Mikika

Tím, že o hře skoro nic nevím, mohla jsem se nechat překvapit, o čem to vlastně bude a jak to skončí. I když jsme ještě před začátkem brblali o zbytečné modernizaci klasiky a hned úvodní scéna jako by nám dávala za pravdu, za krátko nás příběh tak strhl, že jsme ty moderní vsuvky a vtípky ani nevnímali. Skvělý Hofmann, výborná Špalková. V závěru jsme ani nedýchali, jen se nemůžeme shodnout, jak to vlastně definitivně dopadlo, protože nám projekce odvedla pozornost...

Komorní příběh o dvou rozdílných osobnostech, které se potkávají každý čtvrtek, patří do oblíbené kategorie tragikomedií - chvíli pobaví, chvíli dojme. Alena Mihulová řádí na jevišti v komediální poloze, Dalibor Godník naopak skvěle ztvárnil plachého introverta.
Nad závěrem člověk musí trochu hloubat, jak ho vlastně pochopil, což je úplně dokonalá tečka nad tímhle zvláštním večerem...

tolik mi to připomnělo tátovy vodácké kumpány, až z toho kapku mrazilo. skvělé herecké výkony, jen škoda, že závěrečná scéna úplně spláchla jakýkoli dopad té předchozí...

Když jste nalákáni na "komedii" a ono se v první půlce moc není čemu smát, jste z toho kapku zmatení a rozčarovaní. To až ke konci pochopíte, že šlo spíš o melodrama s pár sprostými slovy, které vyvolají smích. Ale když koncem první půlky koukají diváci na hodinky, kdy už bude ta přestávka, o něčem to vypovídá. Druhá část byla lepší, ale zas tam v jednu chvíli hudební podkres přehlušil dialogy...

Nevím, co jsem vlastně čekala, ale výsledek byl rozpačitý. Pár vtipných nápadů vás přiměje se pousmát, ale přehrávání některých postav přebilo vše dobré. výraznější byla Felicita Prokešová coby Miluna a její sólo, Geňa jako Předseda se ani nemusel moc snažit, role mu sedla. Největší pozornost paradoxně vyvolal pán v hledišti, který přišel oblečený taky na Předsedu, včetně kovbojského klobouku. Jestli ti sedící za ním něco ze hry viděli, je otázkou...

Silný příběh v originálním podání. Ze začátku možná trošku uječeném a hysterickém, ale to bude tím Silvestrem. Vše se vlastně točí kolem malé Ester a snaze zachovat zdání, že je vše v pořádku, i když v roce 1939 už rozhodně ne pro židovskou rodinou Weissových. Winton je tu vlastně jen vedlejší postava, i když důležitá. Po shlédnutí ve vás bude hlodat otázka, jaké to pro Ester muselo být a co všechno si zažila, že se z ní stala ta zapšklá baba z druhé části. Znepokojivé, smutné představení. Kapesníky povinné.

Herecký koncert pro Karla Heřmánka a Josefa Cardu. Když Heřmánek vylezl na jeviště jako blekotající troska, naprosto jsem mu to věřila. Obzvlášť když včerejší představení bylo přesunuto z jara kvůli jeho zdravotní indispozici, člověk se až lekl, jestli si rekonvalescenci neměl ještě prodloužit. úplně jsem zapomněla, že je to jen role - starého unaveného hereckého barda, ale přesto jen role. i když sedne jako facka...

nová verze se staronovým obsazením potěší všechny ty, co hru znají z ABC, hlavně protože zůstala slavná scéna "kde je to máslo?" odpočinková hudební revue pobaví po náročném týdnu, smějí se ale hlavně ženy.. a opět je nebezpečné sedět v první řadě.. výborně jsem se bavila.

Pod dojmem všech těch negativních recenzí tady jsem vlastně neměla žádná očekávání. Tudíž mě hra příjemně překvapila. Všichni tu strhali Krausovou, ale asi se jen nechali strhnout její perfektní rolí nesnesitelné megery. Hořká komedie mi po pravdě v lecčems připomínala moje rodiče před rozvodem. Tíživé chvíle mlčení kapku kazila diskotéka někde dole na nábřeží, ale s tím se na letní scéně musí holt počítat...

Čekali jsme asi něco jiného. Ale po nejistém začátku (kdy pár lidí odešlo) už se nedalo dělat nic jiného, než uhranutě sedět a zírat. Naléhavé smyčce, drtivá choreografie, šílené kostýmy, někdy dost abstraktní scény... Divák odchází naprosto zmatený, očarovaný, nejistý z toho, kdo z nás je vlastně příčetný. Ten Poe měl přestat chlastat včas.

Skvělé představení, díky kterému si ještě dva dny poté broukám povědomé melodie. Perfektní Hana Holišová, Denis Šafařík jako by Neckáři z oka vypadl. Příznivci Helenky Vondráčkové se ale mohli docela urazit, nevychází tu úplně nejlíp. Zajímalo by mě, jestli se herci museli pro tuhle hru na nástroje naučit, jejich zapojení bylo vtipné a připomnělo ABC a jejich hudební hry.
Stálo za to připlatit si první řadu - po zkušenostech z minula, kdy pátá řada už znamenala rozhlasovou hru.

Já coby neznalec filmové předlohy jsem si představení užila. Vtipné kostýmy, dvojčata v jednom herci, skvělý hudební doprovod. V jednu chvíli spontánní potlesk, protože tyhle panelákové situace každý Pražák zná z vlastní zkušenosti. Jen jsem na konci z páté řady vpravo přes hlavy ostatních neviděla, co tam vlevo na zemi "dvojčata" provádí tomu ležícímu pánovi a proč u toho vidí Řízek. Ale jde to domyslet...

