Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 38 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (147)
Helena Grégrová: 17 % (168)
Iva Bryndová: 17 % (122)
Jiří Landa: 18 % (151)
Lukáš Dubský: 18 % (142)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 15.3.2025)
Hořká komedie, která hraje s jasně rozdanými kartami a směruje své postavy vcelku přímočaře vstříc jejich (ne)štěstí. Hra o osamělosti a o tom, že někdy stačí ten jeden jediný člověk, který ví, jak na to. Zkušená matadorka divadelní režie L. Engelová skvěle obsadila rodinné trio Holub-Hrzánová-Holub ml., mezi nimiž to krásně jiskří a odsýpá, takže jsem byl svědkem dokonalé souhry, která mě bavila. Byt mám raději inscenace, jež mě dovedou k nějakému zamyšlení a katarzi, občas potěší vidět obyčejnou komedii jen tak pro radost, a pokud má své kvality, je to příjemně strávený čas. A tohle je přesně jedna z nich. /6.3.2025 v Táboře/
(zadáno: 15.3.2025)
Životopis o skladateli vážné hudby. Pro mě velmi neatraktivní téma, na kterém jsem neuměl najít nic, co by mě zajímalo. A přesto jsem příjemně překvapen tím, že zde lze najít i určité paralely se současností, především tedy v tom, že rodiče vyžadují dokonalost od dětí a děti bojují s očekáváními, jež jsou na ně kladena. Vlastně mě to pohltilo, snad jen první polovina by mohla být kratší. Herecky naprosto skvělé, nikdy bych nečekal, že R. Holub by mohl být skvělým Bachem, ale jeho herectví, gesta i mimika bylo dokonalé. Stejně tak jeho synové byli skvěle ztvárněni a celkově se jedná o velmi příjemný zajímavý počin. /4.3.2025 v Táboře/
(zadáno: 1.3.2025)
Po zhlédnutí inscenace u mě převládá zklamání. P. Quilter píše dobré texty a ani tento se nezdá být výjimkou, bohužel ho velmi shazuje samotné provedení inscenace. Hrát tento text o sbližování dvou odcizených sester na prahu šedesátky jako drama s mírnými prvky komiky by mohlo skvěle fungovat, paní Cibulková tyhle rozhárané postavy umí skvěle. Místo toho však vidíme právě z její strany pitvoření, přehrávání, snahu o komedii za každou cenu. Přitom s blížícím se koncem hry už inscenace získává na umírněnosti a začíná to působit dobře. Paní Dolinová oproti tomu hraje umírněně a je to dobré. Škoda, tohle mohlo být lepší. /27.2.2025 v Táboře/
(zadáno: 1.3.2025)
Bytová krize z pohledu mladého páru je zajímavý výchozí bod pro současný původní text, nicméně samo o sobě to na dobrou hru stačit nemusí. Mou pozornost si to však udrželo a vlastně mě to i bavilo, ať už co se týče jednotlivých postav či hereckých výkonů, které jsou skvělé. Pokud jsem měl s touto inscenací nějaký problém, byl to ten fakt, že to bylo dějově místy vyhnané až do nereálného extrému. Ale divadlo je od toho, aby domýšlelo situace až do absurdna, takže to není zásadní výtka. Můj respekt má po herecké stránce především M. Leherová, které jsem věřil jak roli starší dámy, tak i zbouchnuté puberťačky. Fajn zážitek. /25.2.2025 v Táboře/
(zadáno: 1.3.2025)
Krvavá tragédie v pojetí téměř bez krve. Civilní kostýmy, téměř prázdná scéna, inscenace založená především na slově. Což je bezesporu nápad, který může fungovat. Jenže takový čistý Shakespeare vyžaduje především kvalitní herecké výkony. A zde je pro mě kámen úrazu, protože až na Lady Macbeth jsem měl s hereckými výkony problém. Necharismatický představitel Macbetha, herci spíše deklamovali než aby se stali opravdu svými postavami, mužské postavy splývající mému oku v totožně stylizovaném oblečení, takže se z toho pro mě stal nejméně zajímavý Macbeth z těch tří, které jsem dosud viděl. Klasika, která neurazí a nenadchne. /24.2.2025 v Táboře/
