PRAHA
aktuální festivalyDivadlo Na zábradlí [hlavní scéna]
<< Bůh v Las Vegas | Discoland >>
Georgi Gospodinov, Dora Štědroňová, Jan Mikulášek
Časokryt
Premiéra: 6.2.2026
Překlad románu: David Bernstein. Dramaturgie: Dora Štědroňová. Výprava: Marek Cpin. Režie: Jan Mikulášek.
Kryštof Bartoš, Dita Kaplanová, Anežka Kubátová, Simona Lewandowska, Václav Vašák, Vojtěch Vondráček, Michal Bednář, David Petrželka
Autorská inscenace na půdorysu současného ceněného románu Georgije Gospodinova. Lidé obecně touží ve svých vzpomínkách utíkat do šťastné minulosti, chtějí ji znovu prožít. Ale co se stane, když do minulosti chtějí utéct celé národy? Hrdina Gaustin, Gospodinovovo alter ego, našel způsob, jak vytvořit kliniky času, kde se lidé trpící ztrátou paměti mohou vrátit do doby, kdy se cítili nejlépe. Tato nemoc, jakási dlouhotrvající časová amnézie, se během vyprávění proměňuje v nemoc, kterou trpí celá společnost. Ta se stává obětí jakési kolektivní „Alzheimerovy choroby“, což vede různé země v Evropě k rozhodnutí dát občanům možnost volby, aby v referendu rozhodli, v jaké historické epoše chtějí žít...
1:40 (bez pauzy)
Termíny představení
Hodnocení (22)
HODNOCENÍ REDAKCE
Iva Bryndová 80 % 
7.3.2026 | 768 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
„Já už si nevzpomínám, jestli já jsem si vymyslel Gaustina, anebo on mě,“ přiznává vypravěč v podání K.Bartoše a trefně shrnuje působivou inscenaci o odcházení paměti. Jak té osobní, k němuž se snaží Dr.Gaustin vymyslet alespoň úlevu, tak té kolektivní, která se nezřídka ztrácí záměrně, ochotně a proaktivně, jak Časokryt ukazuje, když sahají celé národy po návratu do svých domněle zlatých starých časů. S děsivou politickou rovinou a svíravou soukromou efektně kontrastuje odlehčený styl, ironie, humor, často absurdní, v němž vynikají. V sehraném souboru zaujmou vedle vypravěče V.Vondráček a S.Lewandowska či nezvykle vystavěná scéna M.Cpina.
Lukáš Dubský 80 %
25.2.2026 | 1362 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
75%. Titul, který dobře kombinuje osobní a politickou rovinu. V rovině politické dystopie, kdy se celé národy vrací do historického období, které si lidé vybrali v referendu, je Mikuláškova inscenace sžíravě ironická. Otázka osobních vzpomínek a vnímání času je zase lehce depresivní. Poutavě se pracuje s obavami z budoucnosti a únikům do nekriticky vnímaných let minulých. Průvodce tímto fikčním světem zdařile ztvárnil K.Bartoš, zaujmou také V.Vondráček a S.Lewandowska. Režisérův oblíbený princip krátkých skečů je v tomto případě využit funkčně, ke konci ovšem inscenaci trochu dochází dech, nejsilnější pointa se nenachází až v úplném závěru.
Helena Grégrová 80 %
8.2.2026 | 1861 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Tvůrčímu týmu DNz v čele s originální režijní optikou Jana Mikuláška se opětovně podařilo vytěžit ze zvolené předlohy záživnou, bytostně divadelní esenci se silnou výpovědní hodnotou. Autorovy pozoruhodné, o a ke dnešní době nelichotivě promlouvající myšlenky jsou interpretovány s adekvátní mírou ironizujícího odstupu, což umocňuje hořký, místy mrazivý podtón nastolených otázek. Skrze individuální paměť je reflektována paměť kolektivní, úskalí její selektivity až amnézie, pramenící nezřídka z chimér nostalgie, krize přítomnosti a narůstajících obav z budoucího. Precizní herecké souhře dominuje publikum magnetizující vypravěč Kryštofa Bartoše.
