PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Michal Novák
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1090)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 25.7.2022)
Šafařík-Stavná-Kopta-Meduna-Šváb-Vršek-Havelka-Hessová-Štípková a… Rozhodně nejde jenom o výkon Hany Holišové a její interpretaci písní Marty Kubišové. Obří kumšt a pokora. Baví i pojetí: hudební doprovod obstarávají sami herci, nic není ikonizováno, principem je hravost, nelpí se na dokonalém zpodobnění dalších postav. Zatímco první část se nese v poutavém, lehkém, náznakovém konceptu, v druhé, v logice životních osudů Marty, atmosféra ztěžkne a režie se více pouští do výrazových doslovností a vlastních licencí.
Výjimečná inscenace o výjimečné ženě (ale také o tehdejších náladách a době) by si zasloužila jiný, divácky vstřícnější prostor.
Výjimečná inscenace o výjimečné ženě (ale také o tehdejších náladách a době) by si zasloužila jiný, divácky vstřícnější prostor.
(zadáno: 25.7.2022)
V inscenaci „nejtemnější a krutě aktuální Shakespearovy hry“ tvůrci akcentují příběh o zlu v nás a jak se dere ven z jakési ctižádosti, touhy po moci. Ani se o tom moc nehloubá. Hraje se i o politických narcisech a bezvýrazných čekatelích. A o souboji s časem. Pohled je to místy poťouchlý. Ctí se text. Děj pádí přímočaře, jako staré loutkové „rakvičkárny“, bez aktualizování, zato s originálním pojetím čarodějnic –hudebnic na ochozu, …jako by si s gustem modelovaly svoji efektní show. Herecky je inscenace zajímavá tam, kde dochází k posunům a zvratům, tj. u postav ústřední dvojice (Marek Němec, Lenka Krobotová) a Malcolma (Filip Kaňkovský).
(zadáno: 25.7.2022)
55 % Na rozdíl od hry Jméno týchž autorů u této překvapí, jak je předvídatelná. Navíc připomene svou modelovostí známou Královu řeč. Zdá se, že potenciál tohoto brilantního dialogu (téma je komediální jen zdánlivě) je v hereckém uchopení. Čím ostřeji, tím lépe. Ať v rovině hlubší či intelektuální, tak bezpochyby klaunské. Oba principy se opírají o vklady i herecké zkušenosti obou protagonistů, jejich diametrální odlišnost v projevu je jenom ku prospěchu věci, přesto hra možná žádá dostat se interpretačně ještě více na hranu. Nakročeno je, některé pasáže ty možnosti již odhalily. S vyhranějšími reprízami zřejmě uvidíme trochu jinou inscenaci.
(zadáno: 25.7.2022)
Tomeš-Pazderková-Kikinčuk-Ratajský-Vydra-Daňhelová-Korolová-Hořejš-Pechová-Kretschmerová-Břínková… Z muzikálu lze snad číst, že záměrem byla nadsázka, k níž se přidává povýšení příběhu rovnou na broadwayskou show (jistě, svérázného hoštického střihu). Zhudebnění známé filmové komedie v autorsky osobitém crazy pojetí mě na „dotovaném“ jevišti HDK neuráží (proč nedopřát divákům po covidové diktatuře trochu odlehčení), pokud dramaturgický plán příště nabídne zas ambicióznější dramamuzikál. Herci naštěstí nejen obtiskují situace z filmu, choreograficky je to povedené, jen se nesmíte dovědět, že některá čísla jsou přizpůsobované (ne)umu alternací.
(zadáno: 25.7.2022)
Vypravěč se zacykleně pohybuje v jakémsi paralelním vesmíru a z metaprostoru nahlíží na sebe sama, na své strachy a nejistoty… Přesně u inscenací takových textů, často s jakousi snahou divadelně ilustrovat ten příval slov, se mnou cloumá divadelní nuda největší. Ne tak v Komedii. Režie stvořila živoucí intimní svět: skrze nálady postav, scénografické kouzlení (které je do značné míry vykonávané přímo herci), jakož vůbec práci s prostorem, účinnou impresi vytváří také hudební složka inscenace (a když se Nina Horáková opře do zpěvu, to je tedy něco!). I herecký projev Martina Donutila vás náležitě vtáhne.
