Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (907)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 12.1.2022)
Celkem zdařilá inscenace, která není jen nějakým životopisným připomenutím života Karla Čapka, ale objevují se v ní i zřejmé paralely se současností. K období první republiky je sice poněkud nekritická, ale dá se to pochopit, když vychází ze vzpomínek Olgy Scheinpflugové. První část má trochu pomalejší tempo, které se ale zúročí v emocionálně slušně nabité druhé polovině. Olgu si mezi sebou zdařile podělily S. Postlerová, A. Elsnerová a J. Kotrbatá, Čapka ztvárnil J. Šťastný jako nesmělého muže s místy dětskou duší, zlomeného po Mnichovu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.1.2022)
Crimpova hra se skládá ze série dialogů, které mají neobvyklou strukturu. Není totiž ani tak důležité, co se říká, ale co lze nalézt mezi řádky. V každé další scéně se objeví nějaké nová informace, která posouvá vnímání předchozího dění. Ze začátku tak inscenace udržuje diváka v napjatém očekávání, které ale postupně ochabuje. Trochu mě zklamalo, že zajímavý text nemá stejně zajímavé vypointování a závěr vyzní malinko do ztracena. Herecky je to ovšem ztvárněno velice dobře, hlavně Petra Janečková dokáže komorního prostoru Malé scény využít pro přesnou studii ženy, která zjišťuje, že žila v sebeklamu.
(zadáno: 7.1.2022)
Tahle hra K.Ludwiga mě moc nezaujala. Ztvárnit detektivní žánr divadelními prostředky je náročná disciplína a je jen málo detektivek, které na jevišti skutečně fungují. Problém je, že tady příliš nevychází ani ta komediální stránka - hlavně celou první polovinu představení trvající expozice je téměř vtipuprostá. Zlepšení přichází hlavně na začátku druhé půle, situační komikou oplývá hlavně scéna, ve které se hostitel William Gillette (J. Musil) snaží ukrýt mrtvolu nenáviděné divadelní kritičky.
(zadáno: 5.1.2022)
U téhle komedie mám trochu problém s výstavbou, kdy se od začátku hraje "s vyloženýma kartama" a divák tak zná všechny detaily božského plánu na svedení Alkmény. Může tak sledovat jen více či méně zábavné peripetie, jak se k pravdě dostanou i Amfitryon se sluhou Sosiem. Zesměšňování dobových konvencí už dnes nefunguje, a tak režisérka A. Keita domýšlí řadu gagů (často fyzických). Hraje se v povedeném překladu V.Mikeše a herecky představení táhnou hlavně P. Č. Vaculík jako Sosie a P. Lorencová jako jeho žena Kleanta. (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.12.2021)
F.Březina podává v hlavní dvojroli technicky mimořádně podařený výkon, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že je to místy spíš nápodoba Chaplina. Inscenace celkem hladce plyne, místy je i zábavná, čiší z ní ovšem dramaturgická neukotvenost. Diktátor byl ve své době odvážným počinem komentujícím aktuální dění. Jenže co dnes dělat s parodií Hitlerových projevů? Režisér M. Čičvák se tu tak nějak obecně vysměje diktátorským režimům, v závěrečném monologu židovského holiče je výrazný apel na lidskost. Jenže to celé působí trochu vyčpěle, dobové podmíněnosti se nelze tak jednoduše zbavit.
(zadáno: 17.12.2021)
Trochu vtipná, trochu dojemná hra o tom, že sny se dají plnit v každém věku a člověk by neměl rezignovat na život. Občas se objeví nějaké to klišé a charakteritiky postav nejdou příliš do hloubky, ale inscenace je vkusně zahraná, zajímaví jsou hlavně H. Čermáková a Z. Julina. Je fajn, že kanadský autor své postavy nekádruje a nehledá zaručeně "správný" způsob života,
(zadáno: 13.12.2021)
65%. Typická drábkovina plná humoru různorodé kvality - od skvělých hlášek a satirických šlehů až po vyložené lacinosti. Vtipné momenty naštěstí převáží ty trapné. Dějově je to trochu kostrbaté a zvlášť v první části se to nikam moc neposouvá, jde hlavně o představení sympatického páru vyšetřovatelů. Druhá část je svižnější - Drábek tepe do nacionalistů, dezinformačních webů, ale umí si udělat srandu i z transgenderu. Názorovým oponentům se ale vyloženě nevysmívá, snaží se je i pochopit. Za zbytečný a anachronní považuji snový výstup se samožerným exprezidentem. Koho dnes ještě zajímá Klaus?
