Rozhovor

Právě končící sezóna bude nezapomenutelná…
vydáno: 27.4.2021, Jiří Landa
foto: Anna Fixová (profilové foto)

Také Divadlo A. Dvořáka Příbram zůstává téměř sedm měsíců uzavřeno pro veřejnost. „Naštěstí jsme mohli aspoň nazkoušet prakticky všechny naplánované inscenace,“ říká umělecký šéf středočeské scény Milan Schejbal, který se souborem plánuje během léta kočovat po celém kraji s nejúspěšnějšími inscenacemi z jejich repertoáru.


Jak se cítíte po ročním provizorním (ne)hraní?
Z divadelního hlediska se necítím příliš komfortně, ostatně jako drtivá většina mých kolegů z mnoha divadel. Často si říkáme, že první měsíc ne-hraní mnozí z nás uvítali jako příjemný odpočinek, a po roce bychom dali nevím co za to, kdybychom mohli opět hrát.

Co všechno se vám během pandemického roku podařilo zrealizovat?
Naštěstí jsme mohli nazkoušet prakticky všechny naplánované inscenace, jelikož nám to „covidová pravidla“ umožňovala. Pouze zkoušení jediného titulu, komediální inscenace Jméno, jsme byli nuceni z epidemických důvodů přerušit a dokončit jej až v únoru letošního roku. Celkem jsme tedy za uplynulý rok v běžném zkušebním režimu nazkoušeli pět nových inscenací, konkrétně Třicet devět stupňů, Chleba s máslem, Přišel na večeři, již zmiňované JménoZahraj to znovu, Same. Pouze komedie Třicet devět stupňů se dočkala premiéry s diváky, neboť proběhla přesně v období, kdy mohla být divadla krátce otevřená. Ostatní nazkoušené inscenace na svého diváka čekají… Naši mladí herci využili období pandemie pro různé aktivity s divadlem spojené. Sami se ujali nahrávání podcastů – rozhovorů s lidmi z našeho divadla nebo s těmi, kteří s námi úzce spolupracují, ale i nahrávání audio pohádek pro divadelní web. Také připravili a natočili divadelní skeč na výzvu Divadla F. X. Šaldy v Liberci ostatním divadlům. Pandemie nám umožnila časově posunout a zrealizovat rekonstrukci hlediště velké scény dříve, než byl původní plán. Bohužel si krásného nového hlediště naši diváci užili jen velmi krátce… Zatím jsme se ovšem nerozloučili ani s jednou inscenací z našeho repertoáru, neboť preferujeme důstojné rozloučení na řádné derniéře.

zkoušíme: Woody Allen: Zahraj to znovu, Same (foto: Eliška Nejedlá)
zkoušíme: Woody Allen: Zahraj to znovu, Same (foto: Eliška Nejedlá)


Na jaké okamžiky z loňské sezóny 2020 určitě nezapomenete?
Určitě na první představení po otevření v květnu loňského roku, kdy jsme na malé scéně mohli po delší době uvést komedii Splašené nůžky. Hlediště bylo napůl pokryté igelitem a seděl tam maximální povolený počet diváků, což je padesát dva. Takové souznění jeviště a hlediště se jen tak nevidí a myslím, že to byl zážitek pro obě strany. Navíc nás potěšily dvě naše věrné divačky, které měly na rouškách vyšitý nápis „I love Divadlo Příbram“ v podobě loga divadla. Taková atmosféra provázela i reprízy, ať už v divadle nebo na venkovních scénách v onu krátkou dobu, kdy divadla mohla hrát. V podstatě celá loňská sezona bude nezapomenutelná…

Za jakých podmínek jste připraveni zahájit provoz?
Stejně jako všechna ostatní divadla, i my se držíme vládních nařízení. V tuto chvíli absolutně nezáleží na nás, kdy se znova dveře divadel či venkovní scény otevřou. Doufáme, že k tomu dojde během léta alespoň na venkovních scénách a od září v divadlech. Myslím, že jsme připraveni hrát v nejkratší možné době od okamžiku, kdy dojde ke znovuotevření divadel.

