První rána kapitána

Naprostá pecka. Skvěle fungující kolektiv, autentické sdělení, které se diváka opravdu dotkne. Navíc plno nápadů ? pořád je na co se koukat. Takovéto divadlo má smysl dělat a být jeho divákem.

Silný divadelní zážitek. Nesmírně živý, energický tvar, ze kterého je znát, že si za ním stojí každý jeden člen tvůrčího kolektivu. Obdivuhodná souhra souboru 11:55 a herců - teenagerů. Generační výpověď, která nestaví před diváky tezi, ale vede je k otázkám týkajících se jejich vlastní zkušenosti s autoritami, se vstupem do nového kolektivu, s formováním vlastní identity.

75 %. Skvělé představení o starostech teenagerů.Scénář je dobře napsán,pravděpodobně stylem a jazykem skutečně blýzkým cílové skupině.Početní teenageři-neherci hrají s obrovským nasazením a herci z generace 30+ jsou mezi nimi téměř k nepoznání a drží s mládeží tempo i ve fyzicky namáhavých scénách.Přesto jsem od incenace očekával víc: možná otevření i méně komfortních témat,možná více reflektovaný mezigenerační konflikt.Nějak jsem si domů neodnesl nic nového a nechalo mě to poměrně emočně chladným,nevtáhlo mě to do prezentovaných problémů.Přesto je to nadprůměrné představení a vřele ho doporučuji, i jako jednu mála inscenací pro dospívající.

Na představení jsem šla s jedenáctiletou dcerou, moc se jí líbilo. Byla jsem nadšená, že k ní na divadle promlouvá její vlastní generace. Zároveň šlo o velký emocionální zážitek i pro mne, velmi dojemné. I na straně dětí zároveň velmi kvalitní herecké výkony.

hravé, citlivé, chápavé, vtipné, dojemné, spojující, ale i vymezující
tvůrci mají můj obdiv a poděkování! (více v článku na blogu)

Velmi hravá, zábavná, ale i citlivá a emotivní inscenace. Řeší se v ní důležité věci. Vzal bych na ni mámu i babičku. Připravte si vzpomínky na dětství a kapesník.

95 %. 29.1.2024 ve Vzletu, 2 rada, 90 min + 40 min diskuse
Silne predstaveni o sikane a mindracich z detstvi. Premyslim koho vypichnout a koho ne ale neni to mozne. Vsichni -nactileti, tricetileti hoste i 11:55 byli neuveritelni. Reziserka mela puvodne koncept 5 starsich + 5 skolnich deti, ale po mezigeneracnich diskusich pri nacviku doslo k uprave na 22 hercu. Vsichni si ruzne urazky i trauma od dospelych prenasime z detstvi do zivota, jsme jimi ovlivneni a tady jsou ukazany a pojmenovany nejmladsimi. Krasne nastudovano. Dekuji, doporucuji a tleskam pani Klimesova

Kdyz takhle vyvadis co ti umrel krecek, co bys delal kdyby ti umrel pes ?

Fantastické představení, které navazuje na formát předchozího legendárního představení skupiny 11:55 jménem Regulace intimity (generační zpověď) a znovu vytěžuje také téma Hodných chlapců (násilí ve všech jeho podobách). Bylo možná trochu paradoxní, že nejvíce se v některých chvílích smáli třicátníci v hledišti, kteří už v sobě to středo- a vysokoškolské trauma zvládli do nějaké míry zpracovat. Rozhodně jde ale o představení, které by měli vidět všichni středoškoláci a (!) jejich rodiče, zejména pokud mají pocit, že se svojí ratolestí mají problém navázat bližší vztah. Prostor "školní tělocvičny" ve Vzletu dodává inscenaci další úroveň.

Boží!!! Pro teenagery (asi tak 12/13 a výše), pro rodiče, pro každého, kdo se nebojí podívat sám na sebe...
Jsem nadšená, že někdo bere tuhle opomíjenou věkovou kategorii do hry. Participativně, tzn. že se mladí performeři skutečně vysokou měrou podíleli na výsledné podobě, že jim nikdo z pozice tzv. zkušeného dospělého nediktoval, že "takhle by to bla bla bla líp". Bravo 11:55, bravo všem hercům a díky za to, takový expresní výtah k reflexi vlastních komplexů i vlastního rodičovství jsem nečekala a přitom to bylo zároveň třeskutě vtipné.

