Mikika

Anotace je z celé hry asi to nejpovedenější, mohla by z ní být slušná povídka. Jinak je hra naprosto o ničem, nepomohlo tentokrát ani divadelní víno. Divačky zoufale čekají, až se bude čemu zasmát, a tak berou zavděk jakoukoli narážkou na jiné nekonečné seriály. tentokrát jsme se holt neprotnuli...

parádní zážitek i z druhého balkonu. líbila se mi scéna, odkazy na předlohu, žánrová pestrost melodií. spousta vtipů v první polovině. užila jsem si komiku Ivy Pazderkové i jak si ze sebe umí udělat legraci Marek Lambora. někdy bylo špatně rozumět, textu je fakt hodně. ale marketing zafungoval, ohromilo mě, kolik mladých lidí bylo na předpremiéře.

parádní divadelní zážitek, návrat do devadesátek i do historie Fidlovačky. muzikál, odehrávající se v roce 1996, tu na jedno jeviště zve starou fidlovačskou gardu v podání Molinové a Maryšky, kteří jsou snad v každé hře, plus stálice, doplněné mladou krví. Paní Molinová by asi zpívat neměla, ale uprostřed všech těch skvělých výkonů se to dalo zvládnout. mělo to šmrnc, že si podupáváte do rytmu, a pak zas dramatické scény úplně ze života. perfektní návrat ke klasické fidlovačkovské éře slavných muzikálů.

Skvěle obsazená černá komedie o dvou pečovatelkách a jejich "vážně špatnému pondělku" je příjemným překvapením. Oběma herečkám ty postavy tak typově sedí, jako by je autorka snad psala podle nich. Všichni diváci byli napnutí, co dalšího se ještě vyvrbí, a o přestávce probírali vlastní návrhy...

pořád nevím, co si o tom představení myslet. Taková podivná drsnější verze Mary Poppins, co zlepší život jedné příšerné rodině? Nějak mi při sledování téhle skvadry nebylo příjemně, asi jsem se v tom věčném ustupování a zdvořilosti poznávala - a nelíbilo se mi to. ale herecké výkony hlavní trojice byly skvělé. nejšílenější scéna se záchodem jako by patřila do úplně jiné hry, ale aspoň si ji díky tomu zapamatuju...

tahle hra stojí na protikladech cynické Johany a užvaněné Zity, ale dost dobré bylo i černohumorné špičkování s Eliškou. Jinak mi hra dost připomínala Odpočívej ve svém pokoji.

hodně neobvyklé, nebýt dramaturgického úvodu, asi bychom v tom měli mnohem větší guláš.

úsměvná komedie začíná jako prezentace, ale mění se v přehrávání scének odkoukaných ze života, kde se asi kdekdo pozná. bavily mě interakce s publikem a všechny ty chlapské sportovní narážky, plus těch dvacet různých postav, které Roman Vojtek zahrál vedle své hlavní. zpívání už pak ale bylo malinko navíc. ale pobavili jsme se, a to je hlavní.

skvěle jsem se bavila, mrzí mě, že jsem prošvihla uvedení v divadle RB, a tak nemám srovnání. švanďák si dal záležet na detailech, skvělá hudba, choreografie drag queens, všichni hráli jako o život. možná že některé scény by šly zkrátit, ale rozhodně se na to ještě vrátím a přivedu další...

tohle komorní drama potěší hlavně ty, co mají rádi slovní bitvy a hry emocí. moje první seznámení s kamennou scénou Ungeltu. obě herečky výborné, kdyby to hrál kdokoli jiný, méně známý, asi by to tolik netáhlo.

po šílené komedii Hra, která se zvrtla jsem čekala podobnou ujetost, kde se budou diváci řezat smíchy, ale Berlín tohle moc nenaplnil. Asi jsem byla příliš střízlivá. nebo jsem se nedokázala povznést a vidět srandu na stanici gestapa. pořád jsem viděla ty černé scénáře, jak moc by se to mohlo zvrtnout - a ono se to obvykle zvrtlo, ale totálně groteskním a potrhlým směrem. Hána byl mrazivě skvělý, Heřmánek jr. prokázal komediální talent.

parádní hra, i když jsem čekala komedii, nevím, jak jsem na to přišla, tady se střídají skvělá hudební čísla (s živou kapelou) a mrazivé prostřihy do Mikyho dost bídného života. když člověk neví, na co jde, bude příjemně překvapen. Jen to dámám moc neladilo, když zpívaly v závěru samy.

