Redakce

Jiří Landa

redakční zkratka: jl

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 22.9.2018)
Sen v červeném domě - Divadlo v Dlouhé: 30 %
Inscenace se tváří jako poetická, režijní tandem SKUTR však pouze opakuje postupy, s nimiž pracuje již několik let. Tato novinka z divadelního hlediska nepřináší nic nového. Nevyšel ani zamýšlený koncept, kdy se z různých střípků vzpomínek herců tvůrci snažili vytvořit určitý celek. Ve výsledku se jedná o uměle poslepovanou 72 minutovou inscenaci, jejíž stopáž je však v subjektivním vnímání nesčetněkrát delší. Z jistě hřejivých vzpomínek na dětství a dospívání bohužel v DvD vznikl inscenační výjev plný banalit. Jenže ono vždy záleží na úhlu divadelního pohledu, takže vše může být i jinak...
(zadáno: 18.9.2018)
Poslední důvod, proč se nezabít - Divadlo pod Palmovkou: 70 %
Kabaretní zpracování blogu Poslední důvod, proč se nezabít je další parádní „kalbovskou“ jízdou, která pobaví. Tvůrcům se tentokrát sice úplně nepodařilo najít zcelující prvek, jímž by tak rozdílné výstupy propojili, ovšem žánr kabaretu je pro takový útvar textu adekvátní. Trojice B. Kubátová, J. Albrecht a T. Dianiška už vystupují jako „jedno tělo“, tak jsou na sebe napojení. Za zmínku stojí i příjemné doprovodné písně. Na scéně všechno funguje, jak má, ale přece jen některé z dřívějších inscenací této party cílily o něco trefněji.
(zadáno: 18.9.2018)
Amerikánka - Jatka78: 80 %
85% Příběh o těžkém osudu dívky Emy Černé, která si v komunistickém Československu prošla hned několika státem spravovanými ústavy a pěstounskou péčí, mě díky výtvarnému minimalistickému řešení scény, hudbě, promyšlené režijní koncepci V. Tauše a především pak díky dvěma výtečným (a neskutečně sehraným) výkonům T. Voříškové a E. Křenkové hrajících jednu jedinou postavu naprosto pohltil. Jedná se o krásné divadlo, jež je plné emocí a také naděje. Těchto sto divadelních minut nemá hluchého místa. Snad jen absence rozuzlení osudů některých postav byla menší pihou na kráse jinak zdařilého textu.
(zadáno: 18.9.2018)
Duet pro jeden hlas - La Fabrika: 60 %
Duet o jednom hlasu. Vedle zajímavě ztvárněné postavy roztroušenou sklerózou trpící violoncellistky v podání Z. Stivínové, která do ní dokázala zhmotnit neskutečné množství emocí, přičemž ve všech těchto proměnách působila zcela přirozeně, stál až příliš apatický projev J. Novotného coby psychiatra. Pravděpodobně byl režisérem do této polohy směrován, nicméně herci se z ní nepodařilo vykřesat více než jeden výraz. Ani jeho závěrečný velký monolog nepůsobil dvakrát věrohodně. Inscenace za vidění sice stojí, má však své mantinely.
(zadáno: 18.9.2018)
Linie krásy - Divadlo J.K.Tyla Plzeň: 50 %
Společensko-kritický román o mladém muži, který se snaží dostat mezi „horních deset tisíc“, se nepodařilo převést na jeviště tak, aby autorovy myšlenky neztratily adekvátní výpovědní hodnotu. Toť obvyklý problém většiny dramatizací. V režii N. Deákové je sice odvyprávěn příběh o mladém gayi, jenž se díky svému sympatickému vzezření stává úspěšným, aby posléze dostal od osudu „za vyučenou“, nicméně větší přesah inscenace nenabízí. V tomto balení se z románu stává pouhá romantická story, která se vzdala dalších ambicí k postihnutí toho závažného, co autor sděluje. A co tvůrcům uniklo mezi řádky.
