PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Michal Novák
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1247)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 15.2.2026)
(zadáno: 24.1.2026)
(zadáno: 13.1.2026)
(zadáno: 13.1.2026)
(zadáno: 19.12.2025)
35 % Ironickou hříčku východoněmeckého autora u nás proslavila skvostně obsazená televizní inscenace (1987), nyní se o její znovuobjevení pokusilo Divadlo Bez zábradlí a samozřejmě také sází na silnou hereckou sestavu pro role tří postarších sester a jejich sluhy Rudolfa, který už by nejraději někam do ústraní, splní-li dámy svůj slib z milostné minulosti. Když už se sahá po tak zastaralém textu, čekala by se větší dramaturgická podpora úsilí herců, jak nenechat ve vzduchoprázdnu vzájemnou závislost postav (a další souvislosti) a témata stáří či sobectví. Režii utekla gradace příběhu, příležitost vyostřit černý humor zůstala nevyužita.
(zadáno: 16.12.2025)
Dva romány v jedné inscenaci. Epickou stránku se podařilo převést do výmluvných obrazů. První část je nesena výkony Ivany Uhlířové (Gerveisa) a Aleše Bílíka (Coupeau), kteří vypodobní cestu k sociálnímu a ekonomickému pádu, po pauze je rozehrán příběh kurtizány Nany, která jenom nechtěla dopadnout jako matka. Karolína Knězů v roli této vampýřice působila přesvědčivě poněkud méně… Díla na sebe navazují, o větší syntézu se dramatizace nepokouší. Zprostředkuje Zolův naturalismus a stvrdí rovnici o zabijáckém alkoholu a ukáže pokryteckou zhrublou společnost a její pozlátka. V přemíře scénických nápadů (vč. přepjaté scénografie) se i něco ztrácí.
(zadáno: 16.12.2025)
(zadáno: 14.12.2025)
Zatímco inkluze je předmětem nerozhodných debat, některé odpovědi dává toto psychologické drama. Nezvladatelný teenager s násilnickými sklony a emočně nestabilní učitel, co nezvládá práci ani sám sebe. Na komorním jevišti jsme součástí výbušného kotle, nejistoty-strachu, co se může stát. V zorném poli přítomny také scénografické prvky evokující detenci, čili klec. Hra, která je silnější v detailech než celkově stavbě, provokuje otázkou, proč označujeme problém vztahovačně k někomu, namísto přiznání selhání celku: z čeho vyvěrá Darrylovo chování, explicitně zazní. A překvapení to není. Křehkost pod drsnou maskou: Janem Dlouhým skvěle zahráno.
(zadáno: 14.12.2025)
75 % Kterak nepravý duchovní podlehl pokušení, a stal se lepším člověkem. Adaptace známé novely v symbolistním vidění režiséra Jana Mikuláška předkládá obraz duchovně destabilizovaného společenství lačnícího po spasiteli a v souběžné lince parafrázi pašijové hry. Dramatické napětí budují vlastní pochybnosti (Šimon Krupa znamenitě postihl ambivalenci své postavy) a samozřejmě konflikty. Filozofické podobenství dále zdobí metaforické ironizující komentáře, často v podobě nečekaného, ale příznačného kontrastu. Vyústění tohoto pojednání je nutně pozměněno, tady je katem nikoli STB, ale zfanatizovaný dav. Bez „anketních“ dotáček by bylo lépe.
(zadáno: 19.11.2025)
Oddémonizování a návrat k původnímu dílu Mary Shelleyové tvůrci pojali jako pouhý trojhlas na velké scéně Stavovského divadla. V monumentální scénografii evokující ledovcové moře a za využití ztišených monologických promluv do mikrofonu a také principu live cinema. Nutno dodat, že vše technicky bez chyb a sleduje to určitý záměr v distribuci myšlenek nebo vytváření atmosféry, jež musí utáhnout hodinu padesát bez pauzy. Témata jinakosti, zavržení, předsudků, potřeby soucitu a zejména odpovědnosti za svůj „výtvor“ je zprostředkováno s mírnou únavností. Dramatizace našla oporu v monolozích, sem tam pokus o zcizení, končí se enviromentalismem.
(zadáno: 19.11.2025)
Převyprávění kánonické hry „Víra, naděje, láska“ a před tím výjevy z „Povídek z Vídeňského lesa“ klasika meziválečné éry posloužily tvůrcům z Dlouhé k vytvoření velkoformátového kaleidoskopu. Třeba o tom, jak pod povrchem idylické společnosti začíná probublávat hnědé myšlení. Potud je dramaturgická volba signifikantní trefou. Vstupní rozkošná dobová hyperstylizace se postupně vytratí, míříme k individuálním situacím a sociálně-psychologickému dramatu. V plynutí témata procházejí spíše jen na pozadí, řada herců v této celosouborovce nemá moc co hrát a pak už je jen soustředění na live cinema (působivé detaily, ale ta haprující synchronizace…).
