Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (889)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 16.10.2021)
Višňový sad vypráví o konci doby hojnosti, takže je jeho nasazení v téhle době docela pochopitelné. Z Čičvákovy inscenace ale žádný zřetelný výklad Čechovova dramatu nepřišel. Děj je odvyprávěn celkem svižně, některé situace a charaktery tak zůstávají jen zlehka nahozené. Herecky je to slušná inscenace, nejvíce zaujmou P.Gajdošíková jako Varja, tedy jediná postava, která skutečně žije v realitě a nestaví vzdušné zámky, a A.Kameníková, která civilně pojala mladou Aňu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.10.2021)
Nejsem si úplně jistý, zda jde o příběh vhodný k divadelní adaptaci, žánr sci-fi se na jeviště převádí dost obtížně. Režisér A.Skala využívá postupy filmových grotesek, ale všechny ty honičky a souboje s robotomy působí na divadelních prknech po chvíli trochu zdlouhavě. Dystopický příběh o diktátorské společnosti je zatlačen do pozadí, více prostoru dostává komediální rovina příběhu. Místy se objevují povedené hlášky nebo jednotlivé scény, ale celek působí nedotaženě.
(zadáno: 12.10.2021)
Koncepce režiséra Adama Skaly akcentuje téma plíživého zla, které se může vkrást do našich životů v jakékoliv době. To trochu upozaďuje milostný příběh Cliffa a Sally v povedeném podání J.Fanty a R.Havelkové. Inscenaci se vyplatí navštívit minimálně kvůli skvělým jazzovým melodiím v podání živé kapely, ale i mrazivému vyznění druhé části představení. Více v recenzi.
(zadáno: 4.10.2021)
Povedený muzikál, pokud člověk akceptuje, že jde na romantickou komedii, která pohádkový motiv Popelky přenáší do současnosti. B.Adams a J.Vallance napsali příjemné, vesměs popové melodie, vrcholem je duet Ty a já okořeněný úryvky z La Traviaty. Vynikající je H.Holišová v roli Vivian, skvěle zpívá a v činoherních scénách je odzbrojujícím způsobem bezprostřední. P.Gazdík nehraje Edwarda jako tvrdého byznysmena, ale spíš váhajícího muže, kterého pomůže "nastartovat" setkání s Vivian. V menších rolích zaujmou hlavně D.Křížová (Kit) a I.Ondříček, který je jakýmsi průvodcem dějem (tomu vychází líp činoherní scény než pěvecké). (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.9.2021)
Temná inscenace sází na bezvýchodnou atmosféru, kterou jen občas prozáří záblesk naděje. Hlavním trumfem je přesvědčivá L.Andělová v titulní roli, jejíž proměna z bezstarostné dívky v tělo bez duše je téměř fyzického rázu. Nejsem si úplně jistý funkčností nápadu využít k adaptaci jen čistě ženský kolektiv, v některých momentech mi tam mužský element chybí. Ale chápu, že se asi režisérka D.Šoltýsová snažila vyhnout naturalismu u některých vypjatých scén. Inscenace je nabitá emocemi, nejsilněji ale paradoxně působí ve ztišenějších okamžicích. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.9.2021)
65%. Režisér Jan Frič vměstnal do Sofoklova textu spoustu popkulturních odkazů a drobných vtípků. Člověk se může jen dohadovat, co je jen momentálním nápadem a co má skutečně souvislost s výkladem hry. Jistá rozbíhavost motivů je ale základem Fričova režijního rukopisu. Přes všechny odbočky a podivnosti ale Frič vystavěl Oidipův příběh přehledně a se slušným tahem na branku. Pavel Batěk je v titulní roli přesvědčivý, podařený je i závěrečný obraz s Oidipem schouleným v prenatální pozici. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.9.2021)
65%. Herecká souhra a tragikomická dvojlomnost jistě naplní divácká očekávání. Nicméně samotná hra D.Majlinga je trochu problematická - dějový twist a vše, co se odehrává po něm, působí dojmem, že vychází spíš z vůle autora hry než z nějaké vnitřní logiky dramatu nebo charakteru postav.
(zadáno: 20.9.2021)
Dianiškovi se podařilo velmi dobře skloubit vážné téma s velmi černým humorem. Skutečné události kolem operace Anthropoid pro něj byly jen odrazovým můstkem k zábavné i mrazivé výpovědi, ve které si vypomáhá i řadou popkulturních odkazů. Herecky přesvědčivé, nejzajímavější pro mě byli J.Albrecht, D.Ratajský a takřka klaunská dvojice J.Panzner - J.Tvrdík. Humor obrušuje hrany patosu, ale zároveň se autor svým postavám nevysmívá a dokáže je zobrazit i ve vážné poloze a se zřetelnou poctou všem obětem heydrichiády na závěr.
(zadáno: 20.9.2021)
Slušná dramatizace filozofického dramatu v hlavní roli s velmi dobrým J.Hájkem, který dokáže ztvárnit aroganci hlavní postavy s elegancí a ironickým odstupem.