Takže plánujete letní projekty?
Ano, abychom byli připraveni hrát ve chvíli, až to bude možné. A to jednak v přírodním divadle v Podlesí nedaleko Příbrami, ale i na dalších venkovních scénách především ve Středočeském kraji s inscenacemi, které letním scénám můžeme přizpůsobit. Pravidelně v těchto prostorách v letním období hrajeme muzikál Balada pro banditu, komedii Jak jsem vyhrál válku, Vinnetoua a uvažujeme i o inscenaci Splašené nůžky v případě, že se nám ji podaří technicky zabezpečit. U ní je totiž nutné pevné jeviště a vykrytí prostoru kolem scény.

Na premiéru čeká i vaše inscenace Přišel na večeři. Čím vás tento text oslovuje?
Divadelní předloha Přišel na večeři patří k brilantním a inteligentním komediím, které jsou založeny především na slovním humoru, a nabízí skvělé herecké příležitosti. Tuto komedii k nám více než před sedmdesáti lety přivezl z Ameriky Jan Werich a sám v ní hrál hlavní roli. V jedné z dalších rolí se po svém návratu z USA krátce objevil i Jiří Voskovec. Roman Štabrňák je pro mě jedním z ideálních představitelů spisovatele Whitesida, navíc zná velmi dobře příbramský soubor, neboť byl u nás několik let ve stálém angažmá. Také je pro mě důležité, že se v této inscenaci může představit praktický celý herecký soubor.

V jedné roli alternujete s Jaroslavem Somešem. Co vy a herectví?
Jaroslav Someš u nás vystupuje jako host, a na začátku zkoušení Přišel na večeři měl i závazky v jiném divadle. Proto jsme se rozhodli, že za něj v případě nutnosti zaskočím. Nebylo by to pro mě ostatně poprvé, několikrát jsem zaskakoval za Pavla Nového v roli doktora Vlacha v Saturninovi, také mě to potkalo v inscenaci Archiv jazyků a čas od času alternuji Mojmíra Maděriče v Brouku v hlavě v pražském divadle Studio DVA… Příležitostnému herectví se nebráním, ale nevyhledávám ho.

Divadlo Antonína Dvořáka Příbram - Splašené nůžky (foto: Anna Fixová)
Divadlo Antonína Dvořáka Příbram - Splašené nůžky (foto: Anna Fixová)


Čas od času se vracíte k titulům, které jste už měl možnost připravit na jiných scénách. V příští sezóně to bude například muzikál Limonádový Joe. Snažíte se k látce přistupovat jiným způsobem, nebo vycházíte z koncepce, kterou máte již ozkoušenou?
Vracím se občas zejména ke komediálním titulům, neboť mám komedie rád, divadla si je logicky žádají, ale kvalitních titulů v tomto žánru není nazbyt. Vždy se však snažím podívat se na opakující se titul novýma očima a nějakým způsobem koncepci obohatit, ovšem ne za každou cenu. Navíc mám rád herce a snažím se vždy vycházet z jejich osobnostních předpokladů a dispozic. Už z tohoto důvodu nemůže být další inscenace stejného titulu pouhou kopií. To by nebavilo ani mě. Například na inscenaci Limonádový Joe z roku 2001 v Divadle ABC vzpomínám rád a vzpomínám rád také na to, jak Karel Fiala s nadšením roli Otce Kolaloky přijal a jak byl vždy dojat, když mu při každé repríze obecenstvo vzdalo velký hold. Verze v Divadle ABC se značně podobala verzi filmové, zatímco příbramská verze bude využívat daleko více motivů, situací a písní z různých divadelních verzí, včetně původní z Divadla Větrník. Předností tohoto titulu je opět to, že se v něm bude prezentovat celý herecký soubor, několik hostů a především živá kapela. I s tímto titulem předběžně počítáme pro letní scény.

Když už jsme u vašeho působení v Divadle ABC. Jakou inscenaci z tohoto období byste si rád připomněl?
Během mého dlouholetého působení v Divadle ABC jsem tam nastudoval mnoho titulů. Na všechny vzpomínám rád, jinak to ani nejde. Potkal jsem se i s řadou výborných herců, od kterých jsem se mnohé naučil. Byli to například Lubomír Lipský, Stella Zázvorková, Jaroslava Adamová, Oldřich Vízner, Otakar Brousek, Simona Stašová, Filip Blažek a mnoho mnoho dalších. Někteří z nich už mezi námi bohužel nejsou. Pokud bych měl ale přece jenom jmenovat jednu inscenaci, určitě nikdy nezapomenu na Schmittova Fredericka, v němž jednu ze svých posledních divadelních rolí velkého francouzského herce Lemaitra vytvořil Boris Rösner. Nejenže v této roli podal Boris strhující výkon, ale i spolupráce s ním v průběhu zkoušení byla úžasná. Během celého zkouškového procesu panovala, jak se to tak někdy u divadla stává, skvělá tvůrčí atmosféra a všichni herci i v těch nejmenších rolích táhli skutečně za jeden provaz. Škoda, že se inscenace nedočkala daleko více repríz a plánovaného televizního záznamu… Přesto jsem velmi vděčný, že jsem se s Borisem mohl na divadle potkat. Byl to tělem i duší velký divadelník a měl nakročeno stát se skutečným divadelním bardem, kterých není mnoho. Moc mi chybí. A určitě nejenom mně.

