Mikika

Silný příběh v originálním podání. Ze začátku možná trošku uječeném a hysterickém, ale to bude tím Silvestrem. Vše se vlastně točí kolem malé Ester a snaze zachovat zdání, že je vše v pořádku, i když v roce 1939 už rozhodně ne pro židovskou rodinou Weissových. Winton je tu vlastně jen vedlejší postava, i když důležitá. Po shlédnutí ve vás bude hlodat otázka, jaké to pro Ester muselo být a co všechno si zažila, že se z ní stala ta zapšklá baba z druhé části. Znepokojivé, smutné představení. Kapesníky povinné.

Herecký koncert pro Karla Heřmánka a Josefa Cardu. Když Heřmánek vylezl na jeviště jako blekotající troska, naprosto jsem mu to věřila. Obzvlášť když včerejší představení bylo přesunuto z jara kvůli jeho zdravotní indispozici, člověk se až lekl, jestli si rekonvalescenci neměl ještě prodloužit. úplně jsem zapomněla, že je to jen role - starého unaveného hereckého barda, ale přesto jen role. i když sedne jako facka...

nová verze se staronovým obsazením potěší všechny ty, co hru znají z ABC, hlavně protože zůstala slavná scéna "kde je to máslo?" odpočinková hudební revue pobaví po náročném týdnu, smějí se ale hlavně ženy.. a opět je nebezpečné sedět v první řadě.. výborně jsem se bavila.

Pod dojmem všech těch negativních recenzí tady jsem vlastně neměla žádná očekávání. Tudíž mě hra příjemně překvapila. Všichni tu strhali Krausovou, ale asi se jen nechali strhnout její perfektní rolí nesnesitelné megery. Hořká komedie mi po pravdě v lecčems připomínala moje rodiče před rozvodem. Tíživé chvíle mlčení kapku kazila diskotéka někde dole na nábřeží, ale s tím se na letní scéně musí holt počítat...

Čekali jsme asi něco jiného. Ale po nejistém začátku (kdy pár lidí odešlo) už se nedalo dělat nic jiného, než uhranutě sedět a zírat. Naléhavé smyčce, drtivá choreografie, šílené kostýmy, někdy dost abstraktní scény... Divák odchází naprosto zmatený, očarovaný, nejistý z toho, kdo z nás je vlastně příčetný. Ten Poe měl přestat chlastat včas.

Skvělé představení, díky kterému si ještě dva dny poté broukám povědomé melodie. Perfektní Hana Holišová, Denis Šafařík jako by Neckáři z oka vypadl. Příznivci Helenky Vondráčkové se ale mohli docela urazit, nevychází tu úplně nejlíp. Zajímalo by mě, jestli se herci museli pro tuhle hru na nástroje naučit, jejich zapojení bylo vtipné a připomnělo ABC a jejich hudební hry.
Stálo za to připlatit si první řadu - po zkušenostech z minula, kdy pátá řada už znamenala rozhlasovou hru.

Já coby neznalec filmové předlohy jsem si představení užila. Vtipné kostýmy, dvojčata v jednom herci, skvělý hudební doprovod. V jednu chvíli spontánní potlesk, protože tyhle panelákové situace každý Pražák zná z vlastní zkušenosti. Jen jsem na konci z páté řady vpravo přes hlavy ostatních neviděla, co tam vlevo na zemi "dvojčata" provádí tomu ležícímu pánovi a proč u toho vidí Řízek. Ale jde to domyslet...

Tak jsem si pro sebe stěžovala, že na Fidlovačce už nehrají ty praštěné komedie, co kdysi. ale zjišťuju, že je to možná dobře. Hra Sugar už byla kapku křečovitá, zdlouhavá a sklouzávající silně do trapnosti. Možná to chtělo větší odstup než z první řady, kde je vidět a slyšet až moc všeho. Ale zato stepařská čísla donutila poklepávat botou snad každého v sále.

