Profil uživatele

Cechoslovak

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 9 % (11)
Lukáš Dubský: 10 % (23)
Helena Grégrová: 13 % (13)
Jiří Koula: 13 % (14)
Michal Novák: 14 % (9)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 > >>

(zadáno: 6.11.2019)
Vskutku povedená taškařice.
(zadáno: 17.10.2019)
Inscenace by si za zpracování dramatického textu asi zasloužila mnohem víc než 50 procent. Problémem je právě ten text. Ve svém hodnocení bych se rád vyhnul pojmu slátanina, tak ho označím jako mnohovrstevnatý a otevírající naráz mnoho otázek a témat. Začíná to jako celkem nevinná satira na české politiky a Evropskou unii, pak se tu ale začíná vše relativizovat a ironizovat. Myslím, že do té ironie zahrnuje autor i sám sebe. Není tu žádná pevná hodnota, divák se nemá čeho chytnout. To možná i autor chtěl a diváka záměrně provokuje. Nuda to rozhodně není, snad jen trochu zmatek.
(zadáno: 9.10.2019)
Hra, ve které se zároveň řeší několik vážných témat - u jedné postavy frustrace z nenaplněné sexuální tužby, sklony k násilí a k manipulaci, na druhé straně povýšenectví, nedostatek tolerance a empatie. Navíc se ocitáme v protiatomovém krytu, takže je to trochu i o tom, co by mohlo být, kdyby... Jsou tu i místa pro zasmání (hraní společenských her). Dobrá hra, která má stupňující se tempo, strhující gradaci i pointu, i když asi od poloviny už tušíte, o co asi půjde. Dobrá příležitost pro dva herce, kteří jí využili beze zbytku.
(zadáno: 20.9.2019)
Poctivé precizní představení, kterému se nedá nic vytknout. Souhra souboru je bezvadná, takže hudební výstupy mají perfektní rytmizaci i choreografickou stránku. To, že mě některé písničky nudí a téma je pro mě trochu odtažité, je asi můj problém. Zároveň dobře chápu i aktualizaci a promlouvání k dnešku: lidé, kteří v životě nic nedokázali a zasloužili by spíše opovržení, se i dnes stávají celebritami. Nejpůsobivějším výstupem byla scéna popravy, i když s barokní reprodukovanou hudbou a pantomimou do inscenace příliš organicky nezapadla.
(zadáno: 6.8.2019)
Pomalost a prázdnost dialogů jsem asi pochopil příliš jednoduše-pro mě je to klasické téma zbytečného člověka, trochu přiživené střetem generací a závanem ruské revoluce. Pan režisér promine, ale ten ekologický přesah a kritika antropocentrismu mě v jeho inscenaci, která se mi jinak docela líbila, vůbec nedostihly. A když už aktualizace-což si takhle v první půlce představit, že se jedná o dnešní mládež, které sebrali počítače?
(zadáno: 6.8.2019)
Cimrmanovský postup zdramatizovat velký společenský román pouze prostřednictvím pěti postav kupodivu výborně vyšel. Komorní drama zvládlo všech pět herců excelentně, charismatičtí jsou hlavně představitelé Anny a Levina. Roztomilé jsou scény z plesu a bruslení.
(zadáno: 4.6.2019)
Dovedu si tentýž příběh představit jako existenciální drama o rozpadu tradičního venkova, staré dobré Evropy a krizi rodinných a generačních vztahů. Místo toho o těchto vážných problémech vypovídá chytrá komedie, plná absurdnosti (bohužel často reálné), kde se smějete od začátku do konce a při odchodu z divadla si opakujete nejlepší hlášky. Postavy jsou všechny výrazné typy, nad všemi pak ční černý humor babičky. Inteligentní a zábavná hra by možná slušela spíše schopným ochotníkům, ale i v repertoáru ambiciózního Klicperova divadla bude asi zajímavým osvěžením.
(zadáno: 14.5.2019)
Kateřina Tučková je známá svou poctivou prací při sběru faktografických pokladů pro své romány. Tady ale fakta musela směstnat do pár dialogů a vykreslit tak krátký, ale složitý životní příběh. A podařilo se - život Vítězslavy Kaprálové se jeví velmi plasticky i v kontextu historických událostí a jiných životů. Stále je na co se dívat a co poslouchat. O skutečné Vitce se toho ví docela dost, ale nikdo už neposoudí, jestli ji Tereza Marečková trefila tak, jaká opravdu byla. I když mnoho je tu asi v nadsázce, její položení se do role bylo strhující, jsem zvědav na další rozvoj jejího talentu.
(zadáno: 4.4.2019)
Úvod byl docela slibný-propracovaná scéna, dobře znějící kapela, sehraný soubor. Dále však už však všechno stejné. Text plný frází, prázdný patos, hra na efekt bez emocí. Je otázka, jestli tento příběh neměl zůstat jen dojemnou novelou, která je světoznámou. Proč se proboha z každé slavné prózy musí dělat muzikál? Myslím, že i Romain Rolland by se ohradil. Zásah do jeho něžného a intimního příběhu tu je opravdu brutální. Několik hezkých hudebních výstupů (v jinak dost monotónní hudbě) a působivé pantomimické výstupy smutného klauna, jinak dvě a půl hodiny k nepřečkání.