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Ptakopysk 30 %
18.4.2026 | 9 hodnocení
+ souhlasím
Když ono se to tak slibně rozbíhá, až by se člověk neznalý literární předlohy těšil, kam až se to posune. Ale když se děj začně zaostřovat a souvislosti vyplouvat na povrch, tak se z toho začne stávat jen obrazová groteska bez hlubšího smyslu i přesahu. A potom se to náhle překlopí do jakési politické satiry, která vyzní jako celkem vtipná anekdota, ale to má vyplnit plochu téměř celé druhé poloviny? Posledních 5 minut vzniká alespoň určitá nadstavba a napětí, ale to je žalostně málo. A lešenářská konstrukce by před 40 lety mohl být celkem zajímavý vtip, ale v současnosti? A tak škoda promarněného potenciálu, protože herecké výkony zajímavé.
Borovička 100 %
8.4.2026 | 5 hodnocení
+ souhlasím
Časokryt nabízí mnohovrstevnatý prostor pro myšlenky. A určitě jsem nebyl v sále sám, kdo se ponořil hluboko do sebe. Vojtěch Vondráček, Simona Lewandovská a Kryštof Bartoš působí ohromně sehraně, i přesto, že podle všeho se takto potkali poprvé na jevišti. Určitě bych byl velmi potěšen, kdyby se tato skvělá trojice špičkových herců nepotkala naposledy. Kryštof Bartoš snažící se udržet si rozum, Vojtěch Vondráček jako vždy přesný a fascinující, Simona Lewandovská jako ironizující prvek. Vše s naprostou lehkostí jim vlastní. A nakonec ještě pan Bednář. Pro tohoto člověka mám velikou slabost a opět předvedl vynikající herectví. Děkuji všem!
Svaaaca 30 %
4.3.2026 | 33 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Ropa smutku je naše nejcennější národní bohatství.
Některé myšlenky zaujmou. To je ale dáno předlohou, ne inscenací. Ta se neskutečně táhne a zároveň je zaseklá na půli cesty k campu. Neskutečně promarněná příležitost, trapný humor, každý zajímavý nápad zrecyklován tolikrát, až se zají. Ale lidé opět vstávali a pískali bravo, takže možná jsem už jen zahořklý.
Některé myšlenky zaujmou. To je ale dáno předlohou, ne inscenací. Ta se neskutečně táhne a zároveň je zaseklá na půli cesty k campu. Neskutečně promarněná příležitost, trapný humor, každý zajímavý nápad zrecyklován tolikrát, až se zají. Ale lidé opět vstávali a pískali bravo, takže možná jsem už jen zahořklý.
Jakub Vladimír 80 %
19.2.2026 | 85 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Scénografie, předloha, téma a Kryštof Bartoš. Tyto 4 prvky si na začátku inscenaci naloží na záda a celou dobu ji nesou. A velmi úctyhodně.Nejnovější počín DNz adaptuje román bulharského spisovatele Gospodinova, který je očividně skvěle napsaný a tak je skvělým základem celé inscneace. K mému velikému překvapení se vlastně jedná o one man show (minimálně ze dvou třein, z části o referendech zmizí) Kryštofa Bartoše. To ničemu nevadí, protože Bartoš zde předvádí snad jeden ze svých nejlepších dosavadních výkonů. To jde však na úkor pořádných hereckých akcí ostatních herců, s kterých se rázem stanou ilustrace Bartošova příběhu a ne postavy.
