PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (2972)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 10.4.2023)
Leni V. Hlaváčkové vstupuje do talk show jako zdravě sebevědomá žena, která dobře ví, proč nabídku na vystoupení přijala. Jde o precizně a nejednoznačně uchopenou figuru, u níž nikdy nevíte, které reakce jsou vypočítavé a co se jí dotýká bytostně. Inscenace graduje v momentě, kdy do show vletí rozhořčená Němka Bertha s odhodláním Leni za každou cenu obhájit. D. Bambasová v roli rozehrává několik humorných etud, z níž v celkovém kontextu mrazí ještě víc, než kdyby ji hrála zcela navážno. T. Kobr coby moderátor občas sklouzává k nápodobě současných tváří televize, ovšem na druhou stranu poukazuje na agresivitu některých dnešních moderátorů.
(zadáno: 10.4.2023)
75 % Dokážete si představit, jak by zřejmě vypadal váš partnerský vztah po šedesáti letech? Ve Švandově divadle jeden z možných výkladů divákům předkládají. Ta směs nejrůznějších rozmarů partnerů v seniorském věku (výteční B. Pavlíková a L. Veselý), kdy má jeden druhého po letech soužití chuť vzít nejraději něčím po hlavě, vědomí postupující nemohoucnosti, závislosti jednoho na druhém, a především lásky, díky níž spolu prošli takový kus života, v mnohých situacích dojímá, ale zároveň též baví. Tvůrci totiž inscenaci odrazili od durové stupnice, přičemž do té mollové přecházejí jen zřídka. Udržují tím nad Happy Endem zdravý životní nadhled.
(zadáno: 2.3.2023)
Na můj vkus trošku přitroublá komedie, kterou však zachraňují L. Vondráčková s H. Čermákem. Především L. Vondráčková má díky svěřené roli větší možnosti svoji postavu rozehrát, což činí s citem pro míru a pointování situací. V inscenaci spatřuji i jistý režijní deficit, zvlášť úvodní scéna by snesla zdynamičtění, nicméně jako celek tato komedie před diváky určitě obstojí.
(zadáno: 1.3.2023)
Podivná inscenační všehochuť, v níž naleznete všechno i nic. Díky tvůrcům jsem se jal po prvních minutách pátrat, co mi tímto "štykem" vlastně chtějí sdělit. Dodnes jsem smysl viděného nerozklíčoval. Přitom byla na jevišti k vidění spousta dílčích zajímavých scén a hereckých výkonů, v nabízeném celku J. Rázusové se ovšem vše míjelo účinkem. Podobně jako jsem se i já minul s touto inscenací.
(zadáno: 28.2.2023)
55 % Zvolené pomalé inscenační tempo se k této látce dle mého názoru vůbec nehodí. Režisér D. Jařab podobně jako J. Mikulášek v posledních letech aplikuje jednu formu na cokoli a nehledí na fakt, jestli je k tomu vhodná. Ačkoli v sobě téma K. Čurdy nese velký potenciál, střípky výjevů z jeho života nemají dar významněji zasáhnout. A to i přesto, že herci zvolené koncepci slouží bezchybně, zejména M. Donutil v hlavní roli a R. Mikluš ve švejkovském podání Jiráčka. Následný audiowalk je příjemnou přidanou hodnotou, která sice trpí podobným problémem jako první část – nevyužitým potenciálem, nicméně závěrečná scéna s sebou přináší silnou tečku.
(zadáno: 27.2.2023)
Pěkně načrtnutá sedmdesátiminutová inscenace, která diváky provede nejzásadnějšími životními milníky H. Zagorové. Škoda, že zůstalo pouze u této chudší undergroundové verze a nebyly jednotlivé etapy jejího života zasazeny více do kontextu doby. Inscenaci by také prospělo pečlivější hudební nastudování. Nicméně jako celek zhlédnutá repríza fungovala skvěle. Hercům se totiž dařilo diváky i přes zmiňované nedostatky svým nasazením strhnout, což potvrdila nejen dlouhá děkovačka po představení a několik přídavků, ale i vyprodanost dalších repríz.
