PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Michal Novák
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1114)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 2.3.2023)
Čekal jsem tajemnost, propadání do hlubin systému, ale dostalo se mi „převyprávěcí“ dramaturgie, postavené na příznačných atributech, posléze praktikách. Skartovačka, kamuflovaný ďábel, záchod cely a explicitně znázorňované mučení. U všech těchto zastavení se budete ošívat i skrze vnímání divadelního času, celek je rozkošatěn do délky až únavné. Předloha rezonuje s každým pomyšlením na běh věcí dnešních, tento divadelní přepis k dnešku zas tak moc nemíří. Ilustruje, ale postrádá zobrazení podstaty. Pro nečtenáře příležitost k seznámení s tímto dílem. Heroický výkon Davida Punčocháře, démonický Tomáše Petříka, autentický Anežky Šťastné.
(zadáno: 22.1.2023)
Juráčková, Němec, Daňhelová… Dramaturgie cenným způsobem explicitně pojmenovává cestu „vzpoury“ proti tupounství a zlu: vede jednoduše z Matildiny mysli (vytváření svého životního příběhu), vzdělanosti a chytrosti. Krystalicky čisté zlo, do kterého, jak se ukáže, je vetknutá celoživotní podlost, bude asi druhým největším tahákem muzikálu: Milan Němec v postavě Ředitelky vytváří ještě větší monstrum než v případě Macechy ve Sněhurce. Tvůrci se nerozpakují přetáhnout na jeviště drsnost předlohy. Vyvažováno nadsázkou a latentním humorem, jenž se stává poslem změny. Hudba neohromí, výkony dětských herců a scénografické non-replica řešení ano.
(zadáno: 28.12.2022)
Schimmelpfennig naplňuje slova Ch. Bukowského, že umělec je člověk, který vyjadřuje složité věci jednoduše. Postava Toma v jedné rozvitější větě výstižně definuje principiální problémy světa a skrze fragmentované rozhovory sociálně nesourodých lidí pronikáme hlouběji do podstaty. Největší smysl pro diagnostiku, až proroctví, ale nakonec prokáže služka Maria, která do dění vstupuje s pragmatickými glosami. Rámec snobského večírku, který může být tím „posledním“, dotvoří pěknou metaforu. Bohužel text je až příliš cyklený, ztrácí postupem času razanci a jeho poetika, s agitačními podtóny, hercům spíše překáží. Inscenováno a zahráno však poutavě.
(zadáno: 28.12.2022)
Ze strany tvůrců je to docela troufalost utáhnout více jak tříhodinový spektákl v důsledně drženém režimu jednoty místa, času a děje a neztratit přitom pozornost diváků ve vzdálených řadách. Kdo se na pomalé odvíjení a rozplétání nově autorsky spletené čapkovské detektivky (a pochytávání detailů ve velkém prostoru) naladí, má šanci si odnést zážitek k přemýšlení. Je to velké pojednání o chodu a nakažlivosti dezinformací v komunitě lidí, kotvení se k pravdám, které jsou iluzorní, nefaktické. V tomto je dramatizace výtečná. Režie však drží opratě tempa na hraně únosnosti a herci předkládají študýrky typů. Bača Míša nejspíše ví.
(zadáno: 28.12.2022)
Je to pro autorskou verzi podpásové, ale porovnejme: Film mrazivá, prostorem sevřená, zajímavě stylizovaná absurdní groteska, polemické zamyšlení nad zbabělostí a odvahou (silné herectví a nakažlivá hudba k tomu), působí to i velice divadelně... K. Pavelka a A. Skala nevytváří jevištní repliku filmu, vydali se vlastní cestou, na níž neuhlídali žánrové rozkročení. Ledabyle vytěžují, redukují, posilují komediální vyznění. Některému překrucování nerozumím už vůbec. Leze z toho hipsterský úšklebek nad „předpodělaností“, ale tehdy (rozuměj za normalizace) strach byl metoda. V tomto směru nejvíce zaujme ztvárnění postavy Ředitele Zdeňkem Žákem.
(zadáno: 28.12.2022)
65 % Divadelní vyprávění s regionálním zasazením, které vzniklo podle knihy Václava Bárty staršího, má potenciál vyvolat vzpomínky a přemýšlení o době našich prarodičů, v čem žili. A rovnou jako ambiciózní muzikál. Ctí ho, že je hudebně osobitý, jen přiznaně inspirovaný lidovými motivy. Kamenem úrazu je široké rozkročení díla, které se tvůrci snaží předložit v pestrém tvaru, ten zapojuje i dětské herce, jelikož o pohled dětskýma očima jde především. No, méně by znamenalo více… Zhmotnění paměti přitom působivě běží na pozadí a bylo dovedeno k silným katarzním momentům, zaznamenat je ovšem po té tříhodinové štrapáci nejeden divák nemusí.
