Redakce

Jiří Landa

redakční zkratka: jl

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (2878)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 18.2.2020)
Jedenácté setkání L. Smočka s Divadlem Ungelt se i tentokrát vydařilo. Jeho práce byla nejzřetelnější na hereckých výkonech všech tří hlavních představitelů, kteří tak vtiskli svým postavám uvěřitelnou tvář. Typově přesné obsazení v tomto směru jistě sehrálo též výraznou roli. Režisérovi se podařilo vyhrát inscenační boj s textově sice solidně napsanou, nicméně celkem předvídatelnou hrou. Menší selhání v tomto směru přichází v samotném závěru, který zůstává inscenačně nenaplněný, přichází náhle, „jaksi mimochodem“. A možná by stačilo jen využít hudební podkres nebo svícení, aby došlo aspoň k jistému emočnímu zásahu.
(zadáno: 29.1.2020)
75 % Hra spadá do kategorie chytrých komedií, které se snaží na základě humoru postihnout složitosti lidských povah a přetvářky. Ta se pak v plném světle odhaluje v momentě, kdy je daná figura postavena před zátěžovou situaci. To vše „Kočka“ nabízí. Je pak už jen na tvůrcích, jakým směrem se vydají. V KSA naštěstí nešli cestou pouhé řachandy. P. Svojtka spolu se čtveřicí herců divákům nabízí pečlivě vybudovanou inscenaci, v níž se střídají humorné okamžiky a s těmi smutnějšími, s detailním pohledem do pravých charakterů postav. Další výsostně herecká inscenace Arény, kterou do jisté míry limituje pouze hra samotná.
(zadáno: 29.1.2020)
85 % Inscenace vyznačující se vrcholnou symbiózou všech divadelních složek, a to včetně vyrovnaného herectví mladších i straších členů souboru. Oceňuji též nápad SKUTRu zarámovat inscenaci baladou Záhořovo lože, čímž došlo k působivému scelení všech vybraných Erbenových balad v kompaktní tvar. Výsostně poetická podívaná, která na rozdíl od jiných počinů režijního tandemu klade důraz na text a snaží se poselství autorových slov zvýraznit...
(zadáno: 29.1.2020)
Herecké divadlo, které mám rád. Režie O. Sokola podtrhuje etické otázky, které hra klade, a zároveň pracuje s její doslova až intimní atmosférou, jež z inscenace vyzařuje. Vycizelovaný dialog S. Černodrinské a L. Žáčkové v druhé části byl pro mě pomyslným vrcholem představení. Přestože Sokolovo nastudování nabízí naprosto vyrovnané herecké výkony, možná i díky lépe napsaným figurám, mě více oslovila dámská část obsazení. V. Šanda v nelehké úloze autistického chlapce vytvořil věrohodnou postavu bez laciných vnějškových efektů, k nimž často podobné typy rolí svádějí. Rozhodně doporučuji k návštěvě.
(zadáno: 29.1.2020)
Velká škoda, že došlo k přepisu původní legendární hry, která patří k tomu nejlepšímu, co za dobu existence Divadla S + H vzniklo, do této dietní podoby. Dle mého názoru se nejedná o nejšťastnější cestu, jak novým generacím zpřístupňovat časem ověřený "hurvínkovský" materiál.
(zadáno: 29.1.2020)
Pavel Trávníček se vrátil k Zasněžené romanci již poněkolikáté. Nikdy například nezapomenu na hororový zážitek v podání jeho Divadla Skelet, kdy se nezdráhal v této verzi muzikálu použít playback (upozorňuji, že nikoli halfplayback!). Ústecká inscenace je zajímavá pouze hudebním nastudováním. Severočeský Big Band pod vedením Davida Jensena a Viliama Béreše je ve skvělé formě, stejně tak jako Skupina stepu DDM pod vedením Michala Krupy – choreografie je velkým plusem inscenace. Nejslabším článkem je režie a s tím související herecké výkony. P. Trávníček navíc nezvládá ani zpěv. Škoda promarněné příležitosti.
