Redakce

Lukáš Dubský

redakční zkratka: dub

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (843)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 28.7.2020)
Na Vyšehradě vznikla zábavná retroinscenace, která nabízí několik nestárnoucích melodií a nekomplikovaný příběh vhodný pro letní večery. Základní dějová linka pracující s kdysi tabuizovaným tématem sexuality mladých lidí se dnes může zdát už dost úsměvná, ale pravdou zůstává, že individualita je často na obtíž a ve společnosti se lépe prosadí jedinec, který se přizpůsobí nastaveným pravidlům, o kterých příliš nepřemýšlí. I.Lupták a B.Kohoutová na sebe "slyší" a tvoří zábavný ústřední pár, ještě zajímavější mi ovšem připadal P.Ryšavý v roli Honzy. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.7.2020)
75%. Jedna z nejlepších inscenací, co jsem na LSS viděl. Khekovi se podařilo vybalancovat poměr romantických, komediálních a tragických prvků, které tahle nepříliš často uváděná Shakespearova hra obsahuje. Především ale jsou k vidění výborné herecké výkony - M.Isteník je skvělý jako žárlivý blázen i třesoucí se troska, zapamtovatelné výkony předvádí i A.Mihulová, P.Špalková, S.Rašilov či R.Madeja. Líbí se mi relativizování happy endu připomenutím toho, že mladému sicilskému princovi už život nic nevrátí. Občas trochu hapruje tempo a sloučení postav Antigona a Pastýře také není úplně šťastné.
(zadáno: 20.7.2020)
Psychedelická fantasy se sci-fi prvky. Marián Amsler dokáže o vážných věcech vyprávět zábavně, apokalyptickou atmosféru tak střídají lehce absurdnín dialogy doplněné nenásilným situačním humorem. Inscenace je aktivistická, ale není ideologicky jednorozměrná, tvůrci se nedopouští plakátového vidění světa. Je to postmoderní mix vypomáhající si popkulturními odkazy, stejně jako reminiscencemi na Bibli. Jediným problémem je, že tvůrci občas „bojují na příliš mnoha frontách“, a žánrová a stylová nekonzistentnost snižuje vypovídací hodnotu celku.
(zadáno: 30.6.2020)
65%. Zajímavá inscenace o lidském střetávání, míjení a neschopnosti komunikace. Režisér M.Bambušek umí velmi dobře "zabydlet" hrací prostor, povedená je i práce s davem. Groteskní minipříběhy postupně dostávají temnější ráz, z náhodných setkání se postupně vyloupne obraz jakéhosi uprchlického tábora a vše směřuje k apokalyptickému běsnění, kdy "čas skončil, ale život pokračuje dál". Má to celé zvláštní atmosféru, které je ale ke konci už dost rozředěna, takže nedochází k žádné gradaci.
(zadáno: 25.6.2020)
75%. Inscenace zdařile zachycuje kořeny zla. Není to žádná psychologická drobnokresba, přesto je to přesné vykreslení toho, jak silná frustrace může z obyčejného člověka udělat vraždící monstrum. Velko zásluhu na výsledku má N.Řehořová v hlavní roli, ale i podmanivý hudební podkres. Jak je u režiséra Jařaba zvykem, tempo je velmi pomalé, což zpočátku trochu brání proniknutí diváka do děje, ale nakonec si na to člověk zvykne. Potěší lehce cynický humor, který je v dialozích neustále přítomen. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.6.2020)
Povedená divadelní adaptace, ve které divák nalezne většinu situací a hlášek z oblíbeného filmového zpracování. Režisérovi Novotnému se opět podařilo dobře využít prostor exteriérové scény pod Kunětickou horou, obzvlášť povedená je scéna s rychle rostoucím nosem princezny Bosany, kdy je využit i samotný hrad. Příjemná letní zábava, která má šanci zaujmout děti i dospělé.
(zadáno: 10.6.2020)
75%. Povedená záležitost. Tenhle pohádkový muzikál překonává běžnou kvalitu letních produkcí. Dominuje mu podařená hudební složka, jejímž autorem je Petr Ulrych. Příběh kromě nezbytných pohádkových motivů přináší i dost zábavných momentů, nudit se tak nebudou ani dospělí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.6.2020)
Podařená aktualizace Bradburyho knihy. Svozil s Kosovou poměrně přesně vystihují jak zestručnění komunikace na nezbytné minimum zároveň zjednodušuje myšlení, lidé přestávají podrobovat informace kritice a vše bez přemýšlení přejímají. Je to ad absurdum dohnaná situace dnešního světa, kdy je jednodušší přečíst si status na facebooku než si zasadit věc do kontextu studiem nějaké literatury. Podařilo se vhodně zapojit i prvky live cinema, které bývají kamenem úrazu mnoha současných produkcí. Některé scény (hlavně dějová linka s profesorem Faberem) působily zbytečně uspěchaně, klidně se daly více rozvést.