Kdo čekal, že se setká s dalším Dejdarovým klaďasem jak ze seriálu, byl mírně zaskočen. Kalinu znám z potrhlých komedií ABC, takže tahle vážná poloha kapitána Millera mě dost překvapila. (stejně jako fakt, jak dobře Dejdar zpívá.)
I když jsem omylem věděla totožnost vraha, tady je zápletka tak zamotaná a všichni lžou, že mi ta informace vlastně zážitek vůbec nezkazila, jak jsem se bála.
Jediným mínusem byly archivní tvrdé lavice a možná nadbytečný dovětek, který diváky v poslední chvilce totálně rozhodil. (více v článku na blogu)

Hodně povedená fraška, kde brečíte smíchy. Evidentně jsou i diváci, kteří na ni chodí opakovaně a smějí se ještě předtím, než ke gagu dojde. Občas tam kupodivu probleskl i Jára Cimrman - nevím, jestli záměrně, nebo jsou jeho myšlenky tak mezinárodní.
Možná se mi ale líbila víc podobná hra Bez roucha - taky divadlo na divadle, ale ne až tak zběsilé a tlačící na pilu.

bláznivá komedie sází na střelené texty G. Osvaldové, takže děj nemůže být moc umírněný. spousta dobrých nápadů, horší už je to s některými oslími můstky k písničkám. Písařík tradičně dobrý, překvapila Tereza Hálová, jejíž hlasivky si nezadají s Lucií. Patrně se scénář aktualizoval o nové písničky, ta poslední už ale byla zbytečná, hra měla skončit tou, kterou i začínala. I přes výhrady pobavilo, nemůžu dostat z hlavy Novambu...(předpremiéra 6.4.)

Pro obvyklé diváky, kteří očekávají normální děj a kulisy - a ne že si o všem nechají jen vyprávět, může být tohle divadlo trochu šok. Co znamenají ty šutry, bezejmenné postavy mluvící přes sebe a jejich neurčité přelévající se identity... Ale po chvíli nevěřícího zírání si na ten chaos zvyknete, přistoupíte na hru, že to hřiště, cukrárnu a děti si prostě musíte představovat sami.
Druhá půlka je o dost tíživější, frustrace dcery, hlídající starého otce, z jeviště přímo sálá a mrazí z  ní.
Ano, bylo to divné, ale dobře divné.

Kolegyně byla na hře už 10x, a tak jsem byla zvědavá. Sice mě zaskočil vysoký počet mrňat v hledišti (a dvě třídy devítek), hra je evidentně rodinná - nejen pro pamětníky. Písničky taky skoro všechny známe aspoň z rádia Blaník, ale v provedení místního ansáblu dostávají úplně nový šmrnc (zvlášť Neckář!) Nečekala jsem to, ale báječně jsme se pobavili. Líbil se mi nápad lidí na chůdách, aby se zdůraznil dětský úhel pohledu. Vytleskali jsme si dva přídavky. mít vánoční náladu v půlce března je sice zvláštní, ale budou už za devět měsíců, takže Purpura zní...

Nebudu lhát, nadpoloviční většinu publika na téhle hře tvoří ženy určitého věku - bývalé fanynky, které se přišly zasmát svému tehdejšímu poblouznění. A zavzpomínat na ty šílený devadesátky, kdy bylo možný cokoli. Skvělá profi taneční company jen podtrhuje ten propastný amatérismus kluků z Mostu. Ale co, ať se jde nějaký Ed Sheeran vycpat!

Tahle hra obhajuje existenci divadelních barů - protože za střízliva to nedáte. Střízlivý člověk nepochopí, proč vlastně zaplatil tolik peněz, aby se pak díval na humor založený na Lábusově holém zadku. Je to ten typ laciné a trapné hry, u které se možná i zasmějete, ale zároveň se za to kapku stydíte. Vlastně jsem tam vůbec nebyla a všechno popřu...

Tak to bylo dle očekávání velmi bizarní. Nakonec jsme ale setrvali až do konce a možná i trochu litovali, že šlo o derniéru. Takhle už nemůžeme poslat přátele do první řady, aby nepřišli o možnost podrbat si otroka v kůži a zažít tu show na vlastní kůži...

