Redakce

Lukáš Dubský

redakční zkratka: dub

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 27.6.2018)
Médeia - Divadelní spolek Jedl: 40 %
Tento typ divadla jde zcela mimo mě. Kromě útržků z různých verzích Médeii se na jevišti kreslí, vytváří socha, promítá záznam z termokamery, do toho herci vystřídají spousty bizarních kostýmů. Chvíli deklamují, chvíli jsou jejich výkony civilní (právě tyto okamžiky jsou asi nejsilnější). Má-li vše dohromady nějaký hlubší smysl, netuším. Já byl hodně rád, že mělo představení jen něco málo přes hodinu.
(zadáno: 25.6.2018)
Pusťte Donnu k maturitě! - Divadlo pod Palmovkou: 70 %
Další Dianiškova zběsilá jízda, tentokrát do 90. let, je plná bláznivé nadsázky a popkulturních odkazů. Čím víc tehdejších (nejen) teenagerovských fenoménů znáte, tím víc si inscenaci užijete. Opět se tu mísí vtipy od těch nejjednodušších až po ty nesmírně chytré. A celkem ostře se tu karikuje i kovbojský kapitalismus, který jsme u nás před lety zažívali. Oproti jiným Dianiškovým kusům (Mlčení bobříků, Jak sbalit ženu 2.0) mi tu ale přeci jen chybí větší přesah. Mladý herecký tým interpretuje hru s nadšením a hlavně divák, který v 90. letech vyrůstal, si tenhle kus určitě užije.
(zadáno: 25.6.2018)
Klášterní ulice aneb To je vražda, hopsala! - Klicperovo divadlo Hradec Králové: 70 %
Povedená první polovina, která upomene na úspěšnou Drábkovu verzi Figarovy svatby. Děj má jasné směřování, slušné tempo a drží žánr bláznivé situační komedie s řadou absurdních vtípků. Skvěle si vedou především oba hlavní představitelé M.Zavičár a F.Richtermoc. Po přestávce se děj přesouvá do roku 2018 a žánr se mění na politickou satiru. Stylová čistota první půlky mizí a objevují se i některá obehraná klišé (příznivci Zemana sledují Šlágr TV, ty Drahošovi zase zapíjí neúspěch v pražské kavárně apod.)
(zadáno: 25.6.2018)
Macocha - HaDivadlo: 80 %
Provokativní román Petry Hůlové se v rukou režisérky K.Polívkové stal drsnou jevištní básní. Zpočátku úsměvné monodrama, kde si pět (výborných!) hereček rozdělilo jednu roli, se postupně láme v pád až na samotné dno, sledujeme stále drásavější rozpad osobnosti. Režie využívá spoustu scénických efektů (výroba dýmu suchým ledem, tváře hereček snímané na kameru a promítané na plátno ad.), které ale vůbec nepůsobí samoúčelně, naopak pomáhají budovat tísnivou atmosféru. Efektní je i ironické finále s písní Bohemian Rhapsody a deštěm zlatých konfet. Depresivní, ale silná inscenace.
(zadáno: 21.6.2018)
Král jelenem - Východočeské divadlo Pardubice: 60 %
Jako zábavná letní podívaná inscenace funguje, i když má několik hluchých míst. Bohužel režisér tentokrát příliš nevyužívá výhod venkovní produkce a genia loci Kunětické hory, většinou se hraje na dřevěném jevišti opatřeném několika oponami. Velmi povedené jsou loutky, právě scény, ve kterých se král Deramo mění na jelena, patří k nejpůsobivějším v celém představení a jsou opředeny lehce mystickou atmosférou. Potěší naživo interpretovaná šansonová hudba. Z herců vyniká především M.Němec, velmi dobří jsou i L.Špiner a V.Malá. Když tihle aktéři na jevišti chybí, zábava se trochu vytrácí.
(zadáno: 20.6.2018)
Tři sestry - Národní divadlo: 60 %
Groteskní stylizace mi nijak nevadila, téma lidské sebestřednosti a neschopnosti se změnit se Špinarovi do inscenace podařilo dostat a herecky se jednalo rovněž o velmi slušnou záležitost (hlavně v případě ústředního trojlístku Vilišová, Stryková, Lazorčáková). Přesto mě inscenace nijak výrazněji nezasáhla, místy docela postrádala tempo. Navíc mám dojem, že Špinar už se s některými nápady opakuje (sedačky z kinosálu) a nadšený jsem nebyl ani ze závěru, který tvořil zvukový záznam Rajmontovy slavné inscenace Tří sester.
