Tracy Letts patří k nejzajímavějším současným dramatikům a jeho hry Srpen v zemi indiánů, Zabiják Joe či Linda Vista jsou texty s precizními dialogy i nosným dějovým obloukem. Hra Mary Page Marlowová se chlubí neobvyklou strukturou - příběh života jedné ženy není vyprávěn chronologicky, nýbrž na přeskáčku, navíc titulní postavu ztvárňuje hned šestice hereček různého věku.

V životě Mary Page se najde řada vypjatých okamžiků, ale zároveň to není žena, která by byla něčím výjimečná. Jednou ze základních myšlenek hry je, že v každé životní etapě je vlastně možné být docela jiným člověkem. Důležité je umět se svými minulými i budoucími já komunikovat a smířit se sám se sebou. 

Inscenace Mikoláše Tyce má slibný začátek, s napětím lze sledovat rozehrávání prvních konfliktů, ať už se jedná o to, jak dětem oznámit rozvod, nebo dětinské vykládání karet na školní koleji. Postupně ale dochází k jisté únavě, situace se vrší, dávají člověku nahlédnout do příběhu jednoho života, ale k formování nějakého výraznějšího sdělení nedochází. Konec pak vyznívá úplně do ztracena.

Rozdělení hlavní role mezi šest hereček celkem funguje, asi nejvíce prostoru dostávají Barbora Goldmannová a Lucie Bergerová, které hrají Mary Page v mladším středním věku. Narozdíl od jiných Lettsových her se tentokrát skoro nic nedozvídáme o vedlejších postavách, které jsou charakterizovány jen povrchně a jejich interpreti dostávají jen velmi omezený prostor. Autorův cit pro přirozeně znějící dialogy najdeme i v tomto kusu, ale dějově jde spíše o slabší Lettsovo drama.

Brněnská inscenace na první pohled zaujme scénou Marka Cpina, která se táhne do hloubky jeviště a je jakýmsi vetešnictvím lidského života, stejně jako se nám v hlavě ukládají veškeré vzpomínky na minulost, tady se hromadí materiální připomínky uplynulých dní.