Redakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3036)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 19.10.2024)
Ačkoli mám, přiznávám, Troškovu trilogii Slunce, seno... rád, muzikál O. Brzobohatého, kterému rozhodně vůbec nepomohla režie A. Procházky, je neskutečný kýč. Zřejmě už nikdy nezapomenu například na scénu zpívajících krav – pro mě vrchol nevkusu. Muzikant s takovým talentem, jakým O. Brzobohatý rozhodně je, by měl věnovat energii smysluplnějším tématům...
(zadáno: 2.9.2024)
Divadelní spolek JEDL rozhodně nenabízí mainstreamové produkce, projekt Santini uváděný v architektových stavbách je toho zářným příkladem. L. Trmíková a M. König divákům na základě symbolických obrazů, heslovitých replik, pohybů, gest a nejrůznějších odkazů (to vše umocněno krásnou Viklického a Dohnalovou hudbou) přibližují (zejména) duševní svět světoznámého architekta především atmosféricky. Ačkoli mi je nabídnuté balení sympatické, přece jen bych v tomto případě uvítal o „něco více slov“, aby ke mně inscenace zásadněji promluvila.
(zadáno: 2.9.2024)
65 % Hravá komedie o setkání muže se třemi různými typy žen vznikla na motivy Simonovy hry Poslední ze žhavých milenců. Tato „přepsaná“ verze mě zaujala překvapivě o něco víc než původní text, na němž se přece jen už podepsal čas. Inscenace je hrána ve svižném tempu, dvojice Rumlová – Valeš je sehraná, nastavené tempo dokáže udržet po celých sedmdesát minut. Proměny T. Rumlové baví, a navíc jsou prosty přehrávané karikatury, k čemuž podobné figury svádějí. Prototyp nesmělého ňoumy snažícího se konečně seznámit přesvědčivě ztvárnil J. Valeš. Příjemná letní podívaná.
(zadáno: 2.9.2024)
65 % Za největší devízu mladoboleslavského nastudování považuji hudbu Z. Dočekala, která zásadně utváří atmosféru inscenace, s níž citlivě pracoval i režisér P. Mikeska, a to především v její první části. Bohužel místo toho, aby napětí gradovalo, v závěru druhé části zvolna pohasíná. Chybělo mi efektní zakončení, které by ve mně zanechalo výraznější diváckou stopu, o niž se zasloužily „alespoň“ vyrovnané herecké výkony v čele s vynikající E. Reiterovou. Psáno z reprízy zhlédnuté na hradě Kost.
(zadáno: 23.6.2024)
Divadlo Šumperk se v rámci své regionální dramaturgické linie vrátilo ve světové premiéře hry T. Syrovátky ke kauze zmizení Huberta Habermanna, jenž v oblasti Šumperska žil. Autor napsal hru na principu detektivky, která na bázi pátrání a postupného odhalování pravdy dokáže lapit divákovu pozornost, aby (zvláště v druhé části Nuckollsovy inscenace) následně s napětím sledoval rozuzlení příběhu. Oceňují scénické řešení L. Kuchinky napomáhající k rozlišení časových rovin příběhu a vyrovnané herecké obsazení, kterému dominovali P. Klimeš, O. Král, J. Hönig a P. Komínek. Je důležité si připomínat historii, přestože nemusí hladit po srsti...
(zadáno: 14.5.2024)
Monodrama z dílny šumperského trojlístku autorů je silné zejména ve své první polovině zabývající se hereččinými profesními postřehy a obavami, jež provázejí víceméně každého začátečníka v jakémkoli povolání. S postupujícím časem se však text rozkročí do mnoha rovin a začne se vytrácet jednotící téma. S nahraným patetickým telefonním dialogem v podání B. Hrzánové pak v závěru spadne inscenaci bohužel úplně řemen. Tyto nedostatky ovšem zachraňuje výtečná L. Jančíková, která si od první vteřiny získá pozornost většiny diváků a nenechá si ji vzít do posledního okamžiku představení. Především díky ní stojí inscenace za pozornost.
(zadáno: 30.4.2024)
Výborná souhra dvou herců různých generací P. Bucháčka a M. Ligače. Oba v součinnosti s režisérem dokázali eliminovat jistou melodramatičnost textu, navíc jejich vztah procházející mnohými nástrami a úskalími působí ve všech těchto fázích autenticky. Inscenace na malé scéně mladoboleslavského divadla tak uvěřitelnou formou přibližuje sblížení mužů, kteří už snad nemohou být rozdílnější. P. Svojtka z textu vytěžil maximum a postavám vtiskl tvář autenticity bez prvoplánových klišoidních "sázek na jistotu". Přesto jde o velice emotivní nastudování, jež dle mého názoru nemůže nechat chladným ani toho největšího cynika.
