Redakce

Lukáš Dubský

redakční zkratka: dub

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 15.10.2018)
Zamilovaný Shakespeare - Východočeské divadlo Pardubice: 70 %
65%. Režisér Petr Novotný se rozhodl pojmout inscenaci jako velkou kostýmní podívanou, takže divák má po celou dobu na co koukat. Hercům se daří dobře podat milostnou dějovou linku i zábavné momenty. Za sebe bych přivítal trochu míň sentimentu a větší porci nadhledu, ale nejsem patrně ta správná cílová skupina. Inscenace má šanci stát se diváckým hitem, verze Divadla pod Palmovkou mě ale zaujala víc, jelikož se jí podařilo rozkrýt i akcentovat téma boje za svobodu jednotlivce, které je v pardubické verzi přítomné spíš latentně.
(zadáno: 12.10.2018)
Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny - Studio Hrdinů: 70 %
Uvedením této hry právě ve Studiu Hrdinů vzníká velmi zábavný kontrapunkt. Polívková s Majerem totiž Zábranského text, se kterým se vnitřně neztotožňují, shazují a ironizují. Působí to dost netradičním dojmem, odstup navíc chrání Zábranského hru před tezovitostí. Velkým kladem je soustředěný herecký výkon S.Majera. Divák, který je přístupný dialogu s "druhou stranou", v inscenaci najde jistě dost podnětů k zamyšlení, jelikož takto argumentačně podložená obhajoba prezidenta Zemana a jisté nekulturnosti v naší domovině není úplně obvyklá. Více viz blog
(zadáno: 9.10.2018)
Vitka - Divadlo Husa na provázku: 70 %
75%. Příběh "zázračného dítěte" české hudby dává možnost divadelně působivých obrazů, které doplňuje i naživo interpretovaná hudba. Jedním z témat inscenace je pochopitelně ženská emancipace, vděčnější je ale rozporuplná osobnost Kaprálové, která si chtěla především užívat života, měla řadu milenců, absolvovala několik potratů a vůbec působila dojmem neřízené střely. Hlavním trumfem je T.Marečková v titulní roli, která Vitce dodala nezkrotnou energii, takřka dětské vzezření, ale i dostatečnou porci sebevědomí. Kaprálové v tomto podání možná nelze zcela porozumět, ale nelze jí nebýt fascinován.
(zadáno: 4.10.2018)
Deburau - Městské divadlo Mladá Boleslav: 60 %
55%. Po Chaplinovi další životopisné drama stejného autorského týmu. Byl zvolen zajímavý formát, který osciluje někde mezi klasickou činohrou a pantomimou. V inscenaci se střídají ukázky z komedií, ve kterých Deburau hrál, a jeho životní osudy. Pomocí zvolené metody se ale příliš nedaří přiblížit, jaký byl vlastně Deburau člověk (odnesl jsem si z toho jen, že byl smutný a nemluvil). Pochvalu ovšem zaslouží R.Madeja v náročné titulní roli a skvělý je rovněž hudební podkres J.Šafra, který na jevišti interpretuje živá kapela.
(zadáno: 27.9.2018)
Vítejte v Thébách - Národní divadlo: 70 %
75%. Text je aktuální, reaguje na problémy současné světové politiky, ale není to jen nějaká agitka. Na povrch tu zdařile vyplouvají manipulace a pokrytectví, které jsou často maskovány za slovo diplomacie. Důležitá je tu i ženská tématika a zábavné je pohrávání s antickými mýty. Špinarovo pojetí je stylizované, lehce groteskní, ale stále je to ostře formulované politické divadlo. Za některé charaktery by si člověk velmi lehce dokázal dosadit mnohé reálné politiky. Herecky slušné, nikdo zde výrazněji nevyčnívá ani nezaostává. Místy trochu ukřičené, ale jinak skutečně zajímavá inscenace.
(zadáno: 24.9.2018)
Žítkovské bohyně - Divadlo pod Palmovkou: 70 %
Langova dramatizace více akcentuje mystické pozadí příběhu a hodně se soustředí na osudy jednotlivých hrdinek, dějiny minulého století tvoří jen jakousi kulisu. Zajímavým nápadem je využití početného chóru, který dramatu dává parametry antické tragédie. Tradičně zajímavým výkonem se prezentuje T.Dočkalová - ukazuje Doru Idesovou jako křehkou a zranitelnou, ale zároveň bojující a neústupnou ženu. Hlavně v první části je děj zhuštěn do klipovitých výstupů, což může divákům znesnadňovat orientaci v příběhu (pomáhá ovšem promítané vročení jednotlivých scén). Více viz blog
(zadáno: 20.9.2018)
Děkujeme, že zde kouříte - Činoherní studio Ústí nad Labem: 80 %
Zábavná a aktuální inscenace, která řeší nejen protikuřácký zákon, ale i obecnější problém lidské svobody, která je pod různými záminkami stále více oklešťována. Inscenace tak ukazuje morální flexibilitu a honbu za zisky na straně tabákových koncernů, ale i pokrytectví a diktátorské tendence u lidí snažících se chránit lidstvo před sebou samým. Pojetím hlavních rolí režisér Trnka a autorka dramatizace D.Haladová ukazují, která strana je jim sympatičtejší. Mluvčí tabákových firem je v podání J.Plouhara sympatický "ďáblův advokát", zatímco K.Rímský je jako jeho protivník slizkým politikem.
