Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1123)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 18.3.2024)
Nejvíce se mi při hodnocení této české premiéry hry, která se poprvé hrála ve vídeňském Burgtheatru, dere na mysl sousloví "neurazí, nenadchne". Předností hry jsou slušně vystavěné dialogy, ale hlavně ve své první části je inscenace zdlouhavá a člověk moc nemá potřebu řešit, kam se celý děj vyvine. Místy tahle černá komedie dokáže pobavit, hercům se celkem daří vystihnout charaktery postav, ale není to kus, který by nějak výrazněji utkvěl v hlavě.
(zadáno: 18.3.2024)
65%. Známý jazzový muzikál v Ostravě vyniká skvělou choreografií hudebních čísel. Soubor má dostatek charismatických osobností na obsazení hlavních rolí, V.Prášil Gidová, M.Schimmerová Procházková i T.Novotný dobře zpívají a herecky dokáží postavy pěkně charakterizovat. Nejvíce mě ale zaujal R.Harok jako Amos a jeho číslo Mistr Celofán. Problémem inscenace je její přepálená délka (3:10, což je o 40 minut víc než legendární inscenace na Broadwayi!). To má za následek, že celku poněkud chybí energie a rozpadá se na jednotlivá hudební čísla. Ale populární melodie v dobře znějícím hudebním aranžmá jsou dostatečným důvodem pro návštěvu inscenace.
(zadáno: 12.3.2024)
Jedna z nejsilnějších protiválečných inscenacích, které jsem viděl. Režiséru D.D.Pařízkovi se povedlo vytvořit efektní dramatizaci Remarqueova románu, v níž zachycuje hrůzu a beznaděj na frontových liniích, ale i pocity odcizení, které vojáci zažívají po návratu z bojů. Ani druhá část představení nezklame, současný text o válce na Ukrajině se povedlo s první půlkou umně propojit. Zelené koridory otevírají i některé otázky, které nejsou v souvislosti s válkou v popředí zájmu. Dohromady tenhle diptych vyniká hereckou souhrou, syrovou atmosférou a nezvyklou emocionální silou. Superlativy moc nepoužívám, ale toto je pro mě divadelní událost roku. (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.3.2024)
65%. Atraktivní téma absurdních politických pletich, které se v Kremlu odehrávaly po Stalinově smrti, pojali v Dejvicích jako frašku. Členové politbyra jsou pojati jako věčně opilé kreatury, jsou to zároveň iniciátoři násilí i jeho oběti, paranoia je všudypřítomná. Asi nejlépe si s touto polohou poradil J.Plesl jako Chruščov. Nedávno jsem viděl na Kladně Stalinův poslední western a myslím, že M.Hanuš dokázal tuto historickou událost zpracovat poutavěji - více vynikly bizarní detaily i tragičnost skrývající se za černým humorem. Problém je hlavně v pojetí Beriji (T.Jeřábek), který zde nepůsobí jako tak výrazná hrozba pro ostatní soudruhy.
(zadáno: 5.3.2024)
45%. Po hudební stránce není Troja špatná, ale postupem času už písně začínají splývat. Starověký příběh je předán v přehledné zkratce, člověk se v něm neztrácí. Dialogy jsou bohužel plné otřesných klišé, i z toho důvodu je činoherní složka slabinou muzikálu (po herecké stránce zaujmou snad jen O.Kříž a A.Bartošová). Naopak pěvecky se jedná o povedené dílo, nejvíce mě zaujali P.Ďuriačová, N.Ďuricová či J.Konečný, příliš se nedařilo snad jen O.Havlovi. Na scénografii se šetřilo, ale projekce jsou povedené, líbily se mi i kostýmy. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.3.2024)
Tento kus se zdárně vyhýbá většině úskalí hitmuzikálů. Hlavně má slušné libreto, které jednoduchému příběhu o lásce dodalo spoustu osvěžující nadsázky. Ve většině případů potěší i nové aranže Elvisových písní. Mimořádně silný je Srdcový král po herecké stránce - J.Kříž si užívá roli frajírka Chada, M.Tomešová hýří energií jako Natalie a nezapomenutelná je M.Křížová jako sarkastická Sylvie. Chytré využití točny minimalizuje přestavby, takže má inscenace spád, snad jen ve druhé části působí některé scény trochu natahovaně. Řekl bych, že v Praze momentálně není k vidění lepší komediální muzikál. (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.3.2024)
Na mě tentokrát Mikuláškova mozaika skečů zapůsobila. Úvod koncipovaný jako talentová soutěž je mimořádně vtipný, i když i tam probleskují temné podtóny. Druhá část odehrávající se na oprýskané hotelové chodbě zase disponuje typicky lynchovskou atmosférou. Vše to spojuje postava mladého hudebního podivína Daniela bojujícího s bipolární poruchou. Herecká souhra je na tradičně vysoké úrovni, dobře do souboru zapadli i A.Kameníková a D.Petrželka. Povedené po hudební stránce, hlavně interpretace písně People Are Strange. Pokud člověku nevadí, že je to po formální stránce stejné jako několik dalších inscenací na Zábradlí, lze to jedině doporučit.