(zadáno: 31.3.2019)
Inscenace si vystačila s jednoduchými režijními postupy a obešla se bez velkých scénických efektů. Výborné herecké výkony ji povyšují na silný divácký zážitek. Kdybych neznal film, dal bych i víc bodů. Pánové Hromádka a Majkus za svými filmovými vzory ale příliš nezaostali a i ostatní představitelé drželi inscenaci vysoko.
(zadáno: 20.2.2019)
Velké sólo pro Tomáše Šulaje. Ostatní herci se také v groteskní nadsázce skvěle prezentují jako postavy mizerů, darmošlapů nebo aspoň naivních hlupáků. Ústřední figura je ve své plnokrevnosti a opravdovosti zoufalá a dává to svému okolí najevo cynismem a hořkou životní rezignací. Pro diváka náročných a možná těžko stravitelných 200 minut. Režisér jako by jen nechával jednoduše herce hrát, režijní záměr se mi těžko dešifruje. Ale Čechov tu naštěstí zůstal.
(zadáno: 20.2.2019)
Režiséři vsadili především na vizuální prezentaci díla a kolektivní výkon. Obdivuhodná je práce s prostorem, který je ve Stavovském divadle asi dost problematický. Vizuálních vjemů je tolik, že z nich až trochu bolí oči a divák jen stěží pojímá všechny symboly a alegorie. Nejvíce si budu pamatovat změnu scény po přestávce a výstup paní Soni Červené. Takový patos se dnes jen tak nevidí, ale zde byl zcela na místě. Jedinou výtku mám k hudbě - mám rád moravský folklór i andaluské rytmy, ale toto byl opravdový hudební mišmaš.
(zadáno: 14.2.2019)
Zlínské zpracování nic neubralo skvělé literární předloze na její působivosti. Strhující a dojemné. Citlivě zahrané. Krásná ukázka toho, jakou sílu může mít v mezilidských vztazích slovo-v tomto případě dokonce jen psané.
(zadáno: 17.1.2019)
Šťastné propojení pražské autorky, valašského režiséra a slováckých herců. Inscenace nabízí přepestrou škálu scénických postupů a efektů, překypuje nápady a různými symboly, které však zůstávají mnohdy pomaleji vnímajícímu divákovi skryty. Je tu místo pro poetické prolínání časových rovin, realistické scény drsného domácího násilí i grotesku z prostředí předvolebního politického boje. Přes tuto pestrost je inscenace velmi kompaktní a představuje téměř dokonalý divadelní tvar. Režisér Františák inscenuje ve SD zřídka, ale jeho poetika je hercům souboru jako šitá na míru.
(zadáno: 21.12.2018)
Režijnímu pojetí inscenace se nedá celkem nic vytknout, ale působivé scény jsou zde bohužel střídány momenty rozpačitými (zápas v hrobě). Vedle sledování zajímavých hereckých kreací (Hamlet, Polonius, Rosencrantz, Guildenstern, hrobník) musí divák celou dobu přemýšlet, jestli obsazení některých rolí bylo šťastné (Gertruda, Klaudius). Pan Řezníček se mi líbil více jako Tomáš Baťa. Když se Hamlet v závěru obrací k publiku, které má být podle něho zkamenělé hrůzou, uvědomuji si, že jsem sice viděl zajímavého Hamleta, ale v solný sloup jsem se neproměnil.
(zadáno: 13.12.2018)
Pohlazení po duši divadelního diváka. Shakespeare bez příkras, které tu ale vůbec nejsou potřeba. Kupodivu nevadí, že příběh je nepravděpodobný a postavy jsou spíše stylizované než skutečné. Herci jsou si vědomi, že předvádějí brilantní duchaplné dialogy a činí tak s pokorou a bez zbytečného přehrávání. Vše je tu vyvážené, snad jen výtvarné zpracování je trochu avantgardní.
(zadáno: 8.11.2018)
Divadlo má tisíce podob, ale je tohle ještě divadlo? Připomíná to spíše zajímavou televizní debatu nebo scénické čtení. Pravda, herci text nečtou a hlavně Pavlu Hromádkovi patří poklona za zvládnutí dlouhého a náročného textu, u kterého má i vzdělaný divák co dělat, aby se v něm orientoval. Dvě hodiny bez dramatického konfliktu a s minimálním vývojem postav jsou pořádnou zkouškou divákovy pozornosti. Kdo to vydrží, ocení třeba působivý závěrečný monolog hlavního protagonisty. Zase jeden experimentální projekt SD, ale pozor, aby většinový divák už neztratil trpělivost!