Fekete 80 %
16.2.2026 | 395 hodnocení
+ souhlasím
85 %. Na zabradli 16.2.2026, 100 min bez pauzy, 1 rada
Hypnoticko sarkasticky pohled na lekarsko politickou budoucnost nasi spolecnosti ktera vlivem volicu bez pameti zamiri do minulosti. Pruvodcem pametoveho labyrintu v klinice dr Gaustina / V. Vondracek je budouci pacient K. Bartos. Scenou je prazdny modry pokoj, kde za zadni stenou, odtrzeni od reality jako holubi na bydylcich v kreslech a pohovkach sedi pacienti. Obavaji se neznameho a hlasuji pro navrat do naivniho detstvi. Stridani roli a prevlekani kabatu, mimo dvou jmenovanych pusobiva i Snehurka S. Lewandowske. Vetsinou usmevne, zaver u ohne v dobe kamenne, mrazilo. Dekuji a tleskam
Hypnoticko sarkasticky pohled na lekarsko politickou budoucnost nasi spolecnosti ktera vlivem volicu bez pameti zamiri do minulosti. Pruvodcem pametoveho labyrintu v klinice dr Gaustina / V. Vondracek je budouci pacient K. Bartos. Scenou je prazdny modry pokoj, kde za zadni stenou, odtrzeni od reality jako holubi na bydylcich v kreslech a pohovkach sedi pacienti. Obavaji se neznameho a hlasuji pro navrat do naivniho detstvi. Stridani roli a prevlekani kabatu, mimo dvou jmenovanych pusobiva i Snehurka S. Lewandowske. Vetsinou usmevne, zaver u ohne v dobe kamenne, mrazilo. Dekuji a tleskam
Nikoss 60 %
16.2.2026 | 166 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Prolínání osobní a politické roviny hlavního tématu působí občas dost účelové, bez nějaké srozumitelné provázanosti. Minulost v selektivní paměti jako útočiště před dezorientací v přítomnosti a při absenci vize budoucnosti je jistě reálným jevem a jistě je využitelná (zneužitelná) v mocenské politické soutěži. To není ovšem nic tak objevného ani v současné Evropě dominantního. Experiment zhmotnění historických etap (charakterizovaných dost povrchním žurnalistickým jazykem) je sice zábavný, ale to je vše. Literární předloha mi nepřijde myšlenkově moc originální a její dramatizace, i když nepochybně zdařilá, nemá šanci to moc vylepšit.
Jan Vorlíček 80 %
16.2.2026 | 185 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Další skvělý kus do současného repertoáru DNz. Velmi charismatický Kryštof Bartoš v roli spisovatele na vrcholu tvůrčích sil se zamýšlí nad svou minulostí a vnímáním minulosti každého z nás. Ať už té osobní, nebo té kolektivní. Inscenace velmi mistrně kombinuje hluboké monology samotného vypravěče zamýšlejícího se nad relativitou času se střípky vytvořenými z drobných i zásadních příběhů 20. století, které s lehkostí sobě vlastní skvostně sehrál celý soubor, a které jsou důvtipně vztaženy k dnešku, a extrapolovány do modelu fungování světa budoucnosti.
Podnětů k zamyšlení přineslo představení skutečně mnoho.
Podnětů k zamyšlení přineslo představení skutečně mnoho.
BetonKind 60 %
23.3.2026 | 3 hodnocení
+ souhlasím
Časokryt na Zábradlí redukuje Gospodinovovu mnohoznačnou látku na sled scén, jejichž dramaturgie působí spíše chaoticky, nikoli jako produktivní princip předlohy, ale jako známka neujasněného uchopení. Chaos se přelévá i do stylizace a herecké práce; ansámbl místy jedná, jako by postrádal jednotný klíč, možná nepřesné režijní vedení. Scéna s národy neotevírá politickou otázku paměti a identity, ale zůstává u stereotypního, zkratkovitého nahlížení. Temporytmus se napříč hrou rozpadá a významový tah slábne. Místo naléhavé výpovědi tak vzniká percepční šum. A tak se ptám: proč tuto inscenaci vidět a proč tuto látku na divadle dnes zpracovat?
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.
