Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 38 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (165)
Helena Grégrová: 17 % (196)
Iva Bryndová: 18 % (148)
Jiří Landa: 18 % (158)
Lukáš Dubský: 18 % (158)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 20.4.2026)
Fiktivní dialog matky s dcerou, který nabízí silnější i zdánlivě obyčejné momenty, přesně tak, jak je píše sám život. Dvě ženy, dva rozdílné a přesto tak podobné osudy. Skvělý výkon obou hereček, obsáhnutí všech mužských postav jedním hercem je pak trochu zmatečnější, ale nijak to nenarušuje výsledný dojem. Chválím scénografii, jež je originální a plně využívá všech možností. Dosud jsem nevěděl nic o Mileně Jesenské ani jejím osudu, takže jsem rád za rozšíření obzorů. Těžko šlo toto téma a inscenace zpracovat lépe, a byť inscenace nabízí i méně zajímavé okamžiky, ve výsledku je to solidní zážitek. /13.4.2026 v Táboře/
(zadáno: 20.4.2026)
Současná původní inscenace o mladých lidech ztracených v sobě i ve světě nabízí moderní slang, mladé hrdiny a rapové songy. Zajímavé, neokoukané, originální, leč zároveň poněkud zvláštní. Já osobně měl problém s neměnností scény, kdy nechápu přítomnost auta na jevišti po celou dobu. Rovněž mi chvíli trvalo, než jsem pochopil, o co tam jde. Jsem vlastně rozpolcený, protože nadšení z modernosti a celkového cool vyznění je bohužel mírněno pocity určité prvoplánovosti a snahou překvapit a šokovat, jež leckdy vyznívá hodně na sílu. Závěr neskutečně silný. Herecky na pohodu, u songů bohužel mnohdy hudba hlasitější než rap. /9.4.2026 v Táboře/
(zadáno: 31.3.2026)
Inscenace o šílenství mysli, jež je uzdravována hudbou interpretovanou andělským hlasem Farinelliho. Inscenace, jež přináší zajímavý a neokoukaný příběh, jen je poněkud monotematická a měl jsem pocit, že děj se nijak příliš nevyvíjí, spíše přešlapuje na místě a nabízí stále totéž, jen v různých provedeních. Kladem tak zde je především zpěv V. Franců, který mi byl celkově velmi sympatický. V. Dvořák a K. Knězů pak hrají adekvátně, nikoliv však nadprůměrně. Ve výsledku jsem rád za rozšíření obzorů, ale i za vhled do prostředí, kam jsem se snad zatím ještě díky divadlu nikdy nevydal. Určitě za mě lepší průměr. /17.3.2026 v Táboře/
(zadáno: 31.3.2026)
Hraje se o životě jednoho zhýralce, který se, alespoň dle zobrazení v této inscenaci, považoval za něco více, než aby si zasloužil prožít konec života v nudě a zapomnění. M. Pechlát je ve své roli skvělý a uvěřitelný navzdory poněkud zdlouhavému a místy nudnému textu, kdy mě během inscenace nejednou napadlo, proč mám vlastně sledovat život a osudy zbytečného člověka, jehož bychom dnes zřejmě nazvali parazitem. Oceňuji nicméně některé skvělé nápady, například nabodávání ovoce na šavli. Svým způsobem tohle byl velmi smutný příběh o vzestupech a pádech člověka, jehož mi vůbec nebylo líto. Takový lepší průměr. /16.3.2026 v Táboře/
(zadáno: 8.3.2026)
Na komorní ploše za pomoci záběrů květů, podmanivého hudebního doprovodu a živých houslí zaznívá za pomoci recitace příběh jedné velké lásky, jež zůstává i po smrti ženy, milované svým mužem. Zamilování, smrt, smíření. A J. Boková jako živoucí připomínka něčeho prchavého, co tu bylo, fyzicky již není, ale co přetrvává ve vzpomínkách, v srdci a i ve své zahradě. D. Matásek pak bez zaváhání recituje a sehrává svůj part s citlivou přirozeností, kdy jeho souhra s J. Bokovou patří k tomu silnějšímu, co se na jevišti odehrává. Poetické, silné, a přitom tak lidské. Stoprocentní zážitek mi pokazilo pouze neukázněné publikum. /4.3.2026 v Táboře/
