Reflexe

Sen uvězněný v pojízdných kvádrech
vydáno: 4.8.2026, Lukáš Dubský
foto: Kamil Hauptmann

Sen noci svatojánské patří mezi nejuváděnější Shakespearovy komedie, tvůrcům umožňuje celou řadu interpretací, navíc celkem vybízí k různým aktualizacím. Inscenace režisérky Adély Laštovkové Stodolové, kterou nastudovala v rámci ostravské části Letních shakespearovských slavností, je poněkud rozporuplná - je v ní dost nevšedních nápadů, ale zároveň výklad nepůsobí úplně konzistentním dojmem.

Začnu pozitivy, které mě na inscenaci potěšily. Z drobných, ale nosných nápadů zaujme třeba stylizace Oberona (Tomáš Dastlík), jehož machismus přechází ve zvířeckost, kdy svým chováním v některých scénách evokuje primáta (čemuž je uzpůsobena i scénografie jeho prostoru, který připomíná výběh v zoo). 

Obecně lze ostravský Sen pochválit z hlediska hereckých výkonů. Zaujala především celá mladá čtveřice, která je pojata v silné nadsázce. Demetria hraje Ivan Dejmal jako naparujícího se a nesnesitelně přezíravého frajírka, jeho sok v lásce Lysandr je Jakubem Burýškem podán jako ňouma, který je ve vleku své budoucí ženy Hermie. Tu ztvárnila Izabela Firlová jako razantní a cílevědomou ženu, Helena je v podání Markéty Matulové trochu směšnou a trochu dojemnou odstrkovanou nápadnicí.

U této Shakespearovy komedie pro mě téměř vždy bývá kamenem úrazu dějová linka s řemeslníky, která jen málokdy bývá vtipná. S potěšením musím konstatovat, že tady se díky komediálnímu talentu Vladimíra Poláka a Jiřího Sedláčka povedlo udělat tuto linku vtipně a relativně svižně.

Když přejdu k negativům, tak mě úplně nezaujalo pojetí Puka, kterého hraje Ondřej Nosálek. Lesní rarach je stylizován jako rapper, který na jeviště přijíždí na malém elektrokole. S jeho hudebními vsuvkami se ale pracuje dost nahodile a není úplně jasné, kam má postava směřovat. Ale možná jsem jen po lednové návštěvě uherskohradišťského Snu, kde Puka bravurně ztvárnila Klára Ondrůšková, jen zbytečně náročný. Z lesních bytostí mi ovšem nesedlo ani otravně karikaturní pojetí Elfa Zbigniewa Kaliny.

Problematickým aspektem inscenace je také scénografická koncepce Davida Janoška, která se skládá z několika prosklených kvádrů, v nichž jsou především v první části postavy často uzavřeny. Posouvání těchto kvádrů po jevišti je pak vysloveně iritující, zvlášť když je funkčnost tohoto řešení značně sporná.

Celkově inscenace nabízí mix klasiky s moderními prvky, pár současnými narážkami i nějakými zcizováky. Škoda některých nedotažeností, potenciál inscenaci nechybí.


Tato reflexe vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.