(zadáno: 24.2.2023)
Sice mě tuto klasickou operetu (v souvislosti s jednoduchým dějem nepřiměřeně dlouhou) celkem bavilo sledovat, nicméně jde o počin, který se po několika měsících z hlavy zcela vytratí. Možná je něco pravdy na tom, že jde o již přežitý žánr… V roli Célestina zaujal brněnský činoherní herec J. Svojanovský. Orchestr hrál relativně slušně, pěvecky obstojné, v tomto směru bych vyzdvihl hlavně J. Hájka a D. Součkovou. Inscenace mě ovšem nejvíce zaujala po výtvarné stránce, ať už se jednalo o scénu, kostýmy či light design.
(zadáno: 22.2.2023)
Zručně napsaná komedie skládající se z šesti aktovek, které na sebe volně (ne)navazují. Velkým pozitivem je fakt, že jde o komedii s opravdovou závěrečnou pointou – či pointami. Nálož tří aktovek po pauze má větší potenciál, i proto je dění svižnější a vlastně i svěžejší. První část by si naopak zasloužila zeštíhlení některých zbytečně nastavovaných scén. Obsazení vyrovnané. Herci se, jak už to u inscenací v Komorním divadle Kalich, obešli bez zbytečného přehrávání a "tlačení na pilu", k čemuž podobné texty svádějí. To ostatně vnímám jako velké pozitivum této scény obecně. Příjemná zábava.
(zadáno: 22.2.2023)
Režisér antickou tragédii inscenuje jako scénický koncert s výtečnou pop-hudbou J. Kudláče, přičemž jsou některé pasáže Eurípidových textů zhudebněny. Jedná se o prototyp moderní inscenace, která je však prosta prvoplánových režijních schválností, neoklešťuje děj, dá se v ní orientovat a zároveň vyvodit, o čem se hraje. To bohužel není samozřejmostí, jak by se mohlo zdát. Soubor ND se prezentuje ve skvělé formě, navíc všichni s lehkostí zvládají i pěvecké výstupy. Ačkoli se jedná o tragédii a mnohá zjištění, k nimž nás Bakchantky dovádějí, nejsou dvakrát veselá, má inscenace dar dobít pozitivní energií. Jako by z ní sálala radost z tvorby…?
(zadáno: 22.2.2023)
75 % Režisér M. Vokoun umí povětšinou výtečně vystavět komorní inscenace, pracovat s atmosférou příběhu i s herci, kteří pak pod jeho vedením překračují své dosavadní možnosti. V případě inscenace Stockholm výše uvedené platí stoprocentně. P. Florián modeluje psychicky narušeného únosce velmi citlivě, dokáže do postavy promítnout nejrůznější nuance citů, díky nimž, ač nechceme, s figurou proti své vůli soucítíme. Výborně si s rolí unesené dívky snažící se dostat ze spárů agresora poradila také E. Nejedlá. Gradující napětí je další devizou inscenace, která vás po odchodu z divadla ještě dlouho nenechá chladnými.
(zadáno: 22.2.2023)
Bent - 3D Company 60 %
Silný příběh M. Shermana narazil na herecké limity v obsazení. Přesvědčila pouze ústřední dvojice O. Novák a zejména D. Mišák, ostatní vedlejší role byly pouze zlehka nahozeny a místo, aby houstnoucí atmosféru umocňovaly, působily spíš rušivě. Určitě by bylo také dobré zapracovat na choreografii, která nepatří mezi nejsilnější stránky tohoto nastudování. Přes všechny výtky se jedná o inscenaci, která má dar především díky dvěma hlavním protagonistům oslovit a zasáhnout, a to nejen závěrečným gestem hlavního hrdiny...
