Divadlo Radar

Kognitivně-behaviorální komedie o tom, jak (ne)přežít vlastní rodinu. Tradice se mají dodržovat, koledy zpívat a rodiče respektovat. Tatínek se vrátil z nemocnice, sváteční oběd je nachystaný, karty vyložené a zbývá už jen poslední otázka: kdo naporcuje krocana? Nechť blázinec vypukne...

Divadelní adaptace známé filmové komedie. Fiktivní ředitel, na kterého lze svést nepopulární rozhodnutí, je požehnáním. Když se za něj musí vydávat najatý zneuznaný herec, situace ve firmě se ošklivě komplikuje. Komu nakonec připadne loajalita zaměstnanců...?

„Nádech. Potemnělá jezírka v bruselské čtvrti Ixelles. Velká pán a Malej holka. Čekají. Jeden druhého si nevšímají. Nádech. Když se jedno dítě pozve k jednomu pánovi domů a převrátí mu život naruby. Nádech. Křehký příběh, který zpochybňuje identitu, v hlubinách duše oslavuje jinakost a před obtížností existence schovává hlavu pod vodu. Nádech. Poetická cesta k dětství, na které jsme možná už dávno zapomněli. Nádech...“

Černá komedie, ve které je jedinou jistotou člověka smrt. Vídeň je hlavní město Rakouska. Tanec je zobrazení reálné skutečnosti pohybem. Je to umělecký pohyb, který vyjadřuje pocity, nálady, nebo děj. Smrt je stav organismu po ukončení života, úplná a trvalá ztráta vědomí. Smrt nelze zaměňovat s umíráním, neboť umírání je jedna z fází života organismu...

„Já plavu, já plavu, já tančím, já plavu, já se hledám, já plavu, já jsem Pomeranč, já plavu. Jsem Pomeranč? Možná neplavu tolik. Možná vůbec...“

„Budeme kamarádky, chceš? Já jsem Marie. Moje máma pořád vaří nebo si čte. Otec má rád pivo. Ségra mi nerozumí, protože je pitomá. Podělaná rutina, hra na život, zkurvenej stereotyp. Nesnášim to. Chtěla bych vyzvracet všechna slova světa. Vyblejt všechny pocity. Radši běžte vařit, pít pivo a bejt pitomý. Já už nechci. Vymaluju si tenhle svět a svůj nedůležitej život nějakejma barvama, aby to už nebylo stejný. Já jsem prostě Marie a tohle je závislost, která se do tebe zahryzne jako Krysa. A nepustí.“

„Bylo nebylo, žili kdysi dva bratři a dva detektivové. Katurian vzdorující drsnému výslechu a jeho bratr Michal, vzdorující pekelně svědivému zadku. Zvrácení detektivové Ariel a Tupolski s negativním vztahem k literatuře, ale zato pozitivním vztahem k trestání zlotřilců. Zlověstně groteskní příběh, kde temné pohádky ožívají. A pokud neumřeli, pátrají po šťastném konci dodnes...“

Známá Čechovova hra. Medveděnko miluje Mášu, Máša miluje Trepleva, Treplev miluje Ninu, Nina miluje Trigorina a Trigorin miluje ryby, Ninu a pak sebe, Trigorina miluje Arkadinová a Arkadinovou milují všichni. Pavlína miluje Dorna a Dorn miluje klid. Sorina nemiluje nikdo. Šamrajev miluje koně a včely. Koně nemá a včely chcípají...

Nezapomenutelný večer, jehož průběh si určují sami diváci. „Láká vás dechberoucí vystoupení zpěvačky s okouzlujícím hlasem, nebo se radši chcete nechat šokovat nadpřirozenými kousky iluzionisty Paola? Záleží jen na vás. O výjimečný zážitek se postará vražedně nabitý program, krásky, pro které by stálo za to zabít, hudba, při níž zapomenete i dýchat a k smrti dobré pití. Přijďte si vychutnat nesmrtelnou atmosféru tradičního kabaretního umění. Zábava není hřích.“

Kdysi skandální hra, která otevřeně poukázala na tabuizovaná témata. Tragická vyprávěnka ze světa mladých dospělých. Opovážlivá cesta tím zatraceným dospíváním. Na jedný straně rodiče, škola a známky. Na straně druhý nezkrotný touhy a chtíče, erotický sympatie. Vyburcovanou odvahu střídá skličující marnost, netečnost a lhostejnost volají po rebélii. Sebepoznávání, kterýmu vždy tak trochu něco schází. A taky ta pohádka o bezhlavý královně. Zůstane-li na světě nějaká jistota, bude to neporozumění. A listy si cosi horlivě šeptají...

Kriminalistický kabaret na motivy oblíbeného filmu, populární masožravka versus legendární detektiv Nick Carter v hororově muzikálové komedii. Magická atmosféra secesní Prahy otevírá náruč zločinu i lásce, tak hlavně neztratit hlavu a nechválit dne před večeří...

Divadelní adaptace vynikající novely o dospívání. Výpověď kluka, který ohledává vlastní dospělost a kterému chybí už jen krůček, aby do ní vstoupil… a který ho nakonec skutečně udělá. Bohužel ve chvíli, kdy doba „vymknuta ze svých kloubů šílí“, jak by řekl jeho vrstevník Hamlet v docela jiném příběhu, zato s víc než podobnými pocity…