Zaostřeno na ...
Městské divadlo Kladno

Barbora Janatková: Počtvrté ve stejné „svatojánské“ řece
[5.6.2020]
…ptal se Jiří Landa…

Herečka Barbora Janatková bude mít v Městském divadle Kladno během čtrnácti dní hned dvě premiéry. Nejdříve si střihne Hippolytu v Shakespearově Snu noci svatojánském, který se bude hrát v kladenském divadelním parku, posléze ji uvidíme v muzikálu Monty Python’s Spamalot.


Tuším správně, že se s hrou Williama Shakespeara Sen noci svatojánské setkáváte již potřetí?
Tušíte skoro správně. Poprvé jsem se se Snem noci svatojánské setkala před šestnácti lety, ještě na studiích DAMU, v překladu Martina Hilského. Jako absolventi 2. ročníku činohry jsme měli velkou touhu nazkoušet kompletní hru a ne jen krátké dialogy či monology na učebně. Také jsme byli lační reakcí od „obyčejných“ diváků, nechtěli jsme cítit pouze kritické oko hereckých pedagogů. Chtěli jsme si zkrátka zkusit, jaké to je jít s kůží na trh. Byla to od nás velká drzost a zároveň odvaha, za kterou jsem vděčná, protože to byla nezapomenutelná zkušenost.

Koho to tehdy napadlo?
Mozkem nápadu byl náš spolužák, režisér Pavel Khek a spolužačka herečka Diana Nečásek Šoltýsová. Didi, jak jí říkám, už od střední školy, pochází z Lokte u Karlových Varů, kde je překrásný amfiteátr s hradní scenérií. Místo pro Sen noci svatojánské úplně jako stvořené. Slovo dalo slovo a s ročníkem jsme se na konci června přesunuli z malé učebny DAMU do obrovského otevřeného prostoru amfiteátru. Na jevišti jsme si připadali jako mravenci. Museli jsme zvětšit gesta, naše hlasivky dostávaly zabrat, protože jako studenti jsme neměli peníze na porty. Ale díky naší skvělé „hlasovkářce“ Alence Hesounové jsme prostor umluvili. Byla to ohromná škola a navíc se osmi studentům herectví splnil sen, hrát úspěšně na jevišti jako profíci pro platící diváky. Ano, slyšíte dobře, celý Shakespearův Sen jsme odehráli v osmi lidech.

Jakou postavu jste v této verzi Snu hrála?
Hermii a řemeslníka Střízlíka/Zeď. Toto zkoušení a vlastně celou inscenaci Snu považuji za jednu z nejlepších, ve které jsem hrála.

Jak došlo k vaší někdejší kuriózní alternaci s Ondřejem Kavanem v kladenském divadle?
Bylo to hned po nástupu do mého prvního angažmá v Kladně. Tentokrát jsem dostala za úkol nastudovat za dva týdny Puka ve stejném překladu, což byla výhoda, ale scénosled byl oproti originálu jiný, takže jsem byla ze začátku hodně zmateným Pukem. Roli jsem přebírala po Ondrovi Kavanovi, který odešel do nového angažmá Divadla pod Palmovkou. Ondrovo účinkování ve Snu se totiž nedalo termínově skloubit. V té době jsem byla jediným volným hercem v divadle, takže Černý Petr padl na mě. V divadle byl skvělý kolektiv, všichni se mi snažili pomoct. Hlavně Oberon, Miroslav Večerka, měl se mnou velkou trpělivost.

Tím však výčet vašich Snů zdaleka nekončí…
Máte pravdu. Mé třetí setkání se Snem bylo v době, kdy mi končila mateřská dovolená a bývalá paní ředitelka kladenského divadla mě nechtěla vzít zpět do pracovního poměru. Myslela jsem si, že se už k divadlu nevrátím. Byla jsem šťastná, když mi režisér Petr Svojtka zavolal a nabídl roli stepující víly v Divadle ABC. Jednalo se o nový překlad Jiřího Joska pod názvem Sen čarovné noci. Nyní se tedy s touto hrou setkávám počtvrté. Pravdou ale je, že potřetí v překladu Martina Hilského. Z milenců jsem už vyrostla, tentokrát si tedy zahraji Hippolytu a opět vílu. Asi jsem v Divadle ABC nezapomenutelně „vílila“.

Jak si rozumíte s Williamem Shakespearem?
Po pátém pivu bychom si určitě rozuměli. Možná bych pak začala mluvit anglicky a rovnou v blankversu.

Současná inscenace bude netypická v tom, že bude hrána v divadelním parku. Jak vám režisér představil její základní koncepci?
Martin Vokoun nám představil svou vizi typicky v netypické první čtené zkoušce, která proběhla v oddělených skupinách s ohledem na epidemiologickou situaci. Diváci se mohou těšit na propojení obou kladenských souborů, čímž vzniká inscenace zaměřená na velmi širokou věkovou skupinu diváků. V inscenaci se prolínají prvky činohry a loutkového divadla. Zdeněk Dočekal, který už v minulosti se soubory spolupracoval (např. Babička, Stín kapradiny, Kde bydlí strach?, pozn. redakce), složil krásnou scénickou hudbu a zhudebnil Shakespearovy verše.

Na Kladně jste si zahrála například v Shakespearově Hamletovi nebo také v Macbethovi. Jaký osud měly tyto inscenace?
To už je hodně dávno. Tedy pro někoho ne, ale pro mou paměť ano. Ne nadarmo mi má kolegyně Kristina Sitková říká Dory. Rozhodně vím, že osud těchto inscenací nebyl jako osud našich skvělých her Donaha!, Jak umřít na rokenrol, Apartmá v hotelu Plaza, které byly staženy na podzim 2019 bez derniéry, kvůli zásahu vedení města Kladno…

Hrát budete také v muzikálu Monty Python’s Spamalot, jehož zkoušení narušila koronavirová pandemie. Bylo těžké začít tam, kde jste před několika týdny přestali?
To jsem sama zvědavá. Na tuto otázku vám ale zatím nemohu odpovědět, protože se ke zkoušení budeme vracet až po naší shakespearovské premiéře.

Baví vás muzikálový žánr?
Mám ráda všechny divadelní žánry. Každý mě obohatí jiným způsobem práce. Pravdou ale je, že díky tanci muzikál ráda mám. Se zpěvem se trochu trápím, ale už jsem ušla dost velký kus cesty a každá další zkušenost mě myslím posouvá dál.

V podzimní premiéře hudební komedie Miluji Tě, ale... jste podepsána pod choreografií. Kdo z herců vás nejvíce potrápil?
Nejvíc mě potrápil režisér Jiří Š. Hájek, který si vymýšlel vlastní choreografie, a přitom v inscenaci neúčinkuje...
.