(zadáno: 18.5.2020)
Viděno v TV záznamu
(zadáno: 12.4.2020)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 24.3.2020)
TV záznam
(zadáno: 20.3.2020)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 17.3.2020)
TV záznam
(zadáno: 5.3.2020)
Tento výklad Ibsena mě bohužel zcela minul. První část (zhruba 45 minut) se odehrává téměř mimo dohled diváků, kteří mohou dění sledovat jen jako projekci. Proč? Není divadlo nejzajímavější právě kontaktem diváků s herci? Pro mě osobně tedy ano. Druhá půlka už je sice klasičtější, ale ukazují se tam zřetelné limity dekonstrukčního přístupu k textu. Motivace a jednání postav jsou velmi těžko pochopitelné. Tvůrci v Eyolfovi kladou divákům spoustu zbytečných překážek, které je potřeba při vnímání díla překonat. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.2.2020)
65%. Morgan se snaží ukázat britskou královnu jako obyčejného člověka, který musí klást povinnosti nad vlastní zájmy a přání. Hra obsahuje jemný anglický humor, bohužel je také dost statická a jednotlivé scény královny s jejími premiéry na sebe navazují značně mechanicky. Velkým kladem inscenace jsou ovšem herecké výkony - především P.Janečková, která dokáže uvěřitelně zachytit vývoj Alžběty v rozmezí více než 60 let, a to i díky přesně odpozorované šouravé chůzi a drobným gestům. Ostatní jí zdařile přihrávají, výborná je v tom hlavně D.Novotná jako energická Thatcherová a také P.Dohnal coby nemastný neslaný John Major.
(zadáno: 25.2.2020)
Mametův zajímavě strukturovaný text je plný krátkých a úderných replik. Snoubí se v něm banální konverzace s napětím pramenícím z toho, co je zamlčeno, co zůstává pod povrchem. Postavy jakoby se neposlouchaly, vedou si své monology, uzavírají se do vlastních světů a zraňují tím své blízké. Mamet do hry promítá vlastní zkušenosti ze života v neúplné rodině, vztahy mezi rodiči (i když jeden z nich je nepřítomen) a dětmi jsou jedním z hlavních témat inscenace. Mnoho zůstává nevyřčeno, divák si musí domýšlet. Herecky i prací s prostorem povedená inscenace, které trochu chybí údernější závěr.
(zadáno: 25.2.2020)
Interpretace režiséra Kheka nese několik neobvyklých rysů. Mozart a Salieri jsou zobrazeni spíše jako vrstevníci. P.Mikeska hraje Salieriho jako cílevědomého muže, který bezskrupulózně kráčí za svým snem a neuvědomuje si přitom vlastní ubohost. V Boleslavi neakcentují souboj člověka s vlastními očekáváními, ale spíše překážky, které průměrnost klade do cesty talentu. D.Bambas je jako Mozart živelný a afektovaný dle očekávání. Velmi dobře se s rolí Konstance popasovala L.Končoková. Některé prvky jako nafukovací panna působily nadbytečně, příliš povedené není ani ztvárnění postav u dvora pomocí voskových figurín. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.2.2020)
Je fajn, že se v ND Brno soustředí na současnou dramatiku, byť tahle hra se nevyrovná Lettsovým nejlepším kouskům. Může za to především rozvláčná první polovina, kdy divák čeká, až se dozví, co vlastně je v protokolu z minulého zasedání rady. Je to taková univerzální komunální satira s jen lehce načrtnutými charakteristikami jednotlivých radních. Letts poukazuje na to, jak může být historie zneužívána k budování obrazu vlastního společenství a kolik falše a přetvářky je k tomu potřeba. Režisér M.Glaser zajímavě vystavěl druhou polovinu hry a zvláště závěrečný fantaskní obraz, kde je ritualizována příslušnost ke komunitě.