(zadáno: 19.9.2021)
Schimmelpfennigovy texty jsou vždy formálně vytříbené, tenhle mě ale přece jen zaujal trochu méně. Chybí mi tam propjení mýtu se současností. Takhle sledujeme nadčasový příběh z období po konci trósjkých válek, který zdůrazňuje, že sobecky obětovat druhé ro vlastní prospěch se nikdy nevyplácí. Některé morální imperativy jsou v běhu času neměnné. Představení je vystavěno jako voiceband chóru s rozehráním některých situací.
(zadáno: 18.9.2021)
Režiséru Mikuláškovi se podařilo zajímavě převést na divadelní prkna příběh Luciena Chardona (v přesném podání V.Vondráčka), který se z naivního mladíka stává nebezpečným oportunistou, aby nakonec opět skončil na dně lidské společnosti. Vývoj postavy a její cesta jsou zpracovány zajímavě. Méně už se ovšem podařila aktualizace společenského ovzduší, které zůstalo poněkud uvězněné v době Balzacova románu a souvztažnost k dnešním dnům je problematická. Drobné zkrácení by inscenaci prospělo.
(zadáno: 18.9.2021)
Zábavný ironický komentář k partnerským vztahům. Člověk, který pravidelně sleduje inscenace Jedlu, tam najde vše, co očekává - velkou nadsázku, zábavně extravagantní kostýmy, spoustu exprese i ztišených momentů. Herecky L.Trmíková a D.Prachař opět na jedničku.
(zadáno: 17.9.2021)
65%. Musím říct, že jsem se dlouho srovnával s konceptem, v němž téměř absentuje libreto a muzikál je jen sérií za sebou řazených písní od Green Day. Ale nakonec se mi do jevištního dění podařilo proniknout a příběh tří mladých lidí a jejich deziluze z "amerického snu" jsou v inscenaci dobře čitelné. Řemeslně je muzikál na výtečné úrovni - pěvecky zdatní interpreti hýří energií. Za zmínku stojí povedené kostýmy A.Pavlovičové.
(zadáno: 17.9.2021)
75%. Skvělá M.Matulová v titulní roli, nejenže zvládne přesně vykreslit složitý charakter slavné zpěvačky, navíc je výborná i v interpretaci těch nejznámnějších hitů Špinarové. Z menších rolí zaujmou K.Krejčí a J.Goetzová. Dianiška je tentokrát celkem pietní, v inscenaci se tolik neprojevuje jeho sklon pro drastickou nadsázku. Vzniká tak povedený, ale nikterak překvapivý "životopis" prokládaný hudebními výstupy.
(zadáno: 4.9.2021)
75%. Režisér J.Čermák pojednal téma transgenderu bez patosu. Vypráví sice konkrétní příběh, ale nezasazuje ho do dobového kontextu, více ho zajímá celkový obraz a diskuze o tématu, věnuje se i vnitřním pocitům lidí, kteří se narodili ve "špatném těle". Hudební vsuvky a občasné zcizování mi nepřišlo nijak rušivé. Herecky působivá inscenace, D.Krejčík předvádí působivou proměnu své postavy, vynikne i P.Horváthová, v jejíž Gretě je akcentován problém, jak náročná je změna identity pro nejbližší okolí translidí. Za dobrý nápad považuji i obsazení J.Korna. Škoda jen, že ve druhé části má inscenace poněkud rozvláčné tempo.
(zadáno: 27.8.2021)
65%. Dramaturgicky odvážná volba. Ztracený ráj není inscenace, která by vyloženě chytla za srdce, ale pokládá řadu složitých otázek, nad kterými stojí za to se zamyslet. Režisér D.Gombár sleduje příběh v jeho šíři, více než epické scény ho ale zajímá definice Ráje a lidské slabosti. P.Štěpán hraje Satana jako uštěpačnou, pyšnou, ale zároveň velmi charismatickou postavu. V kontrastu s tím je Z.Junák jako klidný a věcný Bůh. U andělů se vyjevují lidské slabosti (M.Němec jako Uriel či V.Skála v roli Rafaela), Adam (J.Brožek) a Eva (B.Goldmannová) jsou ztvárněni jako současný mladý pár, bezelstnost není jejich určujícím rysem (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.8.2021)
Lazarus je něco jako horečnatý sen, psychedelické výjevy nemá smysl nějak racionálně analyzovat. Jde tu spíš o emoce a atmosféru. Bezvýchodnost dobře podtrhuje industriální scéna, aranže jednotlivých Bowieho písní jsou skvělé a libretu by větší propracovanost neuškodila. Pokud je něco v tomto komorním muzikálu opravdu na výši, jsou to pěvecké výkony. Velice zdařilé výkony podávají I.Orozovič, P.Smolárik i N.Horáková. Nad všemi ovšem ční E.Stárková, přičemž asi nejvíce září při songu Life on Mars? U diváka bude asi hodně záležet na tom, zda se dokáže napojit na emoční vlnu tohoto muzikálu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.8.2021)
