Zakleté dámy

Věci, o nichž se nemluví. Rodinná tajemství a mlčení, jež ubližuje stejně jako náhodně vypuštěné slovo. Co všechno zůstává skryto? T. Dianiška přináší na jeviště ČK majstrštyk – poctivou činohru s výborným textem i tématem. Zakleté dámy nesou jeho typický rukopis: svižné tempo, dynamickou režii a vkusné prolínání humoru s dojemnými a vážnými pasážemi. Nejvíce vtahuje pohled z první řady, kde se inscenace mění téměř ve filmový zážitek. Výrazně herecky září J. Burýšek a L. Žáčková, kteří vnášejí mimořádnou energii a hloubku. Neopominutelný je také motiv proskleného obrazu a kontrastní polohy postav skládající kus minulosti. Nebo i budoucnosti?

Mozaikovitá hra složená z osudů manželek čtyř československých prezidentů je pro T.Dianišku tradičním propletencem reálných osudů kombinovaných s humorným vsuvkami a popkulturními odkazy. Každá z postav je pojata trochu v jiném duchu, více mě zaujaly příběhy komunistických prvních dam - dryáčnické Marty Gottwaldové (S.Černodrinská) a umlčované Viery Husákové (M.Stehlíková). Všechny příběhy ale poukazují na to, že se o těchto ženských postavách vždy dozvídáme jen z perspektivy jejich mužů. Dianiška rámuje inscenaci pohádkovým motivem zakletých princezen, škoda jen, že se s ním pracuje docela málo, vlastně jen v písňových citacích pohádek.

65%. Autor a režisér T. Dianiška staví vedle sebe osudy čtyř prvních dam a vybírá i méně známé skutečnosti, které v obrazu jejich osobností hrají nezanedbatelnou roli. Lehkost a komediální nadhled jsou vykoupeny nezbytnou simplifikací, která je v případě některých motivů diskutabilní. Např. karikování Gottwaldové nebo Husáka, byť precizně herecky ztvárněné, se může jevit za hranou. Přesto má nesporný přínos Dianiškův pohled na čtyři rozdílné osobnosti a jejich okolí, resp. nadhled nad událostmi odehrávajícími se v rozmezí více než sedmi dekád.

Moc pěkný a dobře poskládaný pohled na 4 první dámy. Přiznávám, že o nich až tak moc nevím a toto byla skvělá forma, jak je trochu více poznat. T. Dianiška zvládl vybrat různorodé zajímavé životní momenty a s přídavkem humoru, jenž je mu vlastní, je zdatně servíruje. Inscenace nijak nenudí a přináší řadu silných i úsměvných pasáží. Obzvláště povedený je závěr inscenace, který věřím zapůsobí skoro na každého. V tomto směru též velmi dobrá práce s doprovodnou hudbou, jež nádherně umocňuje to podstatné. Po herecké stránce výtečná především S. Černodrinská a L. Žáčková, z můžu pak nejvíce zaujal V. Fridrich. Mile rád doporučuji. 75%

65% - V Dianiškově tvorbě jde po čase o až překvapivě umírněnou inscenaci, navíc velmi příjemnou. Řadu zajímavých střípků z osudů vybraných prvních dam skládá dohromady v efektní mozaiku s velmi působivým závěrem (jde-li s ním publikum!). Je ovšem škoda, že inscenace víc nepracuje s propojením, které by lépe vysvětlovalo, proč právě tyhle čtyři, dodalo na důrazu "pohádkovému" motivu "princezen zakletých vlastními princi" a oné mozaice, skýtající celou řadu nápaditých detailů - nejen stran příběhu, i stran jednotlivých inscenačních složek, ať už jde o scénografii (obě okna), všechny herecké výkony či hudbu - tak poskytlo jasný a ucelený rámec.