Švýcarsko

Co když se vydáte za autorkou, abyste ji přesvědčili k napsání dalšího příběhu a během chvíle zjistíte, že mnohem víc než její rukopis začíná zajímat ona vás? Švýcarsko rozehrává setkání P. Highsmithové s mladíkem, který přijíždí s jasným úkolem, jenže ukazuje se, že žádný z nich nemusí mít situaci tak pevně v rukou, jak se zdá. Hranice mezi tím, kdo píše příběh, a tím, kdo se do něj nechává vtáhnout, se začíná stírat. „Šťastní lidé si jen nekladli dost otázek.“ Věta, která pro mě vystihuje něco podstatného z celé inscenace. P. Uhlíka jsem viděla na jevišti poprvé a jeho výkon mě přesvědčil, že ne naposledy. Rozhodně nadprůměrná inscenace.

Dobře vystavěná hra, která především na začátku zaujme lehce cynickým humorem, aby se z ní postupně stala klasická hra kočky s myší, a která disponuje zdařile pointovanými dialogy. Povedlo se obsazení, I.Chýlková je přesná v úloze stárnoucí spisovatelky, která je ironickou glosátorkou i osamělou bytostí. P.Uhlík dokáže přesvědčivě ztvárnit proměnu od vyděšeného sirotka k sebevědomému a rovnocennému partnerovi při tvorbě nové ripleyády. Snad jen ten přechod v dynamice jejich vztahu mohl být gradován pozvolněji, pomohlo by to zvýšit napětí.

75% Nenápadný, talentovaný T.Ripley, imitátor, podvodník, vrah: nejslavnější postava P.Highsmith, se stává hlavním tématem Švýcarska. O něj, další díl, hrají protivná autorka a její nenápadný návštěvník hru kočky s myší. M.Schejbal rozehrává inscenaci pozvolna. Z jednoznačné záležitosti se propracovává k zajímavějšímu vztahu a důmyslné pointě, již J.Murray-Smith napsala ve smyslu "čím kdo zachází..." Zásadní zásluhu na intenzivním vyznění mají I.Chýlková, za cynickou maskou modelující emocionálně a charakterově mnohem bohatší postavu, a P.Uhlík, symptomaticky a okouzlujícím způsobem přecházející z pozice myši k suverénnějším polohám a dál...

"Štěstí je přeceňované, obvykle je to buď opiát nebo klam."

J. Murray-Smithová vzdává Švýcarskem hold P. Highsmithové, jejímu specifickému stylu psaní i autorčině kultovní postavě, v jistém smyslu lze hru vnímat jako pomyslné završení tzv. ripliády. I. Chýlková a P. Uhlík jsou nadmíru přesvědčiví, každým slovem i gestem se trefují do aktuálního rozpoložení postav a udržují patřičnou atmosféru napětí, odlehčenou svérázným humorem. Ponor do temných zákoutí lidské duše je v jejich podání diváckou lahůdkou, s grácií chameleona obměňují tvář drsnou, nebezpečnou a manipulativní se zranitelnou a nejistou. Zážitek jdoucí na dřeň a pod kůži. 85 %

Velmi dobře vystavěná psychologická hra, která je zároveň moc hezkou poctou slavné spisovatelce a její nejznámější postavě. Je zde určitá zvláštní paralela obou těchto osob, se kterou tato hra výtečně pracuje. Od začátku se krásně buduje napětí, a byť je často odlehčeno trefnými replikami, tak v průběhu hry správně graduje. Hodně se povedlo obsazení obou rolí. I. Chýlková výtečně zvládá změny nálad a poloh, obsáhne jak vnější nadřazenost a dominanci, tak vnitřní křehkost a nejistotu. P. Uhlík pak předvádí nádherné balancování mezi nejistou nezkušeností a sebevědomou genialitou. Společně tvoří výborný tandem, jenž zanechá nemalý dojem. 85%