Profil uživatele

Radarrius

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Anežka Hrebiková: 10 % (2)
Michal Novák: 11 % (7)
Pavel Širmer: 13 % (10)
Helena Grégrová: 14 % (5)
Jan Pařízek: 15 % (6)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 10.9.2020)
Mnohé oproti knize chybělo, něco naopak zbytečně přibylo. Ale jako letní podívání, proč ne.
(zadáno: 4.7.2020)
Velice zajímavé představení. Obzvláště zaujme výkon Jana Zadražila v podobě manažerského manipulátora. Hra je napsaná velice dobře. Rozhodně není jen o fotbale, ale nutí se zamyslet nad mnohými věcmi z běžného života. Zda usilujeme o správné věci a jaké prostředky k tomu volíme. Neškodilo by do programu trochu více vysvětlit pozadí poloprofesionálního fotbalu v Britanii. V těchto reáliích se může neznalý divák snadno ztratit.
(zadáno: 26.2.2020)
Inscenace věrná textu, nikoliv však duchu hry. U shakespearovských komedií ovšem vždy výsledek závisí na interpretaci. A ta zde více než pokulhává. Celé představení je ploché a vlastně nic nepřinášející. Ani humor, ani zamyšlení. Nezachraňují to ani některé skvělé herecké výkony. Zde je nutné především ocenit Daniela Bambase v roli Žaka. Jeho skepticismus je opravdu okouzlující.
(zadáno: 30.1.2020)
Skvělé zpracování asi nejdějovější Havlovy hry. Vynikající režie a nezapomenutelné výkony Jana Mazáka, Petra Štěpána a Viktora Skály jako šéfů zločineckých organizací (a policie) hrajících své hry a podvádějících průběžně jeden druhého. Jediné, co v představení rušilo byly sice vtipné, leč zbytečné forbíny, bezpečáci na scéně a postava Opilce. Asi to měl být odkaz na dobu vzniku hry, který ale rušil tok představení.
(zadáno: 19.1.2020)
Geniální sci-fi povídka Daniela Keyese i ve svém jevištním zpracování nutí k zamyšlení nad tíhou i výhodami inteligence. Ovšem z představení dýchá únava, již tak nerozpracované vedlejší postavy jsou hrány mdle. I Jan Potměšil má kromě supersilných částí i slabší místa. Chtělo by to hru nově nastudovat. A myslím, že to bude to znovu tak skvělé, jak když jsem ji viděl před více jak dvaceti lety poprvé.
(zadáno: 21.12.2019)
Jiráskova Lucerna jako jeden ze základních českých mýtů. Tento klíč umožnil v Divadle v Dlouhé vytvořit z notoricky známé klasiky živé představení o nás, o Češích. Nechybí sebeironie, laskavý humor, ohýbaní hřbetu před námi, ale i chvíle vzdoru či vzpomínání na velikost našich předků.
(zadáno: 26.11.2019)
Hraní si vedoucí občas k přehrávání. Zaujetí detaily vedoucí občas k přesycení. Zkoumání hloubky textu vedoucí občas k nesrozumitelnosti. Rozhodně ale stojí za to tuto originální inscenaci spolu s herci prožít.
(zadáno: 4.5.2019)
Forma převládla nad obsahem. Stylizace nad dramatickou linkou. Je to škoda, protože herci se opravdu snaží.
(zadáno: 4.5.2019)
Zábavná koláž v duchu kabaretů Divadla v Dlouhé. Publikum i herci se skvěle baví. Hlubší divácké souznění s hrdiny se ale dostaví jen občas a na krátkou chvíli.
(zadáno: 17.5.2018)
Jakubu Špalkovi a Janovi Potměšilovi se podařilo přesvědčivě zachytit magičnost jednoho z mála stále živých děl našeho národního obrození. Prostými prostředky, včetně promyšlené hry se světlem lamp, lampiček i opakovaně zapalované svíčky prokládaných naprosto tmou, dosahují dramatického ponoru do vybraných příběhů z Kytice. Podtrhávají svým provedením mistrně jejich hororový prvek střídaný s hravostí a fantazií dítěte při využívání hraček a dalších běžných předmětů jako rekvizit.
(zadáno: 14.4.2018)
Skvěle provedení ve formátu bytového divadla ukazující až nečekanou mnohovrstevnatost Havlova textu.
Úžasný výkon Jakuba Špalka. Jeho sládek se s chaotickým přeskakováním posouvá od směšně figurky v očích intelektuála po tragickou postavu, hroutící se pod tíhou bezmoci bezejmenných. Z jeho zoufalství v závěru hry mrazí.
(zadáno: 5.4.2018)
Příjemná komedie plná suchého anglického humoru. Skvělé herecké provedení, nápaditá scénografie, promyšlené režijní vedení. I když dramatizace zdaleka nedosahuje účinku své literární předlohy, stojí za to ji vidět.
(zadáno: 18.3.2018)
Odborné i zábavné knihy Richarda Feynmana mě daly hodně již jako studentovi. O to více jsem ale byl inscenací zklamán. Místo představení hloubky osobnosti geniálního fyzika s renesanční šíři zájmu se jednalo o sled historek (z nichž některé postrádaly původní Feynmanovu pointu) kombinované s matoucím povrchním pohledem na dění v oblasti mikrosvěta. Pokusy o citovost se pak s divákem míjí takřka úplně. Divadelně to zkrátka nefunguje.
(zadáno: 18.2.2018)
Opět jeden režisér, který si myslí, že je geniálnější než Shakespeare.
Vybrání jediné linky, mužské chlípnosti, z mnohovrstevnaté hry se dá ještě přežít. I řvoucí hudba dokreslující nechutnost nás mužů je při tomto úzkém zaměření inscenace pochopitelná. Zdaleka nejhorší ovšem je, že představení vůbec nedrží pohromadě. Nejvíce díky scénám prodlužovaným nad míru únosnosti. A tak se i přes dobré výkony herců hlavních postav brzy dostaví nuda a šeď. Režisér si toho byl nejspíše vědom a tak raději ani neudělal v inscenaci přestávku.
Rozhodně nejhorší představení mého života.