Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (133)
Helena Grégrová: 17 % (142)
Iva Bryndová: 17 % (97)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)
Jiří Landa: 19 % (141)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 8.3.2024)
Když se na pódiu sejdou tři osobnosti americké historie, může to být zajímavý dialog, ale i nuda. Tato inscenace pro mě kombinuje obojí. Nejsem si jistý, že český divák z toho může mít stejný zážitek jako divák americký. Nicméně do určité míry mě inscenace dokázala zaujmout, jen si bohužel nedokázala udržet mou pozornost celou dobu. Za největší klad inscenace tak považuji herecké výkony všech tří zúčastněných pánů. J. Vlasák dodává inscenaci určitý punc noblesnosti a životní zkušenosti, J. Štrébl skvěle hraje člověka toužícího po moci a A. Jastraban člověka mocného, leč slabého a pochybujícího. Skvěle obsazeno a zahráno! /1.3.2024 v Táboře/
(zadáno: 8.3.2024)
Jeden lidský život, který nebylo zřejmě úplně nejsnazší žít, ale který snad nebyl ani příliš promarněný. Osud zavál francouzskou básnířku na českou Vysočinu, kde zažila 2. světovou válku i vyvlastnění, ale zanechala tam kus sebe. A to vše se pokusili autoři zprostředkovat touto inscenací, která mě osobně velmi oslovila už jen proto, že jsem nic z tohoto příběhu dosud neznal. Soustředěný a vynikající herecký výkon L. Schreiberové je bezchybný, a jako celek představení funguje. Jen je to občas trochu monotónní, k čemuž bohužel přispívá neměnnost scény. Ale určitě se pro mě jedná o příjemné překvapení. /28.2.2024 v Táboře/
(zadáno: 6.3.2024)
Divadlo na divadle mě většinou baví, ale s touto inscenací mám problém. Nedokázal jsem rozklíčovat, co je realita a co jen zkouška, stejně tak pro mě bylo problematické i téma samotné. Nebavilo mě to, nechápal jsem pohnutky postav a vlastně jsem ani nechápal, proč by mě to mělo zajímat či bavit. Což je škoda, protože herecké výkony byly skvělé a jen díky tomu to bylo snesitelné do nějaké míry. Nejsem asi vhodný konzument pro podobný typ divadelních inscenací. Ale jako určitě rozšíření obzorů to zajisté bylo zajímavé. /23.2.2024 v Táboře/
(zadáno: 6.3.2024)
Dva herci, dva životy, dva osudy. A já vlastně ani pořádně nevím, o čem to bylo. Text je bohužel po určité době velmi nezáživný, a jelikož je to celé prezentováno jaksi monotónně, obzvlášť předlouhý monolog D. Švehlíka, tak není divu, že mě to začalo po nějaké době uspávat. Což je škoda, protože herecké výkony jsou bezesporu vynikající, ať už ten D. Švehlíka či ten O. Brouska, který na menším prostoru hraje především svými výrazy a mimikou. Vlastně jsem ani nepochopil, o co postavě D. Švehlíka šlo a proč to tak skončilo. Tohle evidentně nebyl můj šálek čaje. /20.2.2024 v Táboře/
(zadáno: 6.3.2024)
Zdánlivě nesouvisející sled scének a obrazů z hereckého života, který v sobě skrývá mnoho emocí a pocitů. Jednou vtipnější, jindy závažnější scény kladou na účinkující nelehké nároky, ale vše je zvládnuto perfektně a je to celé takové milé, hravé, a rychle to uteče, aniž bych se nudil. Asi ani není v divákových silách vždy vše plně pochopit či rozklíčovat, ale to vůbec nevadí. Šestice Plodková, König, Vondráček, Vašák, Vyorálek, Žáček je sehraná a bezchybná a pěkně se na to dívalo. Nečekal jsem nic a dostalo se mi něčeho, co jsem si užil. /19.2.2024 v Táboře/
(zadáno: 25.2.2024)
