Profil uživatele

Gimli35

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Anežka Hrebiková: 12 % (14)
Jan Pařízek: 12 % (28)
Lukáš Dubský: 12 % (35)
Iva Bryndová: 13 % (9)
Pavla Haflantová: 13 % (7)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 > >>

(zadáno: 9.12.2019)
Všeobecně působivá podívaná, jíž v mých očích vévodí Zlatý kolovrat, Vodník, Svatební košile a samotný závěr představení. Perfektní výkon F. Němce a R. Máchy.
(zadáno: 6.12.2019)
Pomalý, zdlouhavý a co do humoru dost nevyrovnaný rozjezd vzbudí v divákovi obavy, inscenace však přibližně v půlce své první poloviny nabere ten správný kurz, z něhož se naštěstí až do konce téměř neodchýlí. Zaujali: N. Horáková jako nádherně přeslazená Mařenka, M. Slaný (Branibor), P. Juřica (režisér), R. Kalvoda (šermíř Radim) a především hudebně i R. Říčař (Dalibor); poněkud kolísavý výkon naopak podal Z. Vencl a drobné pěvecké rezervy měl H. Bor.
Celkově však velmi příjemná a vtipná oddechovka s nápaditými aranžemi Smetanových "hitů".
(zadáno: 28.11.2019)
Ano, byla i slabší místa, dalo se škrtat. Tak proč 80 %?
1) ten nápad!
2) vynikající herecké výkony (T. Matonoha, T. Měcháček)
3) několik nezapomenutelných scén (úvod na forbíně, variace na českou hymnu, karafiáty, párky)
4) párky a pivo o přestávce
5) povodil jsem si Husáka :)

