Tramvaj do stanice Touha

Marně pátrám, zda jsme někdy na jevišti byli svědky tak vyhroceného střetu reality a iluzí, zároveň s mužským šovinismem. Režisérka zachází skrze slavné drama do surovostí, dialogických i fyzických konfliktů, z nichž vnímáme autenticitu, sledujeme také nekompromisní obraz kauzálních nesnášenlivostí i závislostí. Pavlína Hejcmanová přivádí Blanche na jeviště jako padlého anděla, růži, co se má rozvinout, ale nelítostnou rychlostí vadne. Extrapolace příčin je možná až příliš překotná, má však v jejím podání sugestivně uvěřitelnou podobu. K divadelní události významně přispívají i výkony Jitky Hlaváčové (Stella) a Jiřího Hejcmana (Stanley).

75%. Režisérka A.Davidová dala klasickému americkému dramatu industriální háv a herce vedla k lehce expresivnímu pojetí postav. Velmi dobře se daří budovat napětí, inscenace má celkem temné vyznění. Reflektuje především násilí v mezilidských vztazích a nemožnost člověka dostat se ze zajetých kolejí. Spolupráce ústřední herecké trojice vychází parádně, hlavně P.Hejcmanová dokáže Blanche vytvořit v mnoha odstínech od snobské manipulátorky po zranitelnou a trpící ženu. Emoce se stupňují a vedou ke katarnímu závěru, cesta k němu mi ale ve druhé půli přišla občas trochu natahovaná.

85% - Neotřelá scénografie skládající prosté bydlení ze tří kontejnerů a kostýmy s efektní fosforově žlutou přenášejí děj do blíže neurčené přítomnosti a v pomalém tempu buduje A. Davidová působivou, zvolna houstnoucí atmosféru dokreslovanou i výraznou hudbou. Na místy až dechberoucím vyznění inscenace mají stěžejní podíl skvělé herecké výkony. Precizní P. Hejcmanová ztvárňuje Blanche ve všech polohách od dámičky, přes nervově labilní, křehkou bytost, až ke strhujícímu závěrečnému zhroucení. Stanleyho v jeho hrubosti, výbušnosti a primitivnosti mistrně zobrazil J. Hejcman. J. Hlaváčová v roli Stelly ústřední pár dokonale doplňuje a vyvažuje.