Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 35 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. A v roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 17 % (105)
Helena Grégrová: 18 % (111)
Iva Bryndová: 18 % (55)
Lukáš Dubský: 18 % (81)
Jiří Koula: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 22.6.2022)
Zajímavé téma, zajímavá inscenace, kvalitní herecké výkony všech zúčastněných. Zpočátku milé, vtipné, skoro až roztomilé se obzvláště v druhé půli mění na vážné a smutné, ale i to je život. Ačkoliv z textu jsem měl chvílemi pocit prvoplánovosti a chvílemi, že je to možná trochu natahované, odcházel jsem z divadla spokojený. Inscenace pro několik málo herců založené na příběhu, to v Činoherním klubu umí skvěle. A přesné režijní vedení už pak jen může dotvořit výsledný dojem, který je z mé strany více než kladný. Navíc bylo poznat, že po těch téměř třech letech jsou herci skvěle sehraní, a že si to užívají. /14.6.2022 v Táboře/
(zadáno: 22.6.2022)
Mé druhé setkání s touto komedií dopadlo na jedničku. Určitě bylo pro mě kladem, že jsem věděl, do čeho jdu. Těšil jsem se hlavně na druhou půlku, a skutečně záchvaty smíchu u mě nebraly konce. Nahlédnout do zákulisí a sledovat všechny ty vtípky, to byl balzám na mou duši diváka, který už je přehlcen lacinými komediemi. Vynikající herecké výkony pomohly výslednému vyznění, a že M. Němec hraje v podstatě sám sebe (divadelní režisér hraje roli divadelního režiséra) je už jen taková třešnička na dortu. Jako asi 13letý capart jsem byl nadšený z Menzelovy verze v Jihočeském divadle. A nyní, po 22 letech, jsem si to užil znovu. /10.6.2022 v Táboře/
(zadáno: 3.6.2022)
Mé první setkání s touto Shakespearovou komedií dopadlo výborně. Od prvního okamžiku jsem si užíval klasiku bez modernizací a režijních výkladů, kdy přesně takové inscenování klasiky je mému srdci blízké. Možná bych čekal výraznější scénografii, ale jinak spokojenost. Chválím hudbu, chválím herecké výkony, vynikal obzvláště D. Bambas a V. Vydra, ale rád jsem se díval i na Š. Vaculíkovou, která byla chvílemi až roztomilá. Díky za to, že na Vinohradech se nehrají modernizované klasiky a já se tak mohu nenásilně seznámit s pro mě dosud neviděnými klasickými tituly. /1.6.2022 - derniéra/
(zadáno: 3.6.2022)
Věra Špinarová vždy šla spíše mimo mě, já mám z ostravské pěvecké líhně jen jednu srdcovku, a tou je Marie Rottrová. I přesto jsem však na tuto inscenaci zavítal a nelituji. Vážně nevážná či nevážně vážná životopisná inscenace je zpracována tak úžasně, že jsem se ani na vteřinu nenudil a mnohdy zíral s otevřenými ústy. Jednou královsky pobaven, jindy posmutnělý a vážný výraz v mé tváři značil, že tohle mě zasáhlo přímo u srdce a prožívám to veškeré dění na jevišti možná až příliš. Vynikající výkon M. Matulové i všech ostatních, vše skvěle poskládané, zkrátka dokonalost! /29.5.2022 v Táboře/
(zadáno: 25.5.2022)
Láska jako samozřejmost, o které se nemluví. Inscenace vyniká jednoduchou, ale funkční scénou, a především hereckými výkony. Jan Sklenář je dokonalý v každém detailu, jeho sebejistota a citová vyprázdněnost jsou patrné v každém okamžiku. Sára Venclovská svou postavu prožívá do neskutečné hloubky, ať už trpí nebo se stává chladnou po vzoru svého manžela. A tak se hraje o citech bez citů, o manipulaci, o životě, a je to vlastně téměř dokonalé. Vadil mi však konec. Pokud by nebyl odvyprávěn, ale odehrán, mohla to pro mě být emocionální bomba. Takhle zůstává smutná pachuť. /21.5.2022 v Táboře/
(zadáno: 27.4.2022)
Klasika v moderním pojetí. Na základě mých zkušeností s tvorbou Jakuba Čermáka jsem byl připraven na cokoliv. Do přestávky to bylo téměř dokonalé. Perfektní mix klasiky a moderny, vše dávkováno s mírou a efektivně. Druhá půle už ale byla překombinovaná s velkým množstvím pro mě nepochopitelných scén, což u mě vedlo k nudě a odvádělo mou pozornost jinam. Dan Kranich je nepopiratelně skvělý Hamlet, ke kterému se hodí i to rapování, zbylí herci rovněž zvládají své role bravurně, úsporná scéna je efektivní, hudební složka perfektní. Jen to, o čem se hraje, mohlo být více srozumitelné. /26.4.2022/