Naprostá pecka. Skvěle fungující kolektiv, autentické sdělení, které se diváka opravdu dotkne. Navíc plno nápadů ? pořád je na co se koukat. Takovéto divadlo má smysl dělat a být jeho divákem.

Silný divadelní zážitek. Nesmírně živý, energický tvar, ze kterého je znát, že si za ním stojí každý jeden člen tvůrčího kolektivu. Obdivuhodná souhra souboru 11:55 a herců - teenagerů. Generační výpověď, která nestaví před diváky tezi, ale vede je k otázkám týkajících se jejich vlastní zkušenosti s autoritami, se vstupem do nového kolektivu, s formováním vlastní identity.

75 %. Skvělé představení o starostech teenagerů.Scénář je dobře napsán,pravděpodobně stylem a jazykem skutečně blýzkým cílové skupině.Početní teenageři-neherci hrají s obrovským nasazením a herci z generace 30+ jsou mezi nimi téměř k nepoznání a drží s mládeží tempo i ve fyzicky namáhavých scénách.Přesto jsem od incenace očekával víc: možná otevření i méně komfortních témat,možná více reflektovaný mezigenerační konflikt.Nějak jsem si domů neodnesl nic nového a nechalo mě to poměrně emočně chladným,nevtáhlo mě to do prezentovaných problémů.Přesto je to nadprůměrné představení a vřele ho doporučuji, i jako jednu mála inscenací pro dospívající.

Na představení jsem šla s jedenáctiletou dcerou, moc se jí líbilo. Byla jsem nadšená, že k ní na divadle promlouvá její vlastní generace. Zároveň šlo o velký emocionální zážitek i pro mne, velmi dojemné. I na straně dětí zároveň velmi kvalitní herecké výkony.

hravé, citlivé, chápavé, vtipné, dojemné, spojující, ale i vymezující
tvůrci mají můj obdiv a poděkování! (více v článku na blogu)

Velmi hravá, zábavná, ale i citlivá a emotivní inscenace. Řeší se v ní důležité věci. Vzal bych na ni mámu i babičku. Připravte si vzpomínky na dětství a kapesník.

Boží!!! Pro teenagery (asi tak 12/13 a výše), pro rodiče, pro každého, kdo se nebojí podívat sám na sebe...
Jsem nadšená, že někdo bere tuhle opomíjenou věkovou kategorii do hry. Participativně, tzn. že se mladí performeři skutečně vysokou měrou podíleli na výsledné podobě, že jim nikdo z pozice tzv. zkušeného dospělého nediktoval, že "takhle by to bla bla bla líp". Bravo 11:55, bravo všem hercům a díky za to, takový expresní výtah k reflexi vlastních komplexů i vlastního rodičovství jsem nečekala a přitom to bylo zároveň třeskutě vtipné.

95 %. 29.1.2024 ve Vzletu, 2 rada, 90 min + 40 min diskuse
Silne predstaveni o sikane a mindracich z detstvi. Premyslim koho vypichnout a koho ne ale neni to mozne. Vsichni -nactileti, tricetileti hoste i 11:55 byli neuveritelni. Reziserka mela puvodne koncept 5 starsich + 5 skolnich deti, ale po mezigeneracnich diskusich pri nacviku doslo k uprave na 22 hercu. Vsichni si ruzne urazky i trauma od dospelych prenasime z detstvi do zivota, jsme jimi ovlivneni a tady jsou ukazany a pojmenovany nejmladsimi. Krasne nastudovano. Dekuji, doporucuji a tleskam pani Klimesova

Kdyz takhle vyvadis co ti umrel krecek, co bys delal kdyby ti umrel pes ?

Fantastické představení, které navazuje na formát předchozího legendárního představení skupiny 11:55 jménem Regulace intimity (generační zpověď) a znovu vytěžuje také téma Hodných chlapců (násilí ve všech jeho podobách). Bylo možná trochu paradoxní, že nejvíce se v některých chvílích smáli třicátníci v hledišti, kteří už v sobě to středo- a vysokoškolské trauma zvládli do nějaké míry zpracovat. Rozhodně jde ale o představení, které by měli vidět všichni středoškoláci a (!) jejich rodiče, zejména pokud mají pocit, že se svojí ratolestí mají problém navázat bližší vztah. Prostor "školní tělocvičny" ve Vzletu dodává inscenaci další úroveň.

