Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
OST-RA-VAR 2015: Rozhovory s astronauty (NDM)
Lukáš Dubský, 27.11.2015

Rozhovory s astronauty patří k těm moderním hrám, kterým chybí konkrétní rozdělení replik mezi jednotlivé postavy. Německá dramatička Felicia Zeller napsala hru jako jeden dlouhý monolog a je na inscenátorech, aby si s tím poradili a drama náležitě interpretovali.

Režisér Ondřej Elbel se rozhodl hru přizpůsobit pro jednoho mužského představitele, bezpohlavní dětskou postavu, tři mladé au-pairky a jednu zaměstnanou ženu středních let. Jazykově vytříbený text není založen na dialozích, komunikace mezi postavami je omezená. Fenomén au-pair pečovatelek je znám spíše ze západní Evropy, v naší zemi není tento jev úplně obvyklý. Rozdíly mezi Východem a Západem, touha prosadit se, mizející rodinné vazby – to jsou ovšem témata všeobecně srozumitelná.

Ocenit lze fakt, že hra není povrchní a Elbelova inscenace nechává divákovi prostor pro vlastní názor. Jednou ze stran konfliktu je typ současné moderní evropské ženy, která buduje kariéru, ale za každou cenu se snaží udržet si kontrolu i nad domácností. Mladé dívky z východu pak vnímá především jako levnou pracovní sílu, která má být vděčná za poskytnutý domov a příležitost k práci, že mají tyto dívky také své sny a představy, ji nezajímá. Au-pair vstupují do rodiny zpočátku s nadšením, které se postupem času mění v rezignované čekání na to, až budou moci odejít. Ani ony ale neberou ohledy na „svou“ novou rodinu, je pro ně často jen prostředkem k dosažení cíle, kterým může být studium, kariéra apod. Hezky je to vyjádřeno, když se jedna z au-pair Olga setkává se svou bývalou kolegyní poté, co se stala úspěšnou architektkou. Přebírá oblečení i způsoby svých bývalých „vykořisťovatelů“.

Mužský element je v tomto ženském vesmíru trvale nepřítomen, což je ve hře vyjádřeno tím, že manžel jedné ze ztvárňovaných žen je skutečně astronautem a s rodinou obvykle komunikuje pouze pomocí videopřenosu z vesmírné stanice.

Nakonec je to ale dítě (ve skvělém podání Alexandry Gasnárkové), které trpí spory mezi matkou a chůvami nejvíc. Stává se ve hře o převahu v domácnosti jakýmsi rukojmím. Jeho zájmy jsou často zmiňovány jako berná mince, ve skutečnosti je ale nikdo moc neřeší. Dojemně komicky pak působí třeba scéna, ve které se jedna z au-pairek mluví s matkou o dítěti v mužském rodě, zatímco se Gasnárková čím dál zoufaleji snaží ukázat, že má sukýnku a je holčička. Pro hádající se strany však jde o nepodstatný detail.

Národní divadlo moravskoslezské hru uvádí ve zkušebně, i malý prostor dokázal režisér Elbel se scénografem Janem Štěpánkem rozdělit tak, aby bylo zřejmé, že každá z postav (au-pair berme jako trojjedinou) má svůj vlastní prostor, ve kterém se cítí bezpečně a který až na výjimky neopouští. Mohlo by se zdát, že kostýmy jsou poněkud nonsensové, jelikož zářivé šusťákové soupravy i barevné disco oblečení au-pairek evokuje devadesátá léta. To ale přesně souzní s optikou, které jsou tyto dívky vnímány v rodinách, o které pečují. Jako příchozí z jiného (notně zaostalého) světa a že jakkoliv podřízené postavení ve Všeněcku, kde se děj odehrává, je pro ně přece lepší než zůstat doma. Celé je to prostě taková ukázka nepovedená variace na „německý sen“.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.