Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1182)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 26.9.2024)
65%. Jméno je výborně napsaná konverzačka, viděl jsem ji ale už dvakrát a předchozí dvě verze mě zaujaly více než ta mladoboleslavská, která úplně nevyužila potenciál hry. Hlavně zpočátku je postava Pierra (P.Mikeska) velmi dominantní, takže to úplně nemá tu správnou dynamiku. Postupně se to ale zlepšuje a ke konci inscenace dobře graduje.
(zadáno: 26.9.2024)
Uvést adaptaci Steinbeckova románu dává smysl, jelikož řeší aktuální témata, jako je klimatická krize a ekonomická migrace. Bohužel inscenace Ondřeje Štefaňáka je dost problematická, expresivní pojetí mi příliš nesedlo, navíc moc dobře nefungovalo ani využívání projekcí a meotaru.
(zadáno: 24.9.2024)
75%. Nestárnoucí hudba K.Svobody stále funguje výtečně a nové nastudování L.Olšovského přináší silný divácký zážitek. Ano, je to jiné než originál, ale proč srovnávat. Inscenace má trochu klopotnější začátek, ale postupně se rozjíždí. J.Hruškoci je v titulní roli silný v romantických a sebezpytujících scénách, příliš mi neseděl v té úvodní, kde mu trochu chyběla démoničnost. Herecky i pěvecky je to velmi vyrovnaná inscenace, zajímavé výkony podaly Ch.Režná i L.Pragerová, připojuji se ke chvále Nymf v podání S.Hanzlíčkové, E.Staškovičové a K.Herčíkové. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.9.2024)
75%. Vydařená česká premiéra populárního muzikálu s aktuálním a vážným tématem. Není ale třeba se ho bát, zpracovává problém úzkostí mladých lidí i zneužívání sociálních sítí s nadhledem. Režisér S.Moša vedl herce ke zvýraznění problémových charakterových vlastností postav, takže není nouze o výrazné emoce. Londýnské nastudování mi přišlo o něco svižnější, ale ani v Brně se divák rozhodně nudit nebude, čemuž napomáhá chytré libreto, chytlavé písně i velice povedené herecké výkony. J.Brožek herecky i pěvecky utáhl náročnou titulní úlohu, hodně mě zaujal i trojlístek jeho spolužáků v podání D.Křížové, E.Hladilové a L.Matouše. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.9.2024)
65%. Řemeslně zdařilý muzikál, který má velký divácký potenciál. Po energickém začátku tempo trochu upadá, hlavně ve druhé polovině, kdy jsou za sebou navršeny podobně znějící pomalé melodie. Hudebně i tanečně mě nejvíce zaujalo číslo Čardáš mariáš. Herecky pak dominuje M.Lambora v roli Uriáše, ale nezklamal ani F.Hořejš, který Petronela formuje expresivněji než I.Trojan ve filmu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.9.2024)
Divácky vděčná komedie, která využívá reálná fakta ze života Antonia Vivaldiho i koloritu Lomnice nad Popelkou pro svou mystifikační hru s divákem. Režiséru P. Khekovi se daří pointovat jednotlivé situace a hlavně ve druhé části působí inscenace svěžím dojmem. První část je místy trochu rozvláčná, některé dialogy jsou až zbytečně zahlcené faktografií a volají po zkrácení. Asi nejzábavnější jsou dialogy J.Zapletala a K.Sedlárové, kteří v nich prokazují skvělou souhru a cit pro konverzační i situační humor.
(zadáno: 16.9.2024)
55%. Francouzské drama vypráví o odcizení členů jedné rodiny, neschopnosti komunikace a odlišnosti hodnot. Režisér I.Buraj volí záměrně pomalé tempo, čímž se mu daří navodit bezmála hypnotickou atmosféru. Působí to trochu znepokojivě, ale vzhledem k tomu, že téma a směřování inscenace je celkem brzy zřejmé, dostavila se u mě spíše apatie. Na rytmus inscenace jsem se napojit nedokázal, takže jsem jí sledoval spíše nezúčastněně a bez výraznějšího prožitku.