(zadáno: 29.2.2024)
Smíchovská inscenace určitě zaujme hereckými výkony, především P.Stach výborně vystavěl postavu učitele dějepisu, jenž si během představení prochází uvěřitelným vnitřním vývojem. Povedená je inscenace i po hudební stránce, jakkoliv v tomto případě odkazuje na Vinterbergův film. Režisér T.Zielinski se hodně soustředí na přesné rozehrání komických scén silné opilosti, což se setkává s velkým diváckým ohlasem. Dramatizace se narozdíl od filmu soustředí pouze na ústřední čtveřici, což mi přijde trochu nešťastné, protože mizí sociální prvek, divák nemá šanci zjistit, jak postavy skutečně fungují ve společnosti, je odkázán jen na jejich popis.
(zadáno: 27.2.2024)
65%. V Pardubicích původní filmový scénář hodně prokrátili a vznikla tak svižná inscenace. Hlavním tahákem je Josef Láska v roli Kristoffera, zaměstnance IT firmy ztvárnili herci v nadsázce jako různorodé typy. Není to žádná řachanda, v druhém plánu se skrývá temnější podtón manipulace v lidských vztazích, který se ale na povrch dostává spíše v náznacích. Dobrým režijním nápadem je makabrální tanec na výletě ve Švédsku.
(zadáno: 25.2.2024)
75%. Tenhle muzikál je výjimečný v tom, že se v českém prostředí pokouší o hudební divadlo světové úrovně, a navíc se mu to docela daří. Hudba R.Schenka je originální, moderní s folklorními motivy a plná vícehlasů. Uherské koně aspirují na jasný hit. Ústřední pár v podání S.Janotové a O.Studénky je veskrze sympatický, Studénka bohužel s rolí dost bojuje po pěvecké stránce. Nejzajímavějším charakterem je záporák Kudla, kterému J.Mach dává uvěřitelnou motivaci a dost ho tím polidšťuje. Pochmurnou atmosféru velice dobře prosvětluje L.Bartolšicová jako všeznalá Adléta. Jednoduchá scéna dobře evokuje prostředí, přestavby ale působí zdlouhavě. (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.2.2024)
55%. Tvůrci se rozhodli Shakespearův text modernizovat, což je logické, lidé se dnes smějí jiným věcem než na začátku 17. století. Dělat humor pohybující se na hranici trapnosti je obtížná disciplína, tady se to podařilo tak napůl. Některé vážnější motivy hry nevyznívají moc silně, ale daří se tematizovat obtížnou zachytitelnost reality. Herecky inscenaci vévodí H.Drozdová, jejíž Viola je asi jedinou charakterově výrazně propracovanou postavou. Na první pohled zaujme nápaditá scéna D.Stojčevského. (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.2.2024)
Rozsáhlý román K.Tučkové se zabývá především pronásledováním řeholnických řádů za komunistického režimu, důležitým tématem je ale také postavení žen v katolické církvi (i obecně). Režisér D.Gombár se snažil zachovat mnohovrstevnatost předlohy, což má za následek, že je místy docela znát, že jde o adaptaci literárního díla. Některé pasáže jsou prostě jen odvyprávěny. Působivé motivy ovšem inscenaci nabízí a herecky jde o sevřený, kompaktní výkon převážně dámského obsazení. Osobně mě nejvíce zaujaly R.Coufalová, D.Velčická a M.Krajčová.