(zadáno: 9.12.2021)
Pro pardubickou inscenaci vznikla nová dramatizace románu, která předlohu zredukovala nejvíce z dosud inscenovaných adaptací. To má výhodu v absenci hluchých míst, někdy ovšem mohou být motivace postav trochu nejasné (zvlášť samotný závěr působí uspěchaně). Mystická linka je tady upozaděna, režisérka K. Dušková akcentuje hledání vlastních kořenů, odkrývání minulosti a tím poznávání sebe sama. Doru hraje P. Janečková jako moderní ženu, která nevěří v rodové prokletí, vzpírá se pověrám, aby nakonec zjistila, že spletitá síť historických křivd dolehla i na ni. Celkově povedená interpretace silného příběhu.
(zadáno: 8.12.2021)
T. Dianiška (tentokrát ve spolupráci s I. Orozovičem) zpracoval osudy dalšího pozapomenutého hrdiny. Příběh Františka Filipa je silnou výpovědí o jinakosti a potížemi s ní spojené. Jak je u Dianišky zvykem, kombinuje černý humor s dojemnými momenty. Inscenace je optimistická ve výpovědi, že někdy stačí "prostě chtít", zároveň ale trýznivá v tom, jak je za každého režimu nutné bojovat proti lidské hlouposti a závisti. Jak již bylo napsáno, J. Albrecht je v hlavní roli výborný. Trochu mi vadila jen jistá rozbíhavost některých motivů (úvod s Ježíšem, vyhnání Němců či výstup Vlasty Buriana).
(zadáno: 5.12.2021)
Punkový Woyzeck. Büchnerův dramatický fragment, režisér Bambušek ještě více naředil, když ve výsledném tvaru cituje Bibli i filozofa Patočku. Tematizuje člověka zajatého v kleštích společenského tlaku, který cynickým způsobem láme charaktery. Bambušek ví, co chce říct a říká to velmi hlasitě a velmi expresivně. Osobně mám s tímhle přístupem trochu problém, když se někdo snaží své téma vykřičet s takovou urputností, přijde mi to spíše kontraproduktivní a emocionálně výrazněji nezasahující.
(zadáno: 24.11.2021)
Crimp zachovává děj, ale zbavuje Rostandovu předlohu romantických kudrlinek. Je to celkem povedená současná poezie ve zdařilém překladu E. Žantovské. Proti typu obsazený L. Veselý je v roli Cyrana spíše filozofem než rváčem. N. Řehořová nehraje Roxanu jako noblesní dámu, ale živelnou a trochu namyšlenou moderní ženu, ve vypjatých okamžicích ale trochu zbytečně "tlačí na pilu". Líbily se mi atmosférotvorné šansony v podání B. Pavlíkové. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.11.2021)
75%. Hradecká inscenace je aktuální v tom, jak ukazuje rozdělenou společnost, kde spolu zástupci znepřátelených stran nejsou schopni najít společnou řeč. Šajlok (J.Zapletal) je zaťatý a teatrální, ale člověk se mu nemůže divit, když vidí, jak se k němu chová okolí. Bassanio a spol. jsou zase nesnesitelně sebevědomí, rozhazovační a bezskrupulózní. Pouze dvě postavy se z všeobecné povrchnosti vymykají - Antonio, jehož váže k Bassaniovi skutečný cit, a Jessica, která si při útěku od svého otce až pozdě uvědomí, s jak povrchní partičkou se zahazuje.
