Reflexe

Po loňském uvedení pohádkového muzikálu Lotrando a Zubejda jsem si říkal, že se v Divadle Broadway blýská na lepší časy. Bohužel Andělé jsou návratem ke kvalitativně značně problematickým jukebox muzikálům, jakých už na této scéně vyplodili mnoho.

Devadesátky jsou v kurzu a vytvořit hit muzikál z populárních písní tohoto desetiletí vlastně není špatný nápad. Pro lidi, kteří v této době vyrůstali (a mezi které se rovněž počítám), to může být zábavná připomínka s nostalgickým povzdechnutím. Pokud bych tedy měl na muzikálu Petra Kolečka a Michala Suchánka něco pochválit, tak je to právě výběr hudby. Je to celkem pestrý vzorek od naprostého bizáru (Mumuland) přes písně s folkovým nádechem (Na kameni kámen, Jizva na rtu) až po rockové vypalovačky (Hráč, Země vzdálená). Hezky to zachycuje ambivalentnost období po sametové revoluci.

Asi nejproblematičtějším aspektem Andělů je libreto. Mnoha jukebox muzikálům jsem v recenzích vytýkal, že se k některým písním dostávají přes hodně viditelné oslí můstky. Andělé zejména v první polovině působí dojmem, že zde nic jiného než oslí můstky nenajdeme. Jako kdyby si tvůrci sestavili playlist, ke každé písni si vymysleli nějakou situaci a ty pak volně zařadili za sebe a moc neřešili návaznost na hlavní dějovou linii. Musím ale uznat, že některé situace jsou vystavěny natolik absurdně, až je to svým způsobem vtipné (Máma, Pijánovka, Mumuland). 

Udělat z nonsensu a absurdity dramatický princip by nemusel být úplně marný nápad. Bohužel ve druhé polovině inscenace se ukazuje, že se autoři přece jen snaží o jakýsi dějový oblouk. Ten se jim ovšem rozpadá pod rukama, jelikož se jim v předchozím dění nepodařilo vybudovat základy, především charakteristika postav je velmi ledabylá a dějové zvraty typu pokus o sebevraždu pak působí nemotivovaně a hrozně na sílu.

Občas se člověk nějakému vtipu zasměje, ale není jich mnoho. Především u Kolečka, který má na svém kontě třeba hru Zakázané uvolnění nebo scénáře k seriálům Okresní přebor či Lajna, lze konstatovat, že býval v mnohem lepší spisovatelské formě. Celkově je libreto velmi nekonzistentní, navíc si režisér Michal Suchánek nedokázal uhlídat délku představení - tři hodiny jsou na velmi řídký děj opravdu přepálená stopáž.

Co se týče scény (Šimon Caban), tak divadlo opět využívá převážně jen LED panely s projekcemi. Narozdíl od Tróji to ale tentokrát nevyznívá nepatřičně, navíc mají projekce vydařenou, takřka komiksovou stylizaci, což k příběhu o agentuře andělů strážných hezky sedí.

Pokud by se člověk dokázal povznést nad nedokonalost libreta a hodlal si užít jen notoricky známé písně, bude mít přesto s novým muzikálem problém. Interpretace jednotlivých písní je totiž kvalitativně velmi nestálá. Potěší například songy zpívané Ladislavem Spilkou nebo Leonou Černou Stříbrnou, ovšem oba mají jen epizodní role, takže si divák jejich zpěvu moc neužije. Scénář bohužel nejvíce písní předepisuje postavě mafiánského podnikatele Průši. Jeho představitel Tomáš Měcháček však pěvecky zvládá pouze lehčí party své role, zatímco třeba písně Hráč nebo Medvídek zní jako nepovedené karaoke. 

Herci to nemají snadné, jelikož jejich postavy mají jen zběžně načrtnuté charaktery. Nejviditelnější je to u Průšovy manželky Anny (Jitka Boho), jejíž vývoj je ukázkou scénáristické svévole. Přesto se tu najde několik slušných výkonů. Především Markéta Schimmerová dokázala ze svého anděla Kamily, která má trochu problémy s pitím, udělat až překvapivě věrohodnou postavu. Příjemně civilně pojal vyhořelého šéfa andělské party Gabriela Petr Vršek. V zábavně naivním duchu pak pojala anděla-eléva Kláru Nelly Řehořová.

Asi nejsem úplně cílová skupina podobného druhu muzikálů, ale přišlo mi, že ani běžní návštěvníci Broadwaye tentokrát neprojevovali takové nadšení jako obvykle, chyběl dokonce i hromadný standing ovation, který je většinou u muzikálů už takřka jistotou bez ohledu na kvalitu.