Profil uživatele

Cechoslovak

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 8 % (15)
Lukáš Dubský: 10 % (29)
Helena Grégrová: 13 % (15)
Jiří Koula: 13 % (14)
Jiří Landa: 14 % (23)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.1.2023)
Začíná to jako nevinná komedie. Útlocitnější divák se může třeba i pohoršit nad nestandartními partnerskými a rodinnými vztahy postav. Smiřme se ale s tím, že dnešní svět je v tomto už takový, určitě je lepší než za časů bratří Mrštíků. Postupem času úsměv ustupuje a přichází držení palců postavám, aby se aspoň některé z nich dobraly životního štěstí. Happyend se nakonec dostaví, i když celkem nečekaný. Velká herecká příležitost pro Terezu Novotnou - a chytila ji za pačesy.
(zadáno: 18.12.2022)
Každá nová dramatizace úspěšné knihy nebo filmu zavání komercí. Tady však vznikl svébytný divadelní počin, který sice román připomene, ale nekopíruje a jde vlastní cestou. Děj proti knize sice uhání, ale o to víc strhává. Co se děje na jevišti, sledujete se zatajeným dechem a dojetím. Herci si za svými postavami stojí, snad i proto, že je to o jejich regionu. Kolektivní pojetí a spjatost s regionem připomíná legendární Těšínské nebe. Krása.
(zadáno: 14.12.2022)
Znovu hluboká poklona Karlu Čapkovi. Jeho Matka je dramatem se vším všudy, s umělecky přesvědčivým prolnutím postav živých a mrtvých, výrazně odstíněnými charaktery, silným poselstvím. O mrazivé aktuálnosti ani nemluvím. Tvůrci inscenace přistoupili k Čapkově textu s velkým respektem. Za to dík, ale právě kvůli tomuto respektu působí hra jako celek poněkud sterilně. Herecké výkony jsou výborné, přičemž pánové záměrně a správně dávají vyniknout hlavní představitelce. Lehkým zklamáním byla závěrečná scéna. Jako by emoce už byly vyčerpány a závěr přišel nějak moc rychle.
(zadáno: 14.12.2022)
Nějaké tradiční zpracování tohoto nesmrtelného dramatu ohromí a dojme, ale asi jen poprvé. S tím asi přistupoval režisér k inscenaci ve SD a chtěl ukázat drsný osud veronských milenců trochu jinak. Ohromení se tu částečně dostaví-tato inscenace drží dobře pohromadě zvláštní ponurou atmosférou, vytvořenou nemilosrdnými mezilidskými vztahy, vyjádřenými moderním strohým jazykem pro mě dosud neznámého překladu. Hezká je výprava a kostýmy, kdo má rád tradici, tady ji má. Krásný je živý hudební doprovod na cello. A dojetí? To tu střídá spíše naštvání. Ale ne na režiséra a herce. Na všechny, kteří jsou necitelní a lhostejní k osudům druhých.
(zadáno: 1.11.2022)
Slovácké divadlo jde cestou modernizování klasických titulů, až mám strach, že už to někdy neskousnu. I začátek Cyrana byl vulgární, nepříjemný. Svět protivných rozjívenců bez jakýchkoli hodnot však záhy přichází polidštit hlavní figura a rozjíždí se úžasné představení. Opravdu nevím, za co bych mohl strhnout nějaké body. Hlavní postavy mají svoje plusy i mínusy, vyvíjejí se a hlavně jsou zcela uvěřitelné. Působivé jsou například scény umírání obou hlavních mužských představitelů. Obejdou se bez patosu, a přece dojímají. Hra má silné poselství a dojem z inscenace je určitě lepší, než kdyby tu byly ony klasické širáky s pštrosími pery.
(zadáno: 1.11.2022)
Povedená inscenace, ale už jsem tuto hru viděl v provedení, kdy jsem padal smíchem ze židle. Tady bylo trochu vidět, že herci si dávají pozor, aby něco nepokazili. Legrace by měla být spontánnější, uvolněnější.
(zadáno: 1.11.2022)
Šťastný nápad ukázat na divadle životní osudy této zajímavé osobnosti. Pak už to muselo jít samo. Pokud ovšem byla k dispozici vynikající herečka a zpěvačka. A ona byla.
(zadáno: 24.4.2022)
K inscenování epického literárního díla, navíc všeobecně známého z filmové adaptace, musí být nějaký důvod. Já jsem ho u této inscenace neobjevil. Oceňuji, že se jihlavští divadelníci nedrží filmové předlohy zcela, pojetí hlavních postav je trochu odlišné. Herci vytvoří příjemnou hrabalovskou atmosféru, občas nechají diváka se zasmát, ale to je tak vše. Některé scény (zabíjačka, komín) působí amatérsky. Líbily se mi výstupy u holiče, i když byly poněkud přehrávané. Hereckými výkony zaujali pánové Kundera, Stejskal a Kraus.