(zadáno: 28.12.2022)
Inscenovat tuto méně známou situační feydeauovskou hříčku o noci v hotelu Eden jako zběsilou vykloubenou fantasmagorii? Proč ne! Je to tak trochu i náhled na Belle Époque a co procházelo na jejím pozadí. Ono to není až tak nepodobné dnešku. Razance Davida Drábka je však už taková, že marně jsem hledal (v grimasách a zakroucených hlasech, výtvarné hyperbolizaci, podivuhodných postavách vstupujících do děje…) smysl toho všeho a něco, co by mě vlastně bavilo a napomohlo naladit se na eskapádu metafor. Nebo ještě jinak, na toto potřebujete pro žánr disponované herce. Jako je třeba Radim Kalvoda. A o čem třeba vůbec nepřesvědčil Vojtěch Dvořák.
(zadáno: 28.12.2022)
55 % Je potěšující slyšet interpretaci dialogického textu na tak vysoké úrovni, přesto nerozumím vznešené náladě okamžiků a dramaturgickému nepřiblížení ironicky zlobnému vyznění, které by lépe propojilo dávný skandalistický text s mravy dnešní doby. Více inscenační dynamiky by prospělo i textu (když už se vybral). A tak se nakonec nejvíce bude mluvit o tom, jak choreografická intermezza složená z kopulační a jiné sexistické gestiky repetováním (stále téhož) působí dost vulgárně a postupem času nesnesitelně. Nebo jak efektní nápad s tramvají, která přiváží a odváží figury Schnitzlerova domina, se nakonec překlopí do otravnosti také.
(zadáno: 28.12.2022)
65 % Inscenaci nelze upřít působivé obrazy a výbornou práci s divadelní zkratkou. Naznačují pečlivou znalost tématu a k vykreslení hrůzné situace často stačí dvě slova, jeden pohled (aneb když dlouho nezapomenete podání dramatického momentu Bohdanou Pavlíkovou). Pulzuje to dobovou náladou, nebezpečí je explicitně komentováno skrze „vlastenecké“ postoje a prostor opanuje žoviálnost kabaretiéra Kašpara (výkon Miroslava Hanuše bude asi hodně komentován, je to trefa do typu a naplno využívá hercovu komplexnost). Střih, časový skok, kabaretní rámec se ztratil, i kouzlo dobrého scénáře. V závěrečné pasáži však potěší bravurní herectví Dany Syslové.
(zadáno: 28.12.2022)
75 % Pražská klubová muzikálová scéna opět předvedla dravost a předkládá divákům jiný typ zážitku. Přemýšlivého, intenzivního, hudebně razantního a pěvecky strhujícího. Přívlastky jako nekorektní muzikál atp. jistě sedí, ale jeho obsah nevnímáte jako něco nepatřičného a hlavní postavu nemáte za zjeva. Roman Tomeš a Elis Ochmanová, změněni k nepoznání, vyprávějí víc o jednom osudu, než aby se tlačilo na výpověď o jinakosti. To je cesta k uvěřitelnosti, průchodu emocí a ke katarzní tečce. Roman Tomeš se také, zdá se, zabydlel v „krutě upřímném“ stand-up formátu inscenace. Režijní mezery shovívavě přehlédnete, s Hedwigem se prostě musíte potkat!
(zadáno: 28.12.2022)
Až strašidelně silný současný text inspirovaný Lorcovou hrou Pláňka. Stone motiv bezdětné ženy přivádí do krajnosti. Partnerská dvojice z generace Y má problém a neschopnost smířit se s osudem roztáčí vír stahující pod hladinu žití. Inscenováno s gradační linkou takové spirály. Přesvědčivé a o psychologii opřené herecké výkony Niny Horákové a Viktora Dvořáka k tomu napomáhají významnou měrou. Řaďte si je mezi nejlepší výkony roku. Vedlejší postavy umetou cestu k destrukci nevědomky, nebo sledujeme přímo kořeny předurčenosti. Slabší stránkou je překlad, některé výrazivo působilo jako marné hledání českých ekvivalentů.
(zadáno: 28.12.2022)
(zadáno: 22.11.2022)
Záměrný výsměšný vzkaz typickému mainstreamovému diváku DvD? Nebyl předložen experiment, ale útrpný tvar (s hudební kýčařinou v pozadí) svědčící o literárním zaujetí tvůrců, kteří „zmozaikovali“ tunu vytržených vět z různých děl (bezpečně jsem rozpoznal dvě) a myslí si, že to s nevýrazným společným jmenovatelem (tím je nicnedělání) a bez záchytných kotev bude fungovat. Klíč tušíme: cesta k tomu vede přes emoce vyjadřované Marií Poulovou (face camera) a ironizovaný závěr. Díky hercům to chvílemi má potenciál vtahovat či lehce dráždit, ale dramaturgie to zabila. Vyjádření tvůrců, že se navazuje na legendární Sestru Úzkost, už je jenom hloupé.