(zadáno: 23.2.2025)
Čechov jdoucí na dřeň a přesto až příliš zkratkovitý. Seškrtaný děj evokuje pocity nevyužitého potenciálu, který přináší nápaditá scénografie, skvělé dobové kostýmy i dobří herci. Bohužel se však vytratil jakýsi spojovací prvek, který by hru udržel jako celek, takže to působí spíš jako povídková koláž ze života bez plynulého děje. Nevidno motivaci jednotlivých postav a jejich charakterů, kdy jsem se nedokázal napojit na postavy a děj. Celé to tak nějak nedrží pohromadě, a přesto je to svým zvláštním způsobem originální, půvabné a díky šikmé ploše tak nějak zvláštně gradující a nezapomenutelné. Nelze upřít originalitu. /17.2.2025 v Táboře/
(zadáno: 3.2.2025)
Zajímavá scénická koláž na téma život celebrity v socialismu versus v kapitalismu, aneb vezmete K. Gotta a I. Trumpovou, přidáte k nim trochu té omáčky (například Jů a Hele), dochutíte špetkou známých písniček a výsledkem je chuťovka, kterou strávíte překvapivě lehce a ještě se oblíznete. Nenacházím nic, co bych tomu mohl vytknout, ale zároveň vím, že to není ani žádný silný zážitek, který by ve mně probudil nějaké emoce. Což úplně nevadí, protože jsem si to užil, vůbec se nenudil a jen tak se nechal unášet tím proudem nápadů, kdy bylo vidět, že to všechny zúčastněné baví. A já se bavil též. I o tom je někdy divadlo. /29.1.2025 v Táboře/
(zadáno: 3.2.2025)
Rozporuplné pocity mě jímají po zhlédnutí této inscenace, kdy jakožto divák absolutně nepolíbený předlohou jsem vlastně ani nepochopil úplně celý děj, jen jeho části, a musel jsem si vygooglit nějaký stručný popis děje. Autoři se evidentně neuměli rozhodnout, jestli chtějí inscenaci pojmout dobově nebo současně, a tak vznikl zvláštní guláš, kdy začátek a konec se mi docela líbil, ale to mezi tím, jako například seznámení Oblomova s Olgou na párty s elektronickou hudbou, vůbec ne. V téhle fázi dokonce můj organismus začal prahnout po spánku. Škoda, herecky to bylo dobré, takže zůstává zklamání z nevyužitého potenciálu. /28.1.2025 v Táboře/
(zadáno: 28.1.2025)
Život jednoho muže posedlého svou prací a rekvizitami, který si žije ve svém jednobarevném světě a má touhu se s diváky o svůj smysl života podělit. Ivan Trojan je ve své roli uvěřitelný, skvělý a bezchybný. Z první řady sedící přímo proti němu jsem měl možnost sledovat detailně každý jeho pohyb, gesta, mimiku v obličeji. A vůbec jsem neviděl na jevišti Ivana Trojana, viděl jsem životem semletého rekvizitáře, kterému jsem to všechno věřil. A díky hereckému výkonu vynikl i text, který byl zajímavý a vtipný, ale umím si představit, že kdyby to hrál někdo jiný, nemuselo by to být tak skvělé. Tohle byl úžasný zážitek! /24.1.2025 v Táboře/
(zadáno: 28.1.2025)
Velice zvláštní divadelní zážitek, kdy jsem zpočátku a vlastně dost možná celou dobu nevěřícně hleděl na jeviště a nechápal, proč mám sledovat 2 hodiny anekdotu na téma sex s kozou. Teprve po cestě z divadla jsem to začal zpracovávat a došlo mi, jak perfektně si se mnou autor hrál, protože je zde krásně ztvárněno téma svobody člověka a netolerance čehokoliv, co se vymyká normálnosti. Přičemž na tom má absolutní podíl dokonalé herectví H. Čermáka, jeho něžné vyprávění o koze i zamilované výrazy, takže jsem neměl problém mu vše uvěřit. Jako komedie to u mě neobstálo, téměř jsem se nesmál. Ale jako text k zamyšlení skvělé! /21.1.2025 v Táboře/
