Aperolka

Muzikáloví Snowboarďáci jsou pro mě velkým překvapením. Tvůrcům se podařilo z teenagerovského filmu vytvořit díky dospělému nadhledu funkční tragikomedii, která je v mnoha ohledech upřímnější než předloha. Skutečným triumfem je casting - sázka na skutečné mládí (F. Antonio, V. Pokorný, N. Němcová, V. Tandlerová) dodává celku na uvěřitelnosti, zatímco Jan Fanta svou suverenitou vytváří ten správný kontrast. Choreografie se skvěle vypořádala s dynamikou svahu a celkově muzikál působí díky hudbě Miroslava Chyšky velmi kompaktně.

Příjemný retro výlet do 60. let, který i přes občasné nelogičnosti v ději těžil z vřelosti, živého orchestru a charisma Romana Zacha. Ten zaujal nejen hereckou jistotou, ale i solidním zpěvem. Pěvecky zazářila především suverénní Jolana Haan Smyčková. Navzdory velmi špatnému ozvučení, s nímž se herci museli popasovat improvizací, šlo o sympatický kus, z něhož dýchala téměř rodinná atmosféra.

Oživlý černobílý komiks, který sází na hravé výtvarné pojetí a swingovou energii. Aleš Slanina jako Dafne je naprostým vrcholem večera, jeho komediální timing a souhra s Janem Mazákem baví od začátku do konce. Oproti tomu milostná linka Joea a Sugar postrádala větší jiskru a drajv. I tak ale jde o vtipnou a vizuálně originální klasiku, které prostředí menší činoherní scény velmi svědčí.

Režie a scénografie Jana Kříže dala vzniknout inscenaci, díky které se Kladno může směle srovnávat s muzikálovými divadly. Představení dominuje vizuálně skvěle řešená Audrey II a především Maxmilián Kocek v hlavní roli, který Seymoura obdařil značnou pěveckou i hereckou jistotou. Marie Křížová v netypické poloze křehké Audrey mu byla skvělou partnerkou. Celkový dojem kazilo jen místy nevyvážené ozvučení a absence živé kapely.

Skvělá hororová parodie, která sází na obrovskou energii celého souboru a nápaditou scénu. Choreografie se stepujícím monstrem je vrcholem večera a důkazem, že i divadlo bez stálého muzikálového souboru může hrát "první ligu". Herecké výkony jsou vyrovnané, představení vtipné a vizuální stránka je výborně řešená. Jedinou slabinou tak zůstává absence živého orchestru.

Hravé rodinné představení děti v hledišti prokazatelně bavilo a ani dospělí se nenudili. Zaujmou pestré kostýmy i barevná scéna připomínající stavebnici. Poláčkova předloha je pro muzikál spíše jen inspirací a zachovány jsou jen základní obrysy. Hudební složka plní svůj účel, je hravá, ale chybí výrazný zapamatovatelný motiv. Více než představitelé titulních hrdinů zaujali Denny Ratajský a Ernesto Čekan ve vedlejších rolích. Představení cílí spíše na školáky. Pro menší děti byla délka 2,5 hod už moc a ke konci to dávaly značně najevo. :-)

Intimní vztahová mozaika, které velkorysé prostory Hybernie překvapivě sluší. Dominantou je funkční scéna s otočným barem, která originálně řeší složitou chronologii příběhu. Anna Prášilová Fialová v roli Cathy exceluje, své emoce přenesla do publika už od prvních tónů. S charismatickým Ondřejem Rychlým mají výbornou chemii i v momentech, kdy se na scéně míjejí v čase. I přes zapojení taneční company zůstává Pět let zpět citlivou komorní inscenací, která se neuvěřitelně povedla.

Mrazivý divadelní zážitek je dostatečně emotivní i bez zbytečného patosu. Minimalistická scéna využívající i motiv nádražního památníku a hudební složka tvoří ideální podmínky pro výborné herecké výkony. Daniel Rymeš jako Winton i Lukáš Janota jako Josef Stránský, jsou výborní. Nejsilnější momenty ale paradoxně přináší proměna "obyčejných" přátel, když se jim dostane do rukou moc. Inscenace je sice emočně hodně vyčerpávající, ale za návštěvu určitě stojí.

