Divadelní spolek JEDL

Inscenace vycházející z díla Henriho Pourrata, přítele českého básníka a grafika Bohuslava Reynka a jeho ženy Suzanne Renaud. Pourrat byl jedním z nemnoha francouzských přátel, se kterými Reynkovi zůstali v kontaktu i po roce 1948, kdy už nemohli do Francie svobodně cestovat. Obzvlášť pro Suzanne Renaud, která zůstala komunistickým režimem uvězněna na Vysočině bez možnosti kontaktu se svým domovem, byly Pourratovy knihy lidových pověstí, povídek a pohádek, které do Petrkova posílal, posilou...

Inscenace o sourozencích Mannových - členech rodiny, ve které je každý tak trochu génius. Rodina tak výjimečná, že není možné žít mimo ni, protože jim nikdo není roven. A právě to je jejich osud: výlučnost, za kterou se platí, především tehdy, když svět kolem vás ztrácí rozum a Evropu zahaluje stín hitlerovského Německa. Osmiletý Klaus Mann a devítiletá Erika Mannová čekají, až jejich slavný otec vyjde ze své pracovny. Čekají hodiny, dny, týdny. Dvě znuděné děti v obrovském domě. Duševní siamská dvojčata...

Site specific inscenace vytvořená přímo pro prostory sedlecké katedrály. V místě, kde sedm set let starý dotek kameníka na pískovci ještě nevychladl, dochází k setkání nepravděpodobné dvojice - opilého kostelníka v depresi a nadšené medievalistky. Oba hledají odpovědi. Ona touží poznat minulost a on chce vědět, jak se vyrovnat se smrtí. Katedrála jim na jejich tázání odpovídá. Ocitají se uprostřed dávného Svátku bláznů, kdy se vysoké mísí s nízkým, žebrák se stane králem a blázen káže na kazatelně. Prastaré texty, tance mrtvých a groteskní kázání zjevují, jak se lidé kdysi smáli tváří v tvář konečnosti. Dvojice zjišťuje, že Memento mori upomíná k důležitější výzvě - Memento vitae! Pamatuj na smrt, abys nezapomněl žít...

Setkání čtyř performerů (herečky, zpěvačky, hudebníka a výtvarnka), kteří představují různé aspekty jednoho člověka, jež se na začátku ocitá v bodě krize. Deníkové záznamy nabízející pohled dovnitř, do intimní sféry duše. Volání, tázání, tápání ve tmě s vědomím, že ten vypínač tam přece je, už jsem ho jednou našla a rozsvítila, tak proč to pořád dokola zhasíná? Můžeme svůj strach chytit pod krkem a podívat se mu do očí? Zmenší se? Zmizí...?

Hra inspirovaná stejnojmennou groteskní novelou Nathanaela Westa, kolísající mezi komiksem a sofoklovskou tragédií. Mladý žurnalista, redaktor rubriky nemilovaných, zoufalých a zklamaných, kteří mu píší dopisy o svém utrpení, se vydává za ženu „Utěšitelku“, protože (jak říká novinářská psychologie) nemilovaní píší dopisy spíš ženě. Na mladého přecitlivělého redaktora padá veškerá tíha a utrpení světa. Jeho úkolem je utěšovat ostatní, ale sám je v permanentní depresi. Rubriku pro něj vymyslel jeho šéf Masák, který v mladíkově až chorobném soucitu s trpícími vycítil „díru na trhu“. Masák je Utěšitelkovým dokonalým protipólem, cynickým obchodníkem se sny, jakýmsi Mefistofelem, svůdcem, který hrdinu paroduje a znejišťuje. Hrdina sám se ve svých očích stává Spasitelem. Začíná se setkávat s pisateli dopisů a věří, že jejich utrpení dokáže uzdravit dotekem...

Životní příběh legendárního svůdce Giacoma Casanovy, který svedl sám sebe. „Napíšu svůj život. Abych se smál. Směju se nahlas a mládnu, pročež mě pokládají za blázna. Cynismus, který do psaní vkládám, přesahuje hranice. Ale nevěřili byste, jak mě to baví. Bez začervenání jsem zpozoroval, že se miluji víc, než kohokoli jiného; notabene, červenám se proto, že se nečervenám. Nemohu tomu dát název ,Vyznání’, protože ničeho nelituji, a bez lítosti nelze dosáhnout odpuštění. Vypravuji a vypravuji, abych se smál.“

Inscenace o jedné nenapravitelné ženě. Růžena Vacková (profesorka, archeoložka, kunsthistorička) byla odsouzena na 22 let, v kriminále strávila necelých 16 let. Odmítala žádat o udělení milosti, pro spoluvězeňkyně je celé ty roky majákem v bouři. Vidí „boží jiskru“ v každé jednotlivé zlodějce, kurvě i vražedkyni, nejen ve svých spřízněných politických. V komunistickém kriminále 50. a 60. let se potkáme nejen s ní a s příběhy spoluvězeňkyň, jak je ona spolu s nimi prožívá. Je tu i mladý dozorce, který miluje svůj vzor socialistického člověka Jurije Gagarina, rád hraje na kytaru a po večerech si vytváří z kartonu skafandr do vesmíru. A také je tu Anděl utěšitel, který svým nadpozemským zpěvem dokáže setřít každou slzu z tváře...

Autorská performance o životě a díle básnířky Suzanne Renaudové (1889-1964), ženy Bohuslava Reynka.

Ibsenovo drama jako hudební divadlo. Současná opera, jejímž východiskem je drama Henrika Ibsena „Přízraky“. Přízračná krajina norského fjordu zahalená deštěm a mlhou. V jednom kuse prší...

Site specific projekt pro Winternitzovu vilu vycházející ze vzpomínek vnoučat na jejich milovanou babičku Jenny Winternitzovou. Jenny se po válce vrací na jeden večer do rodinné vily, nyní státní mateřské školky, aby si na zahradě natrhala třešně a našla odpověď na tu nejdůležitější otázku...

Projekt věnovaný významnému českému architektovi italského původu Janovi Blažejovi Santinimu-Aichelovi. Alegorie na téma hledání dokonalosti. Santini toužící po ideální skutečnosti. Jeho rozum je jako nenasytné zvíře, které celé dny a noci řve hlady. Zvíře Rozum. Dokud neuvidí tu, která je nádhernější než slunce, která je dechem, odleskem věčného světla. Sofii...

Inscenace o katolickém básníkovi Janu Zahradníčkovi a jeho ženě Marii vycházející z básníkovy korespondence a veršů. Devět let manželství na dálku, devět let dopisního otcovství, devět let lásky přes papír. A mezi řádky všechen ten existenční shon, bolest i smíření...

Svědectví o dialogu duše s Bohem, který je někdy tak nesnesitelně daleko a někdy tak děsivě blízko. Petrkov je místo setkání s otevřenou a vřelou náručí dvou synů velikého básníka a grafika, jehož dílo fascinuje už čtvrt století. Slova a obrazy pronikající pod kůži, zarývající se do morku. Slova a obrazy z Petrkova, fotky Bohdana Holomíčka, hudba Martina Dohnala...