Unionboy

Klasické ztvárnění ruské klasiky nemusí vždycky znamenat trefu do černého.Po několika přílišných modernizací,které jsem v poslední době viděl,jsem se opravdu těšil,ale hra ve mě nezanechává žádnou hlubší emoci.Hlavně v druhé polovině hra neudržela konzistenci, ztrácel jsem se ve vyznamech a vyznění jednotlivých sdělení.Uznávám, že převést tento text na divadelní prkna není snadné,v Městských divadlech pražských si pohrali se scénou,Aleš Bílík dává do Myškina potřebnou naivitu,ale nějak to ve výsledku nestačí.Přesto hodnotím lehce nadprůměrně, návštívit toto představení není špatná volba.

Věra je příjemnou změnou v repertoáru Studia dva, které jde pro mě spíš komerční libivou cestou. Příběh cynické castingové agentky, která jde přes mrtvoly a má pocit, že si svět může koupit, se postupně propadá až na samé dno bytí. Děj je opravdu trochu předvídatelný a nedotkl se mě úplně hluboko, ale vše je uvěřitelné a bez patosu. Snad jen ten fekalní humor ve výtahu být nemusel. Ivana Chýlková v hlavní roli obstojí, stejně tak i zbytek obsazení.

No nevím...na Annu Kareninu jsem se těšil nejvíc z planovaných premiérových inscenací v nové sezóně v Klicperově divadle, ale jsem dost rozpačitý. Hra je velmi zmodernizovaná, myslím, že by ji víc sedělo klasičtější pojetí...všudypřítomné plastové kelímky, postavy v barevných kukličkách, nad scénou neustálý obraz kosmonauta, plazící se a hýkající Jan Sklenář v ženských šatech jako jakési alter ego Anny...no bylo to ho na mě trochu moc...nejsem odpůrce modernizace, například Bratři Karamazovi z loňské sezóny vynikají originálním a vůbec ne klasickým pojetím, ale v Anně je všeho až přes míru.

Teror velmi přesvědčivě simuluje soudní proces s letcem,který i přes výslovný zakaz sestřelil letadlo s civilisty,které unesl terorista a mířil s ním na fotbalový stadion. Hra otvírá spoustu otázek o vině a nevině, o tom, jestli má život jednoho větší hodnotu než život druhého...Hra vyžaduje velkou míru koncentrace, přináší až filosofický nebo existenciální rozměr přemýšlení. Diváci jsou po celou dobu aktivní součástí, na konci dostanou kuličky a přímo v sále hlasují o vině nebo nevině. Pro mě nejpřesvědčivější Eva Novotná jako státní zástupkyně, její závěrečná řeč byla famózní.

Božská Sarah stojí na vynikajím výkonu Ivy Janžurové, která zde dostává maximálně prostor ukázat, co v ní je. Neméně dobrý byl i Kryštof Hádek, konverzační přestřelky mezi nimi, kdy si přehrávají situace ze života herečky Sáry Bernhardtové jsou příjemnou formou, jak pojmout paměti člověka a nenudit. Hra má mnoho vtipných i dojemných momentů, pouze jak zde již bylo mnohokrát napsáno, dlouhá stopáž vyžaduje vysoký nárok na koncertraci diváka a občas se v dlouhých monolozích ztrácí a hra se stává nekonzistentní.

Už trochu omšelý text Karoliny Svetlé se Slováckému divadlu podařilo zinscenovat ve srozumitelné a dnešnímu divákovi poměrně poutavé podobě. Po trochu rozpačitému úvodu dostává inscenace spád, líbila se mi scéna, práce s detaily a rekvizitami. Nejvíce je třeba ale ocenit herecké výkony, herci se do svých postav dokázali přesvědčivě vžít a zaujmout. Zajímavé je taky rozdílné pojetí inscenace před a po přestávce, první půlka více historizující, druhá téměř jako z dnešní doby.

Zajímavý pohled na všeobecně málo známou Vitku Kaprálovou, jejíž představitelka Tereza Marečková odvádí velmi zdařilý výkon. Do malého děvčátka se vtělila přesvědčivě, její vyznění působilo někdy až děsivě, připomínala mi panenky z hororu. Dále pro mě výborná oblízená Ivana Hloužková v roli matky a manželky B. Martinů. Příjemná je i přítomnost živých muzikantů, kteří dávají iscenaci zase něco navíc.

Dojemná hra, která přináší mnoho otázek k přemýšlení. Nenabízí jednoznačné závěry, žádný předvídatelý děj. Jedná se spíše o drama, ale mnohokrát jsem se pousmál, Hana Maciuchová ve výborné kondici, skvěle sekundující Petr Stach i pro mě zatím nepříliš známý Ondřej Novák. Body navíc za ironické hlášky, které odlehčí atmésféru. Určitě doporučuji.