Pulsar

Tanečně-divadelní inscenace, která vznikla na základě dramatického textu běloruské dramatičky. „Systém, který deprimuje a umrtvuje. Propaguje uniformitu, monotónnost a poslušnost. Davy jedinců pochopily, že chtějí žít jinak. Mluvit jinak. Dýchat jiný vzduch. Jejich příběhy se zindividualizovaly. Tento příběh je o objevování a probouzení vlastních zdrojů. Ve chvíli, kdy člověku dojde, jak moc je zranitelný. Jak moc je traumatizovaný. Jak moc se mu celý svět zhroutil. Ale svět stále stojí a má mnoho vrstev, variant, východisek. Ještě není vyhráno. Ještě se zdá, že to nepoleví. Ale transformace už začal...“

„Být tak plujícím leknínem, vyvstat ze tmy. Mít tělo jako rozkvetlý lotos plný lidských duší pochytaných v té temnotě. Smířit se s opadajícími okvětními lístky, vadnout, ztrácet krásu, chytat se kořenů a zase věřit v jaro...“

Pohybová inscenace, zabývající se hranicí mezi přílišnou sebeprezentací a trapností. Nestaví jen na choreografii, ale vychází z analýzy postojů a pocitů vyvěrajících ze současné situace z přemýšlení o vztahu mezi divákem a umělcem. Divák „není“ a nevíme, jaký bude, až znovu přijde do divadla...

Taneční sólo vyjadřující pocity generace, jejíž dětství zformoval přelom dvou epoch.

Taneční kaleidoskop z dějin člověka, který může (ale nemusí) připomenout naše současné výročí. Jak odtančit sto let a nezbláznit se z toho? Čtyři různí tanečníci, čtyři odlišná těla, čtyři temperamenty a řada povědomých okamžiků. Historie v pohybu, tanec jako záznam paměti individuální i kolektivní...