(zadáno: 16.11.2021)
Silná předloha K. Tučkové v zajímavé voicebandové interpretaci D. Šoltýsové. Pro diváka neznalého předlohy budou možná některé dějové peripetie nejasné, inscenace ovšem sází hlavně na atmosféru, která dostatečně sugestivním způsobem vykresluje lidskou zlobu a zášť, která často provází boj za "vyšší dobro". Silný kolektivní výkon, kde každá z představitelek přispívá svým dílem do podařené skládačky. Vyzdvihl bych hlavně ohromné fyzické i psychické nasazení, které roli Gerty dává J. Košková, civilnějším pojetím pak ukazuje kontrastující přístup mladé generace M. Jirounková v roli Barbory. Zajímavé zapojení folklorních prvků.
(zadáno: 12.11.2021)
Jane Eyrová sice nedisponuje zapamatovatelnými melodiemi a občas je tempo snad až příliš pozvolné, může ale nabídnout zajímavé převyprávění klasiky a nešetří emocemi. Skvělý je v roli Rochestera L. Vlček a titulní roli dokázala citlivě ztvárnit D. Křížová. Spíše než klasické muzikálové hudební výstupy nabízí tento kus organické propojení činoherních a pěveckých pasáží. Více v recenzi
(zadáno: 30.10.2021)
Inscenace se nese v podobném duchu jako první díl, ale řekl bych, že je dějově o něco soudržnější. Pamětníci jistě ocení drobné detaily ze života v socialistickém Československu. Některé scény jsou vtipné, jiné méně, nejlépe pak vychází samotný závěr, který s nadsázkou popisuje události 17. listopadu 1989. Herci jdou z role do role a působí, že je představení baví.
(zadáno: 23.10.2021)
45%. Láska nebeská ukazuje, proč byl Matuška takový fenomén. Jeho písně v podání jiných interpretů (byť ne úplně špatném) jsou poněkud sterilní. Dějově muzikál kombinuje komediální scény s těmi jímavými, sentimentu je tu skutečně hodně, na mě osobně přespříliš. Většina písní zazní v redukovaném podání, aby se jich do inscenace vešlo co nejvíc, některé jsou ovšem do děje zakomponovány celkem umně. Celkem dobře vychází komediální bratrské pošťuchování mezi P. Ryšavým a P. Pechou, příjemně civilní je K.Gudasová, J. Vojtek je výrazně lepší pěvecky než herecky, v činoherních scénách nejvíce vyniká D. Syslová. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.10.2021)
Povedenější než první uvedení v ND. Přesto mi hra L.Lagronové nepřijde příliš povedená - chybí v ní větší dramatické napětí, dlouhé disputace občas působí dost knižně. Hra vychází z reálných faktů spisovatelčina života, nesoustředí se ale ani tolik na Boženu Němcovou jako na společenské klima, v němž žila a pracovala. Nastíněna je otázka ženské emancipace, rozvedena je i dějová linka tepající planý nacionalismus. M.Sikorová ztvárnila Boženu jako fyzicky křehkou, ale duševně silnou ženu, která dokáže projevovat dětinské nadšení i tvrdohlavě prosazovat svůj pohled na svět. Zaujme i M.Mejzlík jako Josef Němec.
