Temporary Collective

Živý taneční proud z digitálního světa, sociálních sítí a osobních snů. Trojice tanečníků inspirovaná gestem palce a heslem „kraď jako umělec“ vtahuje realitu současnosti na scénu — tady tělo scrolluje dřív než hlava...

Projekt, jenž započal během pandemie díky setkání na dálku choreografek Terezy Ondrové a Silvie Gribaudi, které si položily tyto otázky: Jak by vypadal život, kdybychom se na něj podívali z perspektivy hmyzu? Může nás jiný živý tvor inspirovat natolik, že změníme vlastní život? Jak můžeme změnit antropocentrický pohled na svět? Odpovědi na ně hledaly skrz svá vlastní těla...

Inscenace na cestě mezi dokumentem a intimní výpovědí, vlastním tělem a osobní zkušeností. Dvě ženy, obě tanečnice, obě stejně staré, prý si velmi fyzicky podobné. Nejprve o sobě nemají ani tušení, možná jen věděly, že každý má někde svého společníka. Ve společné tvorbě se dotýkají řady témat, jako je ženská psychika a její proměny, osamělost, zranitelnost a v neposlední řadě přijímají stav, ve kterém se momentálně nachází živé umění. A přestože se tyto dvě ženy neznají, mohou sdílet emocionální pouto, které přesahuje geografii...?

Nečekaný duet tanečnice a režisérky. Inspirovány osobností Bustera Keatona nás přes veškerou odlehčenost formy dokáží dojmout svou hloubkou a upřímností. Společně hledají hranice jemného humoru, ironie či absurdity a postupy jiné než ty, na které jsme byli zvyklí...