(zadáno: 30.4.2024)
75 % Nápaditý site specific projekt situovaný do Muzea alchymistů a mágů staré Prahy. Devadesátiminutové procházce muzeem, během níž diváci nahlédnou do nejrůznějších zákoutí tohoto prostoru, herecky vládne P. Halíček v roli Mefista. Jeho přesvědčivé ztvárnění této démonické postavy formuje autentičnost atmosféry inscenace skýtající mnohé pohledy na faustovský mýtus. Není v ní ovšem ani nouze o humor, a to zejména v dialozích mezi Wagnerem a Markétkou. Třebaže je jistě divácky nejatraktivnější část odehrávající se v půdních prostorách muzea, své kouzlo má i loutkový prolog, v němž se blýskne V. Levinský. Inscenace, jež stojí za pozornost.
(zadáno: 30.4.2024)
75 % Výpravou poměrně skromná inscenace, ale o to více režijně, choreograficky i herecky nápaditá. Devadesátiminutový výběr sedmi Erbenových balad rámuje Štědrý den. Atmosféra štědrého večera, kdy se u jednoho stolu střetávají rodinní příslušníci, má kouzelnou moc. Lidé jsou v těchto chvílích emotivnější, otevřenější potřebám druhých a rádi spolu sdílejí nejrůznější příběhy. A proč ne třeba ty z Erbenovy Kytice? D. Šoltýsová umně pracuje se symbolikou, náznaky i působivým light designem. Navíc šestici herců dovede přesvědčivě dovést k závěrečnému poselství (nejen) ústřední balady, jehož středobodem je osudovost...
(zadáno: 11.4.2024)
Maximální herecké nasazení, výtečná celosouborová souhra, dva nezapomenutelné výkony. Ačkoli každý z obsazení dává své roli maximum, z logiky věci (Lettsova textu) na sebe strhávají nejvíce pozornosti R. Rázlová a A. Elsnerová. Obě herečky do postav promítají léty nabyté zkušenosti, hrají doslova na dřeň, figury tvarují s naprostou autenticitou. Jedná se o strhující duel, který by sám o sobě vydal na několikastránkový esej. O inscenaci P. Svojtky, která přes svoji dlouhou stopáž ani na chvíli neztrácí temporytmus, se bude jistě po letech hovořit jako o titulu, který v éře ředitelování T. Töpfera patřil k těm nejvýraznějším.
(zadáno: 26.3.2024)
Zinscenované dopisy prarodičů B. Parkanové v autorské režii působily křehce, navíc byly poskládány tak, aby si divák mohl udělat představu o vývoji jejich vztahu. V druhé části se prolínají dopisy s deníkovými záznamy Luďka psané v psychiatrické léčebně, což chvílemi působí matoucím dojmem. Velkou devízou bylo ztrojení postavy Evy v podání hereček různých generací. Nicméně bylo by mylné se domnívat, že každá bude ztvárňovat Evu adekvátní jejímu věku, režie s tímto konceptem pracuje tvárněji. Herecky vyrovnaná inscenace s působivou scénou sice nebude mainstreamově stravitelná, nicméně je i přes svoji zdánlivou jednoduchost divadelně poutavá.
(zadáno: 26.3.2024)
Autor a režisér A. Doležal napsal prequel k příběhům o Sherlockovi Holmesovi, který je úsměvnou podívanou umně pracující s atmosférou konce 19. století. Hojně využívá točny, velkou zásluhu na dynamice inscenace má i zdařilá choreografie M. Packa a hudba P. Zemana. T. V. Hron je v roli mladičkého Sherlocka uvěřitelný, náročné „vysvětlovací“ repliky podává s lehkostí, takže nenudí. Bohužel pojetí některých rolí a scén je až moc přestylizované, téměř křečovitě přehrávané. Bylo by dobré, kdyby aspoň pojetí postav působilo kompaktněji. Nicméně inscenace má dar příjemně pobavit, což bylo myslím i jejím hlavním úkolem, jemuž dostála.
