Bylo nás pět (tenkrát)

Velmi vtipná a povedená úprava.
Zaujal mě především Martin Leták, který roste s každou inscenací. Líbila se mi také Patricie Solaříková. Pro Jana Čenského, který hraje hlavně bonviány a elegány zajímavý protiúkol.
Hra s laskavým humorem a o češství. Na repertoáru DNJ se objevila už nejedna hra o českém národním hrdinovi a vlastenectví a za to patří Janu Hrušínskému velký dík.

Pojato nevšedně a hodně zajímavě.Herci skvělí, nemálo humorných situací,ale i vážných věcí, z nichž pochopitelně nejsilnější ty v závěru.
Povedlo se.

Zajímavě zpracované představení, kde se střídají retrospektivní scény z mládí a vzpomínání z přítomnosti důchoďáku. Každopádně dětského ducha mají pánové stále. Motivy a scény z knížky jsou přeneseny a ožívají jako důstojné připomenutí K. Poláčka.

Dobrý nápad zpracovat Bylo nás pět v podání starých chlápků povětšinou žijících v důchoďáku v bývalé vile Otakárkových rodičů. Vzpomínky na klukovské uličnictví jsou zábavné, i když nijak objevné. Fungují i dialogy s ošetřovatelkou. Jen se tam občas objeví jisté nelogičnosti. Zajímavě jsou rozehrány i silné osudy všech v rámci totalit dvacátého století. Ovšem jediná, zato silná katarze, přichází při závěrečném čtení kdo, kde a kdy byl z Bajzovic rodiny zavražděn. Hra by potřebovala více propracovat po dramatické stránce. A mohla by to být opravdu velká hra o životě ve dvacátém století uprostřed Evropy.

Tohle se opravdu povedlo! Petr Vacek napsal opravdu skvělý text, který není přehnaně nostalgický, divák ví, o kom a o čem se mluví, pobaví i lehce dojme. Obsazení výborné, je vidět, že si i po tolika reprízách herci představení užívají. Přirozeným "komediantstvím" mě zaujal Petr Čtvrtníček, příjemným překvapením byl i Václav Tobrman, Janové Čenský a Hrušínský podali své standardní dobré výkony, mladou krev do inscenace přinesl Martin Leták, kterého jsem viděl již v několika rolích a považuji ho za jednoho z nejzajímavější a největších talentů své generace, příjemnými výkony potěšili i Jan Řezníček, Vanda Chaloupková a Johana Jedličková.

Mám p. Poláčka ráda,tohle se mi líbilo. Výborný výkon p. Čtvrtníčka a pí. Pagáčové.

Moc jsem od toho nečekal (představení si vybrala babička), ale nakonec jsem byl mile překvapen. Na hru roku to asi nebude, to ale ani nebylo cílem, spíše je to takové příjemné zavzpomínání (a na konci i zamyšlení) nad radostným dětstvím. Potěší známé tváře a místy lehký humor.

Bohužel se mi nelíbily ani herecké výkony (P. Pagáčová nesrozumitelně kňourajíc), ani provedení... byli jsme zklamaní a o přestávce odešli.

Jak přenést kultovní příběh na divadelní prkna? Takhle rozhodně ano. Obsadit do rolí malých kluků starší pány? Tomu se musí přizpůsobit děj. A to se povedlo na 100%. Jde vlastně o pokračování příběhu, které se ale velmi často vrací do minulosti a ukazuje příběhy známé i neznámé. Herci se ve svých rolích očividně baví a to se přenáší na publikum. Rozjívená komedie na 2 nebo 3 místech zvážní, jen natolik, aby se vás nostalgicky dotkla a aby o to víc vynikl humor, který je jednoduchý, ale pohladí. Tohle představení se povedlo od scénáře, přes písničky až po výběr herců.

Velmi vtipná a povedená úprava.
Zaujal mě především Martin Leták, který roste s každou inscenací. Líbila se mi také Patricie Solaříková. Pro Jana Čenského, který hraje hlavně bonviány a elegány zajímavý protiúkol.
Hra s laskavým humorem a o češství. Na repertoáru DNJ se objevila už nejedna hra o českém národním hrdinovi a vlastenectví a za to patří Janu Hrušínskému velký dík.

Pojato nevšedně a hodně zajímavě.Herci skvělí, nemálo humorných situací,ale i vážných věcí, z nichž pochopitelně nejsilnější ty v závěru.
Povedlo se.

Moc jsem od toho nečekal (představení si vybrala babička), ale nakonec jsem byl mile překvapen. Na hru roku to asi nebude, to ale ani nebylo cílem, spíše je to takové příjemné zavzpomínání (a na konci i zamyšlení) nad radostným dětstvím. Potěší známé tváře a místy lehký humor.

Zajímavě zpracované představení, kde se střídají retrospektivní scény z mládí a vzpomínání z přítomnosti důchoďáku. Každopádně dětského ducha mají pánové stále. Motivy a scény z knížky jsou přeneseny a ožívají jako důstojné připomenutí K. Poláčka.

Dobrý nápad zpracovat Bylo nás pět v podání starých chlápků povětšinou žijících v důchoďáku v bývalé vile Otakárkových rodičů. Vzpomínky na klukovské uličnictví jsou zábavné, i když nijak objevné. Fungují i dialogy s ošetřovatelkou. Jen se tam občas objeví jisté nelogičnosti. Zajímavě jsou rozehrány i silné osudy všech v rámci totalit dvacátého století. Ovšem jediná, zato silná katarze, přichází při závěrečném čtení kdo, kde a kdy byl z Bajzovic rodiny zavražděn. Hra by potřebovala více propracovat po dramatické stránce. A mohla by to být opravdu velká hra o životě ve dvacátém století uprostřed Evropy.