Tak jsem si pro sebe stěžovala, že na Fidlovačce už nehrají ty praštěné komedie, co kdysi. ale zjišťuju, že je to možná dobře. Hra Sugar už byla kapku křečovitá, zdlouhavá a sklouzávající silně do trapnosti. Možná to chtělo větší odstup než z první řady, kde je vidět a slyšet až moc všeho. Ale zato stepařská čísla donutila poklepávat botou snad každého v sále.

Kdo čekal, že se setká s dalším Dejdarovým klaďasem jak ze seriálu, byl mírně zaskočen. Kalinu znám z potrhlých komedií ABC, takže tahle vážná poloha kapitána Millera mě dost překvapila. (stejně jako fakt, jak dobře Dejdar zpívá.)
I když jsem omylem věděla totožnost vraha, tady je zápletka tak zamotaná a všichni lžou, že mi ta informace vlastně zážitek vůbec nezkazila, jak jsem se bála.
Jediným mínusem byly archivní tvrdé lavice a možná nadbytečný dovětek, který diváky v poslední chvilce totálně rozhodil. (více v článku na blogu)

Hodně povedená fraška, kde brečíte smíchy. Evidentně jsou i diváci, kteří na ni chodí opakovaně a smějí se ještě předtím, než ke gagu dojde. Občas tam kupodivu probleskl i Jára Cimrman - nevím, jestli záměrně, nebo jsou jeho myšlenky tak mezinárodní.
Možná se mi ale líbila víc podobná hra Bez roucha - taky divadlo na divadle, ale ne až tak zběsilé a tlačící na pilu.

bláznivá komedie sází na střelené texty G. Osvaldové, takže děj nemůže být moc umírněný. spousta dobrých nápadů, horší už je to s některými oslími můstky k písničkám. Písařík tradičně dobrý, překvapila Tereza Hálová, jejíž hlasivky si nezadají s Lucií. Patrně se scénář aktualizoval o nové písničky, ta poslední už ale byla zbytečná, hra měla skončit tou, kterou i začínala. I přes výhrady pobavilo, nemůžu dostat z hlavy Novambu...(předpremiéra 6.4.)

Pro obvyklé diváky, kteří očekávají normální děj a kulisy - a ne že si o všem nechají jen vyprávět, může být tohle divadlo trochu šok. Co znamenají ty šutry, bezejmenné postavy mluvící přes sebe a jejich neurčité přelévající se identity... Ale po chvíli nevěřícího zírání si na ten chaos zvyknete, přistoupíte na hru, že to hřiště, cukrárnu a děti si prostě musíte představovat sami.
Druhá půlka je o dost tíživější, frustrace dcery, hlídající starého otce, z jeviště přímo sálá a mrazí z  ní.
Ano, bylo to divné, ale dobře divné.

Kolegyně byla na hře už 10x, a tak jsem byla zvědavá. Sice mě zaskočil vysoký počet mrňat v hledišti (a dvě třídy devítek), hra je evidentně rodinná - nejen pro pamětníky. Písničky taky skoro všechny známe aspoň z rádia Blaník, ale v provedení místního ansáblu dostávají úplně nový šmrnc (zvlášť Neckář!) Nečekala jsem to, ale báječně jsme se pobavili. Líbil se mi nápad lidí na chůdách, aby se zdůraznil dětský úhel pohledu. Vytleskali jsme si dva přídavky. mít vánoční náladu v půlce března je sice zvláštní, ale budou už za devět měsíců, takže Purpura zní...

Nebudu lhát, nadpoloviční většinu publika na téhle hře tvoří ženy určitého věku - bývalé fanynky, které se přišly zasmát svému tehdejšímu poblouznění. A zavzpomínat na ty šílený devadesátky, kdy bylo možný cokoli. Skvělá profi taneční company jen podtrhuje ten propastný amatérismus kluků z Mostu. Ale co, ať se jde nějaký Ed Sheeran vycpat!

Tahle hra obhajuje existenci divadelních barů - protože za střízliva to nedáte. Střízlivý člověk nepochopí, proč vlastně zaplatil tolik peněz, aby se pak díval na humor založený na Lábusově holém zadku. Je to ten typ laciné a trapné hry, u které se možná i zasmějete, ale zároveň se za to kapku stydíte. Vlastně jsem tam vůbec nebyla a všechno popřu...

Tak to bylo dle očekávání velmi bizarní. Nakonec jsme ale setrvali až do konce a možná i trochu litovali, že šlo o derniéru. Takhle už nemůžeme poslat přátele do první řady, aby nepřišli o možnost podrbat si otroka v kůži a zažít tu show na vlastní kůži...

Znamenitá detektivka ze starých časů, připomínající klasickou Agathu Christie. Až na to, že těch odhalení je nějak moc. možná by pomohlo, kdyby se hra nebrala tolik vážně. Takhle se cyničtější diváci nevěřícně pochechtávali v nevhodných okamžicích, což mě kapku rušilo.
Jinak milé komorní přestavení v komorním prostředí, které se obejde i bez Poirota.

Škoda, že takovéhle skvělé, bláznivé, ale ne trapné komedie už se moc nehrají, divák je musí poctivě hledat a někdy se skutečně trefí. Třeba jako tady. Určitě zajdu minimálně ještě jednou a budu doporučovat.