(zadáno: 19.10.2021)
Začátek je trochu těžkopádný, ale postupem času se režisérce Haně Burešové daří budovat tíživou atmosféru s místy až horrorovými prvky. Podařená je výtvarná stylizace do podoby němých expresionistických filmů ze začátku minulého století. Hercům se daří ztvárnit s lehce karikaturním nádechem měšťanskou rodinu, která si odmítá připustit problémy, a tak radši žvaní o nepodstatných věcech. Skvělý je v tomhle ohledu hlavně J.Sklenář, zdatně mu sekundují E.Hacurová, M.Zimová či J.Vondráček. Z celkem průměrné hry vznikla velmi solidní inscenace. (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.10.2021)
Višňový sad vypráví o konci doby hojnosti, takže je jeho nasazení v téhle době docela pochopitelné. Z Čičvákovy inscenace ale žádný zřetelný výklad Čechovova dramatu nepřišel. Děj je odvyprávěn celkem svižně, některé situace a charaktery tak zůstávají jen zlehka nahozené. Herecky je to slušná inscenace, nejvíce zaujmou P.Gajdošíková jako Varja, tedy jediná postava, která skutečně žije v realitě a nestaví vzdušné zámky, a A.Kameníková, která civilně pojala mladou Aňu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.10.2021)
Nejsem si úplně jistý, zda jde o příběh vhodný k divadelní adaptaci, žánr sci-fi se na jeviště převádí dost obtížně. Režisér A.Skala využívá postupy filmových grotesek, ale všechny ty honičky a souboje s robotomy působí na divadelních prknech po chvíli trochu zdlouhavě. Dystopický příběh o diktátorské společnosti je zatlačen do pozadí, více prostoru dostává komediální rovina příběhu. Místy se objevují povedené hlášky nebo jednotlivé scény, ale celek působí nedotaženě.
(zadáno: 12.10.2021)
Koncepce režiséra Adama Skaly akcentuje téma plíživého zla, které se může vkrást do našich životů v jakékoliv době. To trochu upozaďuje milostný příběh Cliffa a Sally v povedeném podání J.Fanty a R.Havelkové. Inscenaci se vyplatí navštívit minimálně kvůli skvělým jazzovým melodiím v podání živé kapely, ale i mrazivému vyznění druhé části představení. Více v recenzi.
(zadáno: 4.10.2021)
Povedený muzikál, pokud člověk akceptuje, že jde na romantickou komedii, která pohádkový motiv Popelky přenáší do současnosti. B.Adams a J.Vallance napsali příjemné, vesměs popové melodie, vrcholem je duet Ty a já okořeněný úryvky z La Traviaty. Vynikající je H.Holišová v roli Vivian, skvěle zpívá a v činoherních scénách je odzbrojujícím způsobem bezprostřední. P.Gazdík nehraje Edwarda jako tvrdého byznysmena, ale spíš váhajícího muže, kterého pomůže "nastartovat" setkání s Vivian. V menších rolích zaujmou hlavně D.Křížová (Kit) a I.Ondříček, který je jakýmsi průvodcem dějem (tomu vychází líp činoherní scény než pěvecké). (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.9.2021)
Temná inscenace sází na bezvýchodnou atmosféru, kterou jen občas prozáří záblesk naděje. Hlavním trumfem je přesvědčivá L.Andělová v titulní roli, jejíž proměna z bezstarostné dívky v tělo bez duše je téměř fyzického rázu. Nejsem si úplně jistý funkčností nápadu využít k adaptaci jen čistě ženský kolektiv, v některých momentech mi tam mužský element chybí. Ale chápu, že se asi režisérka D.Šoltýsová snažila vyhnout naturalismu u některých vypjatých scén. Inscenace je nabitá emocemi, nejsilněji ale paradoxně působí ve ztišenějších okamžicích. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.9.2021)
65%. Režisér Jan Frič vměstnal do Sofoklova textu spoustu popkulturních odkazů a drobných vtípků. Člověk se může jen dohadovat, co je jen momentálním nápadem a co má skutečně souvislost s výkladem hry. Jistá rozbíhavost motivů je ale základem Fričova režijního rukopisu. Přes všechny odbočky a podivnosti ale Frič vystavěl Oidipův příběh přehledně a se slušným tahem na branku. Pavel Batěk je v titulní roli přesvědčivý, podařený je i závěrečný obraz s Oidipem schouleným v prenatální pozici. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.9.2021)
65%. Herecká souhra a tragikomická dvojlomnost jistě naplní divácká očekávání. Nicméně samotná hra D.Majlinga je trochu problematická - dějový twist a vše, co se odehrává po něm, působí dojmem, že vychází spíš z vůle autora hry než z nějaké vnitřní logiky dramatu nebo charakteru postav.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>