(zadáno: 19.11.2025)
V téměř až komiksové struktuře i podobě postav nachází tato dramatizace klíč k převedení rozsáhlé předlohy. Perspektiva pohledu na zahnědlý okolní svět jde přímo přes Oskara, „který odmítl vyrůst“, jeho křehce bezprostřední i kousavé komentování absurdit malých i těch fatálních dějinných, co najednou procházejí kolem. Role byla svěřena Anně Kameníkové a iluze funguje… Stává se hlavním žalobcem a účastníkem kabaretu měnícího vědomí. A to je příležitost pro disponovaný soubor DNz vykreslovat jednotlivé obrazy, dramatizace se totiž snaží obsáhnout co nejvíce, i formou zkratek nebo zcizujících prvků. Prostoru pro přesahovou rovinu tak není mnoho.
(zadáno: 19.11.2025)
Dejte mágu Acherovi pár kytarových riffů inspirovanými (a řekl bych docela konkrétními) sekvencemi a postupy v harmonii a vítejte v dokonalé nirvanovské iluzi. Švandovo divadlo se otřásá a mezi tím je odvíjen neidylický osud „Reluctant Icon“, „Hlasu generace X“, čili Kurta Cobaina. Mansfeld – Tvrdík – Anděl uhranuli svými interpretačními schopnostmi. Autorské převyprávění se zaměřuje na téma udržení vlastní identity, je silné, i když nedosahuje takové naléhavosti jako proslulá hra R. Smilese. Mostem ke Kurtově době je konfrontační, zdánlivě groteskní linka vstupování zenového mistra, jehož s velkou dávkou originality ztvárňuje Robert Jašków.
(zadáno: 6.11.2025)
Na směsici absurdit kolem nerozhodného intelektuála Dr. Humla je nejzábavnější ne jeho pachtění za iluzorní podobou štěstí, na niž jde s pomocí vědecké analýzy, ale to, jak svůj příšerně hloupý život s přelétáním vztahů, pokládá za běžný, normální, div ne vzorový. Ondřej Novák mu dává suverénní poker face a vůbec neodolatelnou stylizaci. Vršení časově nesousledných situací a při tom počtu dveří, kudy postavy vstupují a mizí, vydalo asi na zákulisně strašidelný manuál, jak tu geniální konstrukci s bizarními figurami i tolika prázdnými řečmi nepoplést. Spolek Kašpar předkládá Havla, jeho vidění rozkladu identity, v bravurní inscenační podobě.
(zadáno: 5.11.2025)
V principu sledujeme režijně a herecky hravě postavenou demonstraci toho, jak nesnadné je být sám sebou v jalovém věku a jak autoritářský, „zkušený“ svět tlačí mládí do něčeho nepřirozeného. Přes rozehrávané situace podle Gombrowiczovy předlohy nejspíše tento druh trapných situací ve svém portfoliu z doby rozpuku a nejistot nemáte, ale něco připomenou… Včetně trapnosti těch poučujících. Hlavní devízou této koláže s příběhovou linkou je atraktivní obsazení, které do MeetFactory přivedlo zástupkyni alternativní scény, výrazné tváře ze souboru Švandova divadla a v ústřední postavě Josífka vychází sázka na hereckou bezprostřednost Šimona Krupy.
(zadáno: 5.11.2025)
Oheň - MeetFactory 60 %
Přímočará diagnóza žití s vyhořelým přístupem, ještě k tomu umocněná zasazením do času covidu a environmentalismu. Potkává se Laura a tak trochu cynik Clément a v nich usazené zklamání z nenaplněného života navzdory profesní úspěšnosti, ale i drobných depresí z toho plynoucích, ustavičných kompromisů nebo sdílení všeho leda tak se psem. Vrhají se do vášně, jejíž vyprázdněnost, ne-li toxicitu cítíme v mnoha replikách i pohledech. Lauře to nabourá i vztah s dcerou. Dramatizace románu - přes autentizující otupělé tempo, promluvy prozrazující zranitelnost, patos i drobná zcizování - vede diváka k hledání odpovědí, proč tento ring vůbec nastává.
(zadáno: 25.10.2025)
Disputace rozhněvaných žen, v současném dramatu, ale z doby, kdy právo a spravedlnost formovaly předsudky, záštiplné myšlení, planutí pro odplatu. Historizující rámec posloužil k thrilleru, honu na černou skvrnu ve „spořádaném“ společenství. Zdráhal bych se označit hru za feministické drama; uzavřenou místnost, kde má padnout rozhodnutí, zmítají jiné lidské fenomény. Jejich zprostředkování směrem k divákovi zůstalo někde na půli cesty. Buduje se hlavně sdírající atmosféra, bohužel nebyla uhlídána jevištní mluva u řady aktérek, srozumitelnost postrádají i zpěvní pasáže. Talent Karolíny Knězů, její herecký typ, inscenace ovšem naplno zúročuje.
(zadáno: 25.10.2025)
Ratajský, Háma, Kopta, Pecha, Pazderková. Tato hudební komediální jízda se slibně rozjíždí do momentu, kdy už těch posbíraných klišé začne být příliš a začne se používat humor, který není o tom více vědět nebo znát ze života. Ani ne toho taťkovského, scénář propere (prvoplánově) spíše téma středního věku. Po pauze se libreto rozsype zcela a na své si přijdou ti, co mají rádi, když je to náležitě crazy. Hudebně Ondřej Brousek tento komorní muzikál staví na žánrové pestrosti, také vytěžující kdeco, která protagonistům dává poměrně obtížné party. Něco vychází, něco ne. Důslednější práce se zvoleným tématem, nejen s gagy, by všemu jenom prospěla.