(zadáno: 29.1.2020)
75 % Inscenace D. Šoltýsové stojí za vidění už jenom kvůli tomu, jak dokázala pracovat se čtyřmi začínajícími herečkami. Pod jejím vedením se ani nechce věřit, že se jedná o jejich první regulérní profi inscenaci. Sice ne vždy se jim adekvátně podařilo přecházet do jiné časové roviny a jejich občasná ukřičenost by byla dle mého názoru zbytná, nicméně i přes tyto menší výhrady jde o inscenaci, která rozhodně stojí za pozornost a má divákovi co nabídnout. Navíc přesně zapadá do náročného repertoáru Komorní činohry zakládající si na uvádění kvalitních textů.
(zadáno: 29.1.2020)
75 % Hra J. Havelky překvapivě plně obstojí i v nastudování pro klasické kukátkové hlediště. Nepřestane mě fascinovat, jak autor dokázal napsat tak mnohovrstevnatý komediální text. Režie P. Štindla si pohrává s detaily, výborně je řešená scéna P. Kodedy, která realisticky vystihuje společenské místnosti panelových domů (dobrý scénický nápad s pingpongovým stolem), a navíc umožňuje, aby divák z jakékoli strany hlediště mohl pozorovat všechny postavy a jejich reakce. Toto bohužel není, obzvlášť v poslední době, samozřejmostí. Herecky naprosto vyrovnané, jedná se v tom nejlepším smyslu slova o celosouborovou souhru.
(zadáno: 29.1.2020)
Krásné, poetické, atmosférické. Tento šansonový večer stojí za opakované návštěvy.
(zadáno: 29.1.2020)
Soudě dle ohlasů níže jsem neměl vůbec štěstí na reprízu, a to vůbec. Na mém představení se totiž herci včele s J. Kretschmerovou bezradně a nekoordinovaně pohybovali po jevišti, navíc jsem zcela postrádal jakýkoli smysl režijní (ne)koncepce. Jednotlivé inscenační složky spolu nesouznily. Pár bodů si inscenace zaslouží snad jen díky výkonu L. Přichystalové. Velký a nepodstatný význam bude v mém případě, přiznávám, hrát i fakt, že mě zcela míjela poetika Feldekova přepisu původní předlohy.
(zadáno: 29.1.2020)
Velký problém spatřuji především v samotném textu, který je plný všech nejrůznějších klišé na téma muž – žena. Jejich koncentrace je tu vražedná. Bohužel inscenační uchopení je neretušovalo, nýbrž posílilo. Obsazení D. Choděrové také nebylo nejšťastnější volbou, herečka nemá patřičnou sílu, aby utáhla devadesátiminutové představení. Kdyby byly aspoň dramaturgicky upraveny některé narážky, které jsou v naprostém nesouladu s její fyziognomií, bohužel ale ani takové do očí bijící maličkosti nestály tvůrcům za to, aby se jimi zabývali.
(zadáno: 28.1.2020)
75 % Hra nahlížející do ne zcela mediálně známého vztahu dvou velikánů českého kulturního světa J. Wericha a Vl. Holana. Přestože má inscenace i edukativní charakter, M. Františákovi se navíc podařilo autenticky vykreslit stísněnou atmosféru doby a její celkové pokřivenosti. Oceňuji zejména zpracování postavy J. Wericha, a to jak z textové, tak herecké stránky. M. Hanuš hraje v inscenaci prim, zdárně ho však doplňuje L. Veselý v podání běsech zmítaného Vl. Holana. Hadry, kosti a kůže nejsou pouze hrou o minulosti, svým poselstvím se silně vyjadřují k dnešku a pokládají otázky, jak by to mohlo vypadat s naší budoucností...
(zadáno: 28.1.2020)
Zdařilá adaptace románu. Přestože M. Františák ve své inscenaci používá zdánlivě nekonzistentní prvky, a to ve všech jejích složkách, výsledkem je překvapivě celistvá inscenace, která nepostrádá sílu a výpovědní hodnotu. Slabším článkem je snad jen uchopení Heathcliffa, což je spíš problém samotné adaptace, potažmo režie, než herce J. Grundmana. Možná by bylo záhodno více zapracovat na zvýraznění motivací této postavy k daným činům (tím trpí hlavně úvodní část, kvůli čemuž pak možná mnoho diváků vzdá další sledování děje). Za herecky nejpřesvědčivější bych označil M. Štípkovou, K. Cibulkovou a T. Červinku.