(zadáno: 18.9.2018)
Kati - Činoherní klub: 80 %
O. Sokol opět dokázal, že si s hrami M. McDonagha rozumí nejen jako režisér, ale i coby překladatel. Jeho překlad je „plnokrevný“, spousta humorných dovětků a glos jistě vznikala až během zkoušení. Všechny postavy, včetně těch vedlejších, mají díky pečlivé režii v inscenaci své opodstatnění. Přestože Kati patří mezi klasické ansámblovky, herecky jde o velmi vyrovnanou inscenaci (přesto si dovolím vyzdvihnout D. Černou). Škoda jen (sice) oku lahodící, nicméně ne zcela divácky komfortně řešené scény. Z mnoha míst zleva totiž není skoro během celého představení na určité postavy vidět.
(zadáno: 12.9.2018)
Zbyhoň! - Národní divadlo: 40 %
Pokus tvůrců vytvořit projekt na způsob německého apelativního divadla nevyšel. Na vině je především dramaturgicko-režijní koncepce, která nedokázala inscenaci dodat patřičné tempo a hlavně pro tento divadelní tvar nutnou stimulaci, která by neustále atakovala pozornost diváků. Je však otázkou, zda se prvopočátek problému nenachází už u samotného textu. Jde o nešťastný počin s ještě nešťastným závěrem v podobě trapného momentu zpěvu státní hymny. Zbyhoň! měl ovšem i jedno velké pozitivum. Bylo zajímavé vidět herce ND zase v úplně nových polohách, v nichž v mezích možností inscenace obstáli.
(zadáno: 11.9.2018)
Pension pro svobodné pány - Divadlo Palace: 70 %
Inscenace, jíž dominuje naprostá sehranost ústřední trojice Děrgel, Příkazký, Fialová. Především pak L. Příkazký zvládl nastudování nelehké choreografie s přehledem. Jeho ohebnost, navíc jím ještě vtipně prezentovaná, přináší nejvděčnější chvíle představení. Nenápadná režie J. Dulavy, která divákům připravila i několik naoko „mimoděčných“ situací, se soustředila na herce a na vygradování jednotlivých komediálních situací. Dobrý pocit z celku podtrhuje i „nešizená“ výprava. Snad jen závěr mohl být zpracován o něco svižněji a nápaditěji. I tak se však jedná o zábavnou a nepodbízivou inscenaci.
(zadáno: 9.9.2018)
Brouk v hlavě - Studio DVA divadlo: 60 %
Pěkně zpracovaná fraška, která ctí žánr. Prim v ní hrají R. Štabrňák, jenž se zcela vyrovná svému předchůdci I. Trojanovi z inscenace DnV, a F. Blažek v hlavní dvojroli. Z dalšího obsazení herecky nejvíce zaujme L. Pernetová, která svoji postavu obdařila smyslem pro trefnou pointu. Podobně jako v příbramské verzi si režisér M. Schejbal nevěděl moc rady se služebnými, jejichž výstupy patří k slabším místům inscenace. Nevhodné obsazení J. Schneiderové do jedné z hlavních rolí. Její výkon sice lze považovat za solidní, nicméně herečka nemá přirozený komediální talent. Celkově dobrá letní zábava.
(zadáno: 9.9.2018)
Král jelenem - Východočeské divadlo Pardubice: 60 %
65% Inscenace M. Pecka je velmi poetická, k čemuž přispívají písně a hudba R. Mankoveckého a jejich náležitě procítěná interpretace M. Dobrovolné. Další zdařilou složkou jsou loutky zcela přirozeně zakomponované do celku, jež přinášejí působivé možnosti proměn lidí v jiné bytosti. L. Špiner a M. Němec zdařile přecházeli z jedné postavy do druhé, přičemž dokázali zůstat zábavní, přestože některé scény měly hodně dojemný nádech. Inscenace by sice snesla krácení, dokážu si představit i vyrovnanější herecké obsazení, jako celek je však důstojným příspěvkem do repertoáru městského divadla.