(zadáno: 25.10.2025)
Příběh o velikosti lidství, zarputilého lišáctví a empatie, s výsledkem 669 zachráněných dětí. Ale také ostré nasvícení zmetků náhle přičichlých k moci. Počin přesahující rámec divadla. O muzikálovou formu tolik nejde, však také hudba Daniela Kyzlinka neexhibuje, nevrývá se do paměti, jen spoluvytváří nálady. V lineárně vedeném libretu je fokus namířen jednak na postup a způsob myšlení mladého Nicholase Wintona (soustředěný a precizně vystavěný výkon Marca Salvadoriho) a jednak na příběh normálním životem žijící židovské rodiny, jedné z tisíců: Lukáš Janota a Johana Gazdíková jako Stránští předkládají procítěnou studii ohrožení a síly.
(zadáno: 24.10.2025)
Inspirováno poetickým Poláčkem k bláznivé hudební komedii. S Edudantem a Francimorem si užijete rozdováděnou jízdu a jelikož scénář je překombinovaný, tak i dlouhou. Radujete se z výtvarného zpodobnění obou čarodějnických kluků (skvělý Josef Fečo a poněkud přehrávající Filip Hořejš) i zkoumáte nápaditost přetékající stavebnicové scénografie Dave Bensona. S hudebním stylem pro rodinnou inscenaci se Noid nemazlí, jede si, co umí. Fantazie a slovní ekvilibristiky na straně jedné, na druhé nutno strpět i řadu nesnesitelně ječivých (princezny) nebo hřmotných (Ernesto Čekan) výstupů a jiných expresivních zkratek. Inscenace je až protivně neučesaná.
(zadáno: 22.10.2025)
Pocta žánru s velkou pražskou tradicí? V režijně zpackané podobě a bez vnitřní logiky to nemohlo vyjít. Revue je dramaturgickou záhadou, byť známe specifika burlesky. Tady nefunguje ani parodizování, část castu nedisponuje potřebným charismatem. Pásmo poslepovaly různorodé sorty „umění“ a pár výkřiků scenaria. Vedle zdařilých čísel (pohybově a výtvarně dokonalý R. Bruner, nebo novocirkusový let) je to natahované panoptikum pseudoumu (neřešme, to patří k žánru), včetně zpěvů. Objevil-li se náznak tématu, postava s příběhem, přerušeno. Roztančený kabaretiér nemá co přesahově komentovat. Show nemá závěr a možná ani neví, kdo má být cílový divák.
(zadáno: 29.9.2025)
V lese ztracenému Šimonovi pomohou zvířátka, když on pomůže jim. Banální výchozí situace přeroste v napínavý příběh, který trojice loutkoherců rozehraje způsobem velice akčním, až nechápete, co se za ústřední kulisou děje „za manévry, přeskoky, možná i srážky“. Postupně jsou odhalována její prostorová tajemství, sloužící ději i drobným gagům, loutky samotné jsou pak nositeli poetického výtvarného výrazu této loutkařiny. Jednoduchý příběh do poučných archetypálních rovnic zahrne zejména téma outsiderovství nebo i formujících základů, jež pohodlnost doby spíše deformuje. Také odcházíte motivováni dohledat si v encyklopedii, co je to urzon.
(zadáno: 29.9.2025)
Nakouknutí do světa fake news se odpíchne od inkvizičního odmítání pravdy z důvodu nízkého stavu lidského poznání. Naskakování na falešné zprávy je téma jako hrom, materiálů o manipulaci, nebezpečném přetavování pravdy v jiné konstrukty by vydalo i na tříhodinovku a o zábavnost by bylo postaráno. Tato inscenace jen rychle zamíří k jedné často zpochybňované situaci (přistání Američanů na Měsíci), což je příležitost k rozehrání poutavého objektového divadla, v němž sebemenší detaily zprostředkuje kamera. Iluze (a metoda, jak to udělali) je na světě. Má-li inscenace posloužit jako platforma či výkop pro debaty třeba s učiteli, cíl splněn.
(zadáno: 29.9.2025)
Hra, která není přímo dokumentem, jen umělecky přetavuje sled událostí a v nutné zkratce přeloží princip zrodu jednoho diktátora. Tvar je postavený na duelu lídra oligarchistických struktur Ruska ne až tak dávné doby a nenápadného muže v pozadí, který chybou, podceněním jimi byl instalován k moci, která se časem promění v absolutní. Viktoru Kuzníkovi stačí drobná okouknutí chůze a stylu k mrazivě autentickému provedení mladého Putina. Mistr taktiky Berezovskij podle zdrojů byl vybuchující cholerik a kterého je všude plno (tak ho skvělý Tomáš Šulaj i hraje), ale brzy v tomto duelu bude tím prohrávajícím. Celek je ovšem jednou velkou analýzou…
