PRAHA
aktuální festivalyDivadlo Viola
Miloš Doležal, Beata Parkanová
Jana bude brzy sbírat lipový květ
Premiéra: 29.5.2025 | 1:00x
Jevištní báseň vycházející ze souboru Doležalovy poezie, kterou adaptace mění v celistvý příběh o silném milostném poutu – za použití originálních projekcí i živé hudby.
Termíny představení
| 12.12. | Pá | 19:00 | |||
| 13.12. | So | 16:00 | |||
| 13.12. | So | 19:00 | |||
| 9.1. | Pá | 19:00 | |||
| 19.1. | Po | 19:00 |
| ||||||||||||
| ||||||||||||
| ||||||||||||
| ||||||||||||
| ||||||||||||
Hodnocení (9)
HODNOCENÍ REDAKCE
Jiří Landa 80 % 
1.10.2025 | 3076 hodnocení
+ souhlasím
Magnesií Literou oceněná sbírka M. Doležala našla ve Viole jemnou, a přitom výraznou inscenační podobu. B. Parkanová s citem poskládala hudbu J. P. Muchova, filmové dotáčky i light design do vyvážené mozaiky zrcadlící bolest, naději i smíření. D. Matásek a J. Boková neupadají ve svých úlohách do sentimentu, naopak nabízejí čisté a střídmé herectví, díky němuž je možno intenzivně vnímat i vše nonverbálně řečené. Na jevišti spatřujeme obraz partnerství, jehož hloubku nedokáže zpřetrhat ani smrt. Parkanová přináší inscenaci, jež nenaplňuje hlediště smutkem, ale poukazuje na křehkost života a všeho, co nás obklopuje a co bereme jako samozřejmost.
Helena Grégrová 80 %
30.9.2025 | 1828 hodnocení
+ souhlasím
Výsostně poetická, ryzí a čistá jevištní báseň, navracející intimním duetem, v němž se hlas vzpomínajícího křehce proplétá s ozvěnami hlasu vzpomínané, zřetelné obrysy společně prožitým chvílím. Láska, bolest, smutek, ale i snění, útěcha a cesta ke smíření. A všudypřítomná, opečovávaná Janina zahrada plná vůní, které neblednou. Milostná poezie Miloše Doležala ožívá a emotivně zasahuje prostřednictvím procítěné interpretace Davida Matáska a Jenovéfy Bokové, obsah jemně a dojemně podtrhující režie Beaty Parkanové, imaginativní scény Gašpera Šnuderla a čarokrásné, náladotvorné hudby Jana P. Muchova.
"Nasadils mi dvojitého Nelsona, Hospodine."
"Nasadils mi dvojitého Nelsona, Hospodine."
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Neherec 100 %
10.11.2025 | 29 hodnocení
+ souhlasím
I kdybych tuhle hru viděla 1. ledna, s čistým svědomím můžu říct, že nic lepšího už tenhle rok neuvidím. Inscenace je krásná, poetická a velice křehká. Všechny složky spolu krásně hrají - scéna, kostýmy, neskutečně něžná hra Jenovéfy Bokové na housle, kdy máte pocit, že tóny jen zlehka prosvítají prostorem, jako sluneční světlo korunou lípy. David Matásek verši vypravuje, je živý a lidský a i to dodává hře krásnou rovnováhu. Vypráví příběh partnerské lásky a odchodu, občas zaslechneme zvuky emoce, občas probleskne vzpomínka nebo živý zážitek jeho ženy. Za mě je to dokonalé.
DeeCee 100 %
30.10.2025 | 28 hodnocení
+ souhlasím
"Hospodin je můj pastýř,
ničeho nepostrádám,
skoro všechno mi už vzal..."
Panebože.
Běžte do Violy
ničeho nepostrádám,
skoro všechno mi už vzal..."
Panebože.
Běžte do Violy
Tomáš BoPha Lukeš 70 %
9.10.2025 | 11 hodnocení
+ souhlasím
Tak trochu se usmívám pod fousy (u takového tématu... sic!). Trochu svojská, ale přece krásná předloha, kde přesně sedí slovo "niterná", přesně umístěná do intimního prostředí Violy, a citlivě dozdobená scénou a hudbou. Téma je těžká kláda, ale tady to tímhle vším zvládli. Jenže, marná sláva - David Matásek prostě není herec citlivých nuancí a jemných emočních odstínů, a na jeho přednesu zrovna téhle látky je to znát. Hrát umí, jenže je to spíš chlapák než poetická duše. Myslím, že je to podobný typus jako autor (že by si ho sám vybral?), ale na tenhle text to nestačí - zatím; třeba si to tak za rok sedne. P.S.: Kdo nemusí kytičky - nechodit!
J.anek 90 %
30.9.2025 | 575 hodnocení
+ souhlasím
Jemné a křehké je tohle vzpomínání na Janu. Beatou Parkanovou pevně uchopené a pečlivě patosu zbavené.
Vzdušnou a lehkou scénou a projekcemi Gašpera Šnuderla David Matásek jako čerstvý vdovec nejdřív trochu bloudí, ale jeho kroky nabývají s dalšími vzpomínkami na jistotě.
Není to tryzna, je to oslava dobrého života, v níž nechybí humor a nadhled. Dokonce ani housle Jenovéfy Bokové nejsou smutně tklivé, jsou zkrátka krásné. Stejně jako všechna ta hudba Jana P. Muchowa.
Vzdušnou a lehkou scénou a projekcemi Gašpera Šnuderla David Matásek jako čerstvý vdovec nejdřív trochu bloudí, ale jeho kroky nabývají s dalšími vzpomínkami na jistotě.
Není to tryzna, je to oslava dobrého života, v níž nechybí humor a nadhled. Dokonce ani housle Jenovéfy Bokové nejsou smutně tklivé, jsou zkrátka krásné. Stejně jako všechna ta hudba Jana P. Muchowa.
Jan Vorlíček 90 %
30.9.2025 | 152 hodnocení
+ souhlasím
Po posledních týdnech, kdy jsem skoro nevyšel z práce, a když už přišel domů, jen se dobil u nějaké debaty s Karlem Havlíčkem, bylo pro mě to představení naprostým očistným pokladem.
Čirá krása. Každé slovo, každý zvuk houslí, každý obraz promítnutý do tváří herců, do mě neomylně zaplul. David Matásek podal úžasný výkon.
Jediné, co mě na konci zamrzelo, bylo zjištění, jak moc se člověk v dnešním světě vzdaluje od jeho podstaty. Proč já vlastně více nečtu poezii? Nevíte někdo?
Čirá krása. Každé slovo, každý zvuk houslí, každý obraz promítnutý do tváří herců, do mě neomylně zaplul. David Matásek podal úžasný výkon.
Jediné, co mě na konci zamrzelo, bylo zjištění, jak moc se člověk v dnešním světě vzdaluje od jeho podstaty. Proč já vlastně více nečtu poezii? Nevíte někdo?
Valmez 90 %
30.5.2025 | 585 hodnocení
+ souhlasím
Velice se mi líbila scéna, na kterou se promítány přírodní motivy, lípy, ale nejen jí. Poutavě od obou aktérů. Hezký.
Viděno na veřejné generálce(28.5.2025).
Viděno na veřejné generálce(28.5.2025).
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.