(zadáno: 1.3.2026)
Mé první setkání s tímto textem dopadlo na výbornou. Mé počáteční nadšení z krojů, folkloru i nářečí neutuchalo a s pokračujícím časem naopak zůstávalo neměnné. Do děje jsem se ihned ponořil a vychutnával si naplno jeho vývoj i scénické provedení, jež skvěle reflektovalo dění na jevišti. Vlastně mi to celé přišlo jako klasicky udělaná klasika, byť určitá režijní invence a posuny směrem k současnosti zde asi jsou, ale nejsou nijak násilné. Skvělý zážitek to byl i díky hereckému výkonu dokonalé K. Ondrůškové a originálně zakomponovanému hudebnímu nástroji-cellu do děje. Skrz naskrz silné, obohacující, výjimečné a originální./27.2.2026 v Táboře/
(zadáno: 1.3.2026)
Kam až může dojít snaha o přílišnou korektnost v současném světě ukazuje tato komedie, jež se nebojí tnout do živého a za pomoci nekonvenčního jazyka, humoru i všech myslitelných prostředků ukazuje, jak těžký může být život divadelního režiséra i divadelního ředitele. Nepochybuji, že M. Glaser vycházel ze svých zkušeností, a to ředitelských i režijních, a spolu s O. Šubrtovou vytvořili chytrou komedii s přesahem, jež vybízí k zamyšlení i debatám nad směřováním tvůrčí svobody i současného světa. Vynikající autorský počin od začátku do konce, podpořený skvělými autentickým hereckými výkony. U tohohle se snad nedá nudit. /24.2.2026 v Táboře/
(zadáno: 22.2.2026)
Jen si tak trochu šlehnout. Ale ty následky... Monodrama jako autobiografická takřka dokumentární zpověď člověka, jenž žil na hraně a ve svém životě je asi nejvíc pyšný na to, jak čistý matroš dokázal vařit. Komorní prostor, jedna židle, minimum rekvizit a herec, který se stává živoucí realitou svého předobrazu. A to realitou natolik dokonalou, že mu divák věří každé slovo. Autenticitu pak dodává právě viděnému i ostravský akcent, který sem jaksi přirozeně zapadá. Toto varovné memento má rozhodně sílu a na ploše 85 minut je mrazivým zážitkem, jenž se nestává totální depkou jen díky místy odlehčenému stylu vyprávění. /16.2.2026 v Táboře/
(zadáno: 15.2.2026)
Love story o tom, že ten pravý člověk se může objevit v životě naprosto nečekaně a není dobré nechávat si tužby srdce i rozkroku utéct jen kvůli hrdosti či neschopnosti udělat první krok. Skvělá spolupráce a perfektní souhra obou aktérů zdobí tuto inscenaci, kdy obzvláště první část a následně závěr vynikají zvláštně okouzlujícím způsobem. Ve chvíli, kdy přijde na řadu ukázka exemplářů ze seznamky dochází na určitou prvoplánovost k pobavení diváků, ale i o těchto klišé může být seznamování. Z mého pohledu se jedná o úžasně odzbrojující a nesmírně milou záležitost, která mě oproti očekávání dokázala zaujmout a okouzlit. /10.2.2026 v Táboře/
(zadáno: 1.2.2026)
Kvalita inscenace je především v jejím závěru, který má sílu a správnou naléhavost donutit k zamyšlení, ale většina inscenace je pro mě bohužel téměř nesnesitelná. Už v začátku, kdy se po mně jako divákovi chce reagovat na povel (v divadle se chci smát, když to tak cítím, ne když se rozsvítí nápis smích) jsem si říkal, že to je zvláštní. I tak jsem tomu dal šanci, ale sledoval jsem bohužel cosi, kde na prvním místě bylo vytvořit nějaký zvuk co nejbizarnější formou, a to na úkor textu, který ale i samo o sobě bylo obtížné sledovat. Tohle mi těžce nesedlo, byť herci to asi lépe zahrát nemohli. Minulo se to s mým vkusem. /26.1.2026 v Táboře/
