Zaostřeno na ...
Městské divadlo Kladno

Jiří Š. Hájek: Humor nemá mít žádné hranice
[27.5.2020]
Na konci sezóny bude mít v Městském divadle Kladno premiéru muzikál Monty Python’s Spamalot. Inscenaci připravuje Jiří Š. Hájek, který také ztvárnil postavu známého detektiva královny zločinu Agathy Christie Hercula Poirota v tamní poslední předkoronavirové premiéře.

…ptal se Jiří Landa…

Jaký máte vztah k muzikálům?
Komplikovaný. Zjednodušeně řečeno, moc je nemusím, nevyhledávám, zkrátka to není můj směr. Ovšem není to tak jednoduché. Několik filmových považuji za naprosto výjimečné a miluju je. Jsou mezi nimi například Hair, Rocky Horror Picture Show, La La Land, Sweeney Todd, The Nightmare Before Christmas, South Park: Peklo na Zemi, Moulin Rouge, Romance a cigarety... Na to, že to není úplně můj žánr, je jich, koukám, celkem dost. (usmívá se) No, a pak je tu úžasný zážitek z dětství: Jesus Christ Superstar ze Spirály na pražském Výstavišti. To je dodnes jeden z mých nejsilnějších divadelních zážitků.

A konkrétně k muzikálu Spamalot?
Spamalot je specifická záležitost. Předně to souvisí s tím, že považuji Monty Pythony za naprostou špičku humoru. Je to má nejmilovanější skupina a jejich styl, struktura, bezbariérovost a genialita mě provází od dětství. Čerpám z nich a často o nich mluvím u svých režií. Byli pro mě značným inspiračním zdrojem u Podnájmu na bulváru Courteline, mé první režii na Kladně. Nespoutanost, ale přesto promyšlenost. To je fantazie. Humor nemá mít žádné hranice. Sranda se dá dělat ze všeho a tím se řídím. Spamalot je tedy samozřejmě především dílem Erica Idlea a je to lehce znát. Občas je ta švihlost trochu umírněná a úlitba broadwayským muzikálům je tam též cítit. Přesto je to dostatečně Python a písně jsou skvělé. Upřímně, na celý muzikál jsem se nedíval ani jednou. Kousky z Broadwaye jsme pro inspiraci nebo dovysvětlení choreografií, ne vše jde totiž stoprocentně pochytit ze scénáře, viděli a stejně tak i plzeňské nastudování. Ale tak jak Idle od Svatého grálu lehce uhýbá k té Broadwayi, tak se já snažím naší inscenací naopak vracet zpět k Pythonům a jejich Létajícímu cirkusu.

aktéři muzikálu Spamalot (foto: Tomáš Glasberger)
aktéři muzikálu Spamalot (foto: Tomáš Glasberger)


Podobně náročný muzikálový projekt je i po řadě komorních a činoherních inscenací zřejmě režijní výzvou. Tuším správně?
Výzva to rozhodně je a byla. Je to obrovská záležitost. U muzikálu mi překvapivě spoustu času zabíral pasivnější přístup. Zkrátka, když se staví choreografie, moc toho nenakecám, ačkoliv se pořád snažím. Prostě musíte počkat, až budou herci ve stavu, kdy do nich můžete začít víc mluvit režijně. Podobné je to s korepeticemi. Vzhledem k tomu, že mám k ruce opravdu skvělého a muzikálově netradičního choreografa Michala Heribana, mohu opravdu jen pozorovat jeho práci. Kudy půjdeme a jak se to vyvíjí, je domluveno. Zkrátka jsme se potkali. V tomto směru je mi obrovskou oporou i Hugo Čačko, který mi splnil sen přiblížit se ve vizuálu k Pythonům. Je to funkční, originální, a přesto Python - paráda. Vlastně jsem čekal, že to bude komplikovanější. Každopádně orchestr a zkoušení choreografií bez originálních nahrávek bylo občas trochu „kách“. Ale když je chuť a semknutí, jde všechno.