(zadáno: 18.9.2018)
Netopýr - Klicperovo divadlo Hradec Králové: 50 %
Hodně povedená jsou hudební čísla, která jsou takovým průřezem operetním repertoárem a jimž dal nové aranžmá D.Král. Jinak jde o patrně nejslabší Drábkovu režii v Klicperáku. První půlka má slušné tempo a pár povedených gagů, herci se navíc opravdu snaží a prokazují výrazný komický talent (hlavně J.Sklenář a N.Holíková). Druhá půlka je civilnější a o dost nudnější, poselství inscenace vyznívá poněkud jalově. Více viz blog
(zadáno: 12.9.2018)
Nadaný žák - Městské divadlo Kladno: 60 %
65%. Inscenace nenudí a příběh o fascinaci zlem a zneužíváním moci je dost aktuálním tématem. Potěší i příjemná stopáž a slušné tempo bez zbytečných odboček. Nadaný žák je velkou příležitostí pro ústřední hereckou dvojici, ze které si lépe vede J.Čapka jako stárnoucí nacista. U postavy Todda (T.Hron) je méně zřetelný vývoj od zvědavého chlapce po zrůdu přebírající Dussanderovy vzorce chování. Nešťastné je ovšem scénické řešení se čtvrtou stěnou - předěl mezi jevištěm a hledištěm tvoří plexisklo, které divákovi vhled do příběhu spíš znesnadňuje.
(zadáno: 6.9.2018)
Nebezpečné známosti - Moravské divadlo Olomouc: 70 %
Režisér D.Šiktanc si napsal vlastní dramatizaci známého románu, kterou zasadil do současnosti. V aktualizaci byl celkem důsledný, i když třeba řeči o migrantech působí spíš rušivým dojmem. Jinak jde ale o svěží převyprávění známého příběhu, které by se ale nemělo příčit ani konzervativním divákům. Inscenace má slušný temporytmus a rozumnou délku. Herecky nejzajímavější je P. Kubes jako Valmont, z něhož udělal charismatického svůdce. Více viz blog
(zadáno: 2.8.2018)
Hamlet - Letní shakespearovské slavnosti: 60 %
65%. Vajdičkova úprava Hamleta je celkem radikální - zmizela řada postav i filozofických pasáží (včetně slavného Být, či nebýt). Je to tedy spíše sevřené rodinné drama, které disponuje slušnými hereckými výkony. Škrty přesto charaktery postav poněkud zplošťují, i když se režisérovi v některých případech povedl zajímavý a neobvyklý výklad postav. Nejvíce mě asi zaujalo pojetí Horacia, který je pouze Hamletovým alter egem, částí jeho mysli. Více viz blog
(zadáno: 27.6.2018)
Médeia - Divadelní spolek Jedl: 40 %
Tento typ divadla jde zcela mimo mě. Kromě útržků z různých verzích Médeii se na jevišti kreslí, vytváří socha, promítá záznam z termokamery, do toho herci vystřídají spousty bizarních kostýmů. Chvíli deklamují, chvíli jsou jejich výkony civilní (právě tyto okamžiky jsou asi nejsilnější). Má-li vše dohromady nějaký hlubší smysl, netuším. Já byl hodně rád, že mělo představení jen něco málo přes hodinu.
(zadáno: 25.6.2018)
Pusťte Donnu k maturitě! - Divadlo pod Palmovkou: 70 %
Další Dianiškova zběsilá jízda, tentokrát do 90. let, je plná bláznivé nadsázky a popkulturních odkazů. Čím víc tehdejších (nejen) teenagerovských fenoménů znáte, tím víc si inscenaci užijete. Opět se tu mísí vtipy od těch nejjednodušších až po ty nesmírně chytré. A celkem ostře se tu karikuje i kovbojský kapitalismus, který jsme u nás před lety zažívali. Oproti jiným Dianiškovým kusům (Mlčení bobříků, Jak sbalit ženu 2.0) mi tu ale přeci jen chybí větší přesah. Mladý herecký tým interpretuje hru s nadšením a hlavně divák, který v 90. letech vyrůstal, si tenhle kus určitě užije.