(zadáno: 12.11.2022)
75 % Young Blood Cirku La Putyka! Mělo to být novocirkusové vyprávění o mladé generaci, dramaturgii nakonec spoluvytvořila realita: přivedla do dveří Jatek78 skupinu studentů z kyjevské akademie. Obraz, kdy tam jen tak stojí v bundách, je silný odpichový moment. I oni mají pohledy upřené do displejů, jenom místo zábavy sledují, co se děje doma. Je znát, že celý projekt vznikl impulzivně a poskládal různé akrobatické umy aktérů, ale z křehkého chaosu se působivě rodí propojování, sdílení. Společný zápal (a vedení Rosťou Novákem) vytvořily takovou konstrukci, z níž promlouvá téma spolupráce a radost z ní. Aniž by se tlačilo na emoční stránku.
(zadáno: 9.10.2022)
Když jsem v sousedství dělal autoškolu, bylo nám „informovaně“ hlášeno, že je tam krokodýl, medvěd, je to Jedová chýše svobodné doby a bordel dohromady, chodí tam ruská mafie a Michal David. Divadlo Na zábradlí, které vyvolává duchy devadesátek, to všechno ve své inscenaci zmíní. Dokumentárně zpracované výpovědi bývalých zaměstnanců se ukázaly být jako dostatečně nosné pro divadelní formát, hraje se o J. bez J., nicméně je to ploché divadlo bez názoru. Zřejmě byla cílem iniciační jízda, otázky a odpovědi jsou ponechané na divákovi. Inscenaci vedle svědectví posouvá už jen snaha o ilustraci: je nápaditá, tu podivná, postupem času monotónní.
(zadáno: 8.10.2022)
Studénka-Daňhelová-Halámek-Štěpán-Gajdoš-Antalová-Juráčková… Memento z dávných věků dalo vzniknout uhrančivé muzikálové inscenaci. S motivy krajové legendy tvůrci nakládají volně, aby dramatická síla příběhu byla jevištně funkční a přes historizující rámec varovně promluvila ke každé xenofobní a předsudky ovládané společnosti. Žádná z postav přitom nedostala černobílý rozměr. Inscenaci zdobí texty. Hudební stránka je neméně pestrá a nápaditá, symfonické plochy se mísí s folklórními motivy, nechybí lyrická intermezza. Pro vyprávění hudebně-dramatické básně má soubor MdB velice disponované herce, jen více posílené by mohlo být charisma Luky.
(zadáno: 8.10.2022)
45 % Tento komorní muzikál přináší protichůdné vjemy. Čtveřice interpretek s energií modeluje své postavy, vyprávějí, glosují a využívají toho, že každá z postav je z jiného těsta, různých zkušeností. Škoda jen, že nedošlo k dramaturgickému zásahu a zůstaly rozněžnělé i razantní po americku. Problematické jsou obraty českého překladu, bylo znát, že se s nimi na jevišti bojuje. A zcela neuchopitelná je kompilativní hudba, která připomene kdeco. Kaleidoskopické libreto, které vrší situace před narozením dítěte a provází to známými pravdami o mateřství a výchově dítěte, většinu divaček a jistě i tatínků však dobře pobaví. Ambice ani nebyla jiná.
(zadáno: 3.10.2022)
75 % Bohatová, Křížová, Tomešová, Pálek, Tomeš, Fric, Prokešová… Když písně ještě vyprávěly příběhy! Vytýkejte tomu přílišnou sladkobolnost, ale zdivadelněný otisk písní Hany Zagorové ani nemůže být o mnoho jiný, a popisované vztahové situace nemusí být divákům až tak neznámé. Integrita písní s příběhem je oproti jiným, i proslulejším hit-muzikálům z podobného zápletkového přediva, až překvapivá. Postavy jsou vedeny po melancholických, výbušných i groteskních liniích a interpretace písní? Samá srdcová esa (písně pochopené srdcem). Inscenaci naopak nesvědčí přepísknutá offstage (z nahrávky), nadbytečně působily i některé choreografie.
(zadáno: 28.9.2022)
Promyšlené je to ďábelsky, v ustrojení hesel a divadelní střihové mozaiky, jejíž střípky postupně se začnou ozřejmovat a sbíhat v celek. Je to postmoderní narativ mířící k současné společnosti prostřednictvím pseudovědného pojednání propojujícího dávnou říši na rozhraní světů a nás. Také skončíme jako materiál pro archeology? Tematických rovin je mnohem víc, ne vždy je však pozorovateli dána šance se v nich orientovat. Udržet pozornost za potemnělé atmosféry také není jen tak. U některých obrazů se bavíte dechberoucí symbolikou, u jiných se jednoduše nechytáte, jelikož knihu jste nečetli a cítíte tu „akademickou“ převahu autora a divadelníků.