(zadáno: 27.4.2022)
Klasika od Čechova, která bohužel postrádá Čechovovu poetiku pomíjivosti života, času, okamžiku. Herci povětšinou deklamují, občas se přiblíží k jádru, ale bohužel ta čechovovská síla z toho neprýští. Přitom režie na to šla dobře, kdy ponechala děj v době, kdy byla hra napsána, ale možná se nešlo dostatečně do hloubky, možná tomu taky vadily sice krátké, leč neopominutelné pokusy o moderní pojetí, kdy sem tam zazní sprosté slovo či kdy se postavy chovají jinak než v Čechovově době. Jsou to krátké segmenty, ale dostatečně rušivé. Za mě solidní inscenace, která měla na víc. /6.4.2022 v Táboře/
(zadáno: 14.3.2022)
Inscenace se zcela jednoduchou zápletkou, kterou mistr Goldoni v polovině 18. století dokázal skvěle rozehrát a Národní divadlo Brno přenést na současné jeviště s lehkostí a půvabem, jaké se zas tak často nevidí. Na jevišti se krásně mísí dobový děj se současností a inscenace respektuje i žánr, který je přímo založen na přehrávání a herectví dovedeném až do absurdna. A právě z přehrávání zde vzniká řada divácky vděčných humorných situací. Chválím především Petra Bláhu, který podává heroický výkon. Bylo mi ctí se pobavit ve společnosti Mirandolíny! /12.3.2022 v Táboře/
(zadáno: 12.7.2020)
Nesmrtelný klasický text se v podání Městského divadla Brno servíruje v absolutní klasické podobě prost byť jen jediné modernizace. A já tleskám! Takhle chci tuto klasiku vidět, bez toho, aby mi režiséři předkládali své různé výklady a modernizace. Na letní scéně Biskupského dvora příběh krásně rezonuje, minimum kulis pomáhá příběhu i divákovi nerozptylovat se a jít až do hloubky textu, mladí herci v rolích Romea a Julie jsou velice snadno uvěřitelní a pozorovat je, to je čirá radost. Esther Mertová jako Julie pro mě absolutně dokonalá! Tohle je Shakespeare! Děkuji! Já si to užil! /17.6.2020/
(zadáno: 30.3.2020)
Čtvrtá a poslední inscenace závěrečného ročníku studentů KČD DAMU je z mého pohledu nejslabší, ale pořád nesmírně kvalitní a hodna pozornosti. Inscenaci si pro sebe tak trochu krade Pavel Čeněk Vaculík v roli starého Karamazova, který má ve své roli velký prostor pro různé herecké pózy a naplno je využívá. A vůbec celé pánské osazenstvo zde předvádí to nejlepší, co se během studia naučilo, a sledovat je byl zážitek. Klasika tomuto ročníku studentů sluší a těším se na jejich působení v profesionálních divadlech. Za mě spokojenost nejen s touto inscenací, ale s celou sezónou! /26.2.2020/
(zadáno: 30.3.2020)
Jedno manželství, několik etap vztahu, který si prochází určitým vývojem, a pár vtipných scének, to vše s dvojicí Oldřich Navrátil a Zuzana Kronerová. Jako komediální jednohubka na jedno zhlédnutí vcelku stravitelná záležitost, byť vzpomínky na ní brzy lehce zapadnou v množství jiných viděných divadelních komedií, a tak zůstávají především vzpomínky na herecké výkony, které byly výraznější než text samotný. /20.2.2020 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 20.2.2020)
Podobně jako u Paralelních vesmírů v témže divadle má i tato inscenace svou zvláštní poetiku. Je to komedie, ale přesto to hraje na vážnější notu. Je tu láska, ale neustále se vzdaluje a zase přibližuje. Jsou tu problémy, které může řešit každý z nás. Ale přitom z toho má divák nutkání přemýšlet o sobě, o životě, o světě. Koule ve všech možných velikostech a podobách jsou zde využity chytře a dokonale se k hranému textu hodí. Herecké výkony jsou jako vždy v tomto divadle na vysoké úrovni a závěrečná tázací věta celé inscenace tomu všemu dává smysl. Více takových inscenací! /13.2.2020/
(zadáno: 20.2.2020)