Vím, že je to hrozné klišé, přesto si neodpustím poznamenat: tohle jsem si fakt užil! ;)
(zadáno: 17.11.2019)
75 %
Líbilo se mi, jak vynalézavě Havelka k režii Medkova dramatu přistoupil (cvičení, projekce, dobové kritiky apod.), rád mu tedy prominu i drobné kiksy, například úvodní výstup O. Bauera. Herecky zaujali především I. Orozovič, F. Kaňkovský a ve slizké roli i J. Bidlas.
Dobré to bylo!
(zadáno: 4.11.2019)
Hra britského klasika v sympaticky svěžím zpracování. Mezi herci neexistuje slabý článek, všichni jsou na špičkové úrovni. Skvělé!
(zadáno: 12.10.2019)
Líbí se mi, jak jdou J. Borna s M. Hanušem divákovi co nejvíce "naproti" - totiž že se jim podařilo inscenaci oživit především důmyslnou scénou (díky které herci hrají snad po celém divadle), ale i hudbou či kostýmy. Při pohledu do komentářů se mi zdá, že monolog J. Pokorné rozděluje diváky na ty, které totálně znudil, a na ty, kteří z něho byli nadšeni - já se počítám do druhé skupiny. Celkově velmi příjemná hra, která si stažení z repertoáru nezaslouží.
(zadáno: 12.10.2019)
Herci dělají, co mohou (obzvlášť L. Příkazký, J. Plesl a V. Neužil, naopak T. Jeřábek je zde až překvapivě nevýrazný), scéna je zajímavá, hudba pozoruhodná... ale k čemu to všechno je, když inscenace jako taková je pouhou změtí bizarních výstupů, z nichž se mi nepodařilo rozklíčovat, co se mi vlastně hra snažila říct. Účinkující něco říkají, ale slova zůstávají trčet kdesi ve vzduchoprázdnu mezi jevištěm a hledištěm. Škoda, velká škoda.
(zadáno: 4.10.2019)
Svěží a především humorný pohled na moderní slovenské dějiny. Četné historické i kulturní narážky (žasnu, jak dokázali propojit poklad Matice Slovenskej, Buda Spencera, Terence Hilla a Kotlebu). V poslední části, kde exceluje M. Zimová coby Vladimír Mečiar, pak inscenace přechází do vážnějších tónů, zachovává si však svůj švih a hlavně z dialogu Mečiara (M. Zimová) a Tisa (P. Varga) až mrazí. V Dlouhé to zkrátka umějí, a to v češtině i slovenštině. :)
(zadáno: 27.9.2019)
Překvapilo mne, že ačkoli ústřední duo (P. Neškudla a M. Poulová) dělá, co může, je v mých dojmech stejně přehlušeno výkonem M. Hanuše (kolaborant a opilec Rejsek), T. + M. Turkovými (rodiče) a vlastně i celkovou - velmi promyšlenou a působivou - koncepcí inscenace.
(Tedy: jako celek velice povedené, doporučuji!)
(zadáno: 25.9.2019)
Pod pojmem "absolutní divadlo" si představuji něco jako dejvickou inscenaci Racka. Funguje všechno: herecké výkony (musím vyzdvihnout K. Melíškovou, J. Plesla a M. Krobota), precizní režie, hudba, kostýmy... Nebojte se tříapůlhodinové stopáže, uteče to.
(zadáno: 25.9.2019)
Už jen téma "lidé se zaseknou ve výtahu a nevědí, co s tím" je samo o sobě zajímavé, kolektiv DD se pak zasloužil o to, že inscenace má co říct, je vtipná a rozumně dlouhá, tudíž nenudí. Mně se to líbilo! :)
(zadáno: 3.8.2019)
Skvělé Kainarovy texty, výborná hudba v podání muzikálního souboru DvD, barvitá a hravá Bornova (a Hanušova) režie. Starý muž, který se spřátelil s roztomilou myškou; bombardování; stáří v podobě obří loutky, nad kterou se tají dech; Ubu s nevybíravým slovníkem a mávátky; litující Miss Otis; člověk utíkající z města do přírody... A nakonec perfektní tečka v podobě rozdováděné písně Diga Diga Doo. Tu mi zahrajte na pohřbu! ;)
(zadáno: 3.8.2019)
Vražda krále Gonzaga - stand-up, reportáž a kremelský mráz běhající po zádech (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.5.2019)
Eva Hacurová byla (oprávněně!) pochválena mnohokrát, kromě ní však musím vyzdvihnout i Jana Vondráčka, z jehož monologu popisujícího Orestovu smrt naskakuje husí kůže. Jinak se samozřejmě přidávám ke všeobecné chvále inscenace.
(zadáno: 16.5.2019)
(zadáno: 4.5.2019)
I když by si samotný hra jako celek možná zasloužila o deset procent méně, kvůli neuvěřitelnému nasazení hereckého tria a pasážím, které se počítají mezi to nejvtipnější, co jsem kdy v divadle viděl, nemohu jít níže.
(zadáno: 4.5.2019)
85 %
"Jestli jsou tvoje touhy nekonečně dlouhý, můžou za to hormony!" Zase jedna povedená inscenace v Dlouhé. Osmdesátkové hity s vtipnými českými texty M. Hanuše jí dodávají ten správný šmrnc, herecké obsazení výborné (musím pochválit Č. Koliáše, E. Hacurovou, J. Pokornou, J. Wohanku... a vlastně všechny účinkující).
(zadáno: 17.3.2019)
Inscenace, která vás donutí přemýšlet. Popravdě řečeno, několik minut po skončení jsem z ní bůhvíjak nadšený nebyl, ale jak ve mně postupně doznívala, musel jsem uznat, že opravdu má hlubší výpovědní hodnotu. Za mínusy považuji uječenost některých postav a také scény s K. Melíškovou, které byly skutečně k nepřečkání.
(zadáno: 17.3.2019)
Musím říct, že nic podobného jsem v divadle ještě neviděl. To však neznamená, že se mi představení nelíbilo - oceňuji originální Havelkovu režii (časté zatmívání mi vůbec nevadilo, ba naopak, podle mne spíše pomohlo spádu inscenace), stejně tak musím pochválit výkon S. Babčákové i všech ostatních. A hlavně: Kakadu je hra, která vás donutí přemýšlet nad složitým tématem autismu.
(zadáno: 17.3.2019)
95 %
Pokud se mne někdo zeptá, proč rád chodím do Dlouhé, bez váhání odpovím "Lucerna". Myslím, že vše podstatné o této skvělé inscenaci už bylo napsáno, tak snad jen abych dodal, že zámecké scény s M. Hanušem, T. Turkem a ostatními jsem viděl pouze rozmazaně skrz slzy smíchu a že závěr v podání všech zúčastněných (zejména pak M. Matejky) je prostě dokonalý.
(zadáno: 28.2.2019)
Dvě zdánlivě nespojitelné roviny - zatímco vpředu na forbíně vedou dva muži (Miloš Kopečný, Miroslav Hanuš) poutavý dialog, jenž je ve své aktuálnosti až zarážející, v pozadí jsou ukryti strašidelně nalíčení kabaretní umělci a jimi hrané a zpívané písně od skupiny Tiger Lillies slouží jako předěl mezi jednotlivými tématy diskutujících. Zjevují se v nich komické figurky i bytosti odkudsi z hlubin společenského záhrobí a nad celým panoptikem problikává nápis "SMÍCH!", aby během zdánlivě groteskně pojatých tragických situací připomněl publiku jeho cyničnost.
Velice povedené představení! (více v článku na blogu)
(zadáno: 19.1.2019)
První část je tvořena výborně zpracovaným scénickým čtením, které má nebývalý spád, jenž je ještě umocňován několika dobovými písněmi zpívanými všemi herci za doprovodu klavíru a houslí či akordeonu.
Po přestávce následuje rozprava s Erikem Taberym a Petrem Pithartem.
V samotném závěru večera pak přišlo krásné překvapení - publikum bylo totiž vybídnuto ke zpěvu státní hymny, a tak nabité hlediště Dejvického divadla povstalo, aby zapělo nejen Kde domov můj, ale také Nad Tatrou sa blýska.
Jednoduchá a přitom krásná tečka! Z divadla odcházel s nesmírně příjemnými pocity.
(zadáno: 27.12.2018)
Drábek napsal výbornou bláznivou komedii, jež je zároveň skvělou satirou. Za dvě hodiny si podal pravicové extremisty, zároveň však dokázal nebýt tak urputně levicový jako jeho chorvatský kolega Frljić; udělal si legraci z genderových posunů, aniž by se pustil do zbytečných lamentací a velkohubých apelů na tradice; ukázal, že závislost na sociálních sítích není jen doménou "té dnešní mladé generace", ale že jí může propadnout i člověk středního věku - a to vše na nesmírně propracované scéně Jakuba Kopeckého, za doprovodu osobité hudby Darka Krále a v podání excelentních herců Divadla Rokoko. (více v článku na blogu)

Další stránky hodnocení: 1 2 3 > >>