Gazdina roba

Mé první setkání s tímto textem dopadlo na výbornou. Mé počáteční nadšení z krojů, folkloru i nářečí neutuchalo a s pokračujícím časem naopak zůstávalo neměnné. Do děje jsem se ihned ponořil a vychutnával si naplno jeho vývoj i scénické provedení, jež skvěle reflektovalo dění na jevišti. Vlastně mi to celé přišlo jako klasicky udělaná klasika, byť určitá režijní invence a posuny směrem k současnosti zde asi jsou, ale nejsou nijak násilné. Skvělý zážitek to byl i díky hereckému výkonu dokonalé K. Ondrůškové a originálně zakomponovanému hudebnímu nástroji-cellu do děje. Skrz naskrz silné, obohacující, výjimečné a originální./27.2.2026 v Táboře/

Nevím, kolikátá je to už moje Gazdina roba, mám tuto inscenaci rád a jsem rád, že jsem v UH viděl i předchozí nastudování. A je vidět, že Slovácku je téma místního folklóru blízké.
Inscenace je hravá, dynamická a s ambicemi, oslovit i mladého, současného diváka. A bylo vidět, že tato hra nestárne a pokud ano, tak s grácií.

Zejména stylizace ženských postav je povedená. Nádherná mluva. Krásná výprava. Střídmá délka pomáhá udržet dramatický oblouk a napětí. Večer uplyne jako ta osudná voda v Dunaji.
Bez vypjatých emocí a přece z příběhu tragicky končící vzdorné lásky máme hluboký prožitek. Moc se mi to líbilo.

Ne náhodou se tato víc než sto let stará hra stále inscenuje a publikum na Slovácku jí rozumí ještě o něco víc než diváci jinde. Vzpomínka na Pitínského inscenaci je tu ještě živá, ale Zetelovo provedení na ni nechává na chvíli zapomenout. Opravdové kroje (je fuška je jen obléknout) jsou záhy vystřídány působivými kostýmy paní Zezuly. Zpočátku mi hodně vadily ječivé hlasy ženských postav. Posléze se to usadilo (nebo jsem si zvykl?). Postava Mešaničky je hodně expresívní, legrační, přehrávaná, avšak ostatní postavy jsou vedeny spíše realisticky. Režisér nám nabízí mnoho zajímavých scénických efektů, ale ty netvoří úplně přesvědčivý celek.

Mé první setkání s tímto textem dopadlo na výbornou. Mé počáteční nadšení z krojů, folkloru i nářečí neutuchalo a s pokračujícím časem naopak zůstávalo neměnné. Do děje jsem se ihned ponořil a vychutnával si naplno jeho vývoj i scénické provedení, jež skvěle reflektovalo dění na jevišti. Vlastně mi to celé přišlo jako klasicky udělaná klasika, byť určitá režijní invence a posuny směrem k současnosti zde asi jsou, ale nejsou nijak násilné. Skvělý zážitek to byl i díky hereckému výkonu dokonalé K. Ondrůškové a originálně zakomponovanému hudebnímu nástroji-cellu do děje. Skrz naskrz silné, obohacující, výjimečné a originální./27.2.2026 v Táboře/

Nevím, kolikátá je to už moje Gazdina roba, mám tuto inscenaci rád a jsem rád, že jsem v UH viděl i předchozí nastudování. A je vidět, že Slovácku je téma místního folklóru blízké.
Inscenace je hravá, dynamická a s ambicemi, oslovit i mladého, současného diváka. A bylo vidět, že tato hra nestárne a pokud ano, tak s grácií.

Zejména stylizace ženských postav je povedená. Nádherná mluva. Krásná výprava. Střídmá délka pomáhá udržet dramatický oblouk a napětí. Večer uplyne jako ta osudná voda v Dunaji.
Bez vypjatých emocí a přece z příběhu tragicky končící vzdorné lásky máme hluboký prožitek. Moc se mi to líbilo.

Ne náhodou se tato víc než sto let stará hra stále inscenuje a publikum na Slovácku jí rozumí ještě o něco víc než diváci jinde. Vzpomínka na Pitínského inscenaci je tu ještě živá, ale Zetelovo provedení na ni nechává na chvíli zapomenout. Opravdové kroje (je fuška je jen obléknout) jsou záhy vystřídány působivými kostýmy paní Zezuly. Zpočátku mi hodně vadily ječivé hlasy ženských postav. Posléze se to usadilo (nebo jsem si zvykl?). Postava Mešaničky je hodně expresívní, legrační, přehrávaná, avšak ostatní postavy jsou vedeny spíše realisticky. Režisér nám nabízí mnoho zajímavých scénických efektů, ale ty netvoří úplně přesvědčivý celek.

Nevím, kolikátá je to už moje Gazdina roba, mám tuto inscenaci rád a jsem rád, že jsem v UH viděl i předchozí nastudování. A je vidět, že Slovácku je téma místního folklóru blízké.
Inscenace je hravá, dynamická a s ambicemi, oslovit i mladého, současného diváka. A bylo vidět, že tato hra nestárne a pokud ano, tak s grácií.

Mé první setkání s tímto textem dopadlo na výbornou. Mé počáteční nadšení z krojů, folkloru i nářečí neutuchalo a s pokračujícím časem naopak zůstávalo neměnné. Do děje jsem se ihned ponořil a vychutnával si naplno jeho vývoj i scénické provedení, jež skvěle reflektovalo dění na jevišti. Vlastně mi to celé přišlo jako klasicky udělaná klasika, byť určitá režijní invence a posuny směrem k současnosti zde asi jsou, ale nejsou nijak násilné. Skvělý zážitek to byl i díky hereckému výkonu dokonalé K. Ondrůškové a originálně zakomponovanému hudebnímu nástroji-cellu do děje. Skrz naskrz silné, obohacující, výjimečné a originální./27.2.2026 v Táboře/

Ne náhodou se tato víc než sto let stará hra stále inscenuje a publikum na Slovácku jí rozumí ještě o něco víc než diváci jinde. Vzpomínka na Pitínského inscenaci je tu ještě živá, ale Zetelovo provedení na ni nechává na chvíli zapomenout. Opravdové kroje (je fuška je jen obléknout) jsou záhy vystřídány působivými kostýmy paní Zezuly. Zpočátku mi hodně vadily ječivé hlasy ženských postav. Posléze se to usadilo (nebo jsem si zvykl?). Postava Mešaničky je hodně expresívní, legrační, přehrávaná, avšak ostatní postavy jsou vedeny spíše realisticky. Režisér nám nabízí mnoho zajímavých scénických efektů, ale ty netvoří úplně přesvědčivý celek.

Zejména stylizace ženských postav je povedená. Nádherná mluva. Krásná výprava. Střídmá délka pomáhá udržet dramatický oblouk a napětí. Večer uplyne jako ta osudná voda v Dunaji.
Bez vypjatých emocí a přece z příběhu tragicky končící vzdorné lásky máme hluboký prožitek. Moc se mi to líbilo.