(zadáno: 25.6.2018)
Klášterní ulice aneb To je vražda, hopsala! - Klicperovo divadlo Hradec Králové: 70 %
Povedená první polovina, která upomene na úspěšnou Drábkovu verzi Figarovy svatby. Děj má jasné směřování, slušné tempo a drží žánr bláznivé situační komedie s řadou absurdních vtípků. Skvěle si vedou především oba hlavní představitelé M.Zavičár a F.Richtermoc. Po přestávce se děj přesouvá do roku 2018 a žánr se mění na politickou satiru. Stylová čistota první půlky mizí a objevují se i některá obehraná klišé (příznivci Zemana sledují Šlágr TV, ty Drahošovi zase zapíjí neúspěch v pražské kavárně apod.)
(zadáno: 25.6.2018)
Macocha - HaDivadlo: 80 %
Provokativní román Petry Hůlové se v rukou režisérky K.Polívkové stal drsnou jevištní básní. Zpočátku úsměvné monodrama, kde si pět (výborných!) hereček rozdělilo jednu roli, se postupně láme v pád až na samotné dno, sledujeme stále drásavější rozpad osobnosti. Režie využívá spoustu scénických efektů (výroba dýmu suchým ledem, tváře hereček snímané na kameru a promítané na plátno ad.), které ale vůbec nepůsobí samoúčelně, naopak pomáhají budovat tísnivou atmosféru. Efektní je i ironické finále s písní Bohemian Rhapsody a deštěm zlatých konfet. Depresivní, ale silná inscenace.
(zadáno: 21.6.2018)
Král jelenem - Východočeské divadlo Pardubice: 60 %
Jako zábavná letní podívaná inscenace funguje, i když má několik hluchých míst. Bohužel režisér tentokrát příliš nevyužívá výhod venkovní produkce a genia loci Kunětické hory, většinou se hraje na dřevěném jevišti opatřeném několika oponami. Velmi povedené jsou loutky, právě scény, ve kterých se král Deramo mění na jelena, patří k nejpůsobivějším v celém představení a jsou opředeny lehce mystickou atmosférou. Potěší naživo interpretovaná šansonová hudba. Z herců vyniká především M.Němec, velmi dobří jsou i L.Špiner a V.Malá. Když tihle aktéři na jevišti chybí, zábava se trochu vytrácí.
(zadáno: 20.6.2018)
Tři sestry - Národní divadlo: 60 %
Groteskní stylizace mi nijak nevadila, téma lidské sebestřednosti a neschopnosti se změnit se Špinarovi do inscenace podařilo dostat a herecky se jednalo rovněž o velmi slušnou záležitost (hlavně v případě ústředního trojlístku Vilišová, Stryková, Lazorčáková). Přesto mě inscenace nijak výrazněji nezasáhla, místy docela postrádala tempo. Navíc mám dojem, že Špinar už se s některými nápady opakuje (sedačky z kinosálu) a nadšený jsem nebyl ani ze závěru, který tvořil zvukový záznam Rajmontovy slavné inscenace Tří sester.
(zadáno: 19.6.2018)
Dracula - Jihočeské divadlo Č. Budějovice: 70 %
75%. Dramatizace se původního příběhu drží celkem věrně, nikoliv ale otrocky. V představení se mění lokace s až neuvěřitelnou lehkostí, Glaser evidentně mistrně ovládá metodu filmového střihu, díky točně si může dovolit velmi krátké prostřihy, které pomáhají budovat atmosféru. P.Halíček hraje Draculu aristokraticky, bez výraznějších emocí, herecky nejpřesvědčivější jsou ovšem B.Kaňoková a K.Janovičová. Pobaví i P.Oubram v roli Van Helsinga. Zamrzí zbytečně uspěchaný závěr, ale ani ten nemůže pokazit pozitivní dojem z letní zábavy na úrovni, která bezezbytku využívá výhody otáčivého hlediště.
(zadáno: 16.6.2018)
Děsnej pátek - Městské divadlo Brno: 70 %
75%. Příběh sviští vpřed bez významnějších dějových odboček, drží tvar a tempo. Základní zápletka funguje velmi dobře a výměna těl je zdrojem mnoha komických situací. S nadsázkou pracuje i mohutná jevištní konstrukce, společně s citlivými projekcemi umožňuje plynulý přechod děje z jednoho prostředí do druhého. Hudba je svižná a moderní, ale chybí tu nějaký výraznější hit. Výborná je I.Vaňková, které se opravdu podařil přerod upjaté paničky ve ztřeštěnou puberťačku. Zajímavá je i K.M.Fialová, ze které se stává opora hereckého souboru MDB.