(zadáno: 25.7.2022)
V ironicky vystavěném zpodobnění vztahu dramatika a spisovatele Strindberga a neúspěšné herečky Siri předkládá JEDL mix brutality, lidské nejistoty, stavů někde na pokraji šílenství a odlehčující grotesknosti. Jistěže nechybí kostýmní výstřednost nebo všudypřítomná exprese. Fascinující je především souhra Davida Prachaře a Lucie Trmíkové nebo nápadité ztvárnění jednotlivých fází jednoho bouřlivého manželství, jež se stalo námětem k řadě děl. Jinou devizou inscenace je, jak banální momenty jsou pozvednuty na artistní kabaret, v němž možná více než jedno manželské peklo spatříme nesnesitelnost sebestřednosti. (Ne každý divák tohle přijme.)
(zadáno: 25.7.2022)
Když témata outsiderovství a vykolejení života zaobalíte do vykloubených přesmyků a ještě bizarnější gradační linky. Když uhozenost je principem, na který se buď naladíte, nebo ne. Mně se to dařilo tak napůl, podle toho, zda na orbitu vystavěných situací se daly tušit afektivní poruchy, které způsobuje dnešní doba. Bujnost inscenace se nezastaví před ničím, ale je zbytečné ukazovat, kde bylo přestřeleno, protože každý tu hranici bude vnímat jinak. Větší problém spíše je, že příběhy, které se začnou zvolna proplétat, nemají úplně shodný (resp. vždy přesvědčivý) náboj, což také určuje náladu v publiku. Přijetí bude rozporuplné.
(zadáno: 25.7.2022)
Ve střihovém vyprávění o pozapomenutém sportovci, jemuž osud nadělil dlouho nerozpoznanou vývojovou vadu, jako bychom sledovali div ne antické drama. Na Dianišku v umírněném stylu, s důrazem na jemnou ironii, černý humor nechybí také. Zároveň se ale jde až na krev. V tématech hry je otisknutý hrubý dnešek se svými předsudky a pohledy na jinakost. Zřejmé jsou i dobové paralely, xenofobní a kruté. Nátlak různého druhu však nezahubí ideály, ustavičné fauly nezlomí lásku ke sportu, inscenace lobuje za toleranci. Příjemná podívaná to vlastě není vůbec, ale to není vada (inscenace). O výkonu Jakuba Burýška v nelehké roli se píše s uznáním právem.
(zadáno: 25.7.2022)
75 % Semaforská buffoopera „o moci peněz a lásky k nim“ byla přiblíženo divákům Malé scény DJKT s elegancí a pochopením absurdní polohy, do níž autoři své dílko kdysi nasměrovali. Hudba v živém provedení a v příjemné instrumentaci. Luxusně provedené party Advokáta a Listonoše v podání Martina Holce a Pavla Klimendy, kteří připomenou slavnou semaforskou dvojici, ale nepřehnaně a tak trochu, jsou předností inscenace. Prostorové dimenzování na malé jevišťátko překvapí, ale zase tu hereckou energii máte přímo na dosah. Tím nejpodstatnějším ovšem zůstává textová hravost a jazzový esprit, na mladé publikum to může působit jako zjevení.
(zadáno: 3.6.2022)
85 % SKUTR se s Dlouhou loučí nejkouzelnější inscenací, kterou zde připravil. Klasicistní singspiel je opřen o nápad zasazení do obrazové galerie, kde příběh ožívá, vstupujeme do snu, místy výtvarně poněkud bizarního. Jevilo se jako nemožné, že vznešené operní party budou provedeny činoherci. Vypilováno, vydřeno tak, že nad výsledkem užasnete (ano, především nutno jmenovat Jana Sklenáře v partu Královny noci), anebo interpretace přiznaně sklouzne k naivistickému vtipu; ostatně je to jeden z principů inscenace. Individuální výkony i kolektivní souhra a pečlivé dramaturgicko-režijní zpracování staré, ale živoucí látky přinášejí divácký zážitek.
(zadáno: 31.5.2022)
Je to na stopnutí. Aluze krize, v níž se vícegenerační bydlení (zdroj konfliktů) opět stává nutností? Ukázka ideálního elektorátu pro populisty, ne-li „Vůdce“? Diskurz na téma, jak jsme se od času Homolkových posunuli – že se v nás prohlubuje násilí aj.? Ani jedno v té inscenaci nefunguje, nekomunikuje. Nesnesitelně řešeným prologem dostává divák první ránu. Kostýmovou hypertrofií druhou. Pak už jen neví. Zpackané v dramaturgické rovině. Herecké nápodoby Homolkových mají trhliny režijní, působí blasfemicky. I přes heroické a vtipné podání Dědy Tomášem Petříkem, Šebánek prostě je jen jeden, stejně jako homolkovský fenomén.
