Gimli35

75 %. Nejsem velkým příznivcem ani dua SKUTR, ani Shakespeara, ale jejich propojení pro mne až překvapivě dobře zafungovalo. Poněkud jadrně řečeno: co už s lehce zaprášeným klasikem než ho dát do lákavého balení (Kalábova hudba!), vzít na to skvělé účinkující (D. Prachař; M. Daniel a jeho osvěžující improvizace) a nabídnout to celé divákům a divačkám v malebném prostředí Pražského hradu. Závěrečného jímavého bilancování bych si býval dal i více, klidně na úkor některých scén s C. Kassaiem, ale vlastně jsem se celkově docela dobře bavil a na konci i trochu dojal. A to mi přijde jako úspěch.

Loužnému se podařilo najít přesnou rovnováhu - o životě slavné herečky se toho nedozvíme vůbec málo, zároveň ale dokáže pracovat s narážkami místo zdlouhavého vysvětlování, takže se nejedná o tříhodinovou kontextovou fresku ve stylu Zdeňka Nejedlého. Ač monologicky pojaté, díky skvělému zvukovému komponentu a schopnosti gradace drží Extáze pozornost. No a samozřejmě tři skvělé herečky a jeden hodně nevšední prostor, to se také hodně povedlo. Celkově výrazný nadprůměr letních produkcí.

75 %. Uživatel Vaklav to napsal přesně - "Poněkud vyšší hodnocení jde za celým nápadem a kuráží něco takového divákům předvést a dopřát." Přiznám se upřímně, že nejsem úplně kovaným shakespearovským fanouškem, a domnívám se, že i na Snu noci svatojánské se zub času už docela podepsal. Tvůrčí tým s režisérem Filipem Nuckollsem v čele však dělal, co mohl, aby starý text oživil (loutky, hudba, maňásci, akrobacie), a účinkující se do inscenačního víru vrhli s obdivuhodným zápalem. (Speciální ocenění zasluhuje J. A. Haidler za dvě salta v zorbingové kouli.) V celkovém součtu milý letní večer v úchvatném prostředí hradu Střekov.

75 %. V komentáři k jiné geisslerovské inscenaci Simply Simplicius jsem vyjádřil obavu, jestli nenastupuje nějaký nový trend dávat před divadelní představení zdlouhavé nepřeskočitelné reklamy v podobě režisérova proslovu. Téhož trapného a nevyžádaného úvodního monologu Petra Haška jsem bohužel nebyl ušetřen ani u Pudla a pudru. Škoda. Když se totiž pan režisér konečně odporoučel, rozběhlo se příjemně lehké představení s výtečnými pěveckými výkony všech zúčastněných, jimž herecky v sympatické střídmosti vévodil V. Franců. Jakkoli inscenace GH osobně asi nebudu cíleně vyhledávat, Pudl a pudr lze určitě doporučit ke zhlédnutí.

FB stránky divadla slibovaly něžnou komedii a skoro celé Činoherní studio v akci - a přesně to jsem dostal. Ba něco víc: nesmírně milou atmosféru a radost ze společného setkání. Nápad využít tolik neherců mi přišel skvělý, moc mě bavila I. Macharovská a samozřejmě sám D. Šiktanc na saxofon. Celkově velmi příjemný letní večer v atriu ústeckého muzea.

Téměř čistokrevný divadelní bizár, ze kterého se mi ale - možná i díky dramaturgickému úvodu - povedlo odečíst silné téma. Totiž že queer lidé jsou neustále zkoušeni a testováni okolím (společností? režimem?) a nuceni se bez ustání hájit a všechny útoky odrážet. Jinak je vlastně docela škoda, že k JQrovi nebyl(a) přizván(a) ještě profesionální režisér(ka), který/á by dal(a) inscenaci jasnější fazónu a směřování, protože téma je to zajímavé a potřebné. Zaujal především R. Chyba v hlavní roli, naproti tomu J. Lepšík se příliš nepotkal s polorobotickou pohybovou stylizací, zhusta se mu nevedlo ji držet.

Podepisuji komentář Pavla Širmera se zdůrazněním obdivu k souhře všech účinkujících. Jediným výrazně slabším článkem "mé" reprízy se stal jednoznačně režisér Petr Hašek, který měl před začátkem potřebu oblažit publikum samožerným reklamním proslovem. Doufám, že to není nějaký nový trend, dávat před divadelní představení zdlouhavé nepřeskočitelné reklamy - to ať zůstane na YouTube a v multikinech, prosím.

Zazpívat si společně s J. Suchým a poslechnout si spoustu skvělých písniček ve výborném semaforském podání - zdánlivě málo, ale je z toho nesmírně příjemný večer, na který se nedá než vzpomínat s láskou. :)

V květnu 2024 jsem byl svědkem patrně již zeštíhlenější verze inscenace - karikatura Zemana úplně chyběla a celé to bylo o dobrou půlhodinu kratší (tedy 2:20 místo 2:50). Oproti ostatním recenzentům a recenzentkám na mne stylizace - až na výjimky - působila vlastně docela krotce, avšak přesto zábavně. Angažmá L. Brychtové asi nejzásadnějším a zdařilým inscenačním tahem; kromě ní zaujali i R. Mikluš nebo R. Mácha. Zkrátka slušně inscenovaná klasika, která má - minimálně v této verzi - potenciál získat si výrazně širší publikum, než by se na první pohled mohlo zdát.