Komorní text na rozlehlých prknech a v rozlehlých prostorách Stavovského divadla? Inu, zkusit se má asi vše! Daniel Špinar je výrazným režisérem, ale zde se překvapivě držel zkrátka a vystačil si téměř s holým jevištěm. A najednou tu překvapivě máme po delší době inscenaci, kde prim hrají herecké výkony. A já si užíval obzvláště herectví Saši Rašilova plus velkolepý návrat Zuzany Stivínové do souboru činohry ND. Tenhle zvláštní sedánek mě chvílemi nudil a chvílemi dráždil. A to je vskutku zajímavá divadelní kombinace. Takže za mě nevšední zážitek se skvělými hereckými výkony. /3.2.2020/
(zadáno: 29.1.2020)
S vědomím, že nevím, co mám očekávat a po mých předchozích zkušenostech s duem SKUTR jsem byl připraven v podstatě na cokoliv. Vizuálně velmi zajímavá inscenace, sonety použité jako výchozí bod pro polorozpadlý hotel a svět, který nás obklopuje v celé své šíři, a do toho mumraj postav, v nichž jsem se občas ztrácel, stejně jako v některých myšlenkových pochodech režisérů. Síla sonetů na mě chvílemi působila až neskutečně silně, ale jindy bohužel fádně a nudně. A takto nevyrovnaná je celá inscenace. Vlastně ani po týdnu nevím, co si o tom myslet. Možná škoda nevyužitého potenciálu. /21.1.2020/
(zadáno: 22.1.2020)
Jeden bazén, čtyři muži a papežův projev jako katalyzátor vztahů. Inscenaci sluší počáteční velmi klidné až znuděné tempo, kdy se téměř nemluví a na vše je dost času. Postupná gradace pak přidává na intenzivním diváckém prožitku. Pódiu vévodí velký bazén plný vody (Na zábradlí asi ví, proč neprodávají vstupenky do první řady) a scénografii pak nahota J. Vyorálka, svačinka J. Žáčka a náboženský zpěv. Zkrátka v každém ohledu originální a neotřelá inscenace, která mě znovu přesvědčuje o tom, jak tvůrčí umějí Na zábradlí být. Trochu humoru, trochu filozofie, a je zaděláno na zážitek. /16.1.2020/
(zadáno: 31.12.2019)
Na Fidlovačku nám zabrousilo trans téma inspirované příběhem skutečné žijící osoby. V režii J. Čermáka vznikla inscenace s jasným příběhem a poselstvím, ale bohužel i s moderními prvky, které asi úplně do téměř sto let starého příběhu nepatří. Kdyby tam aspoň nebyl zmiňován ten rok 1930, ale inscenace je o průlomu v té konkrétní době, a do toho opravdu disko hudba a selfíčka nepasují a vzájemně si to odporuje. To je ale jediné, co se dá z mého pohledu vytknout. Jinak je inscenace skvostným zážitkem a nabízí silné okamžiky a strhující herecké výkony v čele s famózním D. Krejčíkem. /29.12.2019/
(zadáno: 31.12.2019)
Je to krásné, odvíjí-li se na jevišti silný příběh, při němž divák pocítí smutek nad osudy hrdinů. M. Dočekal citlivě přistoupil k inscenování americké klasiky, kdy nechává vyniknout ústřední čtveřici, z níž prim hraje dokonalá Z. Kronerová, která emoce u své postavy dávkuje přesně a sebejistě. Vedle ní pranic nezaostává skvělý Miroslav Donutil, který dává v mžiku zapomenout na své komediální umění a stává se zničeným mužem semletým stářím. V. Dvořák a Martin Donutil pak skvěle přispívají k výslednému dojmu. K tomu jednoduchá, ale plně funkční výprava, a je zaděláno na zážitek! /27.12.2019/
(zadáno: 31.12.2019)
Přiblížení klasiky moderním pojetím pro zřejmě především pubertální publikum bohužel z mého pohledu není úplně ideální. Byť inscenace obsahovala mnohdy zajímavé nápady, byly tam i chvíle velmi zdlouhavé, kdy jsem bojoval se spánkem, především tedy při scénách s Julií. Čímž se dostávám k hlavnímu nedostatku. Pojetí Julie, ať už po vzhledové stránce či stran jejího projevu, bylo pro mě bohužel utrpením. Netvrdím, že za to může její představitelka, nevím, jaký byl režijní záměr, ale bohužel se díky tomu pro mě stává tato inscenace jen stěží průměrnou. Ale cením snahu o nové pojetí. /20.12.2019/
(zadáno: 15.12.2019)
Po dvou nulách, které ode mne pan Frič dostal (Misantrop, Faust) jsem mu dal poslední šanci. A tentokrát to bylo snesitelné, byť opět zůstává pachuť nepochopeného. Text samotný kupodivu nezaniká, divák ví, o čem se hraje, je zde snaha o herecké výkony, které jsou výborné (J. Preissová v mužské roli je skvělá), řada silných momentů též inscenaci pomáhá (pasáž hraná ve tmě, závěrečný obraz), takže jen škoda travesti scény či třeba forenzních vsuvek nebo vysvětlujících komentářů. Též úlohu M. Preissové jako nápovědky jsem vůbec nepochopil. Za mě slabší průměr, a díky Bohu za to! /14.12.2019/