(zadáno: 9.9.2018)
Růže pro Algernon - Divadlo Tramtarie: 60 %
65% Divadelní adaptace povídky by si zasloužila cílenější dramaturgický zásah, zejména co se týče vedlejších postav, které dění spíše rozmělňovaly, než aby byly přidanou hodnotou. Nebo by stačilo jejich ztvárnění pojmout méně afektovaně. Coby Charlie přesvědčil V. Stojan, jenž si s nelehkou rolí poradil s lehkostí, i když se mu spolu s režisérem nepodařilo nalézt zcela adekvátní hereckou polohu pro chlapcovo postižení. Nápaditá výprava A. Szturcové a hudba L. Marečka. Dále zaujali J. Posníková a M. Tlapák, který na malém prostoru vytvořil postavu, která dokáže na diváka velmi emočně zapůsobit.
(zadáno: 9.9.2018)
Slovácko sa nesúdí - Divadlo v Celetné: 70 %
Inscenace vonící po víně má vůni neodolatelnou, která i v centru Prahy navodí atmosféru staré dobré venkovské pospolitosti. Během hodinového vyprávění dojde na spoustu historek, které dramaturgicky drží pohromadě. E. Elsnerová, A. Jastraban i nejmladší z trojice D. Ondráček mají dar vyprávět, ale i povídat si s diváky, ač k žádné velké interakci (vyjma koštu) nedochází. Jde o veskrze příjemnou hodinku, která jistě ovlivní divákovu náladu na celý zbytek večera.
(zadáno: 9.9.2018)
Vzhůru do divočiny - Studio DVA divadlo: 30 %
35% Na inscenace dvojice Krausová-Roden chodí určitá cílová skupina diváků. Druhý díl navazující na Sex pro pokročilé je textově zdařilejší, stejně tak i J. Krausová více drží na uzdě své "hlasové emoční vzlety". Navíc oceňuji její pevné nervy, kdy musí během představení stále reagovat na K. Rodena, který přeskakuje repliky, odpovídá její postavě na jiné otázky, které teprve přijdou, a herečka musí adekvátně řešit dané situace a představení i svého partnera vracet, aby se divák v dění na jevišti orientoval. Klobouk dolů! Prim však v představení hrála ve své roli naprosto přesná K. Nováková.
(zadáno: 9.9.2018)
Konec Faidry / Prosebnice - Divadlo Letí: 70 %
Inscenace vyniká zejména režijní imaginací. Především práce s prostorem, světelný design i působivá hudba přispěly k vytvoření neopakovatelné autentické atmosféry. Ta následně zprostředkovala nenásilné prolnutí světa živých a již dávno zesnulých, jejichž duše se vracejí, aby vyřešily (nejen) své dávné problémy mající nadčasový přesah. Do příběhu Faidry byla rozpracována linka prosebnic. Jazyk A. Saavedry se s hrou M. Carr zajímavě vřele doplňuje, jen občasná klišé o uprchlících a současné situaci vyznívají trochu lacině. Herecky, zvlášť pak od T. Vilišové a V. Vašáka, více než naplněné.
(zadáno: 22.8.2018)
Mýcení - Divadlo Na zábradlí: 80 %
T. Bernhardovi se v DNz daří. Po třech někdejších slavných inscenacích nyní nové vedení přišlo se zdařilou dramatizací D. Viceníkové a J. Mikuláška, kterou na tuto trojici navazuje. Tvůrcům se podařilo zdivadelnit román téměř dokonalým způsobem, navíc oceňuji jejich smysl pro trefnou „českou aktualizaci“, čímž inscenaci zásadním způsobem obohatili. Téma přetvářky, snobství a pozérství se zvoleným režijním konceptem podařilo vystihnout velice trefně. Podobným způsobem lze hovořit o zcela vyrovnaných hereckých výkonech, jimž dominují zejména H. Hájek a M. Sidonová, ale také o výpravě M. Cpina.