(zadáno: 9.4.2022)
Byl jsem na výborném divadelním představení, ale ne na Čechovovi. Chtělo by to respekt k autorovu textu nebo ho neuvádět jako autora. Příznačné repliky "pracovat se musí" nebo "jsem unavená" tu vůbec nezazní, zůstává jen toužebné "do Moskvy!" Jinak si herci skvěle zaimprovizovali, přičemž akcentují obecně lidské problémy místo analýzy široké ruské duše. Je to dobře, nebo škoda? Vrcholem je asi třetí dějství s pestrou škálou monologických výstupů (budu si pamatovat Irininu píseň u mixážního pultu a Mášino samointerview). Závěrečná pantomima taky stála za to, ale příště se zas raději učte texty.
(zadáno: 21.3.2022)
Volný cyklus životopisných her o velikánech regionu je to nejzajímavější, co MDZ za poslední desetiletí vyprodukovalo a je to unikát v celorepublikovém měřítku. Trnky a hvězdy naplňují přísná divadelní kritéria v oblasti scénografie a hudby. Krásný vícehlasý sborový zpěv. Úvodní dialogy působí rozpačitě, ve velkém prostoru divadla je jim i špatně rozumět (herec mluví zpoza ovocného stromu). Davové scény jsou však velkolepé (odchod na vojnu...). Právě zajímavé střídání scén a prostředí a dobře napsaný text dělají inscenaci atraktivní a řadí je na úrověň Baťů a Zikmunda.
(zadáno: 12.1.2022)
Veliká sranda pro herce i diváky. Někteří vybuchnou smíchem při prvním vulgarismu, kvůli tomu sem pravděpodobně i přišli. Hra ale má skvělou výstavbu, autor dodržel klasické principy dramatu, nezapomněl na pointu. A krásně odstíněné jsou i charaktery postav. Všichni zpočátku vypadají jako primitivní machové, ale postupně odkrývají své citlivé duše a pozorný divák se neubrání ani dojetí. Dramaturgie umí hledat, ale oni to Ostravaci nemají do Polska daleko.
(zadáno: 12.1.2022)
Nic proti snaze zmodernizovat scénu přes sto let staré hry. Nemusí tu být fěrtúšky a pérečka za klobúčkem, pršipláště beru. Skleník je taky O.K., ale hlučící sekačka trochu ruší a natahování kabelu a hledání zásuvky herce i diváky rozptyluje od samotného textu. Upravená jazyková verze Hradišťšským nahrává. Ve slováckém nářečí jsou jako doma, vlastně doma. Herci jsou hodně expresívní, ale to u takového příběhu ani jinak nejde.
(zadáno: 12.1.2022)
Není výborného činoherního souboru škoda pro muzikál? Nebo je to přesně naopak-neměli by Hradišťané zabalit tu činohru? Kromě stálého a zeštíhleného souboru tu můžeme vidět řadu talentovaných jakohostů a milých tváří, u kterých nedávno ještě zkratka j.h. nebývala. Všichni mohou být na odvedenou práci hrdí. J.C.S. má ambice stát se kasovním trhákem, což SD v tuto dobu určitě potřebuje. Snad ale bude zase brzy vůle vrátit se ke komornějším projektům... Hudba byla strhující, ze sborových scén běhal mráz po zádech. Dojetí nad umučením Ježíše se ale nedostavilo. Snad to tento žánr ani neumožňuje.
(zadáno: 24.10.2021)
Inscenace nabízí možnost připomenout za 200 minut děj tisícistránkového románu nebo několikadílného filmu. Nic tu nechybí a vnímavý divák udrží pozornost po celou dobu. Tvůrci dobře vyřešili Cimrmanovskou výzvu, jak inscenovat děj románu, kde vystupuje na 500 postav, s osmnácti herci. Bitvu u Slavkova zvládli dokonce snad v šesti lidech a nebylo to vůbec směšné ani trapné. Z hereckých výkonů se mi nejvíce zamlouval Viktor Dvořák (Bezuchov) a Jan Vlasák (starý Bolkonskij), celkově asi mužské kreace převýšily ty ženské.
(zadáno: 24.10.2021)
Režie Igora Stránského jako obvykle ničím příliš nepřekvapí, ale předvede nám čiré divadlo plné upřímných emocí. Tomáš Šulaj je jiný Mc Murphy než ten filmový a skoro stejně dobrý. Ostatní role nejsou tak výrazné, ale jako celek je inscenace velmi působivá.
(zadáno: 24.10.2021)
Dost absurdní hra Karla Steigerwalda byla napsána už v době totalitní, kdy mohla být považována za velmi odvážnou. I dnes se v ní dá najít dost aktuálních momentů-varování před globálními hrozbami, vážně nemocný státník a podivné figurky kolem něj... Že to bude tak mrazivě aktuální, netušili tvůrci asi ještě ani při plzeňské premiéře. Pro diváka je to nesnadné-není tu jediná sympatická postava a autorův pesimismus je bezbřehý. Největším problémem je asi to, že by to měla být groteska, ale úlevný smích se nedostavuje. Pochvala za scénu a hudbu, jinak spíš rozpaky.
