Kuri-noha

Místy až moc pitvořivé a laciné, ale jinak výborné představení s energickým Vondráčkem v čele. Nejlepší je úplný začátek, Othello a konec. Ten střed se hodně táhne...

Ty bláho, ty bláho! Ruml je 3 hodiny Chaplinem a to při sebemenším gestu a u každého slova, každým pohledem... Tříhodinová biografie filmové hvězdy nejzářivější je plná hodnotnách faktů, které sice chronologicky nezapadají do sebe a časová linka tak místy ustupuje příběhu a koukatelnosti, nicméně víc toho do 3 hodin snad ani nacpat nešlo. A to byl z 88 let života Charlese jen zlomek. Výborná scéna a režie, ale Ruml opravdu ční.

Mám tendence psát všepohlcující rozbory, tahle sr**ka si to nezaslouží. Naprostý blábol o ničem, bez jediné vtipné situace (kolonoskopie, prdění ani další podobné humory to nezachrání) vypadal, jako by se herci půl hodiny před představením dohodli, na jaké téma budou improvizovat a jak to má dopadnout. Co opravdu nesnáším, je prázdné pitvoření neherců, čehož jsem se dočkal i tady. Tohle člověka donutí přemýšlet jak je možné, že za 390 korun se v našem hlavním městě může něco takového stát. 10% za to, že jeviště nebylo prázdné, 10% za to, že na tom jevišti byl alespoň jeden herec (Hybnerová)

200 let po naší smrti se o Svěrákovi se Smoljakem bude psát. A právem. Asi nejlepší představení divadla.

Asi se do hodnocení projevují mé osobní sympatie s panem Duškem, nicméně... Duškova velice charismatická osoba dokáže velice vtipně, metaforicky a zároveň srozumitelně vyprávět a odhalovat velká moudra, že nestačím žasnout. Jaroslav je navíc skvělým improvizátorem, takže obsah her se tu a tam mírně liší. Jaroslav Dušek je snad jediným člověkem v této zemi, které dokáže kohokoli donutit zamyslet se nad čímkoli. Používá přitom humor jako silnou zbraň... Nebraňme se použít klišé - představení má hluboké sdělení, které zasáhne srdce každého vnímavějšího diváka.

Musím se přiznat, že jsem jedním z těch, kterým celý význam představení došel až v tramvaji na cestě domů. (Především ten na první pohled z kontextu vytržený poslední obraz s nahotou, který je přitom přirozenou tečkou za představením.) Spousta originálních nápadů, výborní herci. Náramně jsem se bavil.

Obrovské, obrovské zklamání. Tady se mi potvrdilo, jak je při one-man show důležité CHARISMA HERCE. Jakub Slach mě vůbec neoslovil, nevěřil jsem mu jediné slovo. Hodinu a půl se pitvořil, snažil se, ale přitom působil velice nepřirozeně, trapně, až jsem se někdy za něj styděl. (Přitom spousta lidí se smála)... Ačkoli téma a obsah představení není bůhvíjak objevné, rozhodně z něho šlo vytřískat víc. Bylo tam plno dobrých nápadů. Já si jen se smutným úšklebkem představoval na jevišti Jaroslava Duška a potichu si říkal, že se má pan Slach od mistra hodně co učit.