(zadáno: 10.8.2018)
Kdokoli může dělat cokoli - Divadlo Ungelt: 60 %
65% Kvalitní odpočinková produkce, která se v letním období nevidí často. Div. Ungelt si dokáže i při volbě takového titulu zachovat tvář respektované soukromé divadelní scény, jež se vyvaruje uvádění inscenačních taškařic. V. Maškové se podařilo z románu vytvořit poutavý divadelní text, který režie zpracovala s důrazem na atmosféru 30. let min. století. Herecky vyrovnané, uznání si zaslouží J. Hána a J. Nosek, kteří ztvárnili několik postav, přičemž se vyhnuli přehrávání, k němuž podobné role svádějí. Příjemná podívaná, která může dodat lidem procházejícím nelehkým období života na optimismu.
(zadáno: 9.8.2018)
Slepá láska - Divadlo U Valšů: 60 %
Jemný příběh o nedocenitelné síle obyčejné vřelé lidskosti sice v režii J. Nováka inscenačně místy pokulhával, nicméně tyto slabiny dokázali zamaskovat zejména C. Mayerová v hlavní roli vdovy Bregmanové, ale i sehraná dvojice mladých herců E. Jansová a R. Hájek. Výběr textu se přesně strefuje do cílové skupiny Divadla U Valšů, přičemž ani mladší divák nebude především díky solidnímu herectví a živým dialogům překladu M. Kotrouše návštěvy litovat.
(zadáno: 9.8.2018)
Vězeň na Druhé Avenue - agentura Harlekýn: 10 %
Špatný výkon S. Stašové, která s každou další premiérou sklouzává ke stále větší a větší herecké povrchnosti. Inscenace "Vězně" je už hodně za hranicí dobrého vkusu. Herečka se po jevišti pohybuje nekoordinovaně, repliky pouze "vyštěkává", o promyšleném logickém rámci postavy nelze vůbec hovořit. Režijně je inscenace pouze lehce nahozená, její stavba není promyšlená, což u jména režiséra V. Strniska zamrzí. Kéž by se S. Stašová vzdala svých dramaturgických (a možná i režijních) tendencí a vrátila se k opravdovému herectví, které vždy bylo její silnou stránkou. Ona i diváci by si to zasloužili.
(zadáno: 9.8.2018)
Harold a Maude - Divadlo na Vinohradech: 60 %
65% Inscenace opírající se o bulvární, nicméně kvalitně napsaný text kladoucí důraz na hodnoty, jež z dnešního světa pomalu mizí. I proto je uvedení hry opodstatněné. M. Adamczyk v roli Harolda vytvořil půvabnou postavu mladíka, který se svérázným způsobem začíná konfrontovat se světem a hlavně sám se sebou. Svým zkázněným výkonem inscenaci dominuje. Za zmínku stojí i Haroldova matka, kterou přesvědčivě vystihla S. Postlerová, stejně tak jako Š. Vaculíková s citem pro míru zvládla uhrát komediální výstupy tří "nevěst". Jen škoda řečové manýry H. Maciuchové, působí nemístně a k Maude se nehodí.
(zadáno: 7.8.2018)
Ztracený svět - Jihočeské divadlo Č. Budějovice: 70 %
75% Text Z. Jecelína pracuje se zkratkou, obsahuje patřičně dramatické scény, s nimiž si režisér dokázal s lehkostí poradit. Za vrchol představení považuji scénu, ve které uvedl do prostoru OH devět ještěrů najednou. Choreografie tohoto výstupu dokázala skloubit pocity úžasu, napětí i humoru. Zpracování loutek ještěrů patří k zásadním kladům inscenace. Písně D. Hlaváče jsou příjemné na poslech, texty H. Kebrtové hýří humorem. Tvůrci dokázali namíchat koktejl zábavy pro všechny, takže se v hledišti nenudí, soudě dle osobní zkušenosti, žádný z členů rodiny. Škoda jen příliš dlouhé expozice.
