PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Michal Novák
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1286)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 31.10.2026)
(zadáno: 31.10.2026)
(zadáno: 20.10.2026)
(zadáno: 7.10.2026)
55 % V souladu s knižní předlohou je příběh Postřižin veden z pohledu vzpomínání, na časy, než přišla změna, možná i českého lidského druhu. Celá ta retrospekce má snový nádech (i díky éterickému projevu Nely Chaloupkové – mladá Maryška), postavy nejednou k pohybu využijí klouzačku, která je dominantním prvkem scény. Jinou typičností inscenace je invalidní vozík a vybuchující projev člověka stiženého Alzheimerem, to je Francin v pozdějším věku, ztracený v minulosti i sám v sobě. Koncept inscenace nejen v tomto působí až zbytečně přepáleně. I z hulákání strýce Pepina vyšla spíš taková atrakce, než aby byla vyjádřena jeho pábitelská podstata.
(zadáno: 2.10.2026)
S panem Krychličkou přicházejí potíže. Jeho hranatý pohled na svět vzývá plochozemce, obrušuje hrany vtipům a zamořuje prostor frázemi a snadnými hesly (s nimiž tak vynalézavě pracují populisté a dezinfoscénáristi). Autoři podtrhnou jejich bezobsažnost, ne-li totální hloupost. Doba asi nazrála, Šotek-Orozovič-Suchý (bez Kecky, zato s jinými posilami) se pouští do politické satiry - calembourovská poezie a hry s přesmyčkami vstupují do těchto služeb. Je to chytré a obratné, ke škodě věci dost neučesané, v dialozích ne vždy vyzní pointa. To neplatí pro písňové hity, jako jsou stereometrický válečný protestsong či píseň o patronu všech váhavých.
(zadáno: 29.9.2026)
55 % Hurvínek zase trochu zlobil a způsobil časový přesmyk. Vyvolání minulosti způsobí komplikaci taťuldovi a přivádí na scénu tajemného kocoura, hmyzí postavu Švába Smíchovského (nezaměnit s hercem Švábem-Malostranským) a dávný příběh. Nedlouhá inscenace plně neobhájí obsahový příslib názvu i anotace (vzhledem k té scénografii je to skoro škoda), ani propojení se současným světem dětí moc nevyšlo. Užití výrazových specifik sice rozpoznáno, a dál? Ačkoli cílení na odpovědnost nebo sílu odpuštění je zřejmé, scénáři něco ke sdělnější stavbě chybí. Jistoty, jako loutkoherecká kreativita a okouzlující hlasová interpretace, samozřejmě zůstávají.
(zadáno: 24.9.2026)
Muzikál postavený na vděčné zápletce záměn postav a dalších vzorcích pro crazy komedii. Jen co zmizí pěvecká ikona, příběh opanuje bezprostřednost a talent „náhradnice“. Jak se ukáže, není to jediná kamufláž, nepravý je tu ještě někdo… Muzikál svými hudebními čísly staví na výběru písní z diskografie Lucie Bílé, včetně stejnojmenného současného hitu. Některé jsou pro potřeby děje výrazně upravené, včetně převzaté písně Zrcadlo K. Černocha, v inscenaci se objeví i píseň Lorraine z Draculy v hodně přitaženém formátu. On celý koncept je přiznanou recesí, komedie však nabídne i jímavé tóny. Divadlu Lucie Bílé lze gratulovat k diváckému hitu.
(zadáno: 24.9.2026)
Na osud české lékařky Vlasty Kallayové si vztáhněte jakékoli přívlastky, které se jen mohou týkat nesmírné píle, zarputilosti a odhodlanosti. Ženu, kterou z piedestalu heroismu nesundala ani divokost Orientu ani (již doma) krutost nacismu v jeho úplně posledním běsnícím záchvěvu. Skutečný příběh je vyprávěn v přehledné přímce, prostředí jsou vytvářena spíše jen náznaky, drobnými stylizacemi postav, aniž by v tom byla lacinost, či hudebním podkresem. Výkon Beaty Kaňokové si řaďte mezi fenomenální, dá spoluprožít všechny emoce, v nejtěžší chvíli přestává dýchat i divák, aby byl následně doveden ke katarznímu dozvuku. Nechápeme tu sílu.
(zadáno: 14.9.2026)
Proč to z dnešního pohledu nečíst třeba jako grotesku… Pro jedno z nejranějších děl s prvky ženské emancipace je zvolena zdánlivě odtažitá expozice vykreslení prekérní situace, kterou toto kánonické vesnické drama nabízí. Svobodomyslnost (a vyřídilka) Evy hýbe vším, …než se osudově potká s hrubostí, falší a celospolečenskými předsudky. Ani pak nedojde na otřepané inscenační rovnice, Evina tragédie a její stigmatizování zapůsobí rovnou jako facka. Ta bezvýchodnost je zdrcující. Sázka na nezvykle mladou představitelku Evy vychází (vynikající Klára Ondrůšková), ale nejen proto má inscenace režiséra Zetela velký potenciál oslovit mladého diváka.
(zadáno: 14.9.2026)
Nadčasové průniky s dneškem nachází dramaturgie DD ve staré francouzské hře. Hlava rodiny, továrník a spekulant odejde náhle na věčnost a vdova s dcerami je konfrontována s faktem pouze domnělého blahobytu. Moderní adaptace začíná vtipně-únavnou poťouchlostí (večírek a dabing slovenské televizní inscenace z roku 1983). Až po střihu přichází, v lehce stylizované divadelní perspektivě a v jakési smuteční síni, „slet krakavců“. Jejich taktiky a triky využívající neznalost jsou samozřejmě téma pro dnešek. Vyhodnocování situace, ztráta jistot i defilé věřitelů je provedeno v poutavé souhře a s důrazem na práci s hlasem (opodstatněné užití portů).
(zadáno: 14.9.2026)
Zvláštní bytosti loutkové a zkoumavé substance ohledávají své teritorium a tak si v něm spolužijí, možná si trochu prosazují svá ega. Nemluví, zvuky (hekavé a jinak nonverbální) však vydávají. Hrací prostor je místem gejzíru loutkářské i scénografické fantazie s rukopisem kolektivu TMEL. Mnohé gagy určují rysy těch tvorů a dojde i na jednu velkou záchranu. Inscenace spíše jen načrtává stěžejní téma, tedy touhu každé bytosti po přijetí, navzdory jinakostem. Především je to vynalézavé objektové divadlo, jež rozehrává různé poletuchové, ale i ryze pozemní mikrosituace. Loutkoherci je předkládají v neúnavném tempu.
(zadáno: 14.9.2026)
(Ne)výklad Ibsenovy hry souzní s pohledem těch, kteří ji shledávají za motivicky podivnou, a to i přes jasnou metaforu z chaluh zachraňované zraněné kachny. Radikální transkripce odhazuje realismus i zbytečné postavy. Fošnami v hracím prostoru je komplikován pohyb a do popředí jsou vytaženi horovatel za žití v pravdě a jeho terč. Užití mikroportů podtrhne osamělosti, live cinema zas detaily. Viktor Kuzník je sugestivním a pýchou opájeným Gregersem, Hjalmar Ivana Dejmala se div nevyznačuje histrionskou poruchou. Role Hedviky byla svěřena - v pozorovacích reakcích i replikách přesné - Haně Bartoňové z Divadla Aldente (neslyšících).
(zadáno: 14.9.2026)
Nerozklíčoval jsem, čím nás mají drapnout ty lidové vyprávěnky z oblasti středofrancouzské Auvergne, některé jsou i docela drsné, ale jejich poetické uchopení spisovatelem Henri Pourratem, i díky českým překladatelům jeho díla, k divadelnímu zpracování může lákat. „Jedlovská“ poetika se na to naladila snadno, klíčem je sousedská pospolitost a vyprávění kolem jednoho stolu. Čtveřice herců žongluje s rozepsanými party a za doprovodu běžných domácích úkonů vytvářejí onu magii vyprávění. Právě z toho si vjem z inscenace odnášíte. V pozadí odtažitě probíhá malířská akce, je tu i blízká hudební ilustrace; byly okamžiky, kdy působily skoro rušivě.
(zadáno: 14.9.2026)
75 % V inscenaci režiséra Jakuba Šmída si uvědomíte, jak blízko má tahle klasika z viktoriánské doby k antickému dramatu. Do zápletky vstupují dávné viny a předurčení, sledujeme i stále obecně platná paradigmata pomsty, kulhavé morálky či vzniku zla. Stylizované pojetí vyprávění je klíčem k jevištním obrazům, vše posiluje náladotvorná hudba a scénografické řešení, které se nebojí zajít k sugestivnímu symbolu. Protikladnost a charakterová specifičnost postav, samozřejmě i osudová nerozpojitelnost postav, snadno vytvoří dramatický náboj. Inscenace předkládá herecky strhující momenty. Okostýmování bouřliváka Heathcliffa však pokládám za trapné.
(zadáno: 7.9.2026)
Příval melancholie i rázných, bravurně režijně a herecky vystavených situací zdobí nový jukebox muzikál, který svým způsobem vstupuje podruhé do téže řeky, ale opět originálně a co je podstatné, s kolektivním zápalem. A znalci jedničky mohou hledat styčné body. Libreto druhého Biografu se opírá o nálady dalšího pečlivě vybraného souboru písní Hany Zagorové a příběhy promlouvají s lehkým závojem pohádkovosti v reálném světě. Optimismus lásky se vlévá do žil. Je to nářez i jinak: parádní číslo Marie Křížové (píseň „Tak si běž“), nevídaně suverénní dětský herecký výkon (Katie Tudosa) či například kouzelný duet Zbyňka Frice a Izabely Jati.
(zadáno: 7.6.2026)
Autorská hříčka, v níž nacházíme inspirace Mrożkem, umisťuje tři postavy do velkoskladového mrazícího boxu. Jsou různých povah i pracovního postavení. Tu kooperují, tu si činí peklo, občas svým hašteřením připomenou politiky dneška. Místo absurdního spektáklu jsem viděl vršení situačních momentů a slovních přestřelek, a závěr to má nepřekvapivý. Podobenství o uvěznění, neschopnosti konat, místo toho mít plná ústa optimalizačního přesvědčení, funguje jen částečně. Provedení vrhá navíc podezření, že tvar byl dotvořen samotnými aktéry než režií. Souhra Václava Neužila, Jaroslava Plesla a Dominika Telekyho je ovšem k sežrání. Stačí to značce DD?
(zadáno: 7.6.2026)
Proč klidně tak a ne jako obvykle je nám tato otřepaná (pro notoriky, co divadla obrážejí) klasika odprezentována, vychází evidentně z podtitulu hry, u nás překládaného jako „Cokoli chcete“. Způsobem záměrně neučesaným, drobně fantazírujícím ve vidění figur, ale také s pregnantním čtením Shakespearova přechodu od ryzí komedie k melancholizujícím postojům a pohledům na pomíjivost či pošetilost lidského konání (včetně eskapád okolo lásky). Nespoutané a stále zcizující vidění nemusí sednout každému, ale i takový divák nezůstane zklamán třeba hereckými výkony (inscenace právem vsází na Denisu Barešovou v roli Violy), songy, karnevalovým rámcem…
(zadáno: 7.6.2026)
Paralela mezi Dogvillem a v jádru zlobnou, vychytralou a snadno manipulovatelnou společností nabývá ještě větší děsivosti, když experiment kráčí přímo okolo nás. Demaskování zástupců dogvillovské komunity i v tomto divadelním přepisu probíhá pozvolna a sází na metodu šoku. Stejně se pracuje s proměnou ženy na útěku, Grace, když je usmýkána pod hranu lidské důstojnosti. Velkou předností inscenace je herecké ztvárnění Grace Zuzanou Ščerbovou a falešného moralisty a ukázkového pokrytce Toma Jaroslavem Matějkou, stejně tak vykreslování „podstaty“ dalších figur. Nebál bych se však ještě větší razance, s níž je tento příběh vyprávěn.
(zadáno: 30.5.2026)
65 % Komorní muzikál, jehož libreto nepře původ v rozhlasové hře. Čerpá z dávné tragické historky, jejímž účastníkem byl představitel raného německého romantismu. Hra nachází stále platné vzorce, jako sobectví nebo nestálost nitra, tudíž i lásky. Proti tomu stojí manipulovaná žena v nesvobodném sevření. Probleskne i téma vzpoury. Minimalismus zápletky režie nabourává razantním uchopením vztahového tématu, stejně tak scénografické řešení. Hudba vše citlivě dokresluje, jen je trochu zle, když dojde na činoherní pasáže. Jozefu Hruškocimu polohy rozervanců sedí a Kateřina Marie Fialová vnesla do inscenace kromě pěvecké síly i neotřelou expresi.
(zadáno: 30.5.2026)
75 % Na divadelně ztvárněném příběhu z prostředí dětského oddělení nemocnice (stačí se praštit do hlavy a už vás tam chtějí) je nejvíce fascinující, z čeho a z jakého minimalistického základu je utkaná imaginace. Některé směry inscenaci dala dětská dramaturgická rada. Fantazie hlavní hrdinky Emy v emočně křehké situaci si stvoří průvodce „sterilním a nekompromisním“ světem, bubákovité i celkem normální, proměňuje se i personál. Antonie Rašilovová dává Emě notnou dávkou uvěřitelnosti, od prožívání nudy až po zaujetí pro nečekaná dobrodružství. Končí se nudným happy endem, jde se z nemocnice domů… Jan Borna by měl z této inscenace radost.
(zadáno: 14.5.2026)
Kabaret postavený na retrospekci několika vrcholných čísel a vůbec loutkařiny spojené s Divadlem S+H, i nepříliš známých východisek pro scénář – aneb kdo se i po sto letech cítí nejvíce zhrzený příchodem Hurvínka na scénu? Označení kabaret berte s rezervou a skoro se nabízí i otázka, nakolik je tato koláž vhodná pro děti pod sedm. I z Kašpárka (Jakub Šafránek) šel docela strach. Slabší kabaretní rámování si bohatě vynahradíme v okouzlujících výstupech, které žel mají jen hodinu a čtvrt trvající stopáž. Zároveň je radost vidět, jakého dřevění hrdinové dostali hlasového interpreta, neobyčejné improvizační pohotovosti i loutkářského umu k tomu.
(zadáno: 14.5.2026)
Podle názvu inscenace si vytvoříte projekci, že hra zřejmě něco připomene a bude i výpovědí o generaci X, nejisté a nepřipravené, dnes však (po všech zkušenostech) vyznačující se tvrdou pragmatičností. Chyba lávky. Hra předloží jen samorostlou, evidentně dramaturgicky nekorigovanou konstrukci a skečovité rozehrávky. Bavíme se, je to totiž parádní herecká jízda, ale jaký dává celý ten tvar a hlavně jeho obsah smysl, se odhalit nepodařilo. Ani ironický škleb to není, zabředává se i do nižších pater divadelní zábavy. Kromě toho vás tato hra i „udaviduje“, aniž by v tom byl nějaký diskurz směrem ke kolotočářskému popu sloužícího režimu.
(zadáno: 14.5.2026)
Mayenburg ve hře Ex neservíruje nic psychologicky hutného, situace drobí do manipulativních dialogů, z nichž hned zřetelně čteme již dávno započatý rozklad vztahu Sibille a Daniela. Vpád zmoklé a rozhozené Franzisky, Danielovy ex, co zrovna hledá únik a pomoc, okamžitě katalyzuje vývoj. S nabídkou na sklenku alkoholu pak přijde už totální demaskování, u jedné totiž nezůstane. Režie vede trojici herců k fokusu na nezáměrné, ale zraňující, nebo podstatou groteskní repliky a k autentickému provedení všech těch mikrosituací. Divácký pohled je držen v nejednoznačné perspektivě. Právě drobnokresebná herecká práce je velkou předností této inscenace.
(zadáno: 14.5.2026)
V komunitě připomínající Dogville uvízne idealistický, celkem racionální, zdánlivě skálopevný, ale také životem již otlučený policista Robert, toužící po klidu. Cesty zpět není, propadá se v téhle bažině k řádu, nastolenému místními obyvateli, kteří jsou zvyklí věci řešit „po svém“. Lze to číst jako podobenství, jak snadno a rychle může být zválcovaná rozumná, avšak unavená společnost. Dramatizace děj zasazuje do rámce černé komedie. Groteskní rozehrávky nejednou se jen tak sklouznou po situaci, aniž by se dotkly její absurdní podstaty, a vybudily tak větší emoci, u Roberta i u diváků. Ambice mohla být vyšší než se tomu jenom vysmát.
(zadáno: 14.5.2026)
75 % Sjezdovka na malém jevišti a míně hyperbolizovaná jízda, která je víc než pohádkou o Bankovi. Inscenace je poctou odhodlanému sportovci a možná drobným upozorněním, jakou náturu také může mít našinec. Važme si takových, i když „jen“ šlapal na paty těm úplně nejlepším a „proslul“ dramatickými pády. A kariéra začala v klapzubovských podmínkách! Inscenace se odpíchla od propracovaného (fakta, zapojení nadsázky) scénáře, který diváky provede přes úspěchy i neúspěchy, i co bylo dál. Nezapomíná se ani na příslušnost k regionu. S hravým nadhledem k postavám přistupují i herci, atmosféru dotvoří osvěžující hudební intermezza v jejich podání.