(zadáno: 15.1.2023)
Jedna velká semaforské show T. Savky v roli Jiřího Suchého, který si dokáže s přehledem získat diváky a velice citlivě interpretovat songy, které slýcháme z éteru už přes více než půl století. V roli Jiřího Šlitra Savku decentně doplňuje Jakub Žídek. Otázkou je snad jen inscenační řešení "semaforských girls" v podání jedné jediné dívky (alternovala ji pohybově velmi nadaná Valentýna Wojtovičová). Dovedu si totiž představit, že by u leckoho mohlo vyvolat otázky týkající se sexismu v některých divadelních inscenacích...
(zadáno: 15.1.2023)
Na inscenaci A. Doležala oceňuji, že nepůsobila tak „upovídaně“ jako jiná nastudování. V hlavní roli O. Král obstál, ačkoli by mohl být Billyho vývojový oblouk k poznání, jak je důležité znát svoji cenu a být sám sebou, přece jen výraznější. Přesnou polohu pro Johnnyho našel J. Hönig, který dokázal balancovat na hraně směšnosti a tragikomičnosti postavy, která si díky pocitu důležitosti neuvědomuje svoji malost. Nápad obsadit do role jeho matky P. Komínka se ukázal být šťastným, jejich scény baví. Nejzajímavěji pak figuru Bobíka Bobbyho dle mého názoru ztvárnil J. Šťava. Herec dokázal velmi věrohodně zpodobnit nejednoznačnost jeho charakteru.
(zadáno: 15.1.2023)
Činoherní inscenace s dopsanými hudebními výstupy (v tomto případě bych nehovořil o muzikálu) je v herecky jinak vyrovnaném obsazení přece jen jedním velkým sólem P. Janečkové. Její Emilia Marty je pravá femme fatale, která dokáže ve svůj prospěch manipulovat s životy ostatních, zároveň však postupem času do postavy vtiskne jistou odevzdanost životu a bolest duše, jako by žila opravdu jen ze setrvačnosti. Její závěrečný výstup je podán s takovou suverenitou, s jakou se chopila i všech pěveckých partů. Z dalších herců bych nerad zapomněl na "kabaretiéra" L. Špinera, ale ani na pečlivé hudební provedení pěkných songů z dílny Soukup-Osvaldová.
(zadáno: 21.12.2022)
Naprostý souhlas s hodnoceními kolegů. Nemám víc co dodat.
(zadáno: 15.12.2022)
Bohužel ani další inscenace DNz nepřekvapila. Dramaturgie divadla, stejně tak jako režijní postupy J. Mikuláška, se v posledních sezónách zacyklily a nepřinášejí nic moc nového. Dobře disponovaný soubor sice opět odvádí výbornou práci, plní režijní zadání, ale přesto se mě po skončení představení eufemisticky řečeno zmocňovaly smíšené pocity. DNz by dle mého názoru prospělo pootočení kormidlem...
(zadáno: 14.12.2022)
Hry A. Ayckbourna jsou vcelku povedené taškařice, které mívají někdy lépe, někdy hůře vy(do)myšlenou pointu. Komedie Ona není vadná! mi osobně přijde už příliš překombinovaná, ale jsou v ní opět zručně napsané situace. Samotné pardubické inscenaci by určitě prospělo svižnější tempo, a to hlavně v první části. Herecky v rámci žánru solidně naplněné, zvlášť zaujal J. Láska.
(zadáno: 8.12.2022)
Stále si myslím, že by měl divák odcházet z divadla s pocitem, že inscenaci, kterou viděl, nějakým způsobem pochopil. Ano, může se líbit, i nemusí. O tom je divadlo. Ale netušit, na čem jsem byl a co mi tímto počinem chtěl daný tým říci? Ano, rád jsem si poslechl po představení slova K. Součkové, jež se sympatickým a zajímavým způsobem snažila osvětlit význam této inscenace. Ovšem ani tato beseda mi neobhájila uvedení projektu, jemuž ve finále rozumí jen sami tvůrci.