(zadáno: 20.1.2025)
Jak také může vypadat partnerský či manželský vztah názorně ukazuje tento text, který těží především z herectví Michala Dlouhého. Stejně jako ve svých jiných divadelních rolích, i zde je ho plno a dokáže všechny situace zahrát a dovést až na dřeň, byť tentokrát nemá takový prostor. Zdatně mu sekunduje Michaela Badinková, která za ním nezaostává a i ona svou roli zvládá s přehledem. Bohužel po přestávce už inscenace ztrácí šťávu a je příliš repetetivní, takže se točí v kruhu a už je to únavné. Jako divadelní jednohubka tato inscenace obstojí, byť asi nebude patřit k těm, které by mi v paměti výrazněji utkvěly. /12.1.2025 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 24.12.2024)
Je lehké mě zaujmout, pokud jdu do divadla na to, co jsem si vybral, protože to chci vidět. Ale mnohem těžší to je, když jdu do divadla trochu z nouze. Což je případ této inscenace, jelikož nejsem fanouškem Semaforu ani jejich poetiky. A nejsem ani muzikálovým divákem. Ale o to více jsem si to užil a klobouk dolů před pány Savkou a Žídkem, kteří mě dokázali do představení vtáhnout, že jsem si opravdu připadal jak v nějakém kabaretu. Bylo to milé, veselé, hravé. A hlavně to bylo v podání T. Savky naprosto dokonalé. Stálý úsměv na tváři, nadšení, pohoda, dobrá nálada. Asi jedno z mých největších divadelních překvapení. /19.12.2024 v Táboře/
(zadáno: 1.12.2024)
Vážný text v sobě skrývá odlehčení, jímž je svět a život viděný dětskýma očima. Ovšem dětská role hrána dospělým mužem vyžaduje přesně dávkované herectví v jednotlivých obrazech. Bohužel J. Polášek pro mě není vhodným hercem na tuto roli. Byť se snažil, Oskarem se pro mě nestal. P. Tomicová naopak ve své roli příjemně překvapila, jí jsem to všechno věřil. Jelikož to nebylo mé první setkání s touto hrou, byl jsem zvědavý, jak se mi to bude líbit tentokrát, a nebylo to špatné ani podbízivé. Tento silný text o snaze užít si život navzdory osudu mě znovu dojal a pokud by byl lepší představitel Oskara, byl by to top. /24.11.2024 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 28.10.2024)
Ve všech směrech originální divadelní zážitek už jen díky tomu, že první část není odehrána živě a druhá část se hraje v těsné blízkosti diváků takřka na dotek, kdy se navíc na jevišti reálně peče kachna v troubě. Proto se snadno může stát, že tyto nepříliš tradiční inovace zastíní samotný dojem z textu a hry samotné, která se vlastně může zdát příliš obyčejná. Ale pro mě tomu tak není, a byť jsem do dění na jevišti pronikal postupně, v závěru už jsem neměl daleko k slzám. Hraje se o odcizení, o rodině, o touze po uznání, o pochopení. Hraje se především o lásce. Herecky to bylo skvostné. Skvělý zážitek! /26.10.2024 pod Palmovkou v Praze/
(zadáno: 28.10.2024)
Jistota klasického zpracování klasiky je na Vinohradech už nějakou dobu nabourávána pokusy o modernizaci, a v této komedii to "odnesla" partička kolem pana Tobiáše, jež je oproti zvyklostem ztvárněna mladými herci a konkrétně Tobiáš je pojat oblečením, chováním i mluvou spíš jako nějaký mladý barový floutek. Byla to zajímavá změna a z mého pohledu to ničemu nevadilo, naopak to byl svěží vítr. Škoda nepříliš originálního scénického zpracování a občas nudnějších scén, protože herecky to bylo fajn (jako vždy vyniká Malvolio, zde v podání V. Javoříka) a živá dobová hudba s písničkami byla skvělá. Hodnotím jako lepší průměr. /26.10.2024/