Podobný osud jako Přišel na večeři má tuším i vaše nastudování hry Mirákl v Andalusii pro Městské divadlo Most. Jaká probíhá domlouvání vaší spolupráce s tímto divadlem?
Když jsem odcházel z angažmá z Městského divadla Most právě do Divadla ABC, tehdejší vedení mosteckého divadla mě požádalo, abych tam každý rok hostoval. A skutečně. Po celou tuto neuvěřitelně dlouhou dobu jsem v Mostě každoročně jednu inscenaci nastudoval. Mám zdejší obrovské divadlo velmi rád a v souboru mám mnoho kamarádů. S uměleckým vedením jsme v úzkém vztahu, a tak se stane, že jednou přijdu s titulem, který bych chtěl nastudovat já, a jindy jsem naopak požádán, abych uvedl titul podle výběru divadla. Tak tomu bylo i v případě Miráklu v Andalusii. Divadlo je vždy věc domluvy a při nasazování titulů se musí zohlednit mnoho faktorů.

Divadlo Antonína Dvořáka Příbram - Přišel na večeři (foto: Lukáš Janičina)
Divadlo Antonína Dvořáka Příbram - Přišel na večeři (foto: Lukáš Janičina)


Zpět do Příbrami. Právě zkoušíte komedii Woodyho Allena. Jaký k němu máte vztah?
Komedii Zahraj to znovu, Same jsme právě dozkoušeli. Jsem rád, že to byla velká příležitost a zkušenost pro čtveřici služebně téměř nejmladších členů souboru, pro které šlo o první setkání s divadelní tvorbou Woodyho Allena, na rozdíl ode mě. Patří k mým nejoblíbenějším autorům. Měl jsem možnost nastudovat jeho komedie Sex noci svatojánské, a to právě v mosteckém divadle, a v našem příbramském divadle Prokletí nefritového škorpiona. Mám rád jeho osobitý a inteligentní humor, smysl pro absurdní situace a nečekané pointy, o jeho herectví nemluvě. Jeho hry mě baví všechny, mou touhou je inscenovat Výstřely na Broadwayi, které jsou ovšem původně filmovým scénářem a z autorsko-právních důvodů je v současné době není možné uvést. Mám také rád skoro všechny Allenovy filmy, i když si myslím, že jeho největší síla je v komediích, někdy s hořkým podtextem, jako jsou Hana a její sestry, Manhattan, Purpurová růže z Káhiry, Výstřely na Broadwayi a další.

Jaký je váš názor na postcovidové fungování divadla?
Pevně věřím, že v době postcovidové se divadlo jako celek vrátí, pokud možno co nejdříve, do doby předcovidové a úplně nejvíc bych si přál, aby tomu tak bylo i se zájmem diváků.
.

Další rozhovory

Ungelt mi pomohl v hereckém sebevědomí
(rozhovor s: Lucie Štěpánková, 27.7.2021)
Uvědomil jsem si, že má život i další hodnoty
(rozhovor s: Pavel Kikinčuk, 28.6.2021)
Violu jsem objevil ve svých patnácti letech
(rozhovor s: Robert Tamchyna, 7.6.2021)
Přežili jsme díky věrným divákům
(rozhovor s: Michal Hrubý, 31.5.2021)
Když se lidé nedomluví, proti viru nic nezmohou
(rozhovor s: Petr Michálek, 20.5.2021)
Rozšiřujeme naši Letní štaci
(rozhovor s: David Šiktanc, 19.5.2021)
Příští sezóna bude festivalem přesunů
(rozhovor s: Roman Vencl, 17.5.2021)