(zadáno: 19.6.2018)
Dracula - Jihočeské divadlo Č. Budějovice: 70 %
75%. Dramatizace se původního příběhu drží celkem věrně, nikoliv ale otrocky. V představení se mění lokace s až neuvěřitelnou lehkostí, Glaser evidentně mistrně ovládá metodu filmového střihu, díky točně si může dovolit velmi krátké prostřihy, které pomáhají budovat atmosféru. P.Halíček hraje Draculu aristokraticky, bez výraznějších emocí, herecky nejpřesvědčivější jsou ovšem B.Kaňoková a K.Janovičová. Pobaví i P.Oubram v roli Van Helsinga. Zamrzí zbytečně uspěchaný závěr, ale ani ten nemůže pokazit pozitivní dojem z letní zábavy na úrovni, která bezezbytku využívá výhody otáčivého hlediště.
(zadáno: 16.6.2018)
Děsnej pátek - Městské divadlo Brno: 70 %
75%. Příběh sviští vpřed bez významnějších dějových odboček, drží tvar a tempo. Základní zápletka funguje velmi dobře a výměna těl je zdrojem mnoha komických situací. S nadsázkou pracuje i mohutná jevištní konstrukce, společně s citlivými projekcemi umožňuje plynulý přechod děje z jednoho prostředí do druhého. Hudba je svižná a moderní, ale chybí tu nějaký výraznější hit. Výborná je I.Vaňková, které se opravdu podařil přerod upjaté paničky ve ztřeštěnou puberťačku. Zajímavá je i K.M.Fialová, ze které se stává opora hereckého souboru MDB.
(zadáno: 30.5.2018)
Úklady a láska - Švandovo divadlo: 50 %
Režisér se snažil Schillerovo drama částečně odlehčit a posunout do groteskní polohy. Nápadů, jak to udělat, je skutečně hodně. A to je právě největší problém inscenace. Všemožné efekty (loutkové divadlo, projekce, maska Mickey Mouse, živý klavírní doprovod atd.) se neskládají do smysluplného celku, některé fungují jako jednotlivosti, jiné vůbec. Občas se podaří vytvořit silný jevištní obraz, ale je hned zase přebit něčím jiným. Patos mileneckých dialogů je expresivní deklamací ještě posilován, což začne být ve druhé půlce již dost otravné. Přesto T.Červinek a D.Barešová nezapřou talent.
(zadáno: 24.5.2018)
Až na věky - Východočeské divadlo Pardubice: 50 %
Inscenace má neobvyklou strukturu, kdy se na jevišti prolínají tři časové roviny. Zvyšuje to dynamiku, výraznější pointy se ale tímto formátem vytěžit nepodařilo. Hře by pomohlo zkrácení a odstranění přestávky nesmyslně umístěné doprostřed dialogu. Je zajímavé sledovat, jak si tři herci mezi sebou rozdělí jednu postavu. Divadlo láká na hostujícího L.Freje, kterému se daří ztvárnit ironického glosátora unaveného životem, nicméně na premiéře měl zřetelné potíže s textem. Na atraktivitě hře nepřidává ani akcentování britských reálií. Snadno zapomenutelný kousek.
(zadáno: 16.5.2018)
Dynastie (Lehman Brothers) - Divadlo Husa na provázku: 80 %
Text hry připomíná jevištní báseň v próze, která je plná refrénů, biblických odkazů a pracuje rovněž s židovským původem bratří Lehmanů. Herci se vyvarovali nějakého psychologizování, postavy ztvárňují s jemnou nadsázkou, nebojí se přiznané divadelnosti. I přes pomalejší rozjezd, kdy v první části není úplně jasné, proč je vyprávěný příběh zajímavý teď a tady, má později inscenace velmi slušné tempo. Příběh dává nahlédnout z nezvyklého úhlu na ekonomický a filosofický vývoj posledních 150 let. Zní to jako odtažité téma, ale vzhledem k promyšlené jevištní koncepci je inscenace velmi zábavná.