Obrovské zklamání a nevyužitý potenciál unikátního prostoru i skvělého Cotatcha Orchestra. Slibovaná show o konci světa se utápí v děravém příběhu s bizarním finále a patetických textech, které talentované protagonisty v čele s Kryštofem Krhovjákem odsuzují k bezradnému opakování frází. Několik povedených artistických a hudebních čísel bohužel nedokázalo zachránit celkový dojem z roztříštěné revue postrádající drajv i jasný směr.

Povedené představení, které mě překvapilo pěknou výpravou. Výborné a skvěle zvládnuté choreografie. Oceňuji obměnu v obsazení, které již nesází pouze na (v Praze) známá jména, ale dává příležitost i jiným hercům. Jak s Dušanem Vitázkem (Krolock), tak Petrem Cemperem (Alfred) to byla trefa do černého. Natálie Grossová konečně jako Sarah dozrála do ideálního věku a tato role jí skvěle sedne. Dokonalí Lukáš Randák jako Herbert a především Lukáš Adam v roli profesora.

Naprosto dokonalé milé a laskavé představení s chytrým humorem, které osloví diváky všech generací. Famózní Dagmar Křížová a Petr Jeništa. Krásná barevná scéna a kostýmy, perfektní choreografie. Muzikál, na který se budu do Hybernie určitě vracet.

Milá oddychovka, která má velmi nadějný rozjezd, bohužel v druhé polovině trochu ztrácí krok a vyústí v takové neurčité finále. Hudba na poslech příjemná, texty písní mě bavily. Opravdu silné obsazení, v němž je asi úplně jedno, na kterou alternaci narazíte. Jako celek jsou Taťkové pohodový muzikál, který pobaví, ale na druhou návštěvu to za mě přece jen není.

Měla jsem sice trochu obavy, ale Plzeňský Dracula se mi, i přes nějaké ty nelogičnosti v ději a některé přešlapy, vlastně docela líbil. Jozef Hruškoci v titulní roli je výborný, stejně tak mě nadchla i trojrole Martina Holce a Adriana/Sandra Lucie Pragerové. A vlastně úplně všichni. Jediný, na koho jsem si nemohla zvyknout, byla Natálie Dvořáková jako Lorraine, jejíž zpět byl často na poslech až nepříjemný.

Nečekala jsem mnoho a ve výsledku jsem byla mile překvapená. Jde o nenáročnou komedii poskládanou z šesti krátkých zdánlivě nesouvisejících příběhů, které se v samotném závěru velmi překvapivě propojí. Nejsilnější stránkou je výborné a zcela vyrovnané obsazení, ve kterém měl každý svůj prostor zazářit.

Nutno přiznat, že dílo Jane Austenové mám moc ráda a připadalo mi, že prostředí krumlovského parku (a zapojení koní) dokonale dotvořilo tu správnou poklidnou dobovou náladu. Tato adaptace mě navíc moc bavila. Představení nechyběl vtip ani trocha nadsázky, přesto původní předlohu nijak neparoduje. Velmi dobré a vyrovnané obsazení, všichni se na své role typově přesně hodili. Jediné, co mělo občas nějaké rezervy, bylo ozvučení.

Povedená inscenace s fantastickou živou hudbou, která je sice uchopena poněkud moderněji, než jsem dosud byla zvyklá, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Dokonale vystižena mrazivá atmosféra dané doby. Moc mě bavily choreografie. Dobře zvolené obsazení. Výkon M. Tomešové jako Sally byl naprosto dechberoucí, stejně tak naprosto suverénní výkon K. Krhovjáka, který do role Kabaretiéra naskočil teprve nedávno.