(zadáno: 14.2.2020)
45%. Stárnutí obyvatelstva a s tím spojené problémy je dnes téma velmi aktuální. Režisérka Davidová rozehrála v Huse sled scén na dané téma, bohužel se jednotlivé výstupy nedostanou dál než k banálnímu konstatování stavu věcí - spor o to, kdo se postará o stárnoucího příbuzného, neschopnost přijmout zhoršující se duševní stav seniorů a podobně. Někdy je to podané s lehkým černým humorem, jindy navážno, o větším emocionálním zásahu se tady ovšem mluvit nedá. Celé je to provázené dokumentárními vsuvkami, v nichž staří lidé vyprávějí o svém životě a potížích, se kterými se potýkají. (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.2.2020)
75%. Česká verze muzikálu Wicked dopadla velmi dobře. Ano, výprava je o dost chudší a projekce se vyloženě nepovedly, ale jinak inscenace přináší několik zapamatovatelných melodií a podařený pohádkový příběh. Potěší hlavně casting hlavních rolí, kdy jejich představitelé umějí hrát i zpívat, což v bohužel v českých muzikálech nebývá pravidlem. Výborná je především M.Pešková jako Elphaba, která přesvědčivě ztvárnila vývoj postavy z outsidera až po zarputilou bojovnici. Pobaví i N.Grossová jako Glinda, byť ze začátku trošku moc tlačí na pilu. Jediný, kdo mě z obsazení herecky moc nezaujal je M.Vojtko jako Čaroděj. (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.1.2020)
Režiséru P.Mikeskovi se dobře daří budovat atmosféru, což bývá u divadelního zpracování detektivek často největší problém. Místy je tempo snad až příliš pomalé a udržet pozornost po celou dobu představení je celkem náročné. Herci ztvárňují své postavy realisticky, každá z postav má své tajemství a je napínavé sledovat jejich postupné odhalování. Inscenace je herecky vyrovnaná, nejvíce mě zaujali P.Bucháček a D.Šoltýsová.
(zadáno: 27.1.2020)
Dobře napsaná hra, která si dokáže obhájit i tu spoustu vulgarismů. Ve Zlíně sází především na skvěle sehraný herecký tým v čele s výborným Z.Julinou, naprosto přesný je také P.Vacek jako hormony ovládaný číšník. Drobné zkrácení by Lančaričově inscenaci neškodilo, nějaká hlušší místa se tu přece jen objevují.
(zadáno: 27.1.2020)
55%. Klasická situační komedie z divadelního prostředí. Hrbek jako dramatik celkem umně uzluje děj a vrší jednu nepravěpodobnou situaci na druhou. Jen je škoda, že jako režisér vede herce k tomu, aby své postavy ztvárňovaly hodně hrubými tahy. Humor i tempo mají dost kolísavou úroveň, nicméně pozorný divák si tam najde spoustu narážek na českou divadelní scénu. M.Dlouhý hraje s ohromným nasazením jako vždy, jen se člověk nemůže zbavit dojmu, že už v komediální poloze hraje všechno úplně stejně. I z toho důvodu více pobaví kreace K.Halbicha a R.Jaškówa.
(zadáno: 26.1.2020)
Hodně neobvyklý text s velmi absurdní zápletkou a velmi specifickým černým humorem. Právě netradičnost hry mě asi nejvíce zaujala, skutečně jsem netušil, kam se celá inscenace bude ubírat. Suchý britský humor sice nevyvolá záchvaty smíchu, ale o vtipné hlášky nouze není. Nakonec se dojde i k zavážnějsímu sdělení, že pro některé lidi je nejhorší zprávou, že mohou aktivně ovlivňovat svůj život a nejsou jen loutkami osudu. Zajímavý výkon podává hlavně M.Foitová. 65%
(zadáno: 23.1.2020)
65%. Zábavný pohled na české dějiny, který se stavbou děje inspiruje částečně u Osvobozeného divadla, ztvárněním jednotlivých scén se trochu podobá Shakespearovi ve 120 minutách a hrou s dějepisnými fakty zase lehce připomene Cimrmany. Potěší i trefné satirické poznámky na dnešní politickou situaci. Bohužel samotný děj je trochu vachrlatý a ve druhé polovině již dost zřetelně ztrácí tah na branku. Nicméně jde o sympatický pokus o autorské divadlo s povedenou hudbou Karla Cóna, která využívá spoustu citací (Přejdi Jordán, Modlitba pro Martu a další). Herecky mě nejvíce zaujali L.Kolář a R.Coufalová.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>