(zadáno: 11.2.2024)
Oddechový muzikál se v Brně povedl. Největší nedostatky vidím v samotném libretu, kterému se nepodařilo vytěžit potenciál téhle originální rodiny. Černohumorné scény vycházejí na výbornou, škoda, že je ve druhé části příliš často střídá trochu jalová romance. Samotná inscenace ale má celkem grády díky povedeným hereckým výkonům (nejvíce mě zaujali T.Navrátilová a E.Mertová) a velice hezké scéně, kostýmům a líčení. Hudba A.Lippy hodně pracuje s latinskoamerickými rytmy, což mi celkem konvenovalo. (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.2.2024)
75%. Netradiční hra, která provokuje svou dějovou vykloubeností i kombinací poetického a drsného jazyka. Hlavně ale přináší na jeviště témata, která mohou zaujmout diváky ve věkové skupině 20 až 40 let, jako jsou nedostupnost bydlení, mateřství či profesní vyhoření. Humor je místy brutální, podstata hry je ale neveselá. Inscenace nenabízí žádný happy end ani smíření. Vzhledem k pevnému režijnímu vedení a podařeným hereckým výkonům jde ale o inspirativní záležitost.
(zadáno: 9.2.2024)
Režisér P.Khek pojal Hamleta jako rodinné drama, osekal počet postav na minimum a upozadil politickou linii hry. Není to žádný razantní výklad, ale funguje to dobře, pro diváky je to přehledně vystavěné a podařil se i závěr, kde dává smysl i ten šerm. V.Říha hraje Hamleta akčního, neustále v pohybu, u něhož není zřejmé, zda je jeho šílenství skutečně jen předstírané. Výborná je M.Czyžová v roli Ofélie, v její postavě se daří ukázat generační střet s Poloniem.
(zadáno: 9.2.2024)
65%. Přehledná, divácky přístupná a herecky zdařilá interpretace české klasiky. Ovšem nemohu si pomoct, čekal jsem trochu výraznější výklad, akcentující nějaké aktuální téma - lehce rozvinuta je snad jen ženská otázka v postavě Dubské (M.Preissová). Režisér M.Františák charaktery rozostřuje, takže tu nejsou vysloveně kladné nebo záporné postavy. Všichni mají tendenci přeceňovat svou důležitost, proto i obhajoba vlastní cti působí sobecky. Naopak rodina Fialova vzbuzuje spíš lítost než nenávist. Z herců nejvíc zaujmou D.Matásek, O.Pavelka či I.Orozovič. Folklorní prvky mi v tomto pojetí připadají jako zbytný ornament, ale hudba je pěkná.
(zadáno: 6.2.2024)
Režisér T.Dianiška rád ohledává pozapomenuté lidské osudy, ve svých inscenacích kombinuje komické tóny s vážnými, Pravomil v tomto ohledu patří k usedlejším kusům. Lehké nedostatky lze najít v tempu, naopak velice povedená je hudební složka a skvělý výkon podává J.Sklenář v roli Karla Vaše, jehož mladistvé promluvy jsou téměř přesnou kopií argumentace dnešní dezinfo scény. Samotný Pravomil je v podání P.Neškudly možná až moc čítankovým hrdinou, závěr jeho života je ale podán zajímavě. Zvířecí metaforu v druhé části sice chápu, přesto jsou scény z gulagu divadelně nejméně přesvědčivou částí.
(zadáno: 27.1.2024)
65%. Slušná inscenace proslulé francouzské komedie sází především na hereckou souhru L.Pečenky a J.Š.Hájka. Zatímco Hájkův Pierre je člověk, co dokáže být nad věcí, Pečenka dává svým zápalem Pignonovi rysy připomínající mimikou Mr. Beana. Povedená je rovněž scéna M.Syrového hravě vykreslující luxusní pařížský byt. Vážnější rovina textu o manipulaci s méně chápavým jedincem je potlačena, takže Pignon zůstává i ve druhé půli spíše zábavnou než politováníhodnou postavou. Na odreagování a chvilku jednoduché, ale vkusné zábavy asi ideální představení.
