Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1406)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 26.8.2026)
85%. Nezvalovu lyrickou komedii pojal režisér A.Svozil s výraznou nadsázkou, která takřka neuváděnou hru přiblížila současnosti. Překvapilo mě, jak tato na první pohled přimočará a nekomplikovaná komedie přesně zapadla do politicky laděného repertoáru ČS. Dobře se totiž daří nadhazovat aktuální témata partnerských vztahů a genderových nerovností, aniž by to působilo jako agitka. Výborné jsou hudební vstupy, které zaujmou svou žánrovou pestrostí (nejzábavnější jsou rapové vsuvky J.Černého). Zvolená stylizace hercům svědčí, vynikající je především B.Váchová, které i přes výraznou nadsázku dokáže divákům předat emocionální vývoj své postavy.
(zadáno: 12.8.2026)
Dialog dvou mužů na verandě oprýskaného karavanu dobře odhaluje témata jako strach ze stárnutí, pomíjivost či (ne)schopnost vyrovnat se s životními změnami. V první polovině mi nicméně Shepardova hra přišla až zbytečně upovídaná, dialogům sice nechybí humor, ale akcelerace nastíněných témat je dosti pozvolná. Naštěsti druhá polovina už přináší více emocí. Inscenaci kralují herecké výkony typově přesně obsazené dvojice - Jiří Langmajer coby vznětlivý a před problémy utíkající Ames i Jiří Dvořák jako na první pohled vyrovnanější, ale v hloubi duše citově raněný Byron.
(zadáno: 7.8.2026)
55%. Rozporuplná inscenace, které nescházejí dobré nápady, jako je třeba pojetí Oberona (T.Dastlík) nebo svižně a vtipně ztvárněná komediální linka s řemeslníky. Herecky vynikají i představitelé zamilované čtveřice mladých (I.Dejmal, J.Burýšek, I.Firlová a M.Matulová). Příliš mě ovšem neoslovilo pojetí Puka (O.Nosálek) jako rappera, s jeho hudebními vstupy se pracuje dost nahodile. Vyloženě iritující mi pak přišla scénografická koncepce s pojízdnými kvádry, jejichž funkčnost je značně sporná. (více v reflexi)
(zadáno: 2.8.2026)
Z dosavadních produkcí na Kampě ta nejzdařilejší. Velmi se podařila hudební stránka, která si pohrává s dobovými i folklorními prvky, ale umí být i ryze současná (rap, beatbox). Hudební čísla mají i díky propracované choreografii velký potenciál, až mi bylo líto, že těch opravdu prokomponovaných (jako je závěr první půle) nebylo víc. Herecky se jedná o povedenou inscenaci - hlavně O.Hes a T.Klus obsáhli své role herecky, pěvecky i pohybově na výbornou. Libreto svou až pohádkovou naivnost vyvažuje značným množstvím humoru, kterého herci nejčastěji dosahují zcizováním. Komunikace s publikem jim vychází, mohlo by jí být ale o trochu méně.
(zadáno: 22.7.2026)
Příjemná romantická komedie, která si vtipně pohrává s různými stereotypy při seznamování. Po pozvolnějším začátku se ve druhé polovině inscenace P.Mikesky slušně rozjede, čemuž pomáhají především typově dobře obsazení herci. D.Bambas hraje Bruna jako člověka v neustálé tenzi, jehož osobní život ovlivňuje pochroumané sebevědomí. J.Böhm je v roli Alexe přirozeným sympaťákem, který pod suverénním vzezřením kluka z posilovny řeší podobné vztahové problémy jako Bruno. Sympatická oddechovka.
(zadáno: 20.7.2026)
Hra sleduje postupné budování vztahu mezi učitelkou a její žačkou. Zprvu nenápadné, spíše generační rozdíly postupně gradují do etického sporu o možnostech využívání cizích příběhů pro vlastní práci. V inscenaci Šimona Dominika velice dobře funguje souhra obou hereček. Milena Steinmasslová jako Ruth skrývá osamělost a smutek za jízlivostí. Štěpánce Ligas se povedlo vytvořit věrohodný charakterový oblouk od živelné a trochu naivní studentky až po cílevědomou mladou ženu. I přes pozvolnější tempo mě Cizí příběhy potěšily svým jemným, nevtíravým humorem.
(zadáno: 10.7.2026)
Jako lehká letní zábava inscenace V.Štěpánka obstojí, ale chybějící dramaturg je znát, místy se inscenace stává zbytečně ukřičenou a nejednoznačnost začátku se rozplývá do pouhé frašky. Herecky je tento kus poněkud nevyrovnaný, ne všichni se dokázali s afektem postav vyrovnat bez přehrávání, nejvíce zaujmou oba Antifolové V.Vondráček a T.Havlínek, z ženských postav pak Juliana A.Krejčíkové. Velmi povedená je vizuální stránka - omšelé kulisy evokující cirkusové prostředí a hlavně exotickou atmosféru dotvářející kostýmy. Dobrým nápadem je i naživo intepretovaný hudební podkres v podání N.Engonidise.