(zadáno: 25.1.2026)
Inscenace o ztrátě slov, myšlení, koordinace a následně i sebe sama. Přetěžké na sledování, kdy s každou další scénou jsem měl pocit velké stísněnosti a bezmocnosti vůči nemoci, jež si bere mnoho a nenechává nic. Skvělý přerod Kláry Cibulkové, kdy jsem mohl z první řady sledovat její přesnou práci s hlasem, gesty, mimikou bez jediného zaváhání. Uvěřit při děkovačce, že koukám na tu samou ženu jako během představení bylo takřka nemožné. A byť patřím k těm, kdo na konci nebrečeli, rozložilo mě to fakt hodně. Krásná, silná a herecky dokonalá inscenace o něčem, co člověk nechce nikdy zažít. A přesto se to děje. /23.1.2026 v Táboře/
(zadáno: 25.1.2026)
Konfrontace tří přátel, jejímž výchozím bodem je bílobílý obraz, je zajímavá jen dokud nezačne neustálé omílání názorů na obraz nudit. Myslím, že jsem se ani jednou nezasmál a v určité chvíli mě to i uspalo, což samo o sobě svědčí o nudnosti námětu. K mému překvapení mě to v jiné verzi zaujalo o něco více. Nepříliš zajímavému textu zde tak pomáhají především sehrané výkony všech tří herců, kteří na sebe slyší a reagují. Pokud je inscenace v něčem silná, tak je to její závěr a gradace, kde určitě nabízí prostor pro zamyšlení. To je ale na výsledné nadšení z právě viděného pro mě docela málo. /19.1.2026 v Táboře/
(zadáno: 18.1.2026)
Jako činohra je tohle skvělé. Jsem divák, který se s tímto klasickým textem setkal vůbec poprvé a byl tak zvědavý na pokračování děje. Proto mě vyloženě štvalo odbíhání hlavní hrdinky od rozjetého děje, aby zazpívala další song. Navíc mám pocit, že písničky, byť jsou stylizované tak, že se do doby, kdy se děj odehrává, vyloženě hodí a navíc jsou skvěle intepretovány, můžou existovat i samostatně a děj nerozvíjí. Petra Janečková je ve své roli bezpochyby skvělá a absolutně přesná, kdy obzvláště závěrečný monolog byl čistou esencí dokonalosti. A ta skvostná scénografie představující plynutí času! Skoro dokonalá inscenace! /16.1.2026 v Táboře/
(zadáno: 23.12.2025)
Vánoční klauniáda, jež téměř beze slov dokáže navodit tu správnou vánoční atmosféru. Na příběhu dvou bezdomovců oba herci představují to nejkrásnější z vánočních tradic za pomoci zcela obyčejných předmětů, s nimiž dokáží zaujmout a troufám si říci přímo ohromit. Tohle představení mě vrátilo do dětství a dokázalo ve mně znovu navodit tu nefalšovanou dětskou radost a nadšení z Vánoc. Ať už to jsou hrátky s plastovými pytlíky, taškami, světelnými řetězy či kaprem, je to nápadité, milé a pohodové. Na konci jsem byl upřímně dojat a rozechvěn. Za mě pochvala a poklona. Občas je fajn být znovu na chvíli dítětem. /19.12.2025 v Táboře/
(zadáno: 15.12.2025)
Kurt Cobain a (jeho halucinace?) Sid Vicious ve fiktivním dialogu. Ten je mistrným dramatickým úkazem, jemuž dodává na síle nejen naléhavost okamžiku, ale především skvělé herecké výkony. Na komorním prostoru si každou vteřinu mé pozornosti ukradli dva mladí a ve všech směrech a především ve svých rolích dokonalí herci, kteří mě donutili téměř bez hnutí, nikoliv však bez vnitřního pohnutí sledovat boj, jenž nelze vyhrát, a dojít tak k neskonale silné divadelní katarzi. Byl to vpravdě intenzivní a nezapomenutelný divadelní večer, který hrozivě překračoval hranice divadla a byl až příliš realistický. Děkuji! /9.12.2025 v Táboře/