(zadáno: 24.1.2024)
Muzikál s chytlavými melodiemi a slušným libretem, příběh je na poměry dětských muzikálů dost syrový. Problematické jsou hromadné výstupy rozsáhlé dětské company, jejichž choreografie je poněkud nepřehledná. Povedená je scéna D.Bensona a za zmínku stojí i vydařený český překlad J.Joska. Herecky je nejsilnější M.Holý ve vděčné roli Fagina, A.Gabrišová jako Nancy působí zpočátku trochu nejistě, ale postupně její výkon graduje. R.Radecki jako titulní Oliver působí přirozeně, v herecké stylizaci jsou patrné limity, což je ale vzhledem k nízkému věku pochopitelné. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.1.2024)
65%. Režisér S.Moša pojal Heidi jako nekomplikovanou hudební pohádku, která je velmi vstřícná vůči dětskému divákovi. Opět se podařilo dobře obsadit dětské role, v Brně zkrátka s dětskými herci umí pracovat. Osobně mě nejvíce zaujala G.Čtveráčková jako Klára, z dospělých herců potěší sytým hlasem R.Jícha (byť je na roli dědečka Konráda příliš mladý) a hlavně nesmírně zábavná I.Vaňková roli upjaté guvernantky. Scénické řešení naplňuje pohádkovou koncepci, takže na větší jevištní kouzla zapomeňte. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.1.2024)
75%. Režisérka A.Davidová pojala Vyrypajevovu hru jako vykloubenou grotesku. Na výraznou stylizaci je potřeba si zvyknout, ale nakonec se velice slušně daří sled scén, kde se filozofické promluvy mísí s opileckým drmolením, vzletná slova střídají vulgarismy a humor přechází v zoufalství přetavit do srozumitelného tvaru, který odhaluje lidské touhy, pochyby i osamění. Emocionální vrchol přichází v hromadné scéně, v níž se postavy kloužou po vodou politém jevišti, představení tady však nekončí, ztišený závěr pak už působí jen jako takový dovětek. Palec nahoru za odvahu nasadit takto divácky náročný titul v oblastním divadle.
(zadáno: 20.1.2024)
Divácky atraktivní kousek v žánru psychothrilleru. Důmyslně využité prostory Malé scény, začátek, kdy herečky sedí u stejných stolků jako diváci, dokáže rychle vtáhnout a udržuje zvláštní napětí. Ve hře se často střídají různé úhly pohledu, děj mi ale přišel trochu vykonstruovaný. Hlavními tématy jsou násilí a jak moc křivdy v dětství ovlivňují člověka v dospělosti.
(zadáno: 20.1.2024)
65%. Chvíli mi trvalo, než jsem přijal režijní koncepci, která Erbenovo dílo umístila na vesnickou pouť někdy v 80. letech minulého století. Parodizující přístup mi přišel velmi svěží třeba v baladách Vodník či Svatební košile, škoda, že se ho nepodařilo udržet i ve druhé půli, která už působila trochu zatěžkaným dojmem. Osobně bych se obešel i bez biblických motivů a poněkud patetického závěrečného obrazu. Oceňuji ale, že se ve Zlíně pokusili přečíst Kytici úplně jinak, než by člověk čekal, a byť mám k inscenaci řadu výhrad, tak jsem se vlastně docela dobře bavil. Herecky mě oslovili hlavně M.Gorská a Z.Lambor.
(zadáno: 20.1.2024)
Hra maďarského autora B.Pintéra se dobře sleduje, jelikož obsahuje zajímavě vystavěné situace, několik výrazných zvratů a funkční dialogy. Mám s ní ovšem problém, pokud se na děj podívám optikou pravděpodobnosti - je totiž dosti vyspekulovaná. Také charaktery postav se mění scénu od scény, což přináší překvapivé pointy, ale i určitou frustraci z toho, že člověk nemá žádný záchytný bod. Režisér P.Lančarič svou inscenaci stylizoval skrze folklorní prvky, nezatěžoval ji psychologizujícím herectvím a vlastně to docela dobře funguje. Hra nabízí velkou řadu motivů, z nichž asi nejvíce vystupuje otázka rasismu.
(zadáno: 17.1.2024)
Netuším, co zlínskou dramaturgii na Crouchově textu tak zaujalo. Princip střídání herců zní nadějně, ve skutečnosti ale neznamená žádnou improvizaci, vše je pevně dané. Hostující herec (na festivalu Zaráz J.Hejcman) se ke svým replikám dostává skrze hlasitou nápovědu od P.Vacka nebo je čte z papíru. Marně jsem přemýšlel, co mi to jako divákovi přináší oproti tomu, kdy by měl druhý herec text pevně nastudovaný. Když se oprostíme od této vachrlaté konstrukce, tak Crouchova hra nic extra originálního nenabízí. Emocionálně silná situace tragické dopravní nehody a smrti dítěte je podávána na hranici kýče s okázalou snahou o "ždímání slz".
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>