(zadáno: 29.9.2020)
V Šumperku jsem viděl velmi milé a sympatické představení a strávil příjemný divadelní večer v krásném prostředí. Tato norská hra je velmi lidská a může diváky dojmout i rozesmát. V obou těchto discíplínách mohl ale šumperský soubor ze hry dostat více, nezapomenutelný zážitek, který rezonuje v hlavě ještě několik dní, to nebyl. Po přestávce naštěstí hra graduje a má několik pěkných míst. Šumperské divadlo určitě stojí za to navštívit a (kdo může) i navštěvovat.
(zadáno: 2.3.2020)
Hluboký text je přece jen z 19. století a snaha o aktualizaci tu nevyznívá příliš přesvědčivě. Ostře se tu střídá poloha groteskní s až nesnesitelně patetickou. Právě to vážné se tu moc nedaří a hlavně představitelé mladých postav jako by nevěděli, co mají hrát. Naštěstí je aspoň místy čemu se zasmát. Aktuálně a přesvědčivě působí scéna, ve které Jiří Hejcman obhajuje hereckou profesi. Celkově ale trochu nevyužitá šance.
(zadáno: 20.2.2020)
Pan Táborský si vytvořil inscenaci na tělo: Opírá ji o duchaplný text a vlastní skvělý herecký výkon. Ostatní scénické složky jsou tu jen přítomny, ale není třeba s nimi nějak výrazně pracovat. Někde v polovině strhující devadesátiminutovky jsem si uvědomil přiléhavost titulu hry - diváci se sice během dialogu staví ve velké většině za postavu Einsteinovy dcery, ale přesná argumentace geniálního otce nás nutí zapochybovat o platnosti obecných pravd.
(zadáno: 22.1.2020)
Úvodní nesrozumitelná rituální seance návštěvníků domu umírajícího guru-spasitele mě poněkud vyděsila. Naštěstí ne tak, že už bych se nechytil, na rozdíl od některých spoludiváků. Následovala virtuózní herecká etuda Pavla Hromádky. A jsme doma: absurdní divadlo se vším všudy, šedesátá léta jako vyšitá. Po přestávce přibývá grotesknosti i postav-některé jsou tu úplně zbytečné, neposouvají děj a někteří herci i hodně přehrávají. Snad proto, aby si diváci mohli mezi nimi spíše najít karikaturu sebe sama nebo někoho ze svého okolí. Hra s atmosférou, ale ne pro každého.
(zadáno: 10.12.2019)
Díky dobře napsanému textu i autentickému prostředí nám šestice herců nabízí velmi civilní herecké pojetí. Charaktery jejich postav jsou jemně odlišené, není příliš potřeba nadsázky, abychom v nich nemohli vidět lidi ze svého okolí. Jako v každé dobré komedii se nesmějeme vulgaritám, ale v podstatě vážným věcem. Je to fráze, ale tady nám tvůrci opravdu nastavují zrcadlo. Řekl bych ano, takoví jsme dnes my Češi, ale ona je to hra německého autora. Tak (nevím, jestli naštěstí, nebo bohužel) asi nejsme takoví jen my.
(zadáno: 4.12.2019)
Strhující příběh, kde je vše přesně načasováno, směřuje přes dramatické zvraty k nečekanému konci. V komorním drsném dramatu jsou skvěle ztvárněné postavy izolované a osamělé. Zoufale se snaží skrývat svá tajemství nebo je bolestně bourají. Slováckému divadlu se příliš nechce do současné irské dramatiky, ale tato hra kanadského autora ji připomíná. Téma homosexuality dnes pobouří už jen málokoho, útlocitnějšímu divákovi ale asi zatrne při některých drsnějších výrazech. Jazyk hry je však přitom velmi bohatý a jemný, jistě i díky překladu. Zaujalo mě hromotlucké herectví Františka Maňáka.
(zadáno: 6.11.2019)
Vskutku povedená taškařice.
(zadáno: 17.10.2019)
Inscenace by si za zpracování dramatického textu asi zasloužila mnohem víc než 50 procent. Problémem je právě ten text. Ve svém hodnocení bych se rád vyhnul pojmu slátanina, tak ho označím jako mnohovrstevnatý a otevírající naráz mnoho otázek a témat. Začíná to jako celkem nevinná satira na české politiky a Evropskou unii, pak se tu ale začíná vše relativizovat a ironizovat. Myslím, že do té ironie zahrnuje autor i sám sebe. Není tu žádná pevná hodnota, divák se nemá čeho chytnout. To možná i autor chtěl a diváka záměrně provokuje. Nuda to rozhodně není, snad jen trochu zmatek.
(zadáno: 9.10.2019)
Hra, ve které se zároveň řeší několik vážných témat - u jedné postavy frustrace z nenaplněné sexuální tužby, sklony k násilí a k manipulaci, na druhé straně povýšenectví, nedostatek tolerance a empatie. Navíc se ocitáme v protiatomovém krytu, takže je to trochu i o tom, co by mohlo být, kdyby... Jsou tu i místa pro zasmání (hraní společenských her). Dobrá hra, která má stupňující se tempo, strhující gradaci i pointu, i když asi od poloviny už tušíte, o co asi půjde. Dobrá příležitost pro dva herce, kteří jí využili beze zbytku.