(zadáno: 15.12.2025)
Vcelku civilní obyčejná vztahová jednohubka, která má z mého pohledu podobné kvality jako vztahové TV seriály typu Ulice, akorát co by v seriálu bylo roztaženo do desítek dílů se tu sfoukne ve snesitelné délce cca 80 minut. Příliš mě to nepobavilo, stejně jako mě nebavila dějová linka s K. Rodenem. Naopak části se Š. Benonim byly příjemně snesitelné. Chválím jednoduchou a přesto originální scénu, herecky to bylo obstojné, divácky asi vděčné, ale přesto to za mě nevybočilo z průměru. Což je vlastně ale asi pozitivní zjištění. /8.12.2025 v Táboře/
(zadáno: 7.12.2025)
Velice slabé provedení naprosto slabého textu, jenž nemá divákovi příliš co nabídnout. Pak už zbývá jen doufat, že alespoň herecká stránka bude dobrá, ale jediný, kdo zde aspoň trochu vyniká je Ady Hajdu. Ivana Chýlková nepřesvědčila, zbylí herci jsou pak jen "komparsem", byť M. Pechlát trochu výraznějším. Zápletka byla tak jednoduchá, že jsem jí zvládl vnímat i v polospánku, do kterého mě nudnost představení dostala. Lituji, že už jsem zapomněl, že jsem tento text viděl před šesti lety v podání Divadla Verze, kde mě to nudilo úplně stejně. Komedie, u níž se ani jednou nezasměju, není ničím jiným než ztrátou času. /4.12.2025 v Táboře/
(zadáno: 7.12.2025)
Klasika modernizována především kostýmní složkou inscenace, u níž mám pocit, že to postrádá správně dávkovanou tragikomiku. Moji první Hráči, jež jsem viděl v Rokoku s Michalem Dlouhým, byli živější, vtipnější a zároveň v závěru více smutnější. Tito Hráči mi přijdou jakoby odtažití a svým způsobem nudní. Přitom na nich neshledávám nic moc špatného, nápaditá scénografie, herecké výkony dobré, nápady jako břichomluvectví osvěžující. Jen by mi asi více sedělo přesné určení dobovosti, z mého pohledu nepomáhá pokud se inscenace odehrává v původní době, ale např. kvůli kostýmům divák tápe. Chvílemi byla inscenace až únavná. /2.12.2025 v Táboře/
(zadáno: 30.11.2025)
Dokonalé zpracování zvráceného tématu. Svůdně zvrácené, krásně odporné, silné v hereckých a především v pěveckých výkonech. Jednoduchá scéna, komorní pojetí, morálně velmi problematický příběh podle skutečnosti, a přesto jsem nemohl odtrhnout zrak a užíval si to. Což je zajisté zásluha obou pánů, kteří jsou dokonale sehraní a je mezi nimi ta správná chemie. Určitě mi pomohlo i to, že jsem tento příběh neznal, takže jsem byl v napětí, co mě čeká dál a jak vše dopadne. S uspokojením se řadím k nadšeným divákům a je to pro mě překvapivé o to více, že nejsem muzikálovým divákem. Poklona, respekt, aplaus. Děkuji. /24.11.2025 v Táboře/
(zadáno: 16.11.2025)
Inscenace, jež by dle názvu měla být primárně o Jaroslavu Ježkovi, pojednává dle mého názoru spíše o Voskovcovi a Werichovi. Když už je v popředí Ježek v podání přesně dokonalého R. Melši, jsou to, spolu s příběhem K. Ančerla v podání přesného H. Bora, nejsilnější části inscenace. V+W zde na můj vkus a navzdory názvu inscenace dostávají příliš mnoho prostoru a mnohdy to není zajímavé, vtipné a v rámci inscenace ani nijak nosné. Škoda, pokud by inscenace byla primárně o Ježkovi, mohlo to být mnohem lepší. Chválím také orchestr složený z mladých hudebníků a T. Pavelku. Určitě zajímavá inscenace, jež překvapila. /10.11.2025 v Táboře/
(zadáno: 8.11.2025)