65%. Obrazově a pohybově zajímavá podívaná, jejímž hlavním motivem je lidskost a schopnost odpuštění. Povedla se výprava i atmosférotvorná hudba P.Kalába. Herecky potěšili nejednoznačný Prospero D.Prachaře, rozevlátý Ariel C.Kassaie a puberťácká Miranda E.Křenkové. Pojetí postav Steffana a Trinkula M.Danielem a J.Poláškem je problematické, některé scény sice vyznívají vtipně, ale jejich dějová linka míří vinou neustálého zcizování do ztracena. Mystická atmosféra je navozena dobře, některé motivy jednání postav by si ale ještě zasloužily rozpracovat. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.8.2021)
Příběh sází na napětí a postupné odhalování tajemství, v druhém plánu si ovšem člověk uvědomí, že poskytuje i zamyšlení nad tím, jak obtížné je poznat pravdu. Jak je u imerzivní inscenace zvykem, člověk nemůže být všude, takže si celkový obraz musí sám poskládat ze střípků, na které během večera narazí. Vzhledem k tomu, že se jednotlivé situace v drobných obměnách během představení třikrát zopakují, má divák záchytné body, takže nebude v příběhu tápat, ale zároveň mu mnoho zůstane skryto. Organizačně vše funguje bez zádrhelů a herci jsou ve svých rolích velmi přesvědčiví, osobně mě nejvíce zaujala J.Dudziaková. (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.8.2021)
Režisér Filip Renč hodně spoléhá na popularitu dvacet let starého filmu, takže jednotlivé situace buduje velmi podobným způsobem. Scéna a projekce P.Hlouška umožňují filmové střihy, i když občas je přestavba trochu těžkopádná. Na výstavišti v Letňanech je až překvapivě dobré nazvučení. Hlavní představitelé S.Salloum a P.Ryšavý jsou vybráni pečlivě, z ostatních mě asi nejvíce zaujala V.Tandlerová jako Julča. Lehce nostalgická retropodívaná, která funguje hlavně díky dobře interpretovaným hitům šedesátých let.
(zadáno: 26.7.2021)
Autoři využívají koncept návratu v čase, ze kterého lze rozhodně vyždímat značný komediální potenciál. Režisér Petr Zelenka nepracuje v zámeckém parku poprvé, takže ví, jak s prostorem naložit. Točnu tedy využívá skoro nepřetržitě, inscenace tak má slušné tempo. Nechybí ji ani vtip, byť některé fórky jsou trochu lacinější. Velmi dobře si vede ústřední dvojice M.Pechlát a D.Verzichová. Zábavná letní podívaná, na kterou se vyplatí zajet. (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.7.2021)
Zajímavější než Meda, inscenace se nevyhýbá ani kontroverzím ve Werichově životě. Na jeho život je nahlíženo jako na pásmo forbín z tvorby V+W. Citovány jsou slavné scény i písně Osvobozeného divadla v moderních aranžích. Nejsilnější jsou právě ty rozpohybované scény, méně se povedly dialogické pasáže mezi rozdvojenou postavou Wericha (byť V.Kotek i J.Vápeník jsou dobří). Dobře je využita i nepočetná company, z herců nejvíce zaujme M.Ruml, který velmi citlivě a s humorem podal postavu skladatele J.Ježka. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.7.2021)
65%. Dramatizace P.Halbichové se celkem věrně drží Doyleovy předlohy, režisér Petr Mikeska ale celkem logicky posunul žánr do komediální roviny. Démonický pes a atmosféra blat se zkrátka na divadlo převádí těžko. Posun je znát především v pojetí postav ztvárněných ve zjevné nadsázce. Z Holmese (typově přesně obsazený P.Prokeš) se tak stává nejen brilantní detektiv, ale i zarytý misogyn sršící genderově nekorektními průpovídkami. Na venkovní scéně na zámku Sychrov je vzhledem ke stísněnému jevišti poněkud problém se zdlouhavostí přestaveb, ale v interiéru budou asi tyto potíže odbourány. Jinak celkem podařená letní zábava. (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.6.2021)
Povedená inscenace české muzikálové klasiky. Režisér P.Novotný hodně posílil komické prvky, takže inscenace je velmi živá. P.Štěpánek je jako Karel IV. dostatečně charismatický, dechberoucí interpretaci písně Lásko má, já stůňu předvádí M.Sikorová. V komediální rovině se skvěle daří hlavně manželům Láskovým, kteří hrají Peška s Alenou. Dobrým nápadem je i angažování zpěváka M.Růži, který pomáhá činohercům s těmi nejtěžšími pěveckými party.
(zadáno: 25.6.2021)
Inscenaci bohužel schází tempo, místy je velmi rozvleklá. Rámování pomocí didaktických vsuvek o dějinách Semaforu a kontextu, ve kterém hra vznikla, zpočátku znemožňuje divákovi proniknutí do děje. V celém tom morávkovském hemžení se základní příběh poněkud ztrácí. Herecký ansámbl je ovšem pro podobný typ hudební revue dobře disponován, výborná je při pěveckých výstupech hlavně K.M.Fialová. Viděno v předpremiéře na festivalu Regiony.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>