Zkoušení muzikálu navíc přerušila koronavirová pandemie. V jaké fázi zkoušení přišla a jak probíhalo znovunastartování zkoušení v rouškách?
Vzhledem k tomu, že jsme byli přerušeni týden před premiérou, žádné zkoušení v rouškách zatím neproběhlo. Jeden drobný fór k rouškám jsme vymysleli již před pandemií. No a znovunastartovat to můžeme vzhledem k možnostem až týden před červnovou premiérou 23. června. Jaký to bude masakr po dvouměsíční pauze, to zatím nedomýšlím. Na jevišti je, pokud nepočítám techniku, asi třicet lidí, tak snad to bude šlapat.

V hlavní roli se představí Zbyněk Fric. Jak došlo k jeho oslovení?
Hledání herců bylo díky velkému odlivu ze souboru, způsobenému brutálním zásahem z města, značně komplikované. Od původního zkoušení to bylo jako na houpačce. Když bylo definitivně potvrzeno, že Spamalot bude, znamenalo to pro mě najít během měsíce, těsně před Vánoci, šest herců do hlavních rolí a dalších pět do company. Zbyněk napadl myslím tajemnici Janu Marečkovou a já jsem velmi rád, že měl čas a zvládl i překousnout blbou situaci v divadle. Chtěl jsem v Artušovi někoho… někoho… někoho jako Zbyněk. Takže se to povedlo. Obsazení je nakonec malý zázrak: Peter Strenáčik, Michal Necpál, Jakub Hubert, Jakub Šafránek, Viktor Zavadil a ze souboru pak Tomáš Hron, Bára Hron Vovsíková a Mirek Večerka.

Vás však v obsazení nenajdeme. Je to proto, že sám sebe nerad režírujete, nebo to nedovolují vaše pěvecké schopnosti?
Touhu obsazovat sám sebe do jakékoliv role opravdu nemám. Člověk pak ztrácí klidný přehled o celku. Vždy, když k tomu došlo, šlo o nutnost. No a zpěv? Jako ano, ale zase ne. Něco zazpívám, dokážu to nadřít, ale muzikál je herecky asi můj nejméně oblíbený žánr. Nésu muzikálový herec. Už jen ten port na ksichtu mě rozčiluje.

Pustil byste se po zkušenostech se zkoušením muzikálu ještě do dalšího?
Ano. Strašně rád bych někdy dělal Rocky Horror Picture Show. Je to kult a krásná ulítlost. Prostě ideál. A pak jsem měl ještě nápad na takový malý muzikál s využitím alba Piáno Xaviera Baumaxy. A vlastně: sice to byl spíš takový písničkál, ale už jsem jeden spolu s Mirkem Ondrou napsal pro Studio Marta a režíroval ho s absolventským muzikálovým ročníkem, který pak z větší části začínal v Plzni. Marlow-noirovo parodický muzikál s využitím písní z 30. a 40. let.

jako Hercule Poirot v inscenaci Vražda v Orient Expresu (foto: Tomáš Glasberger)
jako Hercule Poirot v inscenaci Vražda v Orient Expresu (foto: Tomáš Glasberger)


Vaší zatím poslední premiérou byla postava Hercula Poirota ve Vraždě v Orient expresu Agathy Christie. Jak jste s režisérem hledali jeho tvář a jak jste se snažili k takové postavě, kterou proslavil především David Suchet, přistupovat?
Ta postava mě moc baví. Inspirace Suchetem tam pro mě určitě je. Puntičkářství, elegance, drobná arogance a preciznost. Lehkost v gestu a specifická dikce, ke které mi hodně pomáhá užitá francouzština. Nicméně jsem se na filmy nedíval. Nerad sleduji a kopíruji. Beru, co ve mně ulpí. Hledal jsem hlavně přirozený pohyb na malých plochách kupé, v čemž brzdí jen množství textu, kterým vládnou otázky. Tady prostě neuhnete.

Co vám diváci či rodina na jeho ztvárnění nejčastěji říkají?
Že jako dobrý. (směje se)

Co by vás po pracovní stránce mělo v příští sezóně potkat?
Po herecké přesně konkrétně ještě pravděpodobně jedna z rolí v Bohu masakru Yasminy Rezy a režijně budu mít v září premiéru Znovusjednocení Korejí Joëla Pommerata v Západočeském divadle v Chebu a v lednu pak v Mladé Boleslavi Moliérova Zdravého nemocného. No a třebas i něco dalšího… Ale to už vysílám do éteru…
.