Rozhovory s astronauty

Text, který svého vrcholného naplnění dosáhl scénickým čtením Divadla Letí. Tato inscenace ho na jedné straně důstojně zplnohodnotnila, avšak zároveň se trochu ztratil sociální kontext přímo plynoucí ze "cvičných textů" při výuce jazyka, což je jeden z největších autorčiných vkladů.

65% Monologické formě hry dle mého názoru vyhovuje spíš scénické čtení, které se čtyřmi výraznými herečkami své generace v režii N. Deákové uvedlo Div. Letí. Scénicky si s nesnadným úkolem rozhodl poměřit síly O. Elbel a nutno přiznat, že jeho inscenace dopadla nad očekávání dobře. Repliky rozdělil mezi šestici herců, z nichž zaujaly zejména S. Krupanská a A. Gasnárková, která vytvořila postavu maličkého dítěte nadmíru uvěřitelně. Právě o něm, o hnacím motoru veškerého počínání žen, se totiž hrálo především. Nejsem si ale jist, nakolik se s textem neobeznámený divák bude v příběhu orientovat.

Jazykově vytříbený text není založen na klasických dialozích, komunikace mezi postavami je omezená. Ocenit lze fakt, že hra není povrchní a Elbelova inscenace nechává divákovi prostor pro vlastní názor. Souboj o životní prostor, který mezi sebou svádí zaměstnaná matka a au-pairky z Východu nakonec nejvíc odnáší dítě (ve vtipné i dojemné kreaci A.Gasnárkové). Hra zachycuje takovou nepovedenou variaci na "německý sen". (více v článku na blogu)