(zadáno: 7.8.2018)
Až na věky - Východočeské divadlo Pardubice: 60 %
Tři setkání jednoho páru v jednom apartmá odehrávající se při třech významných událostech této dvojice v průběhu pěti desítek let. Setkání divák sleduje paralelně, čímž dochází k situacím, že v jeden moment spatřuje postavu ve třech provedeních najednou i s jejími vzájemnými reakcemi na vyřčená slova, na něž člověk někdy čeká i desítky let, než pochopí, co pro něj v daný moment znamenala. Režie klade důraz na mimiku, gesta, pohledy, čímž tuto devízu textu akcentuje. Přesto by inscenace snesla krácení, některé scény působí rozvláčně. Herecky vyrovnané, nejvíce zaujali P. Janečková a J. Láska.
(zadáno: 22.5.2018)
Po Fredrikovi - Divadlo Na Fidlovačce: 70 %
Přestože J. Fanta nemá tolik hereckých zkušeností, postavu životem nadšeného mladíka, který potkává svoji vysněnou lásku, ale také zklamaného, strachem zmítaného a deziluzí trpícího kluka, vystihl věrohodně. Určitá zaváhání v momentech, kdy má přecházet v dialozích z jedné postavy na druhou, přisuzuji právě jeho menším jevištním zkušenostem. To se však reprízami poddá. Lépe se mu dařilo v monolozích. Velkou zásluhu na pozitivním dojmu z inscenace má režie L. Pečenky, který inscenaci udal správné tempo, oceňuji jeho práci s detaily a zdařile vybraný hudební podkres. Pěkně vystavěný závěr.
(zadáno: 15.5.2018)
Misery - Studio DVA divadlo: 70 %
75% Na inscenaci je zřejmé, že má O. Sokol zkušenosti s hrami M. McDonagha. Smysl pro trefné pointování černého humoru, který nesnižuje napětí příběhu, využil i u Misery. Z. Adamovská měla možnost si vyzkoušet herecké polohy, s nimiž na divadle tolik nepracovala. Vytvořila uvěřitelnou postavu, jejíž narušená psychika postupně ovládá veškeré jednání vedoucí až k úplnému rozkladu racionálního uvažování. V exponovaných chvílích záchvatů zuřivosti je věrohodná, jde z ní strach, ale přitom vzbuzuje občas až lítost. S nelehkou úlohou fanynkou týraného spisovatele si s lehkostí poradil P. Štěpánek.
(zadáno: 8.5.2018)
Královna Kapeska - Divadlo Hybernia: 70 %
Důstojné pokračování zdařilého muzikálu Kapka medu pro Verunku. Dvojka má však větší hudební potenciál i žánrové rozpětí písní, z nichž si každý svůj song určitě vybere. Pěkné a vtipné písňové texty, snad jen příběhově mohl být muzikál dotaženější a o něco zajímavější. Z hereckého obsazení nejvíc vyniká P. Strenáčik v roli záporáka, dále pak J. Vlas a M. Nosková. Muzikálové inscenace Pixa production vnímám jako značku jisté kvality, které i k dětskému divákovi vždy přistupují s patřičným respektem. Je to nedocenitelná hodnota, protože výchova k cítění vkusného divadla je dnes hodně zapotřebí.
(zadáno: 8.5.2018)
I♥MAMMA - Městská divadla pražská: 30 %
Autorka divadelního hitu Mikve H. Galron vstoupila na česká jeviště se svojí další hrou, která je však o dvě třídy slabší než zmiňovaná hitovka. Dramatička do textu koncentrovala snad všechna klišé a obehrané rodinné vztahové situace, které byly na divadle již nesčetněkrát ztvárněny. Režisér P. Svojtka sice zkoušel vymyslet různé fígle, jak hře pomoci, nicméně slabiny textu jsou tak fatální, že například ani kabaretní zarámování inscenace výsledku výrazněji nenapomohlo. Nasazení hry vnímám především jako dramaturgický omyl.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>