PRAHA
aktuální festivalyDivadlo Viola
Miloš Doležal, Beata Parkanová
Jana bude brzy sbírat lipový květ
Premiéra: 29.5.2025
Jevištní báseň vycházející ze souboru Doležalovy poezie, kterou adaptace mění v celistvý příběh o silném milostném poutu – za použití originálních projekcí i živé hudby.
1:00 (bez pauzy)
Termíny představení
Hodnocení (19)
HODNOCENÍ REDAKCE
Kateřina Vodáková 90 % 
13.4.2026 | 116 hodnocení
Otisky duší v zázraku, který plyne jako jemný obláček – citlivě, něžně, s lehkostí dotýkající se až někde pod povrchem. D. Matásek ztělesňuje dokonale procítěný a bezchybný přednes, zatímco housle J. Bokové rozechvívají prostor i vnitřní krajinu diváka. Perfektní symbióza. Projekce květů dokreslují atmosféru, v níž platí, že v jednoduchosti je skutečná krása. Poetických šedesát minut, po nichž zůstávají orosené oči i duše, a člověk je jen tiše nechává v sobě doznít.
„Staletá lípa obsypaná včelami
od rána hučí dlouhé Óm
správně vidíme slzami
Le petit prince rozezněl malý zvon.“
„Staletá lípa obsypaná včelami
od rána hučí dlouhé Óm
správně vidíme slzami
Le petit prince rozezněl malý zvon.“
Jiří Landa 80 %
1.10.2025 | 3078 hodnocení
+ souhlasím
Magnesií Literou oceněná sbírka M. Doležala našla ve Viole jemnou, a přitom výraznou inscenační podobu. B. Parkanová s citem poskládala hudbu J. P. Muchova, filmové dotáčky i light design do vyvážené mozaiky zrcadlící bolest, naději i smíření. D. Matásek a J. Boková neupadají ve svých úlohách do sentimentu, naopak nabízejí čisté a střídmé herectví, díky němuž je možno intenzivně vnímat i vše nonverbálně řečené. Na jevišti spatřujeme obraz partnerství, jehož hloubku nedokáže zpřetrhat ani smrt. Parkanová přináší inscenaci, jež nenaplňuje hlediště smutkem, ale poukazuje na křehkost života a všeho, co nás obklopuje a co bereme jako samozřejmost.
Helena Grégrová 80 %
30.9.2025 | 1870 hodnocení
+ souhlasím
Výsostně poetická, ryzí a čistá jevištní báseň, navracející intimním duetem, v němž se hlas vzpomínajícího křehce proplétá s ozvěnami hlasu vzpomínané, zřetelné obrysy společně prožitým chvílím. Láska, bolest, smutek, ale i snění, útěcha a cesta ke smíření. A všudypřítomná, opečovávaná Janina zahrada plná vůní, které neblednou. Milostná poezie Miloše Doležala ožívá a emotivně zasahuje prostřednictvím procítěné interpretace Davida Matáska a Jenovéfy Bokové, obsah jemně a dojemně podtrhující režie Beaty Parkanové, imaginativní scény Gašpera Šnuderla a čarokrásné, náladotvorné hudby Jana P. Muchova.
"Nasadils mi dvojitého Nelsona, Hospodine."
"Nasadils mi dvojitého Nelsona, Hospodine."
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
CzechDoc 80 %
11.5.2026 | 18 hodnocení
+ souhlasím
Scény z básnické sbírky na pódiu najednou obživly úplně jinak než při čtení doma v mojí hlavě. Skvělý nápad zakomponovat umění paní Bokové hrát na housle, byla nádherně éterická v bílých šatech, a pan Matásek charismatický, nepateticky zlomený manžel... Krásné byly projekce na mobilní plátna. Lyrika nenabízela mnoho prostoru k inter/akci mezi postavami, pokud se však naskytnul, byl citlivě využit.
JirkaS 80 %
8.3.2026 | 450 hodnocení
+ souhlasím
Na komorní ploše za pomoci záběrů květů, podmanivého hudebního doprovodu a živých houslí zaznívá za pomoci recitace příběh jedné velké lásky, jež zůstává i po smrti ženy, milované svým mužem. Zamilování, smrt, smíření. A J. Boková jako živoucí připomínka něčeho prchavého, co tu bylo, fyzicky již není, ale co přetrvává ve vzpomínkách, v srdci a i ve své zahradě. D. Matásek pak bez zaváhání recituje a sehrává svůj part s citlivou přirozeností, kdy jeho souhra s J. Bokovou patří k tomu silnějšímu, co se na jevišti odehrává. Poetické, silné, a přitom tak lidské. Stoprocentní zážitek mi pokazilo pouze neukázněné publikum. /4.3.2026 v Táboře/
Vaklav 60 %
14.12.2025 | 402 hodnocení
+ souhlasím
Hra me bavila, bylo to zajimave, ne uplne sthujici, ale atmosfera ke konci pribyvala na nalehavosti, to se mi libilo.
Skoda, ze nebylo vice promluv mezi aktery nebo treba promluvy prolinajici se, prislo mi, ze kdykoli se to stalo, hra me opet vice zaujala.
Varovani a postesk nad scenou: Nekupujte si listek ke stolu 7 ke zdi. J.B. jsem vlastne videl az pri dekovacce, jinak to od ni pro me byla radiova hra. To opravdu nejde myslet v takovemto prostoru na to, aby scena nebranila nikomu ve vyhledu na jeviste?