(zadáno: 26.9.2022)
70+10 % Dianiškův rešeršní pohled na osudy krále komiků upaluje k hořkému konci zručně budovanými zkratkami, v nichž se s fakty a kontexty zachází i volně. Tento divadelní portrét by jistě snesl upřenější pohled na českou malost a závist, vždyť zničily umělce sice vrtošivého, ale více křehkého než pragmatického. Vkrádala se (nakonec zbytečná) otázka, jestli pro titulní roli předurčená Veronika Korytářová celou divokou jízdu, opřenou o výbušnost a pohybový talent, uhraje bez polevení. K vytvoření typické Burianovy gestiky či hlasové intonace nepoužila ani špetku laciné imitace. Výkon, jaký se jen tak nevidí… (Bohužel pro ankety, viděno pozdě…)
(zadáno: 26.9.2022)
Performativní stránka mě na rozdíl od dřívějších projektů Miřenky Čechové až tolik nezaujala, větší váhu má autentické „neherecké“ vyprávění (a že je to silný kalibr). Můžeme v něm spatřovat univerzální postoj k rozporu mezi iniciační nezměrnou vůlí přiblížit se k výšinám a úmorným drilem, který talent posune do skutečné špičky. Nechybí pořádný rýpanec do (vzdělávacího/tréninkového) systému a jeho metod, zpětné zrcátko ukáže i fatální chyby a balanc na kraji propasti. Performerka dovede diváky ke spatření skutečné nahoty mladého křehkého člověka, kterému o něco jde.
(zadáno: 26.9.2022)
Poměří-li se Slovácké divadlo s dílem vrcholného realismu, můžete si být jisti, že výsledek bude stát za to. Tato dramaturgická linie se v Hradišti pěstuje dlouhodobě. Převedeno k Bánovu a do zmodernizovaného scénografického rámce (myslím, že docela nadbytečného, rušivého), ale příběh zůstává, archetypy ožívají v uvěřitelných polohách. Nejde přitom jen o čest a „dobrou pověst“, kterou Kostelnička (výborná Jitka Hlaváčová) hájí způsobem popsaným v antických tragédiích. Vedle pnutí, zda nerozhodovat za jiné, sledujeme i další lidské vlastnosti, ze kterých se budete ošívat. Na to se dramaturgie soustředila a je to dobře.
(zadáno: 26.9.2022)
75 % Výsostně drobnohledný digest všeho podstatného z Ibsenových Přízraků je v podání spolku Jedl umocňován lehce disonanční hudbou a konfrontovaný s hledačským zaujetím, jak tíživé mikrosituace (s klenbou antického dramatu) předložit divákům s groteskním nábojem (poslouží k tomu i markýrování operních postupů), ale nezbavit se mrazivých bodů hry. Ostře broušená typologie postav je odehraná skvěle, kostýmová excentricita není odvážná, je výmluvná, stává se nositelem symboliky. I přes sepětí s hudbou a výtvarným výrazem dojem z celé kompozice je spíše z nespojitých jednotlivostí. Završeno nahotou, to už je skoro takové klišé.
(zadáno: 26.9.2022)
70+10 % Biografická kvintesence osudů popové divy vyšla poněkud sentimentálně a nekonfliktně, Dianiškova typického vichřičného zlehčování je pro tentokrát vlastně málo. Je to portrét pietní, a možná by se mnozí zlobili, kdyby tomu bylo jinak. Na druhou stranu u Bezručů vznikl divadelní hit a lví podíl na tom má obsazení Markéty Matulové do titulní role: vedle fyziognomie je tu uvěřitelný dotek se zemitostí i zranitelností ženy, která to neměla úplně snadné. Divácký zážitek dokoná až nečekané přiblížení k interpretační síle hlasu, který se neměl potkat s dobou tzv. normalizace.
(zadáno: 26.9.2022)
Greta - Divadlo Letí 50 %
Poněkud neujasněná fantasy z blízké budoucnosti. Žánrové zakotvení hry i postoj autora ke klimatickému aktivismu z nesourodé mozaiky až tak zřejmé nejsou. Hra je vedle fantazírování „co bude až…“ napěchovaná faktografií a apelativními citacemi. Vnitřní logika hry nulová, ale díky herecké dynamice se nakonec docela dobře bavíte. Kde jsou konspirace a agitace, k tomu popkulturní odkazy, grotesknost se nejspíše dostaví tak nějak sama. Bravurně podaná hysterická tenze dívky Cívky, nebezpečný charakter Jonáše nebo tajuplnost Pěvkyně jsou vsazeny do divadelně účinných zkratek, jakož i celá apokalyptická nálada. Zatím se tomu smějeme…