(zadáno: 16.9.2024)
Korespondence Michela Houellebecqa a Bernarda-Henriho Lévyho skrývá řadu hlubokých myšlenek, jedná se o dost nesnadnou látku pro dramatizaci. Režisér J.Mikulášek ale dokáže náročné dialogy zpřístupnit divákovi skrze šikovná inscenační řešení, nápaditou scénografii a hlavně herecké výkony V.Vašáka a M.Königa. Není to tak působivé jako dopisy Voskovce s Werichem (to by muselo být pouto mezi pisateli silnější), ale je to veskrze příjemná intelektuální hříčka.
(zadáno: 16.9.2024)
75%. První část představení tvoří předtočený film se scénou domácího porodu, který se vyznačuje precizním, do detailu propracovaným hereckým ztvárněním. Druhá část je klasickou činohrou, při rodinné večeři se v ní odhalují pošramocené mezilidské vztahy i obecné společenské problémy. Režisér J.Holec pojal inscenaci v hyperrealistickém duchu, výborně se daří vykreslit vztahy mezi Majou (A.Palatínusová), která přišla o dítě, a její matkou (K.Krejčí) i mladší sestrou (M.Holcová). Méně působivá je politická rovina hry, jejíž motivy jsou jen lehce naťuknuty. Kvalitní rodinné drama, u něhož mě jen mrzelo, že nemělo ještě výraznější gradaci.
(zadáno: 16.9.2024)
Vyprávění o potřebě přátelství vyniká hravostí a uvolněnou atmosférou, která dokáže zaujmout děti i dospělé.
(zadáno: 16.9.2024)
Scénický mix se snaží pohlédnout na osobu Karla Marxe z mnoha úhlů. Režisér J.Mikulášek kombinuje scény z filozofova rodinného života s ironickými komentáři jeho životního díla, to vše doplňují filmové dotáčky, v nichž respondenti odpovídali na otázky spojené s Marxovým učením. Inscenace nabízí celou řadu motivů, s nimiž se ovšem nepracuje úplně uceleně. Celek tedy vyznívá myšlenkově trochu rozpačitě, ale samotná inscenace je celkem zábavná, takže bych se její návštěvy určitě nebál.
(zadáno: 3.9.2024)
75%. Režisér V.Štěpánek pojal Večer tříkrálový jako oddechovou letní komedii, vážnější podtóny příliš nerozpracovává, ale zvolený přístup se vyplatil. Inscenace využívá drobné aktualizace, je plná fyzických gagů a zdobí ji herecká souhra, která u pražských shakespearovských produkcí není příliš obvyklá. Obvyklým kamenem úrazu bývají postavy oplývající lidovým humorem, tady tomu tak ovšem nebylo - trojice J.Kaluža, P.Panzenberger a K.Leichtová dokázala své figury udržet v lehké nadsázce a nesklouzávat k lacinostem. Líbila se mi i chemie ústředního trojlístku (P.Buchta, K.Janovičová a S.Erlebachová) či směšnětrapný Malvolio (V.Polák).
(zadáno: 3.9.2024)
Takřka neuváděná Kleistova hra si všímá násilí ve společnosti, přičemž tvůrčí tým akcentuje především násilí sexuální. Dívá se na vztah mužů a žen prizmatem starého dramatu o Řecích a Amazonkách, ale třeba i současnými statistikami znásilnění. V první půli se bohužel příliš nepodařilo oba přístupy skloubit a texty stojí spíš vedle sebe, než aby se vhodně doplňovaly. Druhá půlka už je o poznání lepší, téma hezky vynikne hlavně v dialogu Achilla s vůdkyní Amazonek Penthesileou. Líbil se mi i smířlivý závěr, který sází na spolupráci místo radikální opozice. Najde se tu dost zajímavých hereckých typů, těžko ovšem vyzdvihovat někoho konkrétního.