(zadáno: 8.12.2022)
Vcelku zdařilá dramatizace I. Smejkalové s velmi dobrým nápadem převyprávět Hordubala jako detektivní příběh bez titulního hrdiny narazila na režii M. Vajdičky. Ten totiž pro žánr detektivky zvolil doslova vražedně pomalé tempo, které bylo především v první části ubíjející. Nepodařilo se mi rozklíčovat, proč si vybral tento přístup, jenž v sále dobrou polovinu diváků uspal. Druhá část už měla jistý náboj a byla svižnější. ND jde z extrému do extrému. Po extravagantních inscenacích D. Špinar, u nichž občas vítězila forma nad obsahem, se touto inscenací vrátilo k těžkému realistickému herectví. Možná by to chtělo nějakou zlatou střední cestu…
(zadáno: 8.12.2022)
65 % Zábavná hříčka, která stojí především na dvou energických výkonech hereček K. Hýskové a A. Bangoury. Obě mladé dámy během hodinové inscenace "semelou" snad vše, co může dívky v podobném věku tížit, zajímat nebo prostě jen bavit objevovat. Jednalo se o příjemných šedesát minut, které i po náročném festivalovém "ostravarském" dni rychle utekly a mile osvěžily.
(zadáno: 7.12.2022)
Inscenace J. Buriana ctí atmosféru staré dobré Anglie, kterou pečlivě buduje, a překvapivě zdařile pracuje také s charaktery jednotlivých figur, jež A Christie tak dokonale zpracovala. Ačkoli jsem viděl už spoustu nastudování, tato verze světoznámé detektivky mě přitahovala svojí starosvětskou náladou a hlavně tím, jak všichni herci dokázali přesvědčivě ztvárnit nejednoznačné charaktery svých postav. Přesto si asi nejvíc budu pamatovat R. Rázlovou coby paní Boylovou, která naprosto přesně sedne jejímu hereckému naturelu.
(zadáno: 6.12.2022)
Přiznávám na rovinu, tento muzikál nepatří k mým oblíbeným. Nikdy jsem mu nepřišel na chuť. O to víc mě oslovila kladenská verze, která se vyznačuje velmi pečlivou celosouborovou souhrou, hudebním nastudováním (!!!) a obsazením ústředních rolí. Jsem si ovšem více než jistý, že bez J. Zenáhlíkové v roli Smrti, L. Zbrankové coby Anděla a L. Pečenky jako Čerta by inscenace přece jen ztratila na své působivosti.
(zadáno: 6.12.2022)
75 % Aktualizovaná verze známého filmu M. Formana měla spád a díky svéráznému uchopení postav silných hereckých individualit Divadla Petra Bezruče mě hodně oslovila. Jedna z mála výjimek, kdy mě převedení filmu na divadlo opravdu bavilo a přišlo mi smysluplné. Navíc druhá část, v níž kralují N. Lichý a zejména K. Krejčí, bude v mé divadlografii dlouho patřit k nezapomenutelným. Byl jsem svědkem toho, jak se dá tato scéna zahrát dvakrát jinak a dvakrát výtečně (srovnání film a divadlo). Divadlo dostálo znění obsaženého v anotaci představení: originální.
(zadáno: 6.12.2022)
Krásný herecký duel M. Harokové a L. Melníka, kteří ve velmi soustředěné režii J. Pokorného uplatňují svoje léty nabyté zkušenosti, aby postavy vymodelovali do co nejjemnějších kontur. Radost pohledět na takovou inscenaci, která vás nenechá po celých sto minut vy(a)nadechnout.
(zadáno: 6.12.2022)
35 % Nechápu, co vedlo dramaturgii k nasazení titulu, jehož kouzlo již dávno předávno odnesl čas. Ani G. B. Shaw nebyl dramatik, který by psal jednu perlu za perlou... Navíc tato hra patří spíš k jeho méně zdařilým kouskům. Přesto si, ačkoli dávám relativně nízké procentuální hodnocení, po zhlédnutí představení myslím, že tvůrci i herci dali inscenaci maximum. Vlastně si ani nedovedu představit, co by šlo udělat lépe. Bohužel ani jejich nasazení nestačilo na to, aby se divadlo nenaplnilo všeobjímající nudou a čekáním na to, kdy už představení skončí.
