Strom-z

Tak napůl. Některý místa moc natahovaný, pár vydařenejch momentů, jedno vyloženě vtipný (když se babička totál utrhne z řetězu s vránama a elektrikou :-) ), ne, že bych z toho byl nadšenej, ale zdejší hodnocení je podstřelený.
Nicméně pokud to mělo bejt "rodinný představení"... tak to asi fakt s hodně odřenejma ušima ;-)

Celkem OK 1. půlka, polovina 2. ale dojmy zhoršila. V komentářích se tu objevujou slovní spojení typu "skanzen" a je to bohužel i můj převládající dojem z týhle inscenace. Osobně je mi "někde", jestli jdu na hru starou stovky let nebo moderní kus mladýho autora - přistupuju k tomu stejně, tj. jestli mě zkrátka zaujme, zarezonuje mnou, atd. Pokud někdo v roce 2023 nastuduje "vykopávku" typu Furianti, chci z toho jasně cejtit, že ta hra je stále nadčasová - a pokud ne, tak zkrátka měnit, překopávat, nebo se na to vykašlat (a tím neobhajuju samoúčelný experimenty!). Bohužel až na pár silnějších momentů byl tohle pro mě spíš ten skanzen.

Tady se evidentně výrazně neshodnu s většinou - humor je zkrátka velmi subjektivní záležitost. Od D. Špinar jsem viděl doposud dvě hry a jak Tři Sestry, tak Kráska a zvíře mě silně neuspokojily. Naopak tady jsem se většinu představení velmi slušně bavil. Naprosto SKVĚLEJ Robert Mikluš, při jehož "schovávání" jsem se válel smíchy :) s L. Polišenskou skvělá ústřední dvojice, některý vynikající pohybový gagy. Lucii Brychtový tuhle roli ohromně přeju - nechápu, že poslední roky nedostávala prostor, zpívá výborně. Dal bych 80% nebýt 2. půlky, ve který bohužel (až na závěr) v 1 chvíli spadne řetěz.

Uf. Příšerný. Což opravdu není hodnocení kvality inscenace. První půlka dokonalá, v druhý mi tam určitý scény nebo herecký ztvárnění seděly trochu míň (u pár vedlejších rolí jsem si místy říkal, že kdyby to hrál rus(ák), věřim tomu víc), ale i tak velkej palec nahoru za tenhle výběr inscenace a provedení. Načasování bohužel absolutně bezchybný, závěr jeden z nejmrazivějších vůbec.. Johannu Tesařovou i Jana Vondráčka prosím za tohle nominovat na nějaký ceny.

Snad v životě jsem nezažil takovej kontrast dvou polovin.
První půlka - geniální :) absolutně rozbitej Gogol, ale vůbec mi to nevadilo, protože jsem z toho absurdního humoru chytal záchvaty smíchu, sežrání obrazu nebo zvětšování rtů pomocí včel - výbuchy kreativity, dlouho jsem se v divadle tak nebavil, super herecký výkony, 90%.
Jenže půlka druhá neskonale horší, neusmál jsem se skoro ani jednou, převládala trapnost a nuda - 20%. Něco podobnýho jsem zažil už při Drábkově 11-tym přikázání, kdy jsem se u první půlky u těch výtrysků kreativity výborně bavil a druhá půlka to těžce zabila.

prvni pulka divna, druha hodne silna. nemam pocit, ze by ty dve zcela jiny casti buhvijak silne drzely pohromady

no hura, moderni text, kterej vubec nebyl impotentni. petr vancura je bozi.