Cesta za vzájemným pochopením, pokus o nápravu zpřetrhaných vazeb či jen prachobyčejná touha po tom mít ve svém osamělém životě někoho blízkého. Ať už vedlo otce cokoliv k tomu, aby vzal svou dlouho neviděnou nevlastní dceru na neplánovaný výlet, diváka to ani nemusí zajímat, protože důležité je to, co se děje teď. J. Langmajer ve své roli určitě podává skvělý výkon a A. Šťastná za ním příliš nezaostává, jen škoda toho místy zdlouhavého a občas nudného textu. Má to silnější i slabší momenty a vlastně mě asi opravdu dostal až ten konec, který je přesně takový, jak se k této inscenaci hodí. Takový lepší průměr. /13.2.2024 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 25.2.2024)
Velká kumulace postav a především specifické italské nátury na malém prostoru je nečekaně zábavnou sondou do života lidí, kteří nemají na práci nic jiného než řešit své domněnky a drby o jiných lidech. Inscenaci dominuje vydařená scéna včetně terasy, skvěle zvolené kostýmy a především jednotliví herci, kteří jsou jako kolektiv prostě perfektní. Samozřejmě z povahy své role dominuje K. Melíšková, jejíž záměrná afektovanost je dokonalá, ale nezaostávají ani ostatní. Mile překvapila A. Formanová, jíž jsem viděl na divadle poprvé. Pan režisér Vajdička našel skvělý inscenační klíč založený na záměrném přehrávání, který mi sedl! /5.2.2024 v Táboře/
(zadáno: 27.1.2024)
Dědictví jako loterie, do níž každý může dostat svůj los. Snaha o stejné šance na majetek pro všechny. Téma inscenace nesmírně zajímavé a ještě zajímavější je zamyslet se nad vnímáním textu. Jsem-li z těch co nemají příliš co zdědit, budu fandit této vizi? Inscenace ve mně vyvolala řadu otázek, a o to asi především šlo. A byť se jedná o satiru či spíše komediální žánr, já se příliš smát nepřinutil, protože mi to přišlo do budoucna možná až příliš reálné a znepokojivé. Zajímavá inscenace, skvělé karikování úředního aparátu. U každé z postav jsem chápal její pohnutky. Jen inscenace byla místy až příliš zdlouhavá a doslovná. /24.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 27.1.2024)
Spisovatel Jaroslav Hašek jako bolševik a ochlasta, který si před nikým nebere servítky, s ničím se nepáře a žije si, jak chce. A na pozadí toho všeho vzniká Švejk. Nevím už, jestli nám ve škole vyprávěli o této fázi života slavného literáta, ale byl to pro mě určitě zajímavý divadelní zážitek. Klobouk dolů před J. Kalužou, který Haška ztvárnil naprosto dokonale uvěřitelně a celou inscenaci si tak krade pro sebe. Inscenace mě bavila a umím si představit, že takhle nějak to tehdy klidně mohlo být. Naprosto skvělá práce všech zúčastněných a děkuji za tento exkurz a rozšíření obzorů. /23.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 27.1.2024)
Zvláštní inscenace, která je vlastně zajímavá jen tím, že pro mě objevuje absolutně neznámé jméno generála Jana Šejny. Činí tak ovšem značně nezáživným vyprávěcím způsobem na bázi dokumentárního divadla, kdy hlavního hrdinu hrají dva herci, kteří jsou celou dobu vedle sebe na jevišti, což mi přišlo docela zmatečné. Celá inscenace je bohužel velmi statická bez nějaké větší energie a z mého pohledu ani nepomohlo, že pokud si divák přečte před představením tištěný program, tak z inscenace se nic nového nedozví. Myslím, že herci dělali co mohli, ale být to pojaté více divadelně, třeba by to pro mě byl větší zážitek. /22.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 27.1.2024)
