Služebnictvo

55% - Střídavě jako v telenovele a v absurdním dramatu si divák připadá při sledování Služebnictva. Manipulace, přetvářka, zpochybňování rolí - společenských i divadelních - vystupování z nich tak časté, že místy není zcela jasné (a tedy herecky dotažené), kdy ještě jedná postava a kdy už herec - a proti tomu výrazné přehrávání, to vše se v průběhu mísí, místy působí osvěžujícím způsobem humorně, jindy nejistě až rozpačitě - až do závěru, silně připomínajícího Zlaté město, tak prvoplánovitě doslovného a urputného, až se člověk chtě nechtě vrací k tomu, že nemělo jít o absurditu, ale o telenovelu. Škoda, absurdní linie inscenaci slušela víc.

75 %. Zvolená inscenační forma nemá daleko k souslednému cyklu etud tematicky variujících motivy závislosti a dominance, podléhání a manipulace, primárně ve vztahové, v širším kontextu obecnější rovině. Obsažené myšlenky lze nahlédnout z více úhlů, nejčitelněji rezonuje pošetilost a marnost lidského počínání, o co urputněji se snažíme mít řád věcí pod kontrolou, tím spíše se převrací v chaos. A vše se ve jménu naší nepoučitelnosti neustále opakuje. Herecká souhra je dle očekávání precizní, všichni kombinací verbálního i fyzického projevu posilují situační humor, za kterým se zároveň skrývají rozličné podtexty a jistý druh pesimismu a smutku.