Golem

Inscenace zaujme velmi propracovanou scénografií, pěknými loutkami a invenční prací s hudební složkou, dobře vymyšleno je i samotné zobrazení Golema za pomoci hry světla a stínu. To vše podporuje atmosféru tajemné rudolfinské Prahy. Spojení legend o Golemovi a Faustovi do jednoho celku se jeví jako nadějné východisko, výsledek je ale bohužel trochu rozpačitý. Příběhu chybí napětí a konzistentnost, jednotlivé scény tu stojí spíše vedle sebe. Dějový oblouk se sice nakonec nějak pospojuje, ale je celkem rychle zapomenutelný. Dobře fungují drobné vtípky a popkulturní odkazy, vůbec bych se nezlobil, kdyby jich bylo víc.

Na půdorysu golemovské a faustovské legendy vznikla hravá inscenace, jen obsažených motivů se může zdát příliš. K prostupování mezi nimi by však měly stačit určité znalosti a naladění na kombinační tvar. Zacílení na pokušitelské svody či pošetilá stvořitelská počínání mu dává jednotící nadčasovou linku, přesto méně by asi bylo více. Jako by ani tvůrci neodolali různým pokušením :) Podívaná je to scénograficky nápaditá, přispívá k magii více než scénář (a pozor v závěru!). Inspirační „rozjetost“ herci samozřejmě využijí k divácky vděčným adaptacím historizujících figur, s improvizační chutí byl využit i prostor pro práci s klasickou loutkou.

U režijního zpracování Golema v Dlouhé mohu ocenit snahu propojit poetiku starých časů i s jinými motivy, nicméně inscenace postrádá potřebnou soudržnost a jasnější dramaturgickou linku. Až přemíra loutkových scén pro mě popravdě představovala výzvu stran udržení pozornosti. Navzdory vynikajícímu hereckému obsazení tak celkový dojem žel zůstává poněkud rozporuplný a roztěkaný, což naznačuje, že by méně mohlo být v tomto případě více.

Tato inscenace na mě působila až příliš chaotickým dojmem. Chyběla mi jakákoli výraznější dějová linie, která by mě vtáhla silněji do příběhu a upoutala moji pozornost. Spíše se to pro mě vše neslo v duchu řady zajímavých scén, které se tak nějak poslepovaly dohromady kolem legendy o Golemovi. Přesto oceňuji moc pěkné ztvárnění a využití loutkového divadla. Vynikající M. Zimovou a její skvělou postavu, která si umí získat diváky. Výtečný též J. Vondráček a jeho nádherná hra na housle, krásný zpěv E. Hacurové či skvěle charismatické vedlejší postavy T. Turka. Opravdu pestrá řada dílčích kladů, ale jako celek si mě to nezískalo. 55%

55% - Jarkovský s Vašíčkem svou rodinnou inscenaci Golem uhnětli vlastně ze dvou legend, k té o Golemovi přiložili i legendu Faustovskou a vedle toho celou řadu odkazů, na starší české filmy i divadelní hry, židovskou kulturu, historii či divadlo obecně. Zejména loutkové divadlo získává výrazný prostor i v samotném ději, který se ovšem s promícháváním jednotlivých linií zamotává tak, že se ztrácí jeho přehlednost a v mém případě se po scéně s císařem Rudolfem ztratila i jakákoli touha se v tom ještě zorientovat. Výborným hereckým výkonům a v úvodu skvěle nastolenému tempu a hravosti navzdory.

55%. Tvůrčí dvojice T. Jarkovský & J. Vašíček se při zpracování motivu Golema vydali vlastní cestou, která zaujme osobitostí a nezvyklým propojením s faustovským tématem a dalšími židovskými i jinými motivy. Obsahově hodnotný scénář bohužel trpí formální neuspořádaností, zejména z hlediska střídání rovin, resp. kombinování odlehčenějších humorných pasáží s vážnějšími, což se přeneslo do výsledné jevištní podoby. Herci byli nuceni užívat rozdílné prostředky a nesvedli se naladit na jednotný styl. Scénografie a loutky K. Czecha ve spojení se scénickými efekty lahodí oku, zpívané pasáže dodávají působivost a najde se řada povedených momentů.

75 %. V inscenaci Tomáše Jarkovského a Jakuba Vašíčka se příběh o Golemovi více než důvtipně prolíná a doplňuje s tím o Faustovi, čímž je zajímavě posílena zejména linka dotýkající se odvěké lidské pošetilosti při hledání smyslu existence a pokoušení toho, co nás přesahuje, i magická tajuplnost obou legend. Pro diváka je připraven gejzír tvůrčích nápadů plný odkazů a motivů vycházejících z nejrůznějších inspiračních zdrojů, řádka humorných hlášek a pozoruhodných souvislostí. Nelze nezmínit celosouborový energický herecký drajv a radostnou hravost, ke které přispívá funkční scénografie Karla Czecha a vynikající hudba Daniela Čámského. Pidluke!