Tahle detektivní parodie je pro mě zjevením. Asi jsem dosud netušil, jak hektické může divadlo být, ale když během jednoho večera dva herci a jedna herečka střídají role jak na běžícím pásu, když ten čtvrtý a zároveň hlavní herec nesleze z jeviště a nezastaví se, když v podstatě vše včetně převlékání či zákulisí inscenace probíhá před divákovýma očima, když se děj odehrává i mezi diváky, tak je to svým způsobem zjevení. A přidá-li se k tomu zajímavý děj, je zážitek dokonán. Dokonalý M. Vykus v hlavní roli, skvělé herecké výkony všech zúčastněných a zážitek, na který hned tak nezapomenu. Ztřeštěné, ale skvělé! /17.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 27.1.2024)
Závažné téma odlehčené komediálními dialogy a výstupy, nebo komedie zatížená vážnějším podtónem? Ono je to asi vcelku jedno, protože téma nutnosti transplantace ledviny se zde nabízí v podobě komedie o vztazích, obětech a lásce. Zároveň to ale není jedna z řady šablonovitých komedií, která po čase vyšumí z paměti. Což je nejen zásluha hereckých aktérů, kdy M. Dlouhý si hraje svým typickým tempem (byť mám pocit, že zde se oproti jiným inscenacím ještě docela krotil) a ostatní mu jsou dokonalými jevištními partnery. Ale svou zásluhu na tom má i režie P. Svojtky, který servíruje vyváženou inscenaci bez podbízivých tónů. /16.1.2024 v Táboře/
(zadáno: 23.12.2023)
Jednoduchý děj, situace dovedené až do absurdna a vytěžené na maximum, expresivní skoro až přehrávané herectví obou zúčastněných, hrátky s diváky, kdy lze těžko odhadovat, co je improvizace a co je nazkoušeno, že se jakoby nepovedlo / rozbilo / vypadl z hlavy text. Ale je tu jeden podstatný detail. Věděl jsem, na co jdu. Bylo mi jasné, že se mi dostane jednoduché komedie, která mě neobohatí, ale u níž, budu-li mít štěstí, se královsky pobavím. A já se skutečně bavil, možná proto, že vím, co mohu v divadle od M. Dlouhého čekat. Jeho herecký projev mi vždy sedí a nejinak tomu bylo i zde. Mile strávený večer. /19.12.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 23.12.2023)
Absurdnost situací, do nichž se vlastní vinou dostává hlavní hrdina, je dostatečně nosným a zajímavým motivem celé inscenace a vede k řadě vtipných situací. Inscenace nabízí zajímavý a neokoukaný děj, perfektní scénografii, kdy se divák skutečně vrátí do doby socialismu, a především kvalitní herecké výkony, jak už to tak u ND Brno bývá. Vždy skvělá T. Groszmannová mě zde hodně bavila, T. David si hlavního hrdinu dával skvěle, a i ostatní herci v ničem nezaostali. Jediný problém jsem tak měl s přeházeným pořadím scén. Ale to je asi prostě Havel jako autor. Tohle jsem si užil a nečekal jsem, že mě to bude takhle bavit. /18.12.2023 v Táboře/
(zadáno: 23.12.2023)
Nejsem muzikálový divák, ale tohle mě dokázalo nalákat a zaujmout svým velmi výrazným vybočením z toho, co je běžně na české muzikálové scéně k vidění. Už jen kombinace J. Svěrák a T. Klus je sama o sobě zajímavá. Když se k tomu ještě přidá poetický skoro až filozofický děj, který zavádí hlavního hrdinu do prostředí bezdomovců a jenž nastoluje myšlenku majetek versus chudoba, je to pro mě dostatečně zajímavé na to, abych byl s výsledkem spokojený. Písničky jsou typicky klusovské, což mi nevadilo, herecky a pěvecky to bylo zvládnuté, zaujal mě především D. Kollár jako profesor. Za mě překvapivě zajímavý zážitek. /13.12.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 23.12.2023)
