitelným, i když očekávaným způsobem. Starý šlechtic milující nade vše svůj majetek je smutným klaunem, člověkem, který ztratil kontakt se svými blízkými a v každém vidí nepřítele. Jeho okolí ale netvoří křišťálově čisté charaktery, jeho děti či sluhové mají vlastní cíle, za kterými si mnohdy jdou stejně nelítostně jako Harpagon.
(zadáno: 28.1.2019)
Upokojenkyně - Městské divadlo Zlín: 70 %
Na komedii neobvyklé prostředí domova pro seniory, kde ale tvůrčí tým nalezl neobvyklé množství humoru. Nijak se nemocným seniorům nevysmívá, ale zároveň se nejedná o laskavou komedii plnou pochopení k neduhům stáří. Milovníci černého humoru si přijdou na své. Dvojici seniorek, v jejichž pokoji se příběh odehrává, ztvárnily s pochopením, ale i potřebnou mírou nadsázky J.Tomečková a M.Marcilisová. Na první pohled zaujme scéna P.Boráka, kterou tvoří koláž starých fotografií z mládí obou hlavních představitelek. Kulisy tak připomínají, že pod zábavnou slupkou se hraje o pomíjivosti života.
(zadáno: 25.1.2019)
Falešné našeptávání - Slovácké divadlo Uherské Hradiště: 50 %
Herci se opravdu snaží a právě jejich výkony, originální pohybová složka a drobné přidané gagy jsou hlavním zdrojem humoru. Samotný text hry působí hodně zastaralým dojmem, je až neskutečně upovídaný. Režisér Lipus hru stylizoval do podoby prvorepublikové grotesky, což herci zvládají s elegancí a po celou dobu drží vtipně stylizovanou dikci. Repliky chrlí do hlediště rychlostí kulometu, což naštěstí vede k tomu, že inscenace nemá moc hluchých míst. V klasickém hávu konverzační komedie bych tuhle hru tedy vidět nechtěl...
(zadáno: 25.1.2019)
Můj romantický příběh - Divadlo A.Dvořáka Příbram: 70 %
75%. V Příbrami se mnohem více soustředili na komický potenciál hry, jsou méně cyničtí, než byl Daniel Špinar v bezručovské inscenaci. Mladý herecký tým hýří energií a daří se jim v lehké nadsázce pěkně vystihnout jednotlivé postavy. Inscenace pěkně odsýpá, změny prostředí řeší jen několik kusů nábytku na kolečkách. Kvůli krácení textu tady není tolik přítomná deziluze z ošidnosti vzpomínek na první lásky.
(zadáno: 23.1.2019)
Sedmé nebe - Divadlo pod Palmovkou: 70 %
65%. Povedená první polovina, kde jsou tvrdě patriarchální řád a přísná morálka ve střetu s přirozenými lidskými (nejen sexuálními) tužbami. Dostávají se tu na povrch pokrytectví, rasismus, šovinismus... Druhá půlka už tak zřetelné téma nemá, odehrává se v době, kdy už sešněrovanost pravidly zmizela, na lidské štěstí v partnerských vztazích to ale žádný blahodárný vliv nemá. Obě části spolu bohužel komunikují jen minimálně a tematická provázanost je poněkud nezřetelná. Herecky podařená inscenace - nejvíce zaujmou M.Mikulčík jako despotický Clive a K.Trnková jako mladý Edward i upjatá Betty.
(zadáno: 16.1.2019)
Bratr spánku - Švandovo divadlo: 80 %
75%. Bratr spánku má zbytečně dlouhou expozici, ale druhá část představení nabízí silný divácky zážitek. Kombinuje epické vyprávění s duchovním rozměrem lidské existence, kdy se vykořeněný jedinec musí vyrovnávat s brutálním útlakem společnosti. Kruté obrazy z venkovského života nejsou žádným realistickým dramatem, neustále je zde okrajově přítomné cosi mystického. Velmi povedené jsou herecké výkony ústřední trojice J.Erftemeijer, T.Červinek a D.Barešová. Jen těch hlasů z reproduktoru mohlo být trochu méně a drobné krácení by výsledku také neuškodilo.
(zadáno: 13.1.2019)
Cizinec aneb Člověk je tak jako tak vždycky trochu vinen - Divadlo Na zábradlí: 60 %
65%. Forma dramatizace mi úplně nesedla, rozdělení Mersaultova vyprávění mezi pětici herců znesnadňuje vnímání textu. Ovšem herci samotní jsou výborní (především J.Hájek) a pocit odcizenosti, odtrženosti od světa, který nelze pochopit, se Mikuláškově inscenaci podařilo navodit docela dobře. Emocionálně mě to ovšem tentokrát trochu minulo.
