Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1400)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 10.7.2026)
Jako lehká letní zábava inscenace V.Štěpánka obstojí, ale chybějící dramaturg je znát, místy se inscenace stává zbytečně ukřičenou a nejednoznačnost začátku se rozplývá do pouhé frašky. Herecky je tento kus poněkud nevyrovnaný, ne všichni se dokázali s afektem postav vyrovnat bez přehrávání, nejvíce zaujmou oba Antifolové V.Vondráček a T.Havlínek, z ženských postav pak Juliana A.Krejčíkové. Velmi povedená je vizuální stránka - omšelé kulisy evokující cirkusové prostředí a hlavně exotickou atmosféru dotvářející kostýmy. Dobrým nápadem je i naživo intepretovaný hudební podkres v podání N.Engonidise.
(zadáno: 8.7.2026)
65%. Hudebně velmi povedené, v Brně zvolili rockovější styl, než bývá obvyklé a mají na tuto úpravu vhodné interprety (pěvecky zaujmou hlavně představitelé Jánošíka a jeho milé L.Matouš a L.Krausková). Inscenace režiséra S.Slováka se na Biskupském dvoře zbavila folklorních prvků a přiblížila se k dnešku, přesto se mi ani napotřetí nepodařilo najít k libretu tohoto muzikálu cestu. Nejvíce si cením scén, v nichž jsou zapojeny nadpozemské bytosti Anděl, Čert a Smrt, které I.Vaňková, S.Janotová a M.Matějová ztvárnily v sympatické nadsázce.
(zadáno: 1.7.2026)
Inscenace J.Ryšánek Schmiedtové dobře pracuje s rozdílnou náladou jednotlivých balad. Zatímco Poklad je pojat jako melodrama, Zlatý kolovrat využívá komediální nadsázku a například Dceřina kletba je z velké části zhudebněna. Právě hudba Vladivojny La Chia patří k výrazným kladům pardubického nastudování. Jedná se o divácky atraktivní inscenaci, která dobře využívá atmosféru plenérové scény pod hradem Kunětická hora.
(zadáno: 30.6.2026)
Dobře vystavěná hra, která především na začátku zaujme lehce cynickým humorem, aby se z ní postupně stala klasická hra kočky s myší, a která disponuje zdařile pointovanými dialogy. Povedlo se obsazení, I.Chýlková je přesná v úloze stárnoucí spisovatelky, která je ironickou glosátorkou i osamělou bytostí. P.Uhlík dokáže přesvědčivě ztvárnit proměnu od vyděšeného sirotka k sebevědomému a rovnocennému partnerovi při tvorbě nové ripleyády. Snad jen ten přechod v dynamice jejich vztahu mohl být gradován pozvolněji, pomohlo by to zvýšit napětí.
(zadáno: 26.6.2026)
85%. Tuhle inscenaci si bez problémů užijí i diváci, kterým fotbal nic neříká, jelikož Bezruči hrají hlavně sami o sobě. Některé scény jsou skutečně bravurní (rozbor chorálů ostravských fanoušků, typologie neoblíbených návštěvníků divadla), už dlouho jsem se takhle nezasmál. I v tomto lehkém žánru prokazuje herecký soubor nesmírnou sehranost a kvalitu. Škoda, že některé vážněji míněné okamžiky sklouzávají k doslovnosti, ale to nic nemění na tom, že v rámci komediálního žánru se režiséru Janu Holcovi povedl výjimečně podařený kousek.
(zadáno: 26.6.2026)
Bláznivý příběh o princezně Barboře a mluvícím koni zaujme energií, se kterou se do něj trojice mladých herců pouští. Dospělého diváka jistě pobaví některé nonsensové hlášky koně v podání D.Petrželky, příběh zaujme i genderovým převracením pohádkových klišé. Dějové peripetie jsou místy trochu kostrbaté, ale pochybuji, že by to dětem vadilo.
(zadáno: 26.6.2026)
Trojice hereček prokazuje ve voicebandové inscenaci velkou míru sehranosti. Hra Jiřího Adámka Austerlitze popisuje nejen okolnosti zatčení a odsouzení členek kapely Pussy Riot, ale i další události spojené s odporem vůči Putinovu režimu kolem roku 2012. Nejsilnější je v místech, kde je otevřeně ironická.
