Taťkové

Ratajský, Háma, Kopta, Pecha, Pazderková. Tato hudební komediální jízda se slibně rozjíždí do momentu, kdy už těch posbíraných klišé začne být příliš a začne se používat humor, který není o tom více vědět nebo znát ze života. Ani ne toho taťkovského, scénář propere (prvoplánově) spíše téma středního věku. Po pauze se libreto rozsype zcela a na své si přijdou ti, co mají rádi, když je to náležitě crazy. Hudebně Ondřej Brousek tento komorní muzikál staví na žánrové pestrosti, také vytěžující kdeco, která protagonistům dává poměrně obtížné party. Něco vychází, něco ne. Důslednější práce se zvoleným tématem, nejen s gagy, by všemu jenom prospěla.

Pěkná hudba O. Brouska a vcelku slušné texty O. Brzobohatého (výjimku tvoří laciný song, jakási parafráze na Pochod stoprocentních mužů Jaroslava Ježka, s názvem Muži s koulema) jsou největším kladem nového muzikálu, který má ovšem problematické libreto skládající se z profláknutých fórků a stereotypních klišé. Herci ve složení D. Ratajský, jenž měl občas potíže s intonací, P. Pálek, A. Háma a Z. Fric inscenací proplouvají bez zbytečného přehrávání, což se však nedaří I. Pazderkové. Z tématu se dalo vytěžit mnohem víc. Nadprodukce A. Procházky je na jeho práci v posledních letech znát. Chtělo by to od něj preciznější přístup.