(zadáno: 30.5.2018)
Úklady a láska - Švandovo divadlo: 50 %
Režisér se snažil Schillerovo drama částečně odlehčit a posunout do groteskní polohy. Nápadů, jak to udělat, je skutečně hodně. A to je právě největší problém inscenace. Všemožné efekty (loutkové divadlo, projekce, maska Mickey Mouse, živý klavírní doprovod atd.) se neskládají do smysluplného celku, některé fungují jako jednotlivosti, jiné vůbec. Občas se podaří vytvořit silný jevištní obraz, ale je hned zase přebit něčím jiným. Patos mileneckých dialogů je expresivní deklamací ještě posilován, což začne být ve druhé půlce již dost otravné. Přesto T.Červinek a D.Barešová nezapřou talent.
(zadáno: 24.5.2018)
Až na věky - Východočeské divadlo Pardubice: 50 %
Inscenace má neobvyklou strukturu, kdy se na jevišti prolínají tři časové roviny. Zvyšuje to dynamiku, výraznější pointy se ale tímto formátem vytěžit nepodařilo. Hře by pomohlo zkrácení a odstranění přestávky nesmyslně umístěné doprostřed dialogu. Je zajímavé sledovat, jak si tři herci mezi sebou rozdělí jednu postavu. Divadlo láká na hostujícího L.Freje, kterému se daří ztvárnit ironického glosátora unaveného životem, nicméně na premiéře měl zřetelné potíže s textem. Na atraktivitě hře nepřidává ani akcentování britských reálií. Snadno zapomenutelný kousek.
(zadáno: 16.5.2018)
Dynastie (Lehman Brothers) - Divadlo Husa na provázku: 80 %
Text hry připomíná jevištní báseň v próze, která je plná refrénů, biblických odkazů a pracuje rovněž s židovským původem bratří Lehmanů. Herci se vyvarovali nějakého psychologizování, postavy ztvárňují s jemnou nadsázkou, nebojí se přiznané divadelnosti. I přes pomalejší rozjezd, kdy v první části není úplně jasné, proč je vyprávěný příběh zajímavý teď a tady, má později inscenace velmi slušné tempo. Příběh dává nahlédnout z nezvyklého úhlu na ekonomický a filosofický vývoj posledních 150 let. Zní to jako odtažité téma, ale vzhledem k promyšlené jevištní koncepci je inscenace velmi zábavná.
(zadáno: 8.5.2018)
Urna na prázdném jevišti - Činoherní klub: 60 %
Rozporuplná inscenace. Na jedné straně přináší skvělou hereckou souhru (hlavně Ivana Uhlířová tu perlí) a zručně napsané dialogy, které parafrázují slavná dramata a zároveň odhalují nevraživost v dámské šatně i ambivalentní vztah k Velkému režisérovi. Na druhou stranu jde o dost sebestřednou hru, která se od popisu klišé divadelního zákulisí nedokáže odrazit k nějaké obecnější výpovědi. Inscenace je tak uzavřena ve vlastním světě, diváka dokáže na 90 minut zabavit, ale výrazněji v mysli neutkví. 55%
(zadáno: 6.5.2018)
Odvolání - Divadlo v Řeznické: 80 %
Odvolání ke své působivosti nepotřebuje žádné vnějškové prostředky, přesto může vnímavému divákovi přinést zážitek z precizního herectví (zvlášť Táborský přesně vystihuje vnitřní proměnu postavy) a chytrých dialogů. Hra se odehrává v prostředí katolické církve, může tak na první pohled působit odtažitě. Není ale nudnou disputací, ale živou a vtipnou konfrontací mezi dvěma životními postoji. Bude tudíž blízká většině diváků. Více viz blog
(zadáno: 3.5.2018)
Kvítek z horrroru - Východočeské divadlo Pardubice: 70 %
75%. Kvítek z horrroru má velkou přednost v podobě hudby Alana Menkena, mnoho songů má parametry skutečných hitů. Inscenace je přitom parodií nejen na horory, ale utahuje si i z muzikálového žánru. Potěší živá hudba, ale i herecké výkony - skvělá je M.Sikorová jako Audrey, daří se i P.Borovcovi, který je muzikálovým nováčkem. Komický talent uplatní v mnoha menších rolích i M.Němec. Divácky atraktivní inscenace má velmi nehollywoodský závěr. VČD se vyplatila spolupráce s režisérem Gazdíkem na (pro činoherní soubor) obtížném muzikálovém kusu.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>