Tommyg

Tohle to je sonda do lidského svědomí a nespolehlivé lidské paměti. Události 20 let staré si budeme připomínat se sladkou nostalgií, a jakkoliv byli vlastně z dnešní perspektivy děsivé a nebezpečné, budeme se do té doby chtít vrátit. I když bychom se znovu stali otroky, kterým vlastně pořád šlo o život, a kteří se třeba kvůli právě té dávné době dostali na léta za mříže. Genderové prohazování rolí se dnes už děje na mnohých scénách, ale mě to baví, protože dokáže odhalit absurditu v mužsko-ženských stereotypech. Jak se vlastně liší, když do stejné pozice jednou dotlačíte ženu a pak muže? Jak zareagujete na kus ňadra v akvárku a jak na vykukující varle?

Ten kůň je ale trouba, ale nebýt ho...

Představení plyne hladce a umí rozsemát jak děti, tak i dospělé. Běžně to v divadle nedělám, ale tady jsem se docela často hlasitě smál. Aby byla dějová linka udržitelná, tak se posouvá přes absurdní situace, situační gagy, nadpřirozené události a roztomilý meta-humor současnosti.

Taky prohození gendrových rolí (princ zůstává doma a pasivně si hraje, zatím co princezna jde do světa zachraňovat království, a další) tady nepůsobí nikterak těžkopádně nebo poučně, ale dostává taky svojí porci humoru, protože why not.

Taková adaptace a takový formát mě hrozně bavil. Velká odvaha ze strany ND, ale holt, už nejsme v době, kdy si herec musí jen stoupnout na pódium v divadelním líčení, přehodit kápi, v rukou lebku a začít recitovat Šejskpíra. Zde má Frankenstein emoce (ehm, hodně emocí), vystupuje z obrazu a nechce si prostě nechat líbit, jak se o něm mluví. Scéna super, prohození rolí super.

Cina + Příhodová = ??. Scéna ale vypadala, jak recyklovaná po třech předešlých pohádkách a docela mě iritovala dvojice Kraus - Klepl, kteří moc něhráli, jen říkali repliky.

Tři zmrzlí je prostě oddychovka, při které se zasmějete. Už-už se objeví náznak rozvíjející se grotesky, ale pokaždé ho utne kus sitcomu. Nicméně, od DD pokaždé očekávám, že neuvidím pouze prostou interpretaci scenáře "od A do Z". To mi tady chybí.

Samotné karikatury komunistů byli fajn, jen to, dle reakcí diváků, možná až moc oscilovalo mezi mrazivou drámou (znásilňování, týrání v lágrech, psychologické praktiky StB a politiků...) s groteskou (nemotorný přihlouplý kariérista, alkoholismus...). Neřekl bych, že se to vleklo, děj docela ubíhal a vzhledem k rozsahu předlohy se muselo škrtat a kondenzovat.

Jedna věc je titul, který byl populární a aktuální kdysi. Jiná věc je tentýž titul, který ale pomalu přestává fungovat. Otázkou je vlastně i to, zda lze tento příběh adaptovat pro moderní dobu, kdy bychom nemuseli řešit, kde je hranice pro blackface (kostýmy a masky černochů se od premiéry dost změnily) a zda-li se drží Hrnec v repertoáru jen kvůli nostalgii, či společenské aktuálnosti. Nicméně Petr Jeništa zde podává famozní výkon v roli moudrého, laskavého a zábavného Čochtana. Naproti tomu obrovské mínus za reprodukovanou hudbu (jak absurdní je poslouchat overturu s gramofonu při zatažené oponě?).

Jiná verze, než na jakou jsme zvyklí. A to je dobře. Protože Dracula umí být i romantický a nebojí se toho využít. Oproti HDK se tady moc neškrtalo, takže se trochu muselo (bohužel) zrychlit tempo, aby zůstala stopáž na snesitelné míře.

Má to už svůj věk (sic!), ale pořád dokáže dojmout a chytnout. Velmi dobře je cítit emoce postav, v jakém jsou rozpoložení, co je štve, čeho se bojí. Tomeš umí Jidáše vykreslit hluboko a do velkých detailů. Burešová jako M. Magdalena je pořád více zpěvačkou, než herečkou, v alternaci s Dashou, která ale trochu ztrácí dech. Noid Bárta tady má šanci se projevit taky pěvecky a umí se ji chopit s citem nebo sílou, pokud je potřeba.

Je to groteska, hlubokou psychologii bych v tom nehledal. Sklenář se touto roli usadil v pozici (mezijiným i) muzikálového herce. Zahrát odporného slizkého démona není lehké tak, aby byl uvěřitelný. Ben Ahmed se role Lydie hodí a po mnoha reprízách si do ni komfortně sedla. Největší výtka castingu snad směruje k J. Kohákovi - ten totiž neumí ani hrát ani zpívat, mimo pár gagů působí strašně strnule. Velké plus za velkou a dynamickou scénu. Karlínský Beetlejuice je oproti originálu mnohem delší, až na pár momentů ale nepůsobí uměle natahován.

Možná to je tím velkým časovým odstupem, ale líbí se mi víc muzikál, než film. Na prknech to nějak vyniká líp. Velmi dobrá scéna, častější přestavby nevadí, timing, světla, casting - mezi Ďuricovou a Tomešem to funguje, Révai tam naštěstí není jen do počtu jako emeritní role. Jenom zvuk jako nešvar Karlína - občas není rozumět zpěvu.

Příjemná a laskavá sonda do dětské představivosti. Na co má vlastně malá holka myslet, když je zavřená v nemocnici bez mobilu, kterým by si krátila čas, a ještě k tomu s otřesem mozku? Bude se muset zkamarádit s bubákem, či zhmotnit svoje emoce a potkat pár slavných osobností, aby to nakonec, samozřejmě, dala. Velmi pozitivní je zapojení dětí do samotné explorace a tvorby představení (a jejich obsazení), či hromada drobných vtípků a propracovaných detailů. Konec ale trochu rychle utnut.

Shakespeare v plechovce od Andyho Warhola. Groteska i tragikomedie. Tolik lidských trápení a obav na jedné scéně. Je to delší, ale ubíhá to rychle - tady by se zbytečné zkratky nehodily. Jak dlouho ale trvá, než parta misandrických či misogynních lidí zjistí, jak se věci ve skutečnosti mají (a že ženy nemají jedovatou šupinatou pleť a jedno oko)? A záleží na tom? I tady je ďábel v detailech a přesném herectví.

Viděno na předpremiéře. Celkově tak na 50-60 % potenciálu HDK. Body dolů za "velkolepou šou", která se nakonec nekoná. Karlínsky ansámbl je vysoce kvalitní, Burešová, ben Ahmed, a spol dokáží zpívat technicky skvěle, company, orchestr a choreo bez výtek. Elsa ale působí trochu strnule, Anna je zase na můj kus příliš "nadržená" i když si činoherní party užívá, Olaf je roztomilý a miláčkem dětí. Bohužel účinkující jsou významně omezeni scénářem, réžií a scénou. Druhý den po jsem si uvědomil, že se na scéně vlastně pohyboval i sob. Mimořádně otravné uváděčky, které každých 5 minut procházeli prostředkem hlediště a hledaly... co? (Drogy?)