75 %. Skvělé představení o starostech teenagerů.Scénář je dobře napsán,pravděpodobně stylem a jazykem skutečně blýzkým cílové skupině.Početní teenageři-neherci hrají s obrovským nasazením a herci z generace 30+ jsou mezi nimi téměř k nepoznání a drží s mládeží tempo i ve fyzicky namáhavých scénách.Přesto jsem od incenace očekával víc: možná otevření i méně komfortních témat,možná více reflektovaný mezigenerační konflikt.Nějak jsem si domů neodnesl nic nového a nechalo mě to poměrně emočně chladným,nevtáhlo mě to do prezentovaných problémů.Přesto je to nadprůměrné představení a vřele ho doporučuji, i jako jednu mála inscenací pro dospívající.

hravé, citlivé, chápavé, vtipné, dojemné, spojující, ale i vymezující
tvůrci mají můj obdiv a poděkování! (více v článku na blogu)

95 %. 29.1.2024 ve Vzletu, 2 rada, 90 min + 40 min diskuse
Silne predstaveni o sikane a mindracich z detstvi. Premyslim koho vypichnout a koho ne ale neni to mozne. Vsichni -nactileti, tricetileti hoste i 11:55 byli neuveritelni. Reziserka mela puvodne koncept 5 starsich + 5 skolnich deti, ale po mezigeneracnich diskusich pri nacviku doslo k uprave na 22 hercu. Vsichni si ruzne urazky i trauma od dospelych prenasime z detstvi do zivota, jsme jimi ovlivneni a tady jsou ukazany a pojmenovany nejmladsimi. Krasne nastudovano. Dekuji, doporucuji a tleskam pani Klimesova

Kdyz takhle vyvadis co ti umrel krecek, co bys delal kdyby ti umrel pes ?

Fantastické představení, které navazuje na formát předchozího legendárního představení skupiny 11:55 jménem Regulace intimity (generační zpověď) a znovu vytěžuje také téma Hodných chlapců (násilí ve všech jeho podobách). Bylo možná trochu paradoxní, že nejvíce se v některých chvílích smáli třicátníci v hledišti, kteří už v sobě to středo- a vysokoškolské trauma zvládli do nějaké míry zpracovat. Rozhodně jde ale o představení, které by měli vidět všichni středoškoláci a (!) jejich rodiče, zejména pokud mají pocit, že se svojí ratolestí mají problém navázat bližší vztah. Prostor "školní tělocvičny" ve Vzletu dodává inscenaci další úroveň.

Na představení jsem šla s jedenáctiletou dcerou, moc se jí líbilo. Byla jsem nadšená, že k ní na divadle promlouvá její vlastní generace. Zároveň šlo o velký emocionální zážitek i pro mne, velmi dojemné. I na straně dětí zároveň velmi kvalitní herecké výkony.

Velmi hravá, zábavná, ale i citlivá a emotivní inscenace. Řeší se v ní důležité věci. Vzal bych na ni mámu i babičku. Připravte si vzpomínky na dětství a kapesník.

Naprostá pecka. Skvěle fungující kolektiv, autentické sdělení, které se diváka opravdu dotkne. Navíc plno nápadů ? pořád je na co se koukat. Takovéto divadlo má smysl dělat a být jeho divákem.

Silný divadelní zážitek. Nesmírně živý, energický tvar, ze kterého je znát, že si za ním stojí každý jeden člen tvůrčího kolektivu. Obdivuhodná souhra souboru 11:55 a herců - teenagerů. Generační výpověď, která nestaví před diváky tezi, ale vede je k otázkám týkajících se jejich vlastní zkušenosti s autoritami, se vstupem do nového kolektivu, s formováním vlastní identity.

Boží!!! Pro teenagery (asi tak 12/13 a výše), pro rodiče, pro každého, kdo se nebojí podívat sám na sebe...
Jsem nadšená, že někdo bere tuhle opomíjenou věkovou kategorii do hry. Participativně, tzn. že se mladí performeři skutečně vysokou měrou podíleli na výsledné podobě, že jim nikdo z pozice tzv. zkušeného dospělého nediktoval, že "takhle by to bla bla bla líp". Bravo 11:55, bravo všem hercům a díky za to, takový expresní výtah k reflexi vlastních komplexů i vlastního rodičovství jsem nečekala a přitom to bylo zároveň třeskutě vtipné.