(zadáno: 24.6.2026)
Jednoznačným kladem je hudba T.Waitse v podání výborně hrající kapely. Náročné melodie zvládají herci vesměs slušně, byť intonační přesností se může pochlubit jen R.Melša. Po herecké stránce nejvíce zaujme tvárná R.Matějíčková, podařená je i choreografie M.Talagy. Na představení jsem šel se znalostí legendy o Čarostřelci i životních peripetií W.S.Burroughse, přesto jsem si osobně nedokázal najít jednotící téma, takže se mi inscenace rozpadla do jednotlivých (většinou celkem povedených) kabaretních výstupů. Oceňuji psychedelickou atmosféru i celkovou jinakost tohoto titulu, můj šálek kávy to ale nebyl.
(zadáno: 22.6.2026)
Celkem zvláštní podívaná, která kombinuje příběh z antické mytologie s popkulturními odkazy. Operní zpěv se tu mísí s přiznaným kýčem, patos střídají humorné zcizováky. Kdo se dokáže na tuto koláž Jana Friče naladit, myslím, že se dočká docela zábavného zážitku. Já jsem s tímto stylově roztříštěným přístupem dost bojoval a nedokážu moc říct, co přesně se mi inscenace snažila sdělit.
(zadáno: 22.6.2026)
85%. Režiséru T.Rálišovi se podařilo poutavě adaptovat Houellebecqův tematicky široce rozkročený román. Inscenace se dělí na dvě stylově dost odlišné poloviny. Zatímco v první části hraje prim dráždivě nedořečená politická rovina, ve druhé polovině sledujeme intimní drama umírajícího muže. Rálišovi se povedlo vybudovat atmosféru plnou existenciální tísně, která je ale prokládána ironickým humorem. Postupný fyzický rozklad hlavního hrdiny vytváří působivou asociaci s rozpadem společnosti a mezilidských vztahů. Role Paula je dalším skvělým počinem J.Hájka, který dokáže přesně ztvárnit životem unaveného cynika a inteligentního glosátora.
(zadáno: 21.6.2026)
75%. Inscenace K.Duškové potěší imerzivním začátkem, který hned vtáhne do děje. Hlavní fokus tentokrát není směřován na střet svobodomyslného McMurphyho (T.Impseil) s chladnou vrchní sestrou (J.Hejret Vojtková), inscenace spíše sleduje, jak obtížné je vzepřít se zavedenému režimu a jak nesvoboda láme kolektivního ducha. Čitelná je metafora systému, který setrvalým tlakem mění individuální jedince v poslušnou masu. Velice dobře vycházejí hromadné scény, jednotlivé pacienty se podařilo hercům zajímavě charakterizovat.
(zadáno: 18.6.2026)
Divácky náročná podívaná, které se ale daří velmi dobře akcentovat stěžejní téma prorůstání minulosti do současnosti. Zároveň inscenace P.Kheka rozvíjí i regionální linku, které se liberecké divadlo věnuje dlouhodobě, a nechybí ani jemný, lehce ironický humor. V Liberci našli ideálního představitele Winterberga ve Václavu Helšusovi a nesmím zapomenout ani na Martina Stránského, jehož postava pečovatele Krause vnáší do hry existenciální tóny.
(zadáno: 18.6.2026)
Detektivku se slečnou Marplovou (Š.Prýmková) pojala režisérka K.Dušková s lehkým nadhledem. Vzhledem k častému využívání filmových střihů se daří udržet slušné tempo vyprávění. Detektivní linka funguje dobře - divák dostane dostatečné množství informací, aby se mohl pokoušet zrekonstruovat, co se doopravdy stalo a tipovat pachatele, ale zároveň to Agatha Christie opět napsala a zkombinovala tak, že pointa dokáže překvapit. Herecky nejvíce zaujme M.Tallerová jako elegantní hollywoodská hvězda Marina Greggová.
(zadáno: 18.6.2026)
55%. Boj umělce proti mocenské zvůli je aktuálním tématem, dramaturgicky je tento titul tedy celkem pochopitelnou volbou. Bohužel hlavně v první polovině je ale inscenace I.Krejčího především kostýmovaným vztahovým dramatem, lépe se daří společenskokritické prvky akcentovat ve druhé půli. Nebyla mi příliš jasná režijní koncepce - pojetí některých scén či kostýmy jsou vyloženě groteskní, jiné situace jsou ale psychologicky rozehrávány.