(zadáno: 8.7.2026)
65%. Hudebně velmi povedené, v Brně zvolili rockovější styl, než bývá obvyklé a mají na tuto úpravu vhodné interprety (pěvecky zaujmou hlavně představitelé Jánošíka a jeho milé L.Matouš a L.Krausková). Inscenace režiséra S.Slováka se na Biskupském dvoře zbavila folklorních prvků a přiblížila se k dnešku, přesto se mi ani napotřetí nepodařilo najít k libretu tohoto muzikálu cestu. Nejvíce si cením scén, v nichž jsou zapojeny nadpozemské bytosti Anděl, Čert a Smrt, které I.Vaňková, S.Janotová a M.Matějová ztvárnily v sympatické nadsázce.
(zadáno: 1.7.2026)
Inscenace J.Ryšánek Schmiedtové dobře pracuje s rozdílnou náladou jednotlivých balad. Zatímco Poklad je pojat jako melodrama, Zlatý kolovrat využívá komediální nadsázku a například Dceřina kletba je z velké části zhudebněna. Právě hudba Vladivojny La Chia patří k výrazným kladům pardubického nastudování. Jedná se o divácky atraktivní inscenaci, která dobře využívá atmosféru plenérové scény pod hradem Kunětická hora.
(zadáno: 30.6.2026)
Dobře vystavěná hra, která především na začátku zaujme lehce cynickým humorem, aby se z ní postupně stala klasická hra kočky s myší, a která disponuje zdařile pointovanými dialogy. Povedlo se obsazení, I.Chýlková je přesná v úloze stárnoucí spisovatelky, která je ironickou glosátorkou i osamělou bytostí. P.Uhlík dokáže přesvědčivě ztvárnit proměnu od vyděšeného sirotka k sebevědomému a rovnocennému partnerovi při tvorbě nové ripleyády. Snad jen ten přechod v dynamice jejich vztahu mohl být gradován pozvolněji, pomohlo by to zvýšit napětí.
(zadáno: 26.6.2026)
85%. Tuhle inscenaci si bez problémů užijí i diváci, kterým fotbal nic neříká, jelikož Bezruči hrají hlavně sami o sobě. Některé scény jsou skutečně bravurní (rozbor chorálů ostravských fanoušků, typologie neoblíbených návštěvníků divadla), už dlouho jsem se takhle nezasmál. I v tomto lehkém žánru prokazuje herecký soubor nesmírnou sehranost a kvalitu. Škoda, že některé vážněji míněné okamžiky sklouzávají k doslovnosti, ale to nic nemění na tom, že v rámci komediálního žánru se režiséru Janu Holcovi povedl výjimečně podařený kousek.
(zadáno: 26.6.2026)
Bláznivý příběh o princezně Barboře a mluvícím koni zaujme energií, se kterou se do něj trojice mladých herců pouští. Dospělého diváka jistě pobaví některé nonsensové hlášky koně v podání D.Petrželky, příběh zaujme i genderovým převracením pohádkových klišé. Dějové peripetie jsou místy trochu kostrbaté, ale pochybuji, že by to dětem vadilo.
(zadáno: 26.6.2026)
Trojice hereček prokazuje ve voicebandové inscenaci velkou míru sehranosti. Hra Jiřího Adámka Austerlitze popisuje nejen okolnosti zatčení a odsouzení členek kapely Pussy Riot, ale i další události spojené s odporem vůči Putinovu režimu kolem roku 2012. Nejsilnější je v místech, kde je otevřeně ironická.
(zadáno: 24.6.2026)
Jednoznačným kladem je hudba T.Waitse v podání výborně hrající kapely. Náročné melodie zvládají herci vesměs slušně, byť intonační přesností se může pochlubit jen R.Melša. Po herecké stránce nejvíce zaujme tvárná R.Matějíčková, podařená je i choreografie M.Talagy. Na představení jsem šel se znalostí legendy o Čarostřelci i životních peripetií W.S.Burroughse, přesto jsem si osobně nedokázal najít jednotící téma, takže se mi inscenace rozpadla do jednotlivých (většinou celkem povedených) kabaretních výstupů. Oceňuji psychedelickou atmosféru i celkovou jinakost tohoto titulu, můj šálek kávy to ale nebyl.