(zadáno: 28.8.2024)
Parodie patří k náročným žánrům, jen málokdy se na divadle opravdu povede. Režisér J.Š.Hájek dokázal vytvořit inscenaci, která má velice svižné tempo a pomáhá jí i těsné sepětí s diváky v prostoru Malého sálu. Zdrojem humoru není jen parodie špionážní detektivky, ale také mnoho zcizovacích prvků, které zvláště vyniknou při práci s rekvizitami. I přes jednoduchou scénu se hercům velmi dobře daří vytvářet rozličná prostředí, v nichž se noirový příběh odehrává. Jak už to u ztřeštěných komedií bývá, některé vtipy jsou opravdu povedené, jiné zas tolik neosloví. Herecky se jedná o zdařilý kus, vedle M.Vykuse mě hodně bavila i L.Zbranková.
(zadáno: 15.8.2024)
Nekomplikovaná komedie o tom, že to jak vnímáme okolní svět, nemusí mít s realitou mnoho společného. Hlavním trumfem jsou herecké výkony. B.Štěpánová pojala stárnoucí zpěvačku Florence jen v lehké nadsázce, nijak ji nezesměšňuje, dokáže dobře podat její paličatost i naivitu, zajímavě si pohrála s falešným zpěvem známých árií. O.Brousek se za pomoci klavíru stará o hudební stránku, dobře se mu daří pointovat suché hlášky pianisty zmítaného mezi obdivem a nevěřícností nad hudební kariérou své kolegyně. Ve druhé části už se situace začínají trochu opakovat, jelikož jednotlivé výstupy jsou napsány na stejném principu.
(zadáno: 1.8.2024)
Tahounem představení je Patrik Děrgel, který do titulní role vnáší spoustu energie a dokáže dobře vystihnout Formanovu ambivalentní osobnost. Tradičně povedená bývá na Kampě i choreografie. Další aspekty nové produkce už jsou problematičtější - scénář by potřeboval oko přísného dramaturga, takhle se jedná jen o chronologicky řazené scény z Formanova života, motiv celoživotního hledání domova se v nich odráží jen letmo. Inscenace taky trochu nesmyslně pomíjí režisérův život od 80. let do smrti. Jednotlivé scény mají místy až revuální charakter, některé se povedly (odkaz na muzikál Vlasy), jiné jsou o poznání slabší (hlavně scény z dětství).
(zadáno: 24.7.2024)
Tahle Shakespearova komedie patří k jeho jazykově nejvytříbenějším dílům, dějově jsem jí naopak na chuť nikdy příliš nepřišel. Režisér F.Nuckolls hru smysluplně zkrátil, takže hluchých míst není mnoho. Možná trochu zbytečně v inscenaci vyznívají postavy "učenců" (L.Noha a P.Čtvrtníček). Aktualizace se celkem povedly, WS ve své době také akcentoval různé politické a společenské narážky. Nová letní produkce se podařila po herecké stránce, dobře klape hlavně vzájemná spolupráce ústředního páru (F.Březina a A.Fialová), pořádnou dávku výmluvnosti prokazuje L.Příkazký a bavila mě také chladná Rosalinda A.Kameníkové.
(zadáno: 16.7.2024)
65%. První část, v níž se seznamují jednotlivé postavy, které se probudí v márnici, jiskří humorem. Davidu Drábkovi se opět podařilo vymyslet spoustu skvělých hlášek. Nejvíce mě bavily drobné rýpance staršího manželského páru (D.Kolářová a B.Klepl), ale i afektovanost herečky Medy (J.Stryková). Vzhledem k délce představení mi přišla poněkud zbytečná přestávka. Po ní už inscenaci dochází dech, některé motivy se opakují a nakonec vyznívá trochu do ztracena, chybí jí údernější vypointování. Za pochvalu ovšem stojí zábavné kostýmy i povedené písně D.Krále v tradičně skvělé interpretaci K.M.Fialové. Divácky vděčný kus, umí pobavit i dojmout.
