PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Anežka Kotoučová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (236)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 28.3.2026)
Skvělé představení pro batolata, kladoucí důraz na působivou audiovizuální složku a práci s klíčovými slovy. Všichni čtyři herci empaticky interagují s dětmi a nechávají je plně se zapojovat do dění. Pobaví se i rodiče, zejména v pasáži boje proti "budovatelské obludě". Po představení následuje krátká hernička. Více takových představení pro nejmenší, prosím.
(zadáno: 6.3.2026)
Viktor Bodó zinscenoval Ibsenovu klasiku ve Stavovském divadle uspokojivě. Staví se na skvělých hereckých výkonech, efektivní scénografii a dobré hudbě. Pavla Beretová se pro Hedu narodila. Na druhou stranu se však dle mého tvůrčí tým držel až příliš při zdi, divák se až na několik logických aktualizací v textu nedočká žádných nápadů či wow momentů. Postavy Tesmana, Løvborga i Elvstedové jsou vrcholem stereotypu, čemuž odpovídá i kostýmní složka. I ten Čajkovskij na konec je tak trošku klišé. Přesto se jedná o představení, které určitě stojí za to vidět.
(zadáno: 17.3.2025)
Hra Niny Segal s trefně dvojznačným názvem Shooting Hedda Gabler je primárně o vynikajícím textu, zachovávajícím vztahy a motivace postav Ibsenova dramatu, které je současně pomocí "filmu na divadle" šikovně aktualizováno. Tématem je hlavně dnešní filmové prostředí a manipulace v rámci něj. Je úžasné sledovat, jak moc je Ibsenova hrdinka i dnes stále živá a jak řeší v podstatě stejné problémy. Havelkova režie je hravá, nenudí, jen bych zvláště k závěru ocenila více emocí pro opodstatnění pointy. Výborná Marta Dancingerová a povedená scénografie. Zážitek.
(zadáno: 17.2.2025)
Františákova adaptace Tolstého rozsáhlé knihy jako by se snažila honit mnoho zajíců najednou, ve výsledku je však průměrnou, zdlouhavou a sterilní inscenací, která neakcentuje žádné z dostupných a dosud aktuálních témat knihy. Mnoho scén je vytržených z kontextu, silné okamžiky příběhu jsou pojaty zkratkovitě a naopak nadbytečné momenty nepochopitelně zdůrazňovány. Hana Briešťanská je nevýrazná, přitom Anna je dominantní a oslňující postavou. Ze třetí řady bylo mnoha hercům špatně rozumět. Pochválit tak mohu snad jen povedenou scénografii a typově přesného Kamila Halbicha.
(zadáno: 8.2.2025)
Alzheimerova choroba a přetěžký boj s ní je silným tématem a je moc dobře, že se zde otevírá v podobě povedené divadelní adaptace. Ta stojí zejména na kvalitních hereckých výkonech Jitky Schneiderové a Zuzany Bydžovské. Tvůrci na vývojovém oblouku rapidního nástupu předčasné formy nemoci řeší důležité otázky boje o zachování lidské identity a důstojnosti, i toho, jak moc se nemocnému člověku obětovat. Inscenace rozhodně zasáhne a působivě vypovídá o křehkosti lidského bytí a zdraví.
(zadáno: 20.11.2024)
Režie mladého Tomáše Loužného se ve Stavovském divadle soustředí zejména na skvělou práci s herci. Denisa Barešová podává mimořádný výkon, po celou dobu neopustí jeviště a přesto náročnou roli zvládá s neuvěřitelnou lehkostí a nadhledem. Na druhou stranu mi režijní pojetí přišlo poněkud tlačené na efekt na úkor snahy proniknout více k titulní postavě a jejímu uvažování. Absence dramaturgického výkladu je tu bohužel více než patrná. Bourání čtvrté stěny je nápadité jen potud, pokud se na diváka velmi lacině nepomrkává ohledně cen energií či mazání koz medem. Jinak se ale jedná o relativně zdařilou inscenaci se zajímavou scénou i hudbou.
65%
65%
(zadáno: 7.12.2023)
Když se audiovizuální opulence SKUTRů setká se silným a nádherným textem, vznikají z toho většinou podařené kusy. Hamlet je poctivou, propracovanou inscenací s minimem inovací, jež by mohly diváka podráždit, přičemž duo režisérů akcentuje zejména ambivalentní téma odplaty za cenu smrti nevinných. Vyzdvihla bych působivou a stylovou scénu (houpačka, tribuna), která pracuje s hloubkou jeviště ND, krásné kostýmy Simony Rybákové a výbornou hudbu. Z herců mě nejvíce oslovila Berenika Anna Mikeschová, vynikající zejména ve scéně zešílení Ofelie, naopak slabší mi přišel Filip Březina. Inscenace vděčná pro místní publikum i školy.
75%
75%
(zadáno: 28.6.2023)
Shakespearova vrcholná sváteční komedie je okouzlující ódou na lásku, svobodu a přírodu, a poskytuje tak mnoho možností k zajímavému výkladu. Pojetí Jakuba Nvoty však nepovažuji za příliš podařené. Představení je nekoherentní (na premiéře to bylo posíleno i vracejícím se deštěm), téměř nudné a chybí mu jiskra. Jinak dokonalé autorovo dílo je zbytečně "obohaceno" o laciné scény typu sebeuspokojování se basovým smyčcem atd. Herecky překvapil Vašek Matějovský, který má se zkušenou a výbornou Lucií Štěpánkovou nečekaně dobrou chemii. Scéna, hudba ani kostýmy úplně nenadchly. Nevydařený je i nemastný neslaný konec. Velká škoda.
(zadáno: 9.5.2023)
Dejvičtí tentokrát zapluli do vod pro ně méně obvyklého žánru autorského muzikálu/černé komedie, a je nutné říct, že se jim to povedlo na výbornou. Kde je ta ryba? je černohumorná groteska se skvělými hudebními čísly. Na hercích je vidět, jak si to moc užívají, vyniká Simona Babčáková, Antonie Formanová i Jaroslav Plesl. Že inscenace vznikala v autorském kolektivu poněkud živelně je poznat na jisté zpřeházenosti a chaotičnosti scén, ale ničemu to nevadí. Navzdory závažnému tématu je inscenace výrazně komediální a oddechová, nikoli však pod úroveň. V DD vznikl další divácký hit.
(zadáno: 5.5.2023)
SKUTŘi ve své první režii v nové pozici rozehrávají ve Stavovském divadle monumentální drama akcentující tehdejší i dnešní rozvrácenost některých romantických vztahů ovlivňovaných sobeckostí, manipulací a pomstou. Režiséři mají s adaptací děl epistolárního charakteru zkušenosti, zde jsem však postrádala jejich tradiční vynalézavost či nějaký wow moment. Představení se tak neúprosně táhne a text by zasloužil proškrtat. Saša Rašilov hraje jako o život, Valmonta jako prototyp svůdníka si však představuji jinak. Výborná je ale Jana Pidrmanová a její linka, která je nejpůsobivější. Tradičně skvělá scéna a hudba. Stojí za vidění.
65 %
65 %
(zadáno: 3.5.2023)
Rozhodně smysluplně aktualizovaný Lorcův text, byť z originálu čerpá inscenace jen vztahový trojúhelník a téma bezdětnosti titulní postavy. Právě tato v i dnