Tři mušketýři a já

„Cos vařilas? Bramboračku. Pročs to nezasmažilas? Málo mrkve. Málo slaná...“ Přemíra herců, ale tato nepovedená bramboračka mě zanechala v mírném šoku s velmi diskutabilní otázkou stran přístupnosti 10+. Depresivní hudba prostupující dějem mi doteď skřípe mezi zuby a popravdě chápu nezařadit přestávku. Naopak velmi se mi líbí režijní nápad otevírat dveře až ven za Stavovské divadlo, odkud přichází herci. Jeviště má až fascinující hloubku. Scéna s ponorkou a rybami kýženě okouzlí, škoda jen, že její poetika není zasazena do celého představení. Scénu s useknutou hlavou ve stylu zabijačky jen tak nezapomenu. „To je boršč? To je nějaký železitý.“

Svět malého chlapce žijícího mezi dospělými členy rodiny a svými představami v podobě hrdinů z oblíbených knížek, především mušketýrů z Dumasova románu. Ruský režisér D. Krymov pracuje s románovými motivy, překvapivě je rozvíjí a variuje. Činohra s nevelkým množstvím slov je doplněná loutkovými scénami, variabilní scénografií a náročnými pohybovými pasážemi. Krymova poetika je svou odlišností pro české divadlo osvěžující, inscenace má silné momenty, přesto výsledný tvar budí rozpaky. Smysl některých obrazů se nalézá obtížně, některé scény jsou neadekvátně dlouhé. Počinu by prospěl důslednější dramaturgický dohled. Přesto za něj děkuji.

Pokud člověk přijme daný formát zpracování, tak se nejedná o nijak špatnou inscenaci. Byť pasáže hraní divadla na divadle mě více iritovaly než bavily, tak samotné ztvárnění dětské představivosti mi přišlo velmi dobré. Scény s mušketýry jsou nápadité a krásně zpracované. Stejně tak vyloženě snová scéna z 20 000 mil pod mořem, kde se povedlo vytvořit opravdu nádherné obrazy. Dojemný a silný byl i samotný závěr na píseň K. Kryla. Po herecké stránce pak přesná V. Lazorčáková jako babička a skvělý též F. Kaňkovský jako tatínek. Pochvala za loutky a kostýmy, výtečná hudba. Některé části bych vynechal a celkově zkrátil, ale jinak povedené.

55 %. Autorský počin D. Krymova se vyznačuje velmi svébytnou poetikou a hořce nostalgickou atmosférou. Navrací nás do krajiny fantazie, kam útěky od reality mohou být ozdravné, na druhou stranu se ovšem i tam dětem promítají zkušenosti s hrubostí a surovostí světa dospělých. Mix různých forem a postupů byl patrně sázkou na pestrost a záživnost, ve výsledku ale vyznívá spíše rozpačitě, notně neuspořádaným dojmem, sporadickou se zdá i kategorizace inscenace jako rodinné, pro diváky od 10 let. Apel, z něhož zatrne, se dostaví v podobě otázky. Jaký morální a hodnotový model předáme další generaci do vínku?
"...rány se zajizví a budeš jako táta."

45% - Inscenaci D.Krymova ovlivnily jeho vzpomínky na dětství a babičku. Odtud tedy vychází základní forma střídání několika rovin: fantazie s rodinným příběhem i s přiznáním divadelního prostředí. Nejlépe inscenace funguje tam, kde je hravě spojuje, typicky když půvabná Babička v podání V.Lazorčákové vypráví a vytváří svět Tří mušketýrů. (Nevadí jejich svérázné, ostřejší vystupování.) Jenže v mnoha dalších situacích inscenace při snaze o zvážnění ztrácí tempo tak, že nezbytně vyvolává otázku, zda je skutečně určena i dětem, i s ohledem na některé dramaturgicky nedotažené odskoky. Je škoda, že se budování hravých fantazií nedržela důsledněji. (více v reflexi)