(zadáno: 8.5.2018)
Urna na prázdném jevišti - Činoherní klub: 60 %
Rozporuplná inscenace. Na jedné straně přináší skvělou hereckou souhru (hlavně Ivana Uhlířová tu perlí) a zručně napsané dialogy, které parafrázují slavná dramata a zároveň odhalují nevraživost v dámské šatně i ambivalentní vztah k Velkému režisérovi. Na druhou stranu jde o dost sebestřednou hru, která se od popisu klišé divadelního zákulisí nedokáže odrazit k nějaké obecnější výpovědi. Inscenace je tak uzavřena ve vlastním světě, diváka dokáže na 90 minut zabavit, ale výrazněji v mysli neutkví. 55%
(zadáno: 6.5.2018)
Odvolání - Divadlo v Řeznické: 80 %
Odvolání ke své působivosti nepotřebuje žádné vnějškové prostředky, přesto může vnímavému divákovi přinést zážitek z precizního herectví (zvlášť Táborský přesně vystihuje vnitřní proměnu postavy) a chytrých dialogů. Hra se odehrává v prostředí katolické církve, může tak na první pohled působit odtažitě. Není ale nudnou disputací, ale živou a vtipnou konfrontací mezi dvěma životními postoji. Bude tudíž blízká většině diváků. Více viz blog
(zadáno: 3.5.2018)
Kvítek z horrroru - Východočeské divadlo Pardubice: 70 %
75%. Kvítek z horrroru má velkou přednost v podobě hudby Alana Menkena, mnoho songů má parametry skutečných hitů. Inscenace je přitom parodií nejen na horory, ale utahuje si i z muzikálového žánru. Potěší živá hudba, ale i herecké výkony - skvělá je M.Sikorová jako Audrey, daří se i P.Borovcovi, který je muzikálovým nováčkem. Komický talent uplatní v mnoha menších rolích i M.Němec. Divácky atraktivní inscenace má velmi nehollywoodský závěr. VČD se vyplatila spolupráce s režisérem Gazdíkem na (pro činoherní soubor) obtížném muzikálovém kusu.
(zadáno: 25.4.2018)
Experiment myší ráj - Národní divadlo: 60 %
Zvolená forma má svě zřetelné inscenační limity. Nezáživná vědecká konference nemůže ani v simulovaném divadelním pojetí vyvolat v divákovi nějakou výraznější emocionální reakci. Což je škoda, protože zvolené téma je aktuální a mnohé paralely mezi Calhounovým pokusem s myším společenstvím a soudobou v blahobytu žijící západní společností jsou celkem trefné a tvůrci docela dobře domyšlené. Na racionální rovině je tak inscenace i znepokojující, čemuž dopomáhá i počítadlo ilustrující vymírání společnosti. Je to počin, kterým Nová scéna ohledává hranice divadla a jako takový sem patří.
(zadáno: 22.4.2018)
Dracula - Hudební divadlo Karlín: 80 %
Karlínská verze dává vzpomenout, proč je Dracula mezi muzikály takovým fenoménem. Hudba K.Svobody a písňové texty Z.Borovce neztratily nic ze svých kvalit. D.Hůlka je jako Dracula stále velmi charismatický a jeho hlas spolehlivě vyvolá mrazení v zádech. Přesná je herecky i pěvecky K.Nývltová (Adriana/Sandra). L.Machálkové se jako Lorraine daří více v závěrečném dějství jako zklamané, žárlivé ženě. Z menších rolí zaujme hlavně Steven v podání T.Löbla a jeho bravurní pěvecké sólo. Dracula je stále emotivní podívanou o sváru Dobra a Zla, která nemá skoro žádná hluchá místa.
(zadáno: 14.4.2018)
Krás(k)a na scéně - Městské divadlo Mladá Boleslav: 70 %
D.Bambas získal Thálii za ztvárnění hlavní role zaslouženě. Jeho Kynaston je pochopitelný hrdina, který se ocitl v hluboké životní krizi, kdy musí znovu definovat vlastní identitu, kterou dosud schovával za své ženské role. Z ostatních herců zaujme především H.M.Maroušková, která asistuje ve skvělé závěrečné scéně z Othella. Rej figurek kolem dvora je ztvárněn v lehké nadsázce, historickou tragikomedii podbarvuje moderní hudba a nadhled je vidět i v kostýmním řešením. Jedno z přdstavení, kde délka tři hodiny příliš nevadí, jelikož je zde minimum hluchých míst.
(zadáno: 16.3.2018)
Něco za něco - Divadlo pod Palmovkou: 60 %
Klata vyložil Shakespeara opravdu razantně - vypráví o moci, manipulaci, šovinismu a krutosti, se kterou silnější ubližují slabším. Bohužel je to výklad jednostranně zaměřený na sexuální podtext mocenských bojů. Místy se tak zdá, že Klata neodhadl míru a nadřadil trochu pubertální provokaci smysluplnějšímu výkladu. Přesto se mu povedlo vytvořit silné obrazy, především ten závěrečný, který vzbuzuje až fyzický odpor. Pro konzervativní abonenty to bude utrpení, ale smysl tahle inscenace má. Už jen proto, jak živě ji diváci probírají při odchodu z hlediště. Tradičně skvělá je T.Dočkalová.
(zadáno: 13.3.2018)
Tančírna - Východočeské divadlo Pardubice: 80 %
V inscenaci jsou více akcentovány „velké“ dějiny před drobnými osobními příběhy. S výběrem důležitých momentů české země by se vždy dalo polemizovat (třeba politické procesy 50. let nejsou v inscenaci příliš tematizovány), ale pardubická Tančírna obsahuje mnoho skutečně povedených scén. Mezi ty emocionálně nejsilnější patří okamžik, kdy po osvobození z nacistického područí zní z úst herců nesměle zpívaná česká hymna, kterou hrubě přeruší burácivá ruská píseň. Režisér Novotný se pokusil ve zkratce charakterizovat i jednotlivé prezidenty, což se ve většině případů povedlo.