Ze všech inscenací uváděných na Kampě mě toto představení bavilo nejvíc. Už jenom samotný nápad setkání mladší a starší verze titulního hrdiny, kteří vzájemně komentují své životní kroky, přináší celou řadu originálních myšlenek a dodává představení jedinečnou atmosféru. Werichovi nechybí vtip, ale dojde i na celou řadu vážných témat. Obsazení nemělo jediné slabé místo, značný prostor zde má i company, která zaujme v řadě malých rolí. Oceňuji zajímavě řešenou, i když jednoduchou, scénu, a nápadité choreografie.

Skvěle vystavěný příběh plný nečekaných zvratů, kterému komorní prostředí Divadla Kolowrat velmi svědčí. Líbilo se mi jednoduché, ale účelné řešení scény. Výborné obsazení. Všichni bez vyjímky byli ve svých rolích naprosto přesní.

Mrzí mě to, ale tato inscenace mě nenadchla. Ráda bych hodnotila výše, protože herecké výkony v obou rolích byly velmi dobré. Nicméně chování jednotlivých postav, zejména v první půlce, bylo natolik zmatené a podivné, že jsem měla chvílemi pochybnosti o jejich příčetnosti. Naštěstí se to v druhé polovině výrazně zlepší. Těžko říct, zda byl problém v samotné předloze, překladu či režijním vedení. A nebo jenom ve mně. Zkrátka jsem čekala víc.

Zase jednou představení, kterému  nemám vůbec co vytknout. Povedlo se zkrátka vše. Dojemný příběh, nápaditá scéna, krásné kostýmy, pestré a zapamatovatelné hudební motivy, dokonalé obsazení (musím vypíchnout fantastickou Andreu Gabrišovou a Juraje Čiernika). A především hromada nesmírně talentovaných dětí, bez nichž by to celé nemohlo fungovat.

Mrazivý příběh, podmanivý klavírní doprovod minimalistická scéna, která dává prostor vyniknout naprosto geniálnímu obsazení. Patrná chemie mezi ústřední dvojicí a neustálý pocit napětí, který si tato inscenace dokáže po celou dobu udržet.

Oceňuji povedenou vizuální stránku a hlavně skvělé obsazení. Markéta Pešková a Jan Kříž byli naprosto dokonalí, líbila se mi také Já Lucie Pragerové a především její proměna. Nadšená jsem byla z Pavla Klimedy a z toho, jak i na malém prostoru dokázal jako Ben pokaždé zaujmout. Výborná company, skvěle sezpívané sbory.

Povedené představení otevírající nejedno aktuální téma, zaujme zajímavým příběhem a pobaví celou řadou vtipných, mnohdy až absurdních situací. Velkým plusem je živá hudba i nápadité choreografie. Z obsazení musím vyzdvihnout především trojici Nesnídal - Rajnoch - Mikuš, dámy (Selešiová - Caletková) ale rozhodně nezůstávají v pozadí.

Představení, které se opravdu povedlo. Už od první minuty mě bavilo režijní pojetí a to, jak se dá ve zkratce leccos prozradit. Líbila se mi i zajímavě řešená minimalistická scéna, do jejíchž přeměn byli herci aktivně zapojeni. Zejména oceňuji udržení rovnováhy mezi vtipnými a emotivními výstupy. Především jde ale o herecký koncert Martina Písaříka a Matouše Rumla. Oba pánové se výborně doplňovali a ve svých rolích byli naprosto přesní.

Bylo mi sympatické, že jsme do děje vtaženi už při vstupu do divadla. Celková výprava je dokonalá - pompézní scéna, rozmanité kabaretní kostýmy. Po hudební stránce dominuje ústřední píseň, která celou inscenací v různých obměnách prostupuje. Kabaretní čísla byla pěkná, ale za mě jsou hlavní intimnější vztahové scény mimo kabaret, které mě spolehlivě dojaly. Martin Písařík i Lumír Olšovský jsou ve svých rolích naprosto přesní a funguje mezi nimi znatelná chemie. Lumír Olšovský na některá hudební čísla možná úplně pěvecky nestačil, ale je otázka, do jaké míry má na tom podíl patetické vystupování vyžadované rolí.