Jsem rád v divadle překvapován těžce odhadnutelným děním na jevišti. A rád se setkávám se zajímavou kombinací žánrů. Inscenace v sobě krásně kombinuje mrazivost thrilleru a absurdnost komedie. Já si tuhle promyšlenou hru dokázal až nečekaně užít. L. Rybová byla skvělou volbou, dokázala perfektně vystihnout všechny potřebné výrazy a emoce, aniž by přehrávala či byla nesnesitelná. J. Janěková ji skvěle doplňovala a D. Matásek se pak postaral o řadu velice vtipných momentů. Speciální pochvala pro I. Chmelu, který na poslední chvíli zaskočil za J. Holíka a svou roli i se scénářem v ruce odehrál bravurně. Perfektní zážitek! /12.12.2023 v Táboře/
(zadáno: 4.12.2023)
Příliš postav, minimum kulis, zpočátku problematická orientace v ději i postavách. Postupem času se však vše stává přehlednějším. Tohle je taková blbinka s velmi obyčejným až bych řekl crazy dějem, kterou když neuvidíte, tak o nic moc nepřijdete. Ale na mě to přesto nějak zvláštně fungovalo, takže jsem si to i docela užíval. Možná to bylo tím tématem, kdy přece jen trampský muzikál a téma trampingu zase v divadle tak často nebývá, možná se mi jen líbilo, jak si to herci užívají. Písničky bohužel v paměti nezůstanou, žádný hit se nekoná, ale zůstává pocit pohody a pozitivní nálady. /28.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 4.12.2023)
Tři senioři zabíjející čas v domově seniory tím, že se sejdou jednou denně na terase a probírají vše možné. Jednoduše vystavěný námět, děj bez nějakých nosnějších momentů, kdy v podstatě až úplně poslední scéna ve mně vyvolala nějaké emoce a zamyšlení. A tak jediným důvodem, proč inscenaci vidět, jsou herecké výkony všech zúčastněných, kdy obzvláště Petr Kostka dokazuje, že hrát lze všemi prostředky. Gesta, mimiku, jevištní dikci, to vše dávkuje tak obdivuhodně přesně, že obyčejný text povyšuje na zážitek. Pánové Vladyka a Satoranský jsou mu skvělými partnery a výsledek tak nakonec není tak špatný. /27.11. v Č. Budějovicích/
(zadáno: 4.12.2023)
Jednoduchost děje, jenž je rámován známými událostmi ze života Freddieho a existence skupiny Queen, je snadno odpustitelná, zní-li tato nesmrtelná muzika z úst renomovaných interpretů, což se v tomto případě i stalo. Měl jsem sice pocit, že občas se děj posouvá až příliš násilně jen aby došlo na tu konkrétní píseň, kterou je potřeba odzpívat, ale já a evidentně i budějcké publikum jme si to užili. Pánové Tomeš, Kříž, Čekan či Burian vše zvládli s přehledem. Žádné velké umění pro náročného diváka, ale je to jednoduše strhující. A o to v tomto případě jde. /15.11.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 16.11.2023)
Nic jsem nečekal a dostalo se mi překvapivě příjemného zážitku, kdy jsem se ani na chvilku nenudil a jen si užíval, kam a jakým způsobem se děj posouvá. A. Mihulová i J. Smutná své postavy uchopily s porozuměním a můj výsledný dojem byl, že si to užívají a že je to baví. Text sám o sobě asi není úplně geniální, ale v tomto případě velmi pomohlo právě obsazení. A bavilo mě střídání humoru s dramatickými momenty, stejně jako to, že jsem nedokázal odhadovat vývoj děje. Tohle komediální drama o tom, že začít žít lze i po padesátce, se mi zkrátka trefilo do mého rozpoložení. /13.11.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 16.11.2023)