(zadáno: 28.1.2020)
Nová česká oddychová komedie, která si bere na paškál doslova každou profesi mající co do činění s divadlem, přičemž se nebojí tnout ani do problematiky často velmi teatrálně patetických hereckých pohřbů. Inscenace má švih, vévodí jí M. Dlouhý, jehož "stejná" herecká poloha má v tomto případě své opodstatnění - komedie si totiž dělá legraci právě i z tohoto jeho nešvaru. Celé obsazení se však žánru crazy komedie plně oddalo, takže vyzdvihnout spolu s M. Dlouhým pouze R. Jaškówa a K. Halbicha by v tomto směru bylo nespravedlivé. Jde o příjemnou a vkusnou zábavu, snad se ji podaří v této kvalitě udržet i během repríz.
(zadáno: 5.12.2019)
75 % Výborně zpracovaná komedie, kterých je na českých jevištích jako šafránu. Inscenace navíc od herců vyžaduje (i kvůli bezpečnosti) velké soustředění a dodržení timingu jednotlivých situací, přičemž klade nemalé nároky na technickou složku. Celé obsazení musí dodržet přesnou míru stylizace, aby pointy fungovaly. Tím vším se nastudování K. Heřmánka může chlubit. Vyrovnané herecké výkony, snad jen občasně přidávaný humor (J. Carda parodující Z. Srstku) není namístě. Tato komedie obstojí sama o sobě, bez podobně dodávaných vtipů. Zpracovat crazy komedii, aby nebyla lacině podbízivá, je kumšt. V DBz se to povedlo.
(zadáno: 17.11.2019)
75 % Zdařilé nastudování dramatizace románu K. Keseyho. Režie se soustředila na pečlivé vybudování vztahů mezi postavami, a především pak na jejich postupnou věrohodnou proměnu. M. Hrabě v hlavní roli velmi přesvědčivě zvárnil proměnu McMurphyho z frajerského týpka přes člověka, který si začne uvědomovat nebezpečí, v němž se ocitl, až po naprostou katatonickou trosku. Podobně lze hovořit o výkonu A. Kulované coby vrchní zdravotní sestry a velkým (milým) překvapením byl pro mě v roli Bromdena L. Malínek. Inscenace se vyznačuje vyrovnanými hereckými výkony, jen uchopení postavy Dr. Spiveya M. Ronešem bylo poněkud nešťastné.
(zadáno: 7.11.2019)
Nedokážu přesně odhadnout, co tento tvar absolventské inscenace může poskytnout studentům DAMU, nicméně diváky osloví jen stěží. S tímto problémem se v posledních několika letech potýká většina ročníků KALDu. Inscenace vypadají spíš jako školní cvičení na dané téma, postrádají výpovědní hodnotu a jistý přesah. V Moři klidu mě zaujala práce s vizuální stránkou inscenace, herecky však nikdo ze studentů neměl moc šanci upoutat pozornost.
(zadáno: 7.11.2019)
Režijně do detailů propracovaná inscenace se dvěma neskutečně vyrovnanými výbornými výkony L. Adama a R. Pekárka. Druhý jmenovaný mě zaujal možná o něco více, a to zejména tím, jak přesně vystihl charakter zvrhlého a vypočítavého uvažování postavy Richarda. Oba herci na jevišti rozehráli opravdové strhující drama, ze kterého místy doslova mrazilo. Herecky i pěvecky maximálně přesvědčivé. Představení, na které se nezapomíná.
(zadáno: 28.7.2019)
75% Hra D. Kellyho nutně potřebuje před inscenováním projít výraznou dramaturgickou úpravou, a především se potkat s jasným režijním názorem. Setkání T. Mašína s dramaturgyní I. Smejkalovou v tomto případě vyšlo na výbornou. Z autorova nepříliš zdařilehého textu vytvořili kompaktní inscenaci s působivou atmosférou, na níž se výraznou měrou podepsala jak scénografie, tak hlavně light design a hudba. K. Heřmánek ml. a S. Haváčová si dokázali výsostně přihrávat a věrohodně vystihli psychologii svých postav. Jsou další silnou stránkou inscenace, na jejímž tempu a rázných střizích je zřejmé, že ji připravoval filmový režisér.