(zadáno: 26.3.2024)
55 % J. Havelka Čechovův text razantně vykostil, takže zůstalo jen jeho torzo. Jak většinou volám po škrtech podobně dlouhých her, v tomto případě se škrtalo až příliš. Z výsledné inscenace nebylo zřejmé, o čem, o kom a proč se hraje. Jediným zajímavým scénickým nápadem byla práce s neustále se zdvihající nakloněnou rovinou jeviště, po níž ovšem měli herci (nejen v závěru) potíže se pohybovat. Výtvarně působivá podívaná, zbytečně dlouhé hudební předěly a solidní herecké výkony adekvátní dramaturgicky okleštěným charakterům. I tak by se dala inscenace popsat. Je otázkou, jakou přidanou hodnotu mělo toto nastudování přinést. Já ji neodhalil.
(zadáno: 26.3.2024)
"Mašinková" pohádka pro děti je koncipovaná tak, aby si v ní i mnohem mladší diváci našli věci, které je zaujmou. A funguje to, což bylo na sledované repríze vidět. K. Nohýnek a pečlivě vystavěná inscenace, jež stále něčím atakuje dětskou pozornost, mají v sobě dar zklidnit i opravdu velké neposedy. Hravé, nápadité a zábavné nastudování je pro všechny generace dětí od narození až po stáří.
(zadáno: 26.3.2024)
Po zhlédnutí inscenace jsem odcházel s mnoha otázkami. Čím si hra kdysi vysloužila nominaci na Cenu L. Oliviera, šlo snad o tak slabý ročník? Čím dramaturgii text zaujal, že se ji divadlo rozhodlo uvést? Proč dialogy působí tak nepřirozeně, že i dobří herci vypadají na jevišti jako kdyby šlo o jejich první zkušenost s divadlem? Proč musel O. Veselý ve stylizaci neúspěšného imitátora E. Presleyho zpívat písně celé? Čím měla být inscenace přínosná pro diváky, herce a repertoár divadla? Ani na jednu z výše položených otázek jsem dodnes nenašel odpověď… Podobná hra, potažmo inscenace, by se na tak prestižní divadelní scéně neměla objevit.
(zadáno: 26.2.2024)
Režisér D. Hrbek spolu se svým inscenačním týmem vytvořil perfektní komediální inscenaci, která hýří úžasným humorem, jenž rozhodně není prvoplánový, přičemž z ní čiší hořké podtóny narážející na prapodivné názory naší současné politické garnitury... Inscenaci vévodí F. Rajmont, jehož výkonu nelze nic vytknout. V roli Albina vyváženě balancuje na hranici, kdy je jím ztvárněná zženštilost vtipná, nikoli trapná. Pevně věřím, že se mu s reprízami podaří tuto laťku udržet. Z dalších výkonů bych rád zmínil T. Petříka, J. Mansfelda a M. Krause, který do souboru ŠD neskutečně přirozeně zapadl. Pokud smích prodlužuje život, mám pár let navíc. Díky!
(zadáno: 18.2.2024)
V rámci žánru thrilleru jde o zdařilou inscenaci poučeně pracující se stupňujícím se napětím. R. Goščíková v roli oběti vytvořila uvěřitelnou postavu, jež musí adekvátním způsobem reagovat na nepředvídatelné jednání psychopata, který jí pod záminkou vnikl do bytu. Toho adekvátním způsobem ztvárnil J. Fanta lehce si pohrávající s různými tvářemi této duševně nemocné osobnosti. Herec by snad jen mohl trochu ubrat na hlasitosti svého projevu. Napínavá inscenace dávkovaná občasným humorem mě oslovila.
(zadáno: 15.1.2024)
65 %. Dobrý výběr hry, jejíž téma se dotýká (nejen) třicátníků. Zaujala mě zejména výborná první část nesoucí se v duchu bezstarostného životního mejdanu (skvělá hudba M. Štrunce), kterou střídá bohužel místy zbytečně zacyklená druhá vážnější část (hlavně v bolestínských promluvách hlavní postavy). Zde spatřuji zásadní dramaturgický problém. Radost pohledět byla na sehraný tým mladých herců Činoherního klubu, jimž suverénně vévodil J. Burýšek. Do angažmá se lépe uvést nemohl. Škoda, že tuto skvělou hereckou souhru strhává dolů nepřesvědčivé herecko-režijní pojetí babičky. V tomto balení by bylo lepší dané scény z inscenace raději vyškrtnout.