I přes mou maximální snahu proniknout do dění na jevišti jsou mé dojmy z představení rozporuplné. Složitost či spíše absurdnost děje mě totiž nutí ptát se, o čem se vlastně hraje. Částečně mi napovědělo přečtení tištěného programu po představení, ale během představení jsem tápal. Což je škoda, protože herecké výkony jsou kvalitní a skvělé. Určité výtky mám ke scénografii, kdy jednak nebylo v jednotlivých dějstvích dostatečně odlišeno místo, v němž se děj odehrává, a potom mám dojem, že to jaksi neodpovídalo 10. létům 20. století, kdy se děj odehrává. Za mě bohužel slabší průměr. Dlouhá to prostě umí lépe! /11.11.2023 - premiéra/
(zadáno: 12.11.2023)
Pro někoho jako jsem já, kdo za většinou divadelních zážitků jezdí vlakem a po skončení představení jím odjíždí, je tohle představení svým způsobem splněný sen. Byť nejsem z Ústí, ale z Č. Budějovic, dokázal jsem si to užít a pobavit se. Pozitivně hodnotím originální nápad, projekci krajiny, ale i snahu obsáhnout řadu nejrůznějších charakterů, s nimiž se lze při cestách vlakem potkat. Některé scénky mi přišly méně zajímavé, jiné mě naopak dokázaly nadchnout, a tomu všemu vévodí výkon J. Plouhara a hlas V. Knopa, který vhodně doplňoval děj. Tuhle jízdu jsem si užil a je to jeden z mých nejzajímavějších divadelních zážitků. /8.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 12.11.2023)
Pro mě bohužel neatraktivní inscenace, což může být dáno řadou faktorů. Asi se prostě jednalo o příliš obyčejný text plný řady nesympatických postav, kdy snad žádná z nich se nechová úplně normálně. Proč se dívat cca 90 minut na nesympatické lidi, kteří jsou napřesdržku? Snažil jsem se naladit na notu tvůrců, ale bohužel se mi to nepodařilo. Inscenace mi ze všeho nejvíc připomínala telenovelu, akorát těch cca 100 dílů bylo stlačeno do jednoho večera. Pochválit lze tedy především chytře a originálně řešenou scénografii a herecké výkony, kdy obzvláště J. Burýšek či dvojice Žáčková-Hájek vynikali. To je ale zoufale málo. /7.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 12.11.2023)
Předlohu neznám, hodnotím tedy jen tuto inscenaci, která mi sedla. Nejednou mi dokázala vyloudit na tváři nenucený úsměv a celkově mě dokázala naladit na příjemnou vlnu, kdy jsem si to k mému překvapení dokázal užívat. Byl zde krásně vyvážený humor s těmi vážnějšími scénami, a civilní pojetí M. Šteindlera bylo zvoleno naprosto vhodně, díky čemuž jsem měl pocit, že je to vše přirozené a nikoliv, že to hraje. Ostatní herci pak své party zvládli rovněž skvěle, scénografie byla vyřešena asi nejlépe, jak mohla, a celé to příjemně odsýpalo. Jen škoda, že chvílemi mi to už přišlo zdlouhavé. Trochu zkrátit a je to ideální. /6.11.2023 v Táboře/
(zadáno: 12.11.2023)
Nikterak objevný, nosný ani zajímavý text, který aby dokázal zaujmout, musela by se sejít herecká dvojice, mezi níž bude patřičná chemie, a muselo by to být bezchybně odehrané. To se však nestalo. O. Volejník s I. Svobodovou hráli vedle sebe, nikoliv spolu. Nevěřil jsem jim, že mají jakoukoliv společnou minulost či přítomnost. A ještě horší byla jejich nesehranost. Na to, že hra není nijak dlouhá, tam byla řada zadrhnutí, kdy po prvních písmenech či slovech oba herci zmlkli a chvilku přemýšleli, zda začali odříkávat správný text. To je v kombinaci s obyčejným textem vražedná kombinace. Hodnotím jako velice slabší průměr. /1.11.2023 v Táboře/
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>