(zadáno: 8.6.2019)
85% Unikátní divadelní projekt s detailně promyšlenou koncepcí a realizací. Jeho největší devízou je ovšem fakt, že se nehraje a neinscenuje pouze na efekt. Pod hravým a zábavným hávem silně rezonuje aktuální celospolečenská situace, přičemž je divák konfrontován s různorodými lidskými charaktery, jejichž prostřednictvím tvůrci nenásilnou formou poukazují na věci, vůči kterým bychom neměli zůstávat neteční. Interakce mezi hercem a divákem je příjemným zpestřením a překvapivě vůbec nestresuje. Šest hodin v tomto adaptačním táboře uteče jak nic. Doporučuji zůstat až do samého závěru, který přináší více než výmluvnou tečku.
(zadáno: 11.3.2019)
Inscenace P. Mikesky se vyznačuje pečlivým zpracováním charakterů jednotlivých postav, které neromantizuje, naopak se snaží ke všem přistupovat chladně realisticky. To pak logicky vede k trochu odlišnému závěrečnému vyznění. Oceňuji tento přístup, který se na hru snažil podívat zase trochu jinou optikou, než bývá obvyklé. Režii se podařilo v druhé části vybudovat i patřičně hororovou atmosféru. Škoda jen někdy až příliš pomalého tempa a zejména pak umístění nejpůsobivější scény hry tj. závěrečné přestřelky mimo jeviště. Herecky vyrovnané, zmínil bych proto aspoň J. Koudelu a K. Frydeckou.
(zadáno: 5.2.2019)
Stylová nejednotnost s nejrůznějšími nápady, mezi nimiž jsem nenašel adekvátní pojítko, mi zabraňovaly ve vnímání samotné Schillerovy hry. Zvolená režijní koncepce mě od hry spíš vzdalovala, než aby atakovala moji pozornost a přiměla mě ji zkoumat z jiných úhlů. Za šťastné nepovažuji ani obsazení M. Dohnala do role starého Millera, ovšem jeho hudbu považuji za nejsilnější složku inscenace. I toto setkání M. Františáka se souborem ŠD nevnímám jako nejzdařilejší (...podobně jako u Frankensteina), snad se jejich nastávající kontinuální spolupráce na inscenacích odrazí co nejdříve.
(zadáno: 5.2.2019)
75% Inscenaci vévodí suverénní výkon T. Marečkové v titulní roli Vítězslavy Kaprálové. Herečka zdařile prochází všemi jejími přerody od dětství až po její definitivní odchod ze scény... Sice se nemohu zbavit dojmu, že režie doháněla živočišnost a egocentričnost Vitky do zbytečných krajností, nicméně herečka si dokázala poradit i s tím, aby se Vitka nestala pouhou karikaturou. Výkon Marečkové zastínil všechno a všechny kolem, což možná bylo i režijním záměrem, podobně svět totiž vnímala samotná postava. K. Tučková napsala dobrou hru s živými dialogy. Ocenit lze i promyšlenou hudební složku.
(zadáno: 4.2.2019)
Skandálnost, naléhavost a aktuálnost hry již dávno odnesl čas, naše společnost od doby jejího vzniku už přece jen ušla další kus cesty, nicméně dramaturgické zařazení textu do repertoáru DpP je opodstatněné. Režisér E. Kudláč totiž svou jemně stylizovanou koncepcí, s níž si herci umně pohrávali, vytvořil lehce komediální inscenaci, díky jejíž nenásilné formě se může každý divák zaměřit na témata, na která autorka upozorňuje. V současném repertoáru libeňské scény se dle mého názoru nenajde inscenace, která by byla herecky naplněnější a sehranější. Kontrast obou částí mi přišel smysluplný.
(zadáno: 4.2.2019)
Langova dramatizace Žítkovských bohyň mě oslovila svojí divadelností (na rozdíl od epičtějších Gombárových verzí; kouzlo obou Gombárových inscenací pro mě tkvělo zejména v práci s atmosférou a mystikou), což se odrazilo i ve scénickém provedení, které tak bylo akčnější a realističtější než u Gombára. Osudy postav měly u Langa zřetelný vývoj, a oceňuji také vodítko v podobě letopočtů, které uváděly jednotlivé scény. Došlo tak k zásadnímu usnadnění orientace v tak rozsáhlém díle. Herecky musím vyzvednout T. Dočkalovou, I. Wojtylovou a M. Málkovou. Drsně syrová, ale pohlcující podívaná.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>