(zadáno: 17.6.2026)
Velice dobře napsaná hra, která populární román Jane Austenové převádí na jeviště s ohromným humorem a vyvazuje ho z často příliš romantického tónu dnešních adaptací. I přes tříhodinovou stopáž nemá inscenace Jakuba Nvoty téměř žádná hluchá místa. Především ale ukazuje sílu dámské šatny libereckého divadla. Šestici hereček se podařilo přesně odhadnout potřebnou míru nadsázky a do hlediště po celou dobu proudí lehkost a hravost. Vzhledem k množství převleků musí představení běžet jako dobře promazaný stroj. Obešel bych se bez pár jednodušších fórků na první dobrou, jinak se ale jedná o skvělou oddechovku, kterou lze doporučit k návštěvě.
(zadáno: 17.6.2026)
Typická Schimmelpfennigova hra, která kombinuje banalitu všedního života s takřka antickou tragédií. Oproti jiným hrám německého dramatika mi tato přišla průhlednější, základní situace je od začátku celkem jasná a pak už dochází jen k jejímu drobnému zpřesňování. Režisér Eliáš Gaydečka vystavěl polyfonní postdramatický text ve svižném rytmu, zamýšlí se nad shonem současného života i nefunkčními rodinnými vazbami.
(zadáno: 15.6.2026)
(zadáno: 15.6.2026)
65%. Inscenace režisérky D.Šoltýsové vychází z dramatizace, která už byla uvedena ve VČD a která je divácky vstřícná, co se týče délky a složitosti vedlejších linií. Liberecká inscenace má dvě docela odlišné poloviny - v první se více prosazuje režijní rukopis Šoltýsové se spoustou komplikovaně stylizovaných obrazů, ve druhé se více dostává ke slovu Tučková a tato část má lehce detektivní nádech. Herecky podařená inscenace, vyniká především V.Korytářová v roli Dory. Mám Žítkovské bohyně na divadle rád, takže i tato verze mě bavila, ale viděl jsem už emocionálně silnější zpracování tohoto románu.
(zadáno: 14.6.2026)
(zadáno: 11.6.2026)
Režisér P.Štindl uvedl další hru v české premiéře. Satira L.Kirkwood na pozadí soumraku tištěných médií vypráví o manipulaci a oportunismu. Velice povedená je expozice, která do hry vnáší třaskavé téma, ale přišlo mi, že v dalších dvou dějstvích hra nedokáže plně vytěžit vděčnost nadhozených témat, také humor se postupně vytrácí. Byť chápu, že současné kulturní války nebyly centrem zájmu britské dramatičky, přišlo mi škoda, že zůstal nevyužit třeba potenciál postavy feministky v šovinistickém prostředí pánského časopisu. Z herců mě nejvíce zaujali K.Zajíček Grygar jako zakřiknutý Sam a L.Jančíková s nadhledem ztvárňující roli Charlotty.
(zadáno: 11.6.2026)
65%. Nový komorní muzikál zaujme především povedenou hudbou Z.Krále, která je hlavní nositelkou emocí. Vlastně jsem si říkal, že by se mi to líbilo jako celozpívaný muzikál, protože v činoherních scénách nepůsobí romantický patos příběhu zdaleka tak přesvědčivě. Inscenace G.Petrákové je hodně expresivní, hraje se v ní o manipulaci či o dobově podmíněném náhledu na manželství a vztahy. Dobře funguje scéna D.Baziky a muzikál nabízí i propracované herecké výkony. J,Hruškoci je jako romanticky rozervaný Kleist charismatickým svůdcem i sobcem, K.M.Fialová zvládla polohu manipulované ženy v zajetí dvou mužů, která se nakonec dokáže prosadit.
(zadáno: 10.6.2026)
75%. Úspěšný návrat D.Špinar do hradeckého divadla, který připomene některé její starší tituly, které v HK nastudovala. Rozsáhlý román se podařilo převést do srozumitelné jevištní podoby, hlavním tématem je otázka svobody jednotlivce a tlaku společnosti na dodržování nepsaných pravidel. T.Hájková hraje Isabel jako rozvernou a inteligentní ženu, která se nechce podřizovat zaběhlým pořádkům. Přes všechny rady svých přátel se vdá za sobeckého a manipulativního Osmonda (sugestivně slizký T.Kobr), divák pak může sledovat, jak toxický vztah postupně vede k rozkladu její osobnosti. Povedené je odlišné výtvarné pojetí obou polovin představení.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>