Tommyg

Jedna věc je titul, který byl populární a aktuální kdysi. Jiná věc je tentýž titul, který ale pomalu přestává fungovat. Otázkou je vlastně i to, zda lze tento příběh adaptovat pro moderní dobu, kdy bychom nemuseli řešit, kde je hranice pro blackface (kostýmy a masky černochů se od premiéry dost změnily) a zda-li se drží Hrnec v repertoáru jen kvůli nostalgii, či společenské aktuálnosti. Nicméně Petr Jeništa zde podává famozní výkon v roli moudrého, laskavého a zábavného Čochtana. Naproti tomu obrovské mínus za reprodukovanou hudbu (jak absurdní je poslouchat overturu s gramofonu při zatažené oponě?).

Jiná verze, než na jakou jsme zvyklí. A to je dobře. Protože Dracula umí být i romantický a nebojí se toho využít. Oproti HDK se tady moc neškrtalo, takže se trochu muselo (bohužel) zrychlit tempo, aby zůstala stopáž na snesitelné míře.

Má to už svůj věk (sic!), ale pořád dokáže dojmout a chytnout. Velmi dobře je cítit emoce postav, v jakém jsou rozpoložení, co je štve, čeho se bojí. Tomeš umí Jidáše vykreslit hluboko a do velkých detailů. Burešová jako M. Magdalena je pořád více zpěvačkou, než herečkou, v alternaci s Dashou, která ale trochu ztrácí dech. Noid Bárta tady má šanci se projevit taky pěvecky a umí se ji chopit s citem nebo sílou, pokud je potřeba.

Je to groteska, hlubokou psychologii bych v tom nehledal. Sklenář se touto roli usadil v pozici (mezijiným i) muzikálového herce. Zahrát odporného slizkého démona není lehké tak, aby byl uvěřitelný. Ben Ahmed se role Lydie hodí a po mnoha reprízách si do ni komfortně sedla. Největší výtka castingu snad směruje k J. Kohákovi - ten totiž neumí ani hrát ani zpívat, mimo pár gagů působí strašně strnule. Velké plus za velkou a dynamickou scénu. Karlínský Beetlejuice je oproti originálu mnohem delší, až na pár momentů ale nepůsobí uměle natahován.

Možná to je tím velkým časovým odstupem, ale líbí se mi víc muzikál, než film. Na prknech to nějak vyniká líp. Velmi dobrá scéna, častější přestavby nevadí, timing, světla, casting - mezi Ďuricovou a Tomešem to funguje, Révai tam naštěstí není jen do počtu jako emeritní role. Jenom zvuk jako nešvar Karlína - občas není rozumět zpěvu.

Příjemná a laskavá sonda do dětské představivosti. Na co má vlastně malá holka myslet, když je zavřená v nemocnici bez mobilu, kterým by si krátila čas, a ještě k tomu s otřesem mozku? Bude se muset zkamarádit s bubákem, či zhmotnit svoje emoce a potkat pár slavných osobností, aby to nakonec, samozřejmě, dala. Velmi pozitivní je zapojení dětí do samotné explorace a tvorby představení (a jejich obsazení), či hromada drobných vtípků a propracovaných detailů.

Shakespeare v plechovce od Andyho Warhola. Groteska i tragikomedie. Tolik lidských trápení a obav na jedné scéně. Je to delší, ale ubíhá to rychle - tady by se zbytečné zkratky nehodily. Jak dlouho ale trvá, než parta misandrických či misogynních lidí zjistí, jak se věci ve skutečnosti mají (a že ženy nemají jedovatou šupinatou pleť a jedno oko)? A záleží na tom? I tady je ďábel v detailech a přesném herectví.

Viděno na předpremiéře. Celkově tak na 50-60 % potenciálu HDK. Body dolů za "velkolepou šou", která se nakonec nekoná. Karlínsky ansámbl je vysoce kvalitní, Burešová, ben Ahmed, a spol dokáží zpívat technicky skvěle, company, orchestr a choreo bez výtek. Elsa ale působí trochu strnule, Anna je zase na můj kus příliš "nadržená" i když si činoherní party užívá, Olaf je roztomilý a miláčkem dětí. Bohužel účinkující jsou významně omezeni scénářem, réžií a scénou. Druhý den po jsem si uvědomil, že se na scéně vlastně pohyboval i sob. Mimořádně otravné uváděčky, které každých 5 minut procházeli prostředkem hlediště a hledaly... co? (Drogy?)

Možná by šlo něco poškrtat, nicméně Matejka je překvapivě uvěřitelný v roli 13-letého stydlivého a naivného kluka, přesto, že před vámi stojí vousatý pán ve středních letech bez vlasů. Živá hudba jako klasický asset Dlouhé - herci se nebojí vzít do rukou kytaru, saxafon, basu a stoupnout si k mikrofonu. Velmi vtipné a zábavné - a to ne pouze pro mladé publikum.

Velmi silné. Mnoho rovin, každý z herců hraje mistrovsky, uvěřitelně, rozvážně, žádné zbytečné vysvětlování.

Já tedy jsem profesionální ajťák, ale pobavil jsem se velice dobře. Srážím bodíky za trochu lacinější vypointování rodinných vazeb na konci. Isteník jaho host v Dlouhé přichází jako tornádko, které to celé tahá svou luxusní interpretací poťouchlého asociála, který začne naplno využívat moderní technologie.