Tohle se opravdu povedlo! Petr Vacek napsal opravdu skvělý text, který není přehnaně nostalgický, divák ví, o kom a o čem se mluví, pobaví i lehce dojme. Obsazení výborné, je vidět, že si i po tolika reprízách herci představení užívají. Přirozeným "komediantstvím" mě zaujal Petr Čtvrtníček, příjemným překvapením byl i Václav Tobrman, Janové Čenský a Hrušínský podali své standardní dobré výkony, mladou krev do inscenace přinesl Martin Leták, kterého jsem viděl již v několika rolích a považuji ho za jednoho z nejzajímavější a největších talentů své generace, příjemnými výkony potěšili i Jan Řezníček, Vanda Chaloupková a Johana Jedličková.

Bohužel se mi nelíbily ani herecké výkony (P. Pagáčová nesrozumitelně kňourajíc), ani provedení... byli jsme zklamaní a o přestávce odešli.

Mám p. Poláčka ráda,tohle se mi líbilo. Výborný výkon p. Čtvrtníčka a pí. Pagáčové.

Jak přenést kultovní příběh na divadelní prkna? Takhle rozhodně ano. Obsadit do rolí malých kluků starší pány? Tomu se musí přizpůsobit děj. A to se povedlo na 100%. Jde vlastně o pokračování příběhu, které se ale velmi často vrací do minulosti a ukazuje příběhy známé i neznámé. Herci se ve svých rolích očividně baví a to se přenáší na publikum. Rozjívená komedie na 2 nebo 3 místech zvážní, jen natolik, aby se vás nostalgicky dotkla a aby o to víc vynikl humor, který je jednoduchý, ale pohladí. Tohle představení se povedlo od scénáře, přes písničky až po výběr herců.

Velmi vtipná a povedená úprava.
Zaujal mě především Martin Leták, který roste s každou inscenací. Líbila se mi také Patricie Solaříková. Pro Jana Čenského, který hraje hlavně bonviány a elegány zajímavý protiúkol.
Hra s laskavým humorem a o češství. Na repertoáru DNJ se objevila už nejedna hra o českém národním hrdinovi a vlastenectví a za to patří Janu Hrušínskému velký dík.

Pojato nevšedně a hodně zajímavě.Herci skvělí, nemálo humorných situací,ale i vážných věcí, z nichž pochopitelně nejsilnější ty v závěru.
Povedlo se.

Tohle se opravdu povedlo! Petr Vacek napsal opravdu skvělý text, který není přehnaně nostalgický, divák ví, o kom a o čem se mluví, pobaví i lehce dojme. Obsazení výborné, je vidět, že si i po tolika reprízách herci představení užívají. Přirozeným "komediantstvím" mě zaujal Petr Čtvrtníček, příjemným překvapením byl i Václav Tobrman, Janové Čenský a Hrušínský podali své standardní dobré výkony, mladou krev do inscenace přinesl Martin Leták, kterého jsem viděl již v několika rolích a považuji ho za jednoho z nejzajímavější a největších talentů své generace, příjemnými výkony potěšili i Jan Řezníček, Vanda Chaloupková a Johana Jedličková.

Dobrý nápad zpracovat Bylo nás pět v podání starých chlápků povětšinou žijících v důchoďáku v bývalé vile Otakárkových rodičů. Vzpomínky na klukovské uličnictví jsou zábavné, i když nijak objevné. Fungují i dialogy s ošetřovatelkou. Jen se tam občas objeví jisté nelogičnosti. Zajímavě jsou rozehrány i silné osudy všech v rámci totalit dvacátého století. Ovšem jediná, zato silná katarze, přichází při závěrečném čtení kdo, kde a kdy byl z Bajzovic rodiny zavražděn. Hra by potřebovala více propracovat po dramatické stránce. A mohla by to být opravdu velká hra o životě ve dvacátém století uprostřed Evropy.

Mám p. Poláčka ráda,tohle se mi líbilo. Výborný výkon p. Čtvrtníčka a pí. Pagáčové.

Zajímavě zpracované představení, kde se střídají retrospektivní scény z mládí a vzpomínání z přítomnosti důchoďáku. Každopádně dětského ducha mají pánové stále. Motivy a scény z knížky jsou přeneseny a ožívají jako důstojné připomenutí K. Poláčka.

Moc jsem od toho nečekal (představení si vybrala babička), ale nakonec jsem byl mile překvapen. Na hru roku to asi nebude, to ale ani nebylo cílem, spíše je to takové příjemné zavzpomínání (a na konci i zamyšlení) nad radostným dětstvím. Potěší známé tváře a místy lehký humor.

Bohužel se mi nelíbily ani herecké výkony (P. Pagáčová nesrozumitelně kňourajíc), ani provedení... byli jsme zklamaní a o přestávce odešli.

Jak přenést kultovní příběh na divadelní prkna? Takhle rozhodně ano. Obsadit do rolí malých kluků starší pány? Tomu se musí přizpůsobit děj. A to se povedlo na 100%. Jde vlastně o pokračování příběhu, které se ale velmi často vrací do minulosti a ukazuje příběhy známé i neznámé. Herci se ve svých rolích očividně baví a to se přenáší na publikum. Rozjívená komedie na 2 nebo 3 místech zvážní, jen natolik, aby se vás nostalgicky dotkla a aby o to víc vynikl humor, který je jednoduchý, ale pohladí. Tohle představení se povedlo od scénáře, přes písničky až po výběr herců.