Znamenitá detektivka ze starých časů, připomínající klasickou Agathu Christie. Až na to, že těch odhalení je nějak moc. možná by pomohlo, kdyby se hra nebrala tolik vážně. Takhle se cyničtější diváci nevěřícně pochechtávali v nevhodných okamžicích, což mě kapku rušilo.
Jinak milé komorní přestavení v komorním prostředí, které se obejde i bez Poirota.

Škoda, že takovéhle skvělé, bláznivé, ale ne trapné komedie už se moc nehrají, divák je musí poctivě hledat a někdy se skutečně trefí. Třeba jako tady. Určitě zajdu minimálně ještě jednou a budu doporučovat.

Jako absolventské představení by to možná prošlo. ale.. kdyby člověk vůbec netušil nic o předloze, jeho zmatek by se ještě prohloubil. proč důstojný doktor najednou drandí na kolečkových bruslích? jo tak, ona je to dvojrole. proč tomu člověku sypou na hlavu drť ze skartovačky? sněží, nebo to něco symbolizuje? rozpadající se rekvizity, přeřeky a nesehrané zvonění prohlubovaly dojem, že jsme přišli nevhod, že hra ještě není hotová. rozvleklý závěr se povedlo tak zabít, že jsme ani nepoznali, že už je konec. jediné, co se mi líbilo, bylo střídání Emiliiných paruk, které asi taky mělo něco značit.

příjemná letní komedie o neveselých věcech, tentokrát na letním jevišti, takže noční scény kolem stanu doplňovaly můry a komáři, jakoby to měly domluvený předem...

totálně depresivní látka, šílená doba, až je z toho divákovi fyzicky zle a nejradši by utekl ze sálu. Písňové vsuvky jsme moc nepochopili. Toník Kracík svým přirozeným projevem převálcoval i zkušené kumštýře.

hru ocení především ti, kdo kdy pracovali v podobném korporátu - ale takového blba by za šéfa nechtěli. Na derniéře V. Fridrichovi sekundoval Petr Konáš, taky výborně zahráno, i když na konci nejvíc zamrazí z postavy Z. Kaliny a jeho transformace..

Báječná hudební retrokomedie silně evokuje minulý trend divadla ABC, kdy každý herec musel umět hrát i na nějaký nástroj. tady dokonce i tancují!
Bylo tu taky krásně vidět, jak má režisér svůj vlastní rukopis - někdy jsem měla pocit deja vu - jako bych seděla na Saturninovi nebo V rytmu swingu buší srdce mé. Viz "zpomalené záběry." Ze Saturnina tu jsou i vypůjčení herci. M. Zbrožek řádí jako potrhlá matka, K. Krhovják srší energií. Kapela hraje jako o život, ještě to chce sladit herce s kulisami, aby do nich neustále nevráželi. Hlavně že jsme se dočkali!

co si matně pamatuji z verze divadla ABC, čekala jsem větší srandu. Už je to asi 20 let a možná mi kdysi chyběl rozhled, že jsem se smála čemukoli, ale u včerejší inscenace jsem měla chvílemi dojem, že snad sleduji existenciální drama. navrch tomu dodal korunu typicky fidlovačský ansámbl (Maryška, Pečenka, Rous, Molínová...) který v minulé sezoně hrál snad ve všem, a tak ty hry dost splývají - například s nedávnou Famílií, tam bylo obsazení (i herecké výkony) naprosto totožné.

leckomu může připadat, že téma Domova důchodců se na komedii nehodí - viz asi lidé vedle nás, kteří po přestávce už nepřišli. Ale hra vás přesvědčí, že sranda se dá udělat ze všeho. Byť někdy dost na hraně. Bylo sice trošku znát, že se hraje poprvé po půl roce a ještě se všichni nesehráli a občas vypadl text, ale jinak, klobouk dolů. Takovou čůzu, jakou zahrála paní Vančurová, bych potkat nechtěla....