Zaplatil jsem jako kazdy a jednoho z hercu vlastne nevidel, i kdyz J.B. moc nemluvi, nevidel jsem ji hrat, prozivat, skoda. Minus 10%
Skoda, ze nebylo vice promluv mezi aktery nebo treba promluvy prolinajici se, prislo mi, ze kdykoli se to stalo, hra me opet vice zaujala.
Varovani a postesk nad scenou: Nekupujte si listek ke stolu 7 ke zdi. J.B. jsem vlastne videl az pri dekovacce, jinak to od ni pro me byla radiova hra. To opravdu nejde myslet v takovemto prostoru na to, aby scena nebranila nikomu ve vyhledu na jeviste?
Zaplatil jsem jako kazdy a jednoho z hercu vlastne nevidel, i kdyz J.B. moc nemluvi, nevidel jsem ji hrat, prozivat, skoda. Minus 10%
Neherec 100 %
10.11.2025 | 31 hodnocení
+ souhlasím
I kdybych tuhle hru viděla 1. ledna, s čistým svědomím můžu říct, že nic lepšího už tenhle rok neuvidím. Inscenace je krásná, poetická a velice křehká. Všechny složky spolu krásně hrají - scéna, kostýmy, neskutečně něžná hra Jenovéfy Bokové na housle, kdy máte pocit, že tóny jen zlehka prosvítají prostorem, jako sluneční světlo korunou lípy. David Matásek verši vypravuje, je živý a lidský a i to dodává hře krásnou rovnováhu. Vypráví příběh partnerské lásky a odchodu, občas zaslechneme zvuky emoce, občas probleskne vzpomínka nebo živý zážitek jeho ženy. Za mě je to dokonalé.
DeeCee 100 %
30.10.2025 | 31 hodnocení
+ souhlasím
"Hospodin je můj pastýř,
ničeho nepostrádám,
skoro všechno mi už vzal..."
Panebože.
Běžte do Violy
ničeho nepostrádám,
skoro všechno mi už vzal..."
Panebože.
Běžte do Violy
Tomáš BoPha Lukeš 70 %
9.10.2025 | 22 hodnocení
+ souhlasím
Tak trochu se usmívám pod fousy (u takového tématu... sic!). Trochu svojská, ale přece krásná předloha, kde přesně sedí slovo "niterná", přesně umístěná do intimního prostředí Violy, a citlivě dozdobená scénou a hudbou. Téma je těžká kláda, ale tady to tímhle vším zvládli. Jenže, marná sláva - David Matásek prostě není herec citlivých nuancí a jemných emočních odstínů, a na jeho přednesu zrovna téhle látky je to znát. Hrát umí, jenže je to spíš chlapák než poetická duše. Myslím, že je to podobný typus jako autor (že by si ho sám vybral?), ale na tenhle text to nestačí - zatím; třeba si to tak za rok sedne. P.S.: Kdo nemusí kytičky - nechodit!
J.anek 90 %
30.9.2025 | 626 hodnocení
+ souhlasím
Jemné a křehké je tohle vzpomínání na Janu. Beatou Parkanovou pevně uchopené a pečlivě patosu zbavené.
Vzdušnou a lehkou scénou a projekcemi Gašpera Šnuderla David Matásek jako čerstvý vdovec nejdřív trochu bloudí, ale jeho kroky nabývají s dalšími vzpomínkami na jistotě.
Není to tryzna, je to oslava dobrého života, v níž nechybí humor a nadhled. Dokonce ani housle Jenovéfy Bokové nejsou smutně tklivé, jsou zkrátka krásné. Stejně jako všechna ta hudba Jana P. Muchowa.
Vzdušnou a lehkou scénou a projekcemi Gašpera Šnuderla David Matásek jako čerstvý vdovec nejdřív trochu bloudí, ale jeho kroky nabývají s dalšími vzpomínkami na jistotě.
Není to tryzna, je to oslava dobrého života, v níž nechybí humor a nadhled. Dokonce ani housle Jenovéfy Bokové nejsou smutně tklivé, jsou zkrátka krásné. Stejně jako všechna ta hudba Jana P. Muchowa.
Jan Vorlíček 90 %
30.9.2025 | 196 hodnocení
+ souhlasím
Po posledních týdnech, kdy jsem skoro nevyšel z práce, a když už přišel domů, jen se dobil u nějaké debaty s Karlem Havlíčkem, bylo pro mě to představení naprostým očistným pokladem.
Čirá krása. Každé slovo, každý zvuk houslí, každý obraz promítnutý do tváří herců, do mě neomylně zaplul. David Matásek podal úžasný výkon.
Jediné, co mě na konci zamrzelo, bylo zjištění, jak moc se člověk v dnešním světě vzdaluje od jeho podstaty. Proč já vlastně více nečtu poezii? Nevíte někdo?
Čirá krása. Každé slovo, každý zvuk houslí, každý obraz promítnutý do tváří herců, do mě neomylně zaplul. David Matásek podal úžasný výkon.
Jediné, co mě na konci zamrzelo, bylo zjištění, jak moc se člověk v dnešním světě vzdaluje od jeho podstaty. Proč já vlastně více nečtu poezii? Nevíte někdo?
Valmez 90 %
30.5.2025 | 634 hodnocení
+ souhlasím
Velice se mi líbila scéna, na kterou se promítány přírodní motivy, lípy, ale nejen jí. Poutavě od obou aktérů. Hezký.
Viděno na veřejné generálce(28.5.2025).
Viděno na veřejné generálce(28.5.2025).
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.