(zadáno: 28.5.2022)
75 % Nevím, jak předloha, ale scénář k tomuto divadelnímu přepisu opravdu funguje jako behaviorální příručka „obsahu hlav“ (zřejmě značné části) ruského etnika. Sledujeme mj. myšlení propadající se často do hlubin mentální zvrácenosti, usebrání se v nepravdě, nebo skrze ty malé figury-šifry vidíme podstatu nebezpečného obra, kterou umocní metafyzický výjev nezakončení. Scénáři by prospělo dramaturgické doladění, minimálně kvůli nevyrovnanosti jednotlivých částí. Čechovovské příměry neobstojí, stylové přiblížení však nebylo záměrem. Herecky velká inscenace, a nezůstal bych jen u Johanny Tesařové a Jana Vondráčka.
(zadáno: 28.5.2022)
65 % Inscenování mnohovrstevnaté a komplikované látky nutně přináší kompromisy. Nevadilo by vůbec, že SKUTR sestavuje tuto velkolepou skladbu jako digest, ale to, že SKUTR čte Bulgakova tak zjednodušeně (včetně některých postav). Možná nejsem sám, koho překvapilo také nerazantní pojetí. Na dlouhometrážní ploše je však rozehrána působivá podívaná, která se opírá o hereckou stylizaci a samozřejmě také vizuální pastvu, kterou SKUTR vytvořit umí, …že nedostatky po celou dobu vlastně moc nevnímáte. (Z nich asi nejvíce problematicky působí nevysvětlený part Vypravěčky, scéna ve varieté, no a včlenění dvou písňových trapáren.)
(zadáno: 28.5.2022)
Další přírůstek DvD do dramaturgie nehratelných titulů. Tvůrčí tandem Burešová – Otčenášek v nich nachází zalíbení pravidelně. V tomto případě ale jde - i přes symbolistní stavbu - o přímočarou inscenaci, nepříliš obratný text o mnoho více nenabízí. Na jeviště je přivedena sebranka lidských typů, která si nezaslouží nic jiného, než aby se s nimi zatřásla zem. Bytost čistá a pravdy vědoucí je nejen přehlížena, ale rovnou nazývána „Zjevem“. Režii vlastně stačí vztahy zatížit dusivou atmosférou a dovést tuto jízdu k (ne)pointě. Jižanská hororová sága bez katarze. Odraz i současného suverénního světa, co si lže do kapsy.
(zadáno: 28.5.2022)
65 % Je důležité nejprve diváka navést, že sleduje pohled do zpětného zrcátka, se vším zkreslením a tendenčním viděním. To podivnou stavbu („ryze amerického“) libreta a styl vyprávění „queer“ příběhu (který má autobiografický základ) obhájí. Fun Home přináší mix řekněme odvážného tématu, chytlavé hudby, zapojení dětských herců, bizarního prostředí, dějových zvratů, které tušíte od prvního náznaku, k tomu nálož projevených i skrývaných emocí, co jen mohou přinést složité vztahy v rodině nebo self-revelation (a o tom to je především). V příznačně komiksovém rámci sledujeme mj. suverénní výkon mladé herečky Emy Karpeles.
(zadáno: 28.5.2022)
Technologicky artistní a v tomto smyslu do sebemenšího detailu syntetizující divadlo bych vůbec nevinil ze ztráty poezie předlohy. Ta se stala odrazovým můstkem pro hledání symbióz s hereckým vyjádřením + předmět, ev. technická ilustrace. Poezii spíše ublížil sestavený scénář, který bohužel až moc sloužil zvolenému konceptu, s vytracením i podstatných slov z kánonu o těch nejjednodušších, ale zásadních principech světa, resp. o očích Malého prince a jeho pozorování „planetek“ dospělých. A pak tu máme Malého prince – Jana Cinu. K odvedenému výkonu a výrazovém uchopení sólového úkolu není potřeba mnoho dodávat. Perfektní.
(zadáno: 12.12.2021)
75 % Když od inscenace klasického muzikálu dostanete přesně to, co očekáváte, jak pojetí vyprávění, tak hereckém ztvárněních známých scén a samozřejmě v pěveckých číslech. Jen ten největší protiva, kterého muzikálové divadlo stvořilo, je v podání Lumíra Olšovského snad ještě protivnější. Trefou do černého je i obsazení Charlotty Režné do role Lízy. Vznikl skvělý duel, podpořený i dalšími výkony, zejména Mileny Steinmasslové či Radka Antonína Shejbala. Herci svou precizností vystavěli i poctu překladu Oty Ornesta. Režie přichází s nápady, ale převáží dojem spíše z pietního přístupu (což většinu diváků nejspíše potěší).