(zadáno: 15.1.2024)
55 % Dramaturgie Slováckého divadla tentokrát neměla šťastnou ruku ve volbě komediálního titulu. Eufemisticky řečeno jde o nepříliš chytrou hru plnou nepravděpodobných situací a postav, které jednají nelogicky. Na druhou stranu je alespoň solidně zahraná, takže ji lze považovat za relativně obstojný provozní artikl. Herecky nejvíce zaujal Z. Trčálek v roli distingovaného komorníka Perkinse.
(zadáno: 15.12.2023)
O. Kepka má díky svým bohatým rozhlasovým zkušenostem dar pracovat s hlasem a přitáhnout jím pozornost. Navíc dbá na dikci, jeho přednes je velmi sofistikovaný. V pořadu přibližuje na základě dialogu se svým synovcem osobnost F. Peroutky a samozřejmě dojde i na hercova milovaného K. Čapka. Ve zmiňovaném dialogu ovšem spatřuji jedinou slabinu - postava synovce má spoustu replik, jimiž doslova volala po jevištním ztvárnění. Taneční výstupy zdařile podkreslovaly atmosféru doby. Inscenace, která má právě ve Viole své opodstatněné místo.
(zadáno: 15.12.2023)
Očistná lázeň pro duši. Během představení si divák spolu s oběma postavami projde emočně náročnou cestou k relativnímu smíření se s osudem, který jim nebyl zrovna dvakrát nakloněn… Kdybych nechtěl použít zprofanované sousloví „herecký koncert“, duel J. Čvančarové a D. Krejčíka bych jím označil. Vlaštovka je pro mě výsostně herecké divadlo se silným příběhem napsaným na základě skutečnosti, které nechá jen málokoho chladným. Rozhodně doporučuji k návštěvě.
(zadáno: 15.12.2023)
Svérázná groteskní interpretace původní „singspielové“ verze Smetanovy opery na libreto K. Sabiny. Soubor se vizi J. Krofty podvolil, víceméně každý z herců precizně vytvořil figuru, jež souzněla s režijní koncepcí. Nejsem si ovšem jistý, zda právě tento inscenační klíč je nosný a hlavně smysluplný. Nejvíc mám v tomto směru pochybnosti o výkladu postavy Jeníka (o Vaškovi nemluvě). Oceňuji velmi dobré hudební nastudování, výtvarnou složku inscenace a práci s projekcí. Trošku se však zamýšlím nad dramaturgickou volbou titulu, vyjma blížícího se Smetanova výročí mě jiný důvod k uvedení nenapadá. Pětašedesátiminutová inscenace mě minula.
(zadáno: 15.12.2023)
Solidní dramatizace, která se soustředí především na romantickou linku románu, a i když spoustu situací zbytečně zjednodušuje, paradoxně otevírá hercům zajímavé možnosti pro vytvoření nejednoznačných charakterů. P. Gazdík nastudoval mainstreamovou inscenaci, která má spád, drží si po celou dobu tempo a soubor MdB představuje ve dobrém světle. Už dlouho jsem zde neviděl činohru, která by mě podobně herecky oslovila. Za všechny bych určitě jmenoval J. Brožka a K. Daňhelovou.
(zadáno: 14.12.2023)
Inscenační DADA bez smysluplné režijní koncepce, v níž by se jednotlivé složky jako je hudba, scéna a kostýmy propojovaly. Opak je v tomto případě pravdou... V podobném duchu lze hovořit i o hereckých výkonech, které sice solitérně nejsou špatné, ale jako by v celkovém kontextu vypadly z cyklu "Každý pes, jiná ves". Režisér R. Polák se s touto látkou nepotkal.
(zadáno: 14.12.2023)
Dramatik I. Vyrypajev ani režisérka K. Jandáčková neměli svůj den. Přestože mě jejich předchozí práce zaujaly, spojení obou osobností dle mého názoru nebylo šťastné. Překombinovaná hra v překombinované režii mě i přes relativně krátkou délku sta minut dost nudila a v mnohých chvílích působila zmateně. Bohužel i nové vedení nedokáže odhadnout zacílení inscenace, která by se v tomto případě mnohem více hodila na Novou scénu. S prostorem Stavovského divadla se míjí. Herecky naplněné, určitě musím zmínit výborného R. Máchu i P. Štorkovou. Poznámka na závěr: Ačkoli chápu výstup hasičů, inscenační provedení je za hranicí (ne) chtěné trapnosti...