(zadáno: 8.12.2019)
Sžíravá kritika společnosti, nebo jen absurdní komedie? Jak snadné je zmanipulovat lidi, kteří nedokáží rozpoznat manipulaci a udělat si vlastní názor? Nebezpečí číhá všude a lidé jsou manipulovatelní, stejně jako důchodce, který se ze strachu před uprchlíky stane teroristou. B. Hančilová napsala zajímavou sondu do života lidí, kteří jsou snadným cílem dezinformačních webů, a rozehrála příběh, který ve své naléhavosti dráždí divákovu mysl a nutí ho přemýšlet. Skvěle napsáno, dobře zrealizováno a zahráno. Asi to pro mě nebylo úplně tak silné, ale zážitek to rozhodně byl! /6.12.2019/
(zadáno: 8.12.2019)
Krásné komorní drama plné lásky, vřelosti, ale i štiplavých urážek vycházejících z potřeby okořenění dlouholetého manželství hlavních hrdinů, je balzámem pro divákovu duši. Je v tom cosi intimního, ale přesto je to velkolepé. Pracuje se zde s klady i zápory stáří a osamělosti, je to proloženo monology z různých divadelních her, a v okamžiku příchodu třetí postavy je zaděláno na překvapivý zvrat. Závěr je pak přenádherný ve své vážnosti a zároveň odlehčenosti. P. Kostka a C. Mayerová jako manželé na jevišti i v reálu jsou skvělí, V. Jílek je skvěle doplňuje. Tohle se povedlo! /4.12.2019/
(zadáno: 4.12.2019)
V první polovině mnoho postav, mluví a odehrává se páté přes deváté, dominuje velká zmatečnost. Chytat jsem se začal až zhruba v půlce, kdy se děj smrskne jen na několik hlavních postav a začíná se rozehrávat ona avizovaná cesta hlavního hrdiny na politické výsluní. Je evidentní, že Jihočeské divadlo inscenaci nastudovalo jako paralelu k současné politické situaci (proč si nekopnout do Babiše?), ale mě zajímá jen kvalita samotné inscenace, a ta je díky druhé půlce ucházející. Chválím rapperské vsuvky, chválím herecké výkony. Ale výsledek je pro mě bohužel rozpačitý. /3.12.2019/
(zadáno: 2.12.2019)
Strhující inscenace o životě člověka, s nímž je spojována zkáza carského Ruska, záživnou formou přibližuje tuto osobnost, její život a vliv na carskou rodinu. Autor a režisér v jedné osobě si skvěle poradil s dozajista velkým množstvím informačních zdrojů a vzniklo tak něco, co mě samotného až překvapivě dokázalo zaujmout, strhnout a emočně dojmout, na čemž má zajisté zásluhu především L. Špiner v hlavní roli, který dokázal skvěle vystihnout vnitřní konflikt a pochyby své postavy. Jedná se o poctivou inscenaci s velkým množstvím herců a silnými momenty. /1.12.2019 v Divadle v Dlouhé Praha/
(zadáno: 30.11.2019)
Vánoční koledu mám nakoukanou z mnoha zfilmovaných verzí, ale vidět to naživo bylo jak ocitnout se ve snu. Karel Roden podal jeden z nejlepších hereckých divadelních výkonů, které jsem kdy viděl. Ani na vteřinu jsem v něm neviděl herce, ale pouze pana Scrooge. Zbaven vší civilnosti fascinoval mě celou dobu, jako by to pan Dickens napsal přímo pro něj. V kombinaci s krásnou dobovou výpravou, doplněnou o zajímavé songy a akrobatická vystoupení se jednalo o dechberoucí zážitek, zkažený snad jen ruským přízvukem paní Vyskvorkiny, které jsem při zpěvu skoro nerozuměl. Ale jinak bravo! /29.11.2019/
(zadáno: 30.11.2019)
Inscenace s poselstvím výmluvná a působivá ve své naléhavosti, avšak občas zvláštní a pro mě jako diváka těžce uchopitelná. Nejsem si jist, že jsem úplně přesně pochopil sdělení tvůrců, ale z toho, co jsem viděl, mám pocit, že asi ano. Celá ta koláž odkazů na to, jakou cenu každodenně platíme za náš život, je tíživá a svým způsobem znepokojivá, ale nemohu se zbavit dojmu, že to jaksi nedrží pohromadě. Možná jsem jen nebyl správně naladěný. Každopádně chválím herecké výkony (jako vždy skvělý J. Erftemeijer, ale i ostatní herci) a myslím, že tohle mnou bude ještě chvíli rezonovat. /28.11.2019/
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>