(zadáno: 28.10.2024)
Obyčejné životy obyčejných lidí ze zapadlého městečka, kteří nejsou sympatičtí, ale s trochou tolerance lze pro ně mít pochopení. Dva bratři, kteří se nesnáší, ale nemůžou bez se být jsou zde ztvárněni velice uvěřitelně a jejich představitelé P. Lněnička a M. Ruml jsou po těch téměř 10 letech skvěle sehraní. Blízkost prostoru pak divákovi dává možnost prožít to intenzivně a užít si to. Nechybí zde nic z předchozích dvou dílů celé trilogie, tedy smutek a bezvýchodnost života, černý a velice drsný humor, ale zároveň mám pocit, že tato hra nejvíce z těch tří dýchá životem a nadějí. Nenudil jsem se a užil si to. /21.10.2024 v Táboře/
(zadáno: 21.10.2024)
Postavit celou inscenaci na jednoduché anekdotě, že manžel leží mrtvý pod schody, a natáhnout to přes dvě hodiny, když v podstatě není co hrát a děj se nijak neposouvá, s výjimkou závěrečné pointy, to je pro mě na Ungelt až příliš velké snížení kvalitativní laťky. V této klauniádě se bohužel režie nevyvaruje laciných a podbízivých scének, jimž jsem se opravdu nedokázal smát. Za pochvalu zde tak stojí snad jen herecké výkony, kdy jak Vojtěch, tak Tatiana hrají skvěle, obzvláště Tatiana dokáže svou mimikou divákovi předat smutek skrývající se pod výrazným líčením její postavy. Vojtěch zase skvěle hraje podivína. /20.10.2024 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.10.2024)
Obyčejné osudy obyčejných lidí v zapadlém irském městečku, kde se zdánlivě nic moc neděje. A čtyři postavičky, které si žijí své životy a jsou konfrontovány s minulostí, jež se znovu otevírá. Text krásně kombinuje humor a vážné věci, s přibývajícím časem je humor stále černější, a závěr je plný zvratů, které mě překvapovaly. Inscenace pak má přidanou hodnotu právě díky tomu, jak blízko divákům se hraje, a byť se v této zájezdové repríze vše odehrávalo vepředu a nic se nepřestavovalo, působilo to, že je vše, jak má být. Skvělé herecké výkony, zajímavé téma a celkově ponurá atmosféra. Rozhodně jsem se nenudil. /17.10.2024 v Táboře/
(zadáno: 21.10.2024)
Rodinná narozeninová večeře měnící se v ring, v němž si otec s dcerou vytyčují hranice a zasazují údery mnohdy tvrdší a bolestnější než ty boxerské. Toxické rodinné vztahy, jejichž hnacím motorem asi sice je láska, ale je to láska tvrdá a nelítostná. A do toho diváci, jež jsou usazováni k prostřenému stolu, spolu s hrdiny večeří, baví se a jsou bezprostředními svědky akcí a reakcí, jež jsou velmi silné a umí zasáhnout. Takovou večeři asi v reálu zažít nechcete, už jen proto, že jsem odcházel ve velmi zvláštním smutném rozpoložení. Skvěle vymyšleno, zahráno i zrealizováno. Oba účinkující byli perfektní. Silný zážitek! /14.10.2024 v Táboře/
(zadáno: 14.10.2024)
Jsem ovlivněn tím, že jsem byl jedním z fanatických fanoušků Luneticu a stýská se mi celkově po devadesátkách, ale sakra, já si to užil jako máloco! Mělo to energii, atmosféru, nápad, vtip, nadhled, a především to do sebe všechno absolutně skvěle zapadlo. Inscenace si plynula, já se dostával do transu a nechtěl, aby to skončilo. Skvělé herecké výkony, perfektní zmapování tématu a především to, jak si inscenace vtipně střílí nejen z devadesátek a tehdejší kultury, ale i z nás, diváků, co jsme v tom žili, mě prostě bavilo. Navíc skvělá atmosféra v publiku a dlouhý potlesk vestoje to vše perfektně dovršilo. Díky! /11.10.2024 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 14.10.2024)