"Všechno je tady, jenom kůň je na recepci" ;-)

Líbí se mi Vajdičkův smysl pro detail, drobné narážky, gesta a schopnost choreografie děje. Mrňavá světnička nutí herce do vyhrocených psychologických situací. Závěrečený "flip" dodává celé hře nevyhnutnou katarzi a palec nahoru.

Tady mají navrch loutkové scény (skvělí Matějka/Zimová), pitoreskní scéna a hudba. Jinak trochu míň přehledné, pro děti asi moc ne. Doporučuji ale vidět.

Nic tam nedrhlo. Velmi příjemné, komorní, hravé, přitom děsivé. Hacurová je zmatená nerozhodná zamilovaná naštvaná, Jedličková využívá svůj signature ďábelský potenciál. Super casting, adekvátní prostředí s přirozeným využitím možností foyer.

Viděno 2x (vč. derniéry). Je to takové... někdy se člověk zasměje, někdy nechápe, jak tohle někdo mohl napsat ("jízdní řád je neřád" a podobné perly), ačkoliv se (mladí) herci snaží. Někdy uječené, někdy není rozumět (HDK i po rozsáhlém updatu zvuku neumí nastavit úrovně). Napodruhé jsem si to užíval trochu víc, ale musel jsem slevit z očekávání. Stejně by to chtělo takovou frašku o buranství neudělat buranským stylem. HDK má na víc, herci si to nezaslouží, možnosti divadla si zase zaslouží víc.

Taková roztomilá adaptace slavné opery. Občas z toho vybafne myš, kněz, Lábus nebo Dvořák, ale všechno to jede svižně, vtipně, naživo, místy s improvizací, ale hlavně upřímně. Přemýšlel jsem, proč je scéna složena z obrovitánských dílků puzzle, ale postupně, jak šel čas, jsem to pochopil. Hodí se znát i Smetanův originál. Na druhé straně je vidět, že někteří doyeni už nemají tolik energie, a více, než herecký výkon, publikum dokáže rozpálit pouhá jejich samotná přítomnost na jevišti.

Komorní, intimní, všechno v tom funguje. Fialová a Rychlý jsou super volba, oba jsou přesně akorát vyvážení mezi zpěvem a činohrou. Zpočátku jsem se bál prolnutí těch dvou časových linek proti sobě, ale nakonec je to krásné a srozumitelné. Živá hudba plus, zapojení company, jednoduchá scéna. Viděno na VGZ.

Příjemná show, některé pointy jsou předvídatelné, celkově pobavilo. Roman Vojtek dokáže nejen mistrně v momentě přejít do jiné postavy, ale i do jiného jazyka :-)

Už od prvního pohledu se scéna "vznáší" nad hledištěm jako nějaký temný mrak. A stejně tak se během těch 3+ hodin vznáší nějaké temno nad příběhem rodiny, kterou pozorujeme. Jo, je to dlouhé (je to "dlouhé" na třikrát, sic!), ale postupně se budující psycho atmosféra, kterou postupně regulují předěly výstupů v podobě tmy, se občas probodne nějakým nečekaným prvkem. Např. náhlý kontakt s publikem působí jako facka, sen o terapii zase působí jako chvílkové vytažení do nějaké kosmické lodi.

Koukáme na Titanic nebo na Čechova? Tady ale ke konci nepadají pouze příbory, ale i knížky, či cibule. Loď se potápí, ale hraje a pije se dál. Budete odcházet trochu od dýmu, pozor na to.

Útok na smysly - příznačně řečeno. Nebo možná "útok na vjemy". Už samotné usazení na forbíně dává tušit, že se tady chce, aby byl kontakt diváků s příběhem intenzivnější. Světla, makro-video projekce, hlas Řezníčka, Spišáka a Lazorčákové z blízka, jakoby se vám mělo jejich vyprávění snad zarýt pod kůži. Jonghje, hlavní postava Vegetariánky, tady přítomná není, poznáváme ji pouze z vyprávění jejího manžela, švagra a sestry. Avšak v napjaté atmosféře, s pachem rybí a sojové omáčky stékající z pódia, s chvílemi mrazivého ticha, se můžeme do ní na chvilku vcítit. Nakonec se Jonghje už nedivíme, proč dopadla právě takhle...

Meta hra o meta hře ? Dejvické vzalo bitvu o Hernaniho doslova a postavilo z ní něco o level výš, než byste čekali. Střídání herců v rolích, přeskakování mezi civilem a hrou funguje překvapivě plynule, umělé narušování představení "diváky", či nečekaný konflikt s jedním z nich je zneklidňující do doby, než vám to dojde, jak to je geniální. Místy ale drhne obraz zkoušení ? dialogy jsou příliš teatrální, konflikt působí trochu nevěrohodně. Ale z divadla jsem už dlouho neodcházel s takovým vířením v hlavě, a víc než týdenním dozvukem. To se počítá. (Viděno v Galaxii.)

Tak, jak se postupně rozpadají ideály postav v této hře, tak se i v ní postupně divák ztrácí. Občas jsem se přistihl, že se místo ději věnuji efektům. Projekce live cinema tady bere diváka o to víc, o co víc je "imersivní" - kamery se pohybují po podiu, koukáme do zákulisí a za kulisy s pečlivě zvolenou kompozicí a filmovou kvalitou. Postava se ve hře kouká na živou projekci a boří až jakousi 5. zeď. Celkově jsem z toho měl úplně nový, nepopsaný pocit. Ale ne ve zlém. Možná budu hodnotit výš, až si přečtu Horvátha a zkouknu inscenaci znovu. Výkony, scéna, světla na vysoké úrovni Dlouhé.