Milenci z kiosku

Co dnes s Nezvalovou lyrickou komedií, na níž se mimořádně podepsal zub času? Režisér A. Svozil se pokusil oslovit dnešního diváka tím, co tolik nezestárlo. Vycházel z textu, se svým týmem jej obratně stavěl do jiných souvislostí, pracoval s nadsázkou, což přineslo hravost a nadstavbu. Je třeba ocenit velké nasazení herců, disponovaných pohybově i pěvecky, výraznou hudbu i scénografii. Možná by se dalo přemýšlet nad výraznějšími škrty, které by přinesly větší spád děje a kratší stopáž odpovídající „chudšímu“ obsahu Nezvalovy hry. Pokud má s ní divák problém, nemusí mu stačit ke spokojenosti dobrá realizace, které nelze mnoho vytknout.

Až překvapivě aktuální a stále platné myšlenky - možná dnes ještě výrazněji - našel a rozvinul A.Svozil v Nezvalových Milencích z kiosku. S výraznou hudbou I.Mikysky (který mistrně zhudebnil Nezvalovy verše) je inscenuje v hravé, humorné i poetické podobě, kde vyniká jak kouzlo veršů, tak síla myšlenek, jež společně vytvářejí působivou, milou inscenaci. Je škoda, že se až do konce nepodařilo udržet počáteční lehkost a rafinovanost a že ani Nezvalovo politické a sociální smýšlení se přes patrnou snahu nepodařilo plně překonat nebo na něj reagovat, autorovo (ve smyslu textu) poselství tak na konci příjemné a výmluvné inscenace nepřirozeně ční.

Ústecké inscenaci se podařilo Nezvalovo dílo uchopit vskutku originálním způsobem. Textu prospěly oživující úpravy i svérázný kabaretní rámec a hravá nadsázka, která funguje a baví zároveň. Nezaměnitelně poetická atmosféra okouzlí divákovy smysly a dynamický temporytmus jim nenechá ani na okamžik polevit v soustředění se na jevištní akce. Klobouk dolů před všemi herci, kteří bravurně zvládají nejen interpretaci poměrně náročně strukturovaného textu, ale i nejrůznější pěvecké formy, důslednou stylizaci jednotlivých postav i svižnou choreografii tanečních vstupů. Intenzitu zážitku umocňuje také mimořádně povedená scénografická i hudební složka.

Hru napsal autor v 30. letech pro Národní divadlo, přičemž si v prvním nastudování zahráli například H. Haas či O. Scheinpflugová. Nyní se k textu po delší inscenační odmlce vrátilo ČS v režii A. Svozila, jemuž se podařilo najít vhodný interpretační klíč pro verzi hodnou 21. století, již obohatil autorskými verši. Svozil se na Milence dívá s adekvátním přídělem nadsázky, do níž jsou situovány i hudební a taneční výstupy. Herecký soubor se s touto koncepcí plně ztotožnil. Je radost sledovat jeho nasazení a pohybovou ekvilibristiku – té vévodí P. Uhlík. Pěvecky zaujme B. Váchová. Celek působí dynamicky a stále dokáže překvapovat novými nápady.