(zadáno: 1.6.2018)
Velkolepá podívaná. Působivá hudba, propracovaná choreografie, z některých scénických efektů běhá mráz po zádech. Vše má úžasnou ruskou atmosféru a velmi pečlivě se tu pracuje s každým detailem. I herci tentokrát (ve Zlíně to není pravidlem) mohou být hrdí na to, kam je režisér Minajev dovedl.
(zadáno: 3.4.2018)
Poněkud neuspořádaná mozaika výjevů z československých dějin, kde některé scény působí možná až příliš didakticky, zatímco jiné dojdou divákovi třeba až po představení (a možná i vůbec). Inscenace se jmenuje Tančírna, ale tancuje se tu jen místy, více tu promlouvají masky, kostýmy, rekvizity. Naše moderní dějiny jsou tu vystaveny hodně deziluzivnímu pohledu. Kolektivní výkon hereckého souboru směřuje k závěrečnému uvědomění si sounáležitosti všech-diváků i herců. Závěrečná děkovačka tak pro mě byla nejsilnějším dojmem. Rozhodně je to projekt, který do regionálního divadla patří.
(zadáno: 3.4.2018)
Zvláštní, ale zajímavá forma čtyř monologů vylučuje dramatický konflikt. Přesto se tu (vedle komických momentů) řeší vážná otázka svědomí národa a české malosti. Scéna, zpěv a ceremonie působí morbidně a absurdně, ale jsou dobrým doprovodem ke čtyřem brilantním hereckým výstupům. Autorka je uspořádala asi logicky, ale zajímavěji a zábavněji působí obě dámy před přestávkou.
(zadáno: 22.3.2018)
Režisér Stránský se u lineárně vedeného příběhu Jiráskova dramatu záměrně nepokusil o nějaké avantgardní ozvláštnění. Je to jednoduchá holá inscenace založená na hereckých výkonech a tři hlavní představitelé (Hejcmanová-Hejcman-Pulec) ji drží hodně vysoko-vymýšlet tu něco "moderního" by bylo úplně zbytečné. Jirásek asi nebyl zrovna psychoanalytik, takže motivace změny postavy Antonína tu není úplně jasná (alkohol?, gamblerství?, trauma z války? vypočítavost a touha po pomstě? mužská ješitnost?). To ale diváka právě vede k poznání: člověk nemusí být ve skutečnosti takový, jak si ho vysníme.
(zadáno: 9.3.2018)
Pro Zlín a okolí je tento projekt o něco víc než jen divadelní inscenace. Osobnost J. A. Bati byla komplikovaná a Rostislav Marek ji ztvárnil velmi plasticky. Baťův příběh ukázal mnoho o Češích, a to pozitivního i negativního, hra rozhodně promlouvá i k dnešku. Snaha o dokumentárnost může pro někoho znamenat zdlouhavost a nedostatek dramatické akce, ale tvůrci to dobře vyvážili pestrostí forem (rekonstrukce dědického řízení, rozhovory v publiku, práce s točnou). Baťové byli jen tři a nedá se o nich hrát pořád, ale ať už hraje o čemkoli, na tuto úroveň by měly směřovat ambice zlínského divadla!
(zadáno: 22.2.2018)
Začátek hry působí rozpačitě, až trapně. Je to však záměrný prolog k tomu, co nás čeká - deziluzivní pohled na herecké povolání. Sedm zcela vyrovnaných herců nám ve svých virtuosních etudách předvádí jednotlivé stinné stránky své profese. Technicky dokonalé hraní a vše beze smyslu, bez prožitku. Scénu s "nevěřím" si budu pamatovat. Ano, v divadle je vše falešné a jenom jako, ale jaké štěstí pro nás, kteří tam chodíme, že existuje! Pokaždé je to jiné a tato inscenace je obzvlášť originální. Smysl některých pantomimických scén asi mnoha divákům uniká, ale s tím se v tomto divadle musí počítat.
(zadáno: 22.2.2018)
Smysluplný projekt regionálního divadla, pochvala za výborný kolektivní herecký výkon. Zaujetí tématem je cítit od začátku do konce. Mimořádně působivá je stínohra i vícehlasý zpěv. Hlavní myšlenka: Fuj nacionalismu, německému i českému. Vždycky to odnesou nevinní lidé. V chebském Cejchu má všechna ta hrůza optimistické vyústění. Ano, optimismu je nám třeba, děkujeme.
(zadáno: 15.2.2018)
Chápu, co zde chtějí autorka a inscenátoři zesměšnit. Je to vtíravá popkultura a bezduché reality show. Herci by to ale nemuseli dělat tak urputně, komično je tu až příliš křečovité. Částečně se tu i počítá i s různými reakcemi diváků, přesto si myslím, že by inscenaci slušelo přesnější nastudování dialogů na úkor improvizace - předešlo by se tak častému přeříkávání, tzv. celebrity by mohly působit věrohodněji. 80 minut průměrné zábavy.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 > >>