Mě se to líbilo. asi i tím, že nemám s čím srovnávat a Hamleta znám pouze od Ledeckého muzikálu. Tady jsem konečně zjistila, co všechno ve zpěvohře usekli. Jednoduchá scéna s tribunou, spousta nových nebo inovativních nápadů, které posouvají původní význam. Král Claudius o dost mladší než vdova? hustý. Hamletův odpor k novému "tatínkovi" tak dostává úplně nový rozměr. Nové pojetí princových spolužáků? A proč vlastně ne? (Mrazivé využití kufříků!)
I když byla hra brutálně dlouhá a pořád někdo pokašlával a vzdychal, v druhé polovině už by byl slyšet spadnout špendlík, nebo pípnout mobil, jak všichni tajili dech...

Když nevíte, co čekat, jste nejdřív zaskočeni, a pak totálně zaujati. Různé scénky na různé druhy podvodů baví, zaráží nebo přímo mrazí. Jak poznat lháře? Jak se nedat nachytat? Zdá se to snadné, ale není. Najednou se koukám na typicky pražské figurky novýma očima. sbírka na pejsky? jo určitě. teď už nevěřím nikomu. holka v buse chce půjčit telefon? zlatý voči...

milé rodinné představení, kde musíte přijmout divadelní nadsázku a odkývat leccos. Kouzelnické triky jsou někdy úsměvné, někdy vám fakt vrtají hlavou, hudební složka si hodně půjčila titulní písničku, ale naštěstí přidala i pár nových melodií. Druhá půlka byla už slabší, asi i vinou inovované "moderní" scény. mladší publikum jde na příběh, starší si zavzpomínat.

Moje očekávání byla evidentně přehnaná. Ale když jdete na "bláznivou komedii", čekáte, že se aspoň jednou pořádně zasmějete. Ale ono nic.
Herci hráli a zpívali jako o život. ale děj mezi hudebními čísly byl fakt podivný. Z divadla jsem odcházela s přesvědčením, že muzikál Hamlet byl fakt skvělý a že si musím najít staré cd a znovu si ho poslechnout. 20 let stará písnička Dneska je naposled tu totiž převálcovala (skoro) všechny nové...

Tím, že o hře skoro nic nevím, mohla jsem se nechat překvapit, o čem to vlastně bude a jak to skončí. I když jsme ještě před začátkem brblali o zbytečné modernizaci klasiky a hned úvodní scéna jako by nám dávala za pravdu, za krátko nás příběh tak strhl, že jsme ty moderní vsuvky a vtípky ani nevnímali. Skvělý Hofmann, výborná Špalková. V závěru jsme ani nedýchali, jen se nemůžeme shodnout, jak to vlastně definitivně dopadlo, protože nám projekce odvedla pozornost...

Komorní příběh o dvou rozdílných osobnostech, které se potkávají každý čtvrtek, patří do oblíbené kategorie tragikomedií - chvíli pobaví, chvíli dojme. Alena Mihulová řádí na jevišti v komediální poloze, Dalibor Godník naopak skvěle ztvárnil plachého introverta.
Nad závěrem člověk musí trochu hloubat, jak ho vlastně pochopil, což je úplně dokonalá tečka nad tímhle zvláštním večerem...

tolik mi to připomnělo tátovy vodácké kumpány, až z toho kapku mrazilo. skvělé herecké výkony, jen škoda, že závěrečná scéna úplně spláchla jakýkoli dopad té předchozí...

Když jste nalákáni na "komedii" a ono se v první půlce moc není čemu smát, jste z toho kapku zmatení a rozčarovaní. To až ke konci pochopíte, že šlo spíš o melodrama s pár sprostými slovy, které vyvolají smích. Ale když koncem první půlky koukají diváci na hodinky, kdy už bude ta přestávka, o něčem to vypovídá. Druhá část byla lepší, ale zas tam v jednu chvíli hudební podkres přehlušil dialogy...