Peníze a rodinné vztahy. To je vděčné téma, z něhož může být fajn komedie i mrazivé drama. Zde se jedná kombinaci komedie i dramatu, přičemž komedie převažuje, což je asi ve výsledku dobře. Pětice herců své party zvládá vcelku obstojně, byť se nedá hovořit o nějakých náročných rolích, ale každý z herců svou roli hraje odpovídajícím způsobem. Rodiče jsou po většinu doby nejednoznační, u jejich potomků je zase uvěřitelný vývoj, jímž si projdou. V zásadě jednoduchý, ale funkční divadelní kus s vyrovnanými hereckými výkony, jenž nenudí a docela rychle uteče. Taková fajn zájezdovka patřící k těm zajímavějším. /3.11.2025 v Táboře/
(zadáno: 8.11.2025)
1 britská hospoda, 2 herci a 14 postav. Nic víc, nic míň. Více či méně zajímavé minipříběhy, k tomu částečná interakce s diváky v publiku. Fajn nápad, ale bohužel mi text nepřišel nikterak zajímavý. Respektive přemýšlel jsem, co si z toho mám já jako divák vzít, jelikož nic nového mi to nedalo. Dvojice J. Dulava a B. Hrzánová to hrají asi nejlépe, jak je to možné, ale já mám celkově problém s tím, když v divadle herci hrají více postav. Chvílemi jsem se nudil, před přestávkou jsem i usínal. Asi bych více ocenil soustředit se výhradně na ústřední pár provozovatelů hospody. Tam byl potenciál na tragikomický silný příběh. /2.11.2025 v Táboře/
(zadáno: 26.10.2025)
Několikrát vylouhovaný Moliére dochucený vším, co dům dal. Je to Moliére, ale připomíná ho to jen vzdáleně. A nutno dodat, že tahle inscenace zcela podlezla hranici mého vkusu i divácké tolerance. Kdybych neviděl před pár lety Školu žen v klasické verzi, nechápal bych, o co tam jde. Můj mozek to asi po 20 minutách vzdal a začal usínat, a když už jsem byl vzhůru, nechápavě jsem kroutil očima a vrtěl hlavou. Je to uřvané a hlasité, je to vulgární, v určitých chvílích i nechutné. V jednu chvíli mi z toho dokonce bylo fyzicky nevolno a zvedl se mi žaludek. Mít to přestávku, poprvé v životě bych během ní odešel. Tohle ne! /20.10.2025 v Táboře/
(zadáno: 26.10.2025)
Tři ženy, tři charaktery, tři různé životní postoje. Tento původní text jsem vnímal jako určitou metaforu současné české společnosti, kdy každý má nějaký svůj pohled na život a žije nějakým způsobem. Trefný byl především pohled na mladou generaci, kdy ovšem nelze paušalizovat, že každý mladý člověk rezignoval na vlastní názory a myšlení. Jako karikatura to ovšem bavilo, byť celkově tato inscenace nastoluje otázky, jež jsem si po jejím skončení kladl, a jež nejsou úplně jednoduché na zodpovězení. Což vypovídá o jejích nesporných kvalitách. Chválím hereckou souhru i výkony a vlastně je to celé pro mě příjemným překvapením. /19.10.2025 v Táboře/
(zadáno: 26.10.2025)
Dialog, v němž se hraje o to, nakolik být upřímný sám k sobě a nakolik se chovat a mluvit tak, abych se zavděčil svému okolí. Dialog, v němž se zbabělost střetává s vlastním odhodláním odehrávající se na komorním prostoru s minimem rekvizit, ale s o to více naléhavějším vyzněním. Text divákovi klade otázky a nutí k zamyšlení, jak těžké někdy může být chovat se tak, abych si sám sebe vážil. M. Táborský a F. Cíl jsou po těch letech již absolutně sehraní a na výsledku je to znát. Nečekal jsem to, ale inscenace mě dokázala vtáhnout a já jen fascinovaně sledoval, co se přede mnou odehrává. Opravdu silný zážitek. /16.10.2025 v Č. Budějovicích/
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>