Rozhovor

S herečkou, ale také s jednou ze spoluvlastníků Divadla Verze, Janou Janěkovou ml. jsem hovořil například o tom, jak současná situace zasáhla do fungování divadla, co chystají pro své diváky, ale i o tom, proč se rozhodli přesídlit z Vršovického divadla MANA do Divadla v Celetné.

…ptal se Jiří Landa…

Jak jste prožívala dny po vyhlášení nouzového stavu a uzavření divadel?
Pocity to byly velmi rozporuplné. Pozitivní pro mě byl duchovní rozměr celého tohoto zastavení. Vnímala jsem to jako čas zklidnění, pokory, přemýšlení o podstatě našich životů ve směru soukromém i pracovním. Na druhou stranu jsem pociťovala podvědomou úzkost a tlak způsobený strachem z budoucnosti. Divadlo Verze má přibližně 36 stálých spolupracovníků, za které máme do jisté míry zodpovědnost, a kteří napříč profesemi přišli ze dne na den o práci. Museli jsme přeložit asi třicet zájezdů a deset pražských představení, což bylo vzhledem k tomu, že jsou ve stejné situaci všechna divadla a kulturní střediska, poměrně logisticky náročné. Dát dohromady termíny našich herců pro představení je složité i za normálních okolností, natož v této situaci, kdy přesouvají všechna divadla všechno… Takže přesto, že my máme vyblokované herce na rok dopředu, stačila jedna zrušená premiéra v Národním divadle a naše práce se rozpadla jako domeček z karet. Nevadí, i toto jsem se snažila vnímat pozitivně. Je to aspoň práce, která se narozdíl od divadla, dá dělat z domu.

Co vás v souvislosti s koronavirovou pandemii nejčastěji napadalo?
Že v tom modelu světa, ve kterém jsme žili, bylo jasné, že se musí něco stát, že to není takto dlouhodobě udržitelné a že jsem vlastně šťastná, že je to celosvětová pandemie se snesitelným průběhem, nikoli válka…

Jaká konkrétní opatření města či Ministerstva kultury by vám coby soukromému divadlu pomohla?
Například odpuštění DPH, dotace na vstupenku nebo dotace na konkrétní projekty …možností je spousta. Našemu divadlu by pomohl i pronájem reklamních ploch v Praze za symbolickou cenu. Od nové sezóny se stěhujeme z Vršovického divadla do Divadla v Celetné a finance, které jsme měli na PR s tímto přesunem spojené, jsme museli použít k udržení základního chodu našeho divadla.

Budete hrát v létě open air představení?
Rádi bychom hráli původně plánované představení Tři verze života pod Žižkovskou věží, nicméně vzhledem k nejasným postojům vlády k divadelním open airům není jasné, jestli si to budeme moci dovolit, čili ani to, jestli se představení uskuteční… Záleží především na tom, do jaké míry a za jakých podmínek uvolní kapacitu divadel, protože u takových projektů není možné hrát pro dvě stě diváků… To by nepokrylo ani náklady. Takže uvidíme.

Jak máte v Divadle Verze rozděleny role a kdo má hlavní vliv na to, který titul bude nakonec uveden?
My, myslím tím já, Igor Chmela, David Prachař, Linda Rybová a Thomas Zielinski, jsme si Divadlo Verze založili především z toho důvodu, že jsme toužili po svobodě. Chtěli jsme mít možnost si vybírat co, s kým a jak hrát. Kromě dlouholetého přátelství nás pojí podobné smýšlení o životě a divadle jako takovém. Vzájemně se inspirujeme, diskutujeme, ale rozhodujeme se společně. V praxi to vypadá tak, že si posíláme různé tituly, hodně se o nich bavíme, mluvíme i o lidech, se kterými chceme spolupracovat. Někdy to bývá náročné, ale vždy obohacující, a především tvůrčí ve všech směrech! Neuváděli bychom titul, na němž bychom se všichni neshodli.

Hlavním režisérem vašich inscenací je Thomas Zielinski. Jak došlo k této spolupráci?
Thomas je náš dlouholetý kamárád, se kterým jsme se poznali já a David Prachař v projektu Bouda v Národním divadle. Bylo to vzájemné zásadní setkání. To samé měl Igor s Thomasem v Divadle Na zábradlí, takže když jsme se rozhodli založit s Davidem, Lindou a Igorem divadlo a hledali jsme režiséra, který by se k našemu uskupení nejvíce hodil, byl Thomas jasná volba.

Proč jste od nové sezóny z Vršovického divadla MANA přesídlili do Divadla v Celetné?
Především z praktických důvodů. Vršovické divadlo MANA má svoji vlastní poměrně rozsáhlou produkci, kterou chtějí ještě rozšiřovat, takže by časem nastal problém se sladit v termínech. Navíc do Divadla v Celetné jsme chtěli už dávno, protože Spolek Kašpar je našemu srdci velmi blízký jak lidsky, tak profesně. Jenže nebyla ta správná konstelace. Já osobně jsem o tom prostoru snila již v šestnácti letech, kdy jsem tajně jezdila z Brna na představení Kašparu nebo uskupení CD 94, jehož zakladatelem byl můj bratr režisér Petr Svojtka.
Takže další sen splněn!

Poodhalila byste plány vašeho divadla na příští sezónu?
Chystáme dvě premiéry. První bude Pravý západ od Sama Sheparda, uskuteční se doufejme 8. 11. právě v Divadle v Celetné v režii Davida Prachaře v obsazení Jan Zadražil, Jan Potměšil, Vlasta Peterková a Igor Chmela. Druhým plánovaným titulem měla být hra Vášnivost aneb Thriler, ale u tohoto titulu záleží na tom, jakým způsobem se bude vyvíjet situace kolem koronavirové pandemie. Jinými slovy, pokud přijde druhá vlna a divadla se opět zavřou, nebudeme si moci druhý titul dovolit.

Proč právě Pravý západ Sama Sheparda?
Hledali jsme něco, co bude žánrově jemně odlišné od našich stávajících titulů, taky jsme chtěli již delší dobu ke spolupráci přizvat Jana Zadražila, Vlastu Peterkovou i Honzu Potměšila. Na základě těchto kritérií přišel David s touhou režírovat Pravý západ, ve kterém kdysi hrál v Činoherním klubu.

Nepadalo vás, že byste si po vzoru kolegy a vlastně i vaší mámy zkusila režii také?
Napadlo… Nechtěla. (směje se)

Kdysi jste si s mámou společně zahrály v inscenaci Na dotek. Uvidíme vás ještě někdy pohromadě na jevišti?
Já bych vlastně docela ráda, jen na to momentálně není vhodná doba a čas. Maminka žije na Valašsku, což je trochu z ruky, navíc si myslím, že se v posledních letech více realizuje v režii než v herectví. Ale momentálně připravuje film na motivy knížky Antonína Bajaji Na krásné modré Dřevnici, kde bych, když to všechno vyjde, měla hrát. Tak uvidíme…
.