(zadáno: 12.12.2021)
Ideální představení do postcovidové doby. Neřešte americky nablblé pasáže libreta a jeho užvaněnost, dramaturgie to tlačí správným směrem: v monty-phytonovském třeštění se vyděluje téma (pod)průměrnosti adorovaných individuí a ve světě přetvářek a klamu se ryzost a um derou ke slunci! Provedení řady čísel velice pěkné, až na naše poměry nečekané. Kolektivnímu výkonu dominují téměř všichni představitelé stěžejních rolí, vytvářejí skvostné figury a figurky. (Škoda jen neuhlídané srozumitelnosti vstupního čísla Dušana Krause coby Shakespeara.) Samozřejmě aluze na shakespearovská a muzikálová díla baví od začátku do konce.
(zadáno: 12.12.2021)
Pocity z této mozaiky charakterů se protočí jímavé, ale i zhnusené (obojí budiž vždy odrazem přesvědčivého hereckého podání). Jiné postavy projdou v souladu s předlohou, bez většího zásahu, snad proto, že působí v tomto obrazu nedotaženě nebo příliš banálně. Dveře slavného hotelu se točí vlastně málo, je to o příbězích excentriků v jeho zdech v úsečce času. Z inscenace dýchla noblesa, čteme v ní i porozumění pro sociálně zmítané v pozadí hotelu. Muzikálová stránka odvedena opět se znalostí řemesla. Výkony? Dva virtuózní a s dlouhou zapamatovatelností, a to Oldřicha Smysla (Kringelein) a Markéty Sedláčkové (Grushinskaya).
(zadáno: 12.12.2021)
Zaujmout explikační pohled na tuto one woman show není snadné. Iva Janžurová rozehraje svým osobitým způsobem text, který snad i vychází z dobrých tradic francouzské bulvární komedie (bulvár neberu jako sprosté slovo), s finále, v němž autor tasí nečekaný fór (celou dobu jsem odhadoval zvrtnutí do jiného vyústění). Před tím některé reminiscenční kličky textu jsou snad až příliš vyhnané do extrémů a režie není schopna rozvinout nápad, který se ukazuje jako nejvíce funkční. Hybnou sílu hry hledá v situačních momentech plynoucích z prekérní situace, ty jsou zas zbytečně protahované. Inscenaci by prospěl dramaturgický diskurz.
(zadáno: 12.12.2021)
Divadelními prostředky převyprávěná slavná filmová látka se i v jiné, úsporné formě opírá o hereckou autenticitu a vhled do outsiderovství. Tento obraz s podobou cirkusácké romance, včetně obtahů záporů, se nakonec mění divákovi před očima. Divák se samozřejmě také dočká očekávaného: bláznivá, neotřesitelně dobrácká a senzitivní Gelsomina a hřmotný frajer Zampanó jsou role pro Báru Hrzánovou a Radka Holuba. Atmosféru dotváří přiznaně kašírovaná iluze svérázného cirkusáckého mikrosvěta. Stačí to na emoční zásah? Neztrácí se v některých přehrávaných grimasách tajemství? Neprospěl by inscenaci jinak uchopený temporytmus?
(zadáno: 20.4.2021)
(zadáno: 6.4.2020)
Koncept vemlouvavých slov, vábivých čísel a bleskových proměn můžeme číst jako alegorický výsměch píárku vládnoucího establishmentu. Performer ale především dává prostor k rozpoznávání drobných výchylek mezi iluzorností a skutečností. Ty záhy přerůstají v markantní chyby, ale aplaus trvá... Prodavač iluzí nakonec chápe, že největší obětí iluzivní show je on sám. Švejdův „psychoanalytický“ vzkaz tak míří ke každému jednotlivci. Série miniatur vychází z tradic pouťového divadla: v žánrovém mixu, který rukopis Petra Formana opravdu nezapře, je semleto mnoho… Výtka budiž vyvážena tím, JAK je toto sólo Vojtou Švejdou odehráno!
(zadáno: 6.4.2020)
K výzkumu mýtů a rituálů skupina Handa Gote přidává percepci věčného genu, v němž se potkává pravěká zkušenost s technologicky a materiálně vysmátou současností. Nabízí přesně takto rozkročenou a ironizující obrazotvornost, velice zábavnou a očistnou, a nemusíte nutně vše chápat nebo znát inspirační zdroje. Stačí, když budete vidět či rozpoznávat (i drobné) zlo, které konáme, a vydáte se cestou k pochopení (i drobných) rituálů. Jejich podání je bizarně deformované a vršené v bezemočním modusu operandi. Handa Gote setrvává v opakování postupů, ale v tomto případě metoda je tříbena, i co do vstřícnosti směrem k divákovi.