(zadáno: 8.1.2019)
Svatý Václav - Horácké divadlo Jihlava: 40 %
45%. Hra nevyniká dějovostí, její forma je často spíše esejistická. Autorka předestírá obtížné hledání národní identity a relativizuje ikonu české státnosti, za kterou je svatý Václav považován. Největší slabinou Lagronové hry je, že postavám lze jen těžko uvěřit jejich vnitřní motivace. Text je totiž vystavěn na tezovitých promluvách, které mají ambici sdělit něco o povaze českého národa, málokdy ovšem něco říkají o postavách samotných. Následkem toho se v devádesátiminutové inscenaci objevuje až překvapivě velké množství hluchých míst. Herecky zaujmou hlavně Z.Stejskal a A.Palatínusová.
(zadáno: 23.12.2018)
Republika Králové - Klicperovo divadlo Hradec Králové: 40 %
Inscenaci chybí výraznější dramatický oblouk, přitom herci ztvárňují konkrétní postavy z dějin Hradce Králové, takže jejich příběhy by mohly být nosné. Koláž jednotlivých scének na téma válka a vznik Československa by také nemusela být špatná, sráží jí ovšem stylová nekonzistentnost. Za nejlepší považuji vánoční scénu, kde matky se strachem rozdělávají dopisy se jmény padlých, zatímco za scénou zní Tichá noc v němčině.
(zadáno: 19.12.2018)
Černá voda - Klicperovo divadlo Hradec Králové: 70 %
Schimmelpfennig je velice zručným autorem, takže dokáže podat ve slušivém balení i relativně banální příběh. Režie M.Háby má velký podíl na poetickém vyznění celé inscenace. Tok Schimmelpfennigovya textu Hába rytmizuje drobnými změnami prostředí, atmosférotvornou hudbou i zhudebněním ústředního repetitivního motivu. Divák se tak lehce nechá přenést do světa, kde je přímo hmatatelně cítit běžící čas a kde na něj naplno dopadá fakt, že okamžiky štěstí jsou prchavé a nelze je zachytit. Více viz blog
(zadáno: 16.12.2018)
Opory společnosti - Východočeské divadlo Pardubice: 70 %
75%. Tato přes 140 let stará hra potvrzuje Ibsenovo vizionářství, jelikož její téma je prudce aktuální (i díky povedenému překladu K.Stehlíkové). Nicméně z hlediska struktury to není nejpovedenější Ibsenova hra, v první části je potřeba představit řadu postav a složité vztahy mezi nimi, což brzdí tempo. Ve druhé půli už ale zřetelně vyniká téma politické kariéry vystavěné na lži a manipulaci. M.Němec je jako konzul Bernick obratným technologem moci, který se pro udržení na vrcholu neštítí jít přes mrtvoly. V menších rolích zaujmou hlavně M.Sikorová či L.Špiner.
(zadáno: 14.12.2018)
Élektra - Divadlo v Dlouhé: 70 %
Podařil se nový překlad i zvukový design inscenace. E.Hacurová hraje Élektru jako silnou ženu, která odmítá připustit, aby spravedlnost nedošla svého naplnění. Zdatnou protihráčkou jí je P.Špalková jako Klytaiméstra - je suverénní, využívá svou moc, kterou získala vraždou manžela, dokáže ale prodat i logické ospravedlnění svého skutku. Oportunní stanovisko tu reprezentuje Chrysothemis (M.Poulová). Více viz blog
(zadáno: 13.12.2018)
Hamlet - Městské divadlo Zlín: 60 %
65%. Režisér Z.Dušek vidí Hamleta jako mladého, neklidného muže (velmi dobrý M.Štrunc), který není paralyzován nečinností, ale přirozené morální zábrany mu brání v pomstě vraždy svého otce. Claudius je v podání G.Řezníčka slabochem, který se intrikou dostal na trůn a teď své postavení se vzrůstajícími obavami brání. Využit je skvělý překlad J.Joska, hru drobně aktualizovali (dron jako symbol neustálého sledování postav), mohli ji více krátit, na některých místech trochu ztrácí tempo. Podařily se scény s hrobníky i divadlo jako past na Claudia, méně přesvědčivé jsou scény se šílenou Ofélií.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>