(zadáno: 22.6.2026)
Celkem zvláštní podívaná, která kombinuje příběh z antické mytologie s popkulturními odkazy. Operní zpěv se tu mísí s přiznaným kýčem, patos střídají humorné zcizováky. Kdo se dokáže na tuto koláž Jana Friče naladit, myslím, že se dočká docela zábavného zážitku. Já jsem s tímto stylově roztříštěným přístupem dost bojoval a nedokážu moc říct, co přesně se mi inscenace snažila sdělit.
(zadáno: 22.6.2026)
85%. Režiséru T.Rálišovi se podařilo poutavě adaptovat Houellebecqův tematicky široce rozkročený román. Inscenace se dělí na dvě stylově dost odlišné poloviny. Zatímco v první části hraje prim dráždivě nedořečená politická rovina, ve druhé polovině sledujeme intimní drama umírajícího muže. Rálišovi se povedlo vybudovat atmosféru plnou existenciální tísně, která je ale prokládána ironickým humorem. Postupný fyzický rozklad hlavního hrdiny vytváří působivou asociaci s rozpadem společnosti a mezilidských vztahů. Role Paula je dalším skvělým počinem J.Hájka, který dokáže přesně ztvárnit životem unaveného cynika a inteligentního glosátora.
(zadáno: 21.6.2026)
75%. Inscenace K.Duškové potěší imerzivním začátkem, který hned vtáhne do děje. Hlavní fokus tentokrát není směřován na střet svobodomyslného McMurphyho (T.Impseil) s chladnou vrchní sestrou (J.Hejret Vojtková), inscenace spíše sleduje, jak obtížné je vzepřít se zavedenému režimu a jak nesvoboda láme kolektivního ducha. Čitelná je metafora systému, který setrvalým tlakem mění individuální jedince v poslušnou masu. Velice dobře vycházejí hromadné scény, jednotlivé pacienty se podařilo hercům zajímavě charakterizovat.
(zadáno: 18.6.2026)
Divácky náročná podívaná, které se ale daří velmi dobře akcentovat stěžejní téma prorůstání minulosti do současnosti. Zároveň inscenace P.Kheka rozvíjí i regionální linku, které se liberecké divadlo věnuje dlouhodobě, a nechybí ani jemný, lehce ironický humor. V Liberci našli ideálního představitele Winterberga ve Václavu Helšusovi a nesmím zapomenout ani na Martina Stránského, jehož postava pečovatele Krause vnáší do hry existenciální tóny.
(zadáno: 18.6.2026)
Detektivku se slečnou Marplovou (Š.Prýmková) pojala režisérka K.Dušková s lehkým nadhledem. Vzhledem k častému využívání filmových střihů se daří udržet slušné tempo vyprávění. Detektivní linka funguje dobře - divák dostane dostatečné množství informací, aby se mohl pokoušet zrekonstruovat, co se doopravdy stalo a tipovat pachatele, ale zároveň to Agatha Christie opět napsala a zkombinovala tak, že pointa dokáže překvapit. Herecky nejvíce zaujme M.Tallerová jako elegantní hollywoodská hvězda Marina Greggová.
(zadáno: 18.6.2026)
55%. Boj umělce proti mocenské zvůli je aktuálním tématem, dramaturgicky je tento titul tedy celkem pochopitelnou volbou. Bohužel hlavně v první polovině je ale inscenace I.Krejčího především kostýmovaným vztahovým dramatem, lépe se daří společenskokritické prvky akcentovat ve druhé půli. Nebyla mi příliš jasná režijní koncepce - pojetí některých scén či kostýmy jsou vyloženě groteskní, jiné situace jsou ale psychologicky rozehrávány.
(zadáno: 17.6.2026)
Velice dobře napsaná hra, která populární román Jane Austenové převádí na jeviště s ohromným humorem a vyvazuje ho z často příliš romantického tónu dnešních adaptací. I přes tříhodinovou stopáž nemá inscenace Jakuba Nvoty téměř žádná hluchá místa. Především ale ukazuje sílu dámské šatny libereckého divadla. Šestici hereček se podařilo přesně odhadnout potřebnou míru nadsázky a do hlediště po celou dobu proudí lehkost a hravost. Vzhledem k množství převleků musí představení běžet jako dobře promazaný stroj. Obešel bych se bez pár jednodušších fórků na první dobrou, jinak se ale jedná o skvělou oddechovku, kterou lze doporučit k návštěvě.
(zadáno: 17.6.2026)
Typická Schimmelpfennigova hra, která kombinuje banalitu všedního života s takřka antickou tragédií. Oproti jiným hrám německého dramatika mi tato přišla průhlednější, základní situace je od začátku celkem jasná a pak už dochází jen k jejímu drobnému zpřesňování. Režisér Eliáš Gaydečka vystavěl polyfonní postdramatický text ve svižném rytmu, zamýšlí se nad shonem současného života i nefunkčními rodinnými vazbami.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>