(zadáno: 10.3.2018)
Dánská občanská válka 2018-24 - Divadlo Na zábradlí: 90 %
Na Zábradlí se podařilo udělat bytostně politickou inscenaci, která se ale neuchyluje ke komunální satiře ani plakátovému viděni světa. Tvůrci přenesli Nielsenův román do českých reálií a zkoumají, zda by mohlo k tomu, co popisuje dánský autor ve své dystopii, dojít i u nás. Třetí část je dost absurdní a dekadentní, ale nakonec dává smysl i v kontextu zbylých částí. Herci své postavy nijak nepsychologizují, podávají soustředěný kolektivní výkon. Inscenace je místy třeskutě zábavná, jindy z ní skutečně mrazí. Hodně povedený počin, na který se vyplatí zajít.
(zadáno: 8.3.2018)
Krysař - Divadlo Kalich: 70 %
Hamižnost obyvatel města zamořeného krysami je pouze jedním z neduhů. Ještě větším problémem se ukazuje rozdělení společnosti na arogantní a zkorumpované mocné, proti kterým stojí krvežíznivý dav chudých. Celé to nemůže skončit jinak než tragédií, kterou graduje druhá část představení. Je to podobenství, které je dnes možná aktuálnější než v době vzniku muzikálu. Titulní role ideálně sedla P.Pálkovi, v roli Starosty se daří J.Apolenářovi, pěvecky silné jsou duety K.Bohatové a A.Slováčkové. Scéna M.Černého je vizuálně zajímavá a zároveň funkční, podařila se i choreografie. Více viz blog.
(zadáno: 22.2.2018)
Noční sezóna - Národní divadlo: 70 %
65%. Od hry nelze očekávat nějakou výraznou dějovost, důležitější jsou charaktery postav a vztahy mezi nimi. Špinarův režijní rukopis tentokrát není příliš viditelný, škoda trochu necitlivého prokrácení textu, který vedl ke zploštění charakterů postav. Scéna v podobě kinosálu mi přišla jako celkem povedená metafora, hodně dobrá je hudební složka. Herecky velmi zdařilá inscenace - všem herečkám se podařilo vystavět nelehké charaktery jejich postav, dobrým cynickým glosátorem je O.Pavelka. Celkem povedená, i když nikterak výjimečná inscenace. Příliš nechápu, proč vzbuzuje takovou kontroverzi...
(zadáno: 21.2.2018)
Večer na psích dostizích - Slovácké divadlo Uherské Hradiště: 70 %
Klasická drsná tragikomedie z britských ostrovů - nevázaná zábava se postupně zvrhává a odhaluje neuspořádané životy jednotlivých postav. Nespokojenost s vlastním životem, odmítání reality a strach ze životního selhání nutí několik přátel pořídit si dostihového chrta, k němuž upínají naděje na zlepšení svých životů. Tváří v tvář násilnickému Paulovi ale nejsou schopni reagovat a odhalují vlastní bezradnost. Příjemně řízná konverzačka (pro ty, kterým nevadí trochu drsnější mluva), v níž herecky exceluje především Tomáš Šulaj jako vtipně bezprostřední Chalky.
(zadáno: 17.2.2018)
Pověření - HaDivadlo: 50 %
Divadelní esej na téma revoluce. Složitý filozofický text má co říci i dnešnímu divákovi, režisér Pokorný hru pojal jako dekadentní, horečnatý sen. Bohužel to poněkud přepískl s mírou exprese. Naléhavost by vzhledem k tématu byla na místě, ale tady je sdělení vším tím křikem a zmítáním spíše zamlženo, rychle to začíná být únavné. Více viz blog
(zadáno: 12.2.2018)
Fantom Londýna - Národní divadlo moravskoslezské: 70 %
Velmi povedená je velkolepá výprava, která umožnila vybudování uvěřitelné atmosféry londýnského Whitechapelu. Trošku slabší je milostná linka, kterou se nepodařilo plně rozvinout. Z herců zaujmou L.Adam jako Henry, H.Fialová v roli prostitutky Betty a hlavně M.Šnytová v hlavní úloze Evelyn. Její píseň Svět nezbavil mě nadějí je jasným vrcholem večera. Povedly se texty písní, jejichž autorem je M.Prostějovský, hudebně to také není špatné, byť aspirantů na zapamatovatelný hit tady moc není. Více viz blog

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>