Překvapivě milý divadelní zážitek si odnáším z této inscenace, jež ztvárňuje příběh, který by se klidně mohl stát. A je to příběh vtipný i smutný, chvílemi i dojímavý. A právě kvůli těm vážnějším okamžikům je škoda, že režie často až příliš tlačí na tu humornou pilu. Protože především díky přidané hodnotě v podobě reálného manželského hereckého páru J. Dolanský a L. Vlasáková to na jevišti krásně jiskří a je zde ta správná chemie. Přenesení děje do Prahy a výběr českých popíkových songů z dob socialismu pak skvěle dotváří sladkobolnou atmosféru. I tak se ale jedná o lepší zájezdovku, která mě potěšila. /10.10.2024 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 14.10.2024)
Inscenace je bez nějakého smysluplného děje a řádu, takže je to spíše improvizační performance s nějakými vytyčenými body, k nimž se má dopracovat. Kvalita inscenace tak závisí především na tom, jak moc humorné či vážné bude zapojení divaček z publika do děje. V budějcké repríze mi všechny divačky přišly skvělé a intuitivně chápaly, co mají dělat. Díky tomu jsem měl možnost se nejen pobavit či užít ono kouzlo neplánované improvizace, ale též se nad některými vyřčenými věcmi zamyslet. Jen škoda, že tato verze byla zkrácena o dvě zabité manželky (bylo zde 5 zabitých a jedna přeživší). Rád bych to viděl kompletní. /8.10.2024 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 14.10.2024)
Hodnotím upravenou cca hodinovou verzi, jež byla pod názvem "Edvard Beneš: Návštěva starého pána" uvedena v Benešově vile v Sezimově Ústí, a kde místo O. Pavelky hrál Samuel Neduha. V unikátním autentickém prostoru, po němž se diváci i herci pohybovali uvnitř i venku na mě tato inscenace zapůsobila především onou autenticitou prostředí. Dějově to ne vždy bylo úplně zajímavé, vše ale vyvážila možnost vidět pana Beneše jak zahradničí na své zahradě, jak si čte noviny, jak obědvá či jak spí na gauči v prostorech, kde to reálný Beneš opravdu činil. Herecky mi to přišlo též skvělé, takže za mě super zážitek. /25.9.2024 v Sezimově Ústí/
(zadáno: 22.9.2024)
Krize středního věku může být na jevišti i zajímavá a vtipná, má-li to nějakou nosnou myšlenku. A zpočátku jsem se i docela bavil a byl jsem naladěný na příjemné vlně. Jenže jak běžel čas, přicházela u mě stále větší frustrace. Banální příběh, který s postupujícím časem je stále více unavující a obyčejný, který mě přestává bavit, a který mi vlastně nic nového nepřináší. Skoro jako bych se díval na nějakou telenovelu nebo buhvíkolikátý díl Ulice. Přičemž největším problémem je délka. Tohle prostě není příběh na tři hodiny. Jen výborní herci a jejich výkony dokázaly udržet mou pozornost dlouho, ale ne až do konce. /21.9.2024 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 22.9.2024)
Jedna malá místnost, dvě ženy, jedna zoufalá a nešťastná, druhá sobecká a zapšklá, a atmosféra, která houstne až k zoufalé a vše pohlcující katarzi. Mnohé je vyřčeno tak, že to zasáhne rovnou do srdce, ale děsivější je to, co zůstává viset ve vzduchu. Síla člověka vzepřít se osudu versus snaha udržet vše ve starých kolejích. Rozhodnutí a slova a činy, jež nelze vzít zpět. Herecké výkony M. Steinmasslové a I. Kristekové, jež se divákovi dostávají až pod kůži. A to vše zblízka, kdy jsem viděl každé gesto, mimiku, pohyb téměř na dotek. I já jsem měl s mou matkou těžké období, takže vím, o čem se hraje. Silný zážitek. /17.9.2024 v Táboře/
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>