(zadáno: 10.7.2024)
75%. Inscenaci režiséra Petra Gazdíka nechybí hlavně v první části humor, který vhodně odlehčuje nepříliš veselý konec života Judy Garland. Tu přesvědčivě ztvárnila M.Absolonová jako ambivalentní osobnost, která umí být okouzlující, k politování i naprosto nesnesitelná. Velice dobrými hereckými partnery jí jsou J.Nedbal a S.Rašilov. Divák se dočká i několika písní z repertoáru Garlandové, které Absolonová dokáže interpretovat s velkým přehledem, trochu mě mrzelo, že neměla na zpěv trochu více prostoru. Jinak se ale jedná o zdařilý koktejl zábavy, hudby a emocí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 8.7.2024)
65%. Příjemná letní oddechovka. V první části divák sleduje zapomenutou jednoaktovou frašku z doby národního obrození o trablech ochotnické skupiny zkoušející nejslavnější Smetanovu operu. Na textu hry je sice dost znát datum vzniku, ale herci ji nadsázkou dokáží udělat celkem vtipnou. S tímto způsobem výrazného herectví si dobře poradili hlavně A.Slanina a L.Bergerová. Druhá část je takovým digestem Prodané nevěsty s drobnými náznaky principu divadla na divadle. Nové hudební nastudování dirigenta M.Vody zní dobře a potěší i pěvecké výkony, ze všech bych vyzdvihl hlavně A.Zelovou v roli Mařenky.
(zadáno: 2.7.2024)
Divadelní adaptace z velké části kopíruje kultovní film Hynka Bočana. Divák se tak dočká všech populárních hlášek a scén, ne všechny ale fungují tak dobře jako ve filmu. Většího prostoru se pod Kunětickou horou dostává Peklu, přičemž Lucifer (L.Špiner) je tu jakýmsi vypravěčem celého příběhu. Možná je trochu škoda, že nejsou víc využity písně, byť jejich fragmenty se v inscenaci objeví. Nejzábavnější postavy se povedlo vytvořit P.Janečkové (Dorota Máchalová), J.Láskovi (Správce) a M.Mejzlíkovi (Kníže).
(zadáno: 30.6.2024)
Dobře napsaná hra a skvělá M.Štípková v hlavní roli. Komplikovaný vývoj charakteru hlavní postavy dokáže podat uvěřitelně - od sebevědomé advokátky těžící ze znalosti právního systému až po oběť, které ten samý systém brání v dosažení spravedlnosti. Závažné téma podává inscenace bez didaktičnosti a agitace, čímž zvyšuje šanci, že se nad ním divák opravdu zamyslí a udělá si vlastní názor.
(zadáno: 30.6.2024)
Adaptace dopisů hudebníka Deža Ursinyho a jeho syn Jakuba otevírá zásadní témata, jako jsou vztah rodičů a dětí, ale i boj se smrtí. Režisérka Anna Davidová dokázala vystavět řadu velmi silných scén, kde výbuchy hněvu střídají okamžiky citlivosti. To vše doplňuje Ursinyho hudba, při které vynikne výborný hlas M.Matulové. Škoda trochu utahaného tempa, které snižuje emocionální zásah inscenace.
(zadáno: 30.6.2024)
Přišlo mi, že se tu moc nepotkal text s jevištní poetikou režiséra Jakuba Čermáka. Nejsilnější je inscenace ve ztišených momentech, vyvázání životopisného příběhu z jeho časoprostoru mi nepřišlo jako funkční nápad. Velkou hereckou příležitost dokázala dobře využít Helena Čermáková.
(zadáno: 30.6.2024)
75%. Sebeironická inscenace, která si pohrává s různými klišé, která se vážou k herecké profesi. Prostředí baru a bezprostřední kontakt s diváky funguje velmi dobře, herci se v drobných improvizacích pohybují s jistotou. Závěrem inscenace i trochu zvážní, protože život u divadla není legrace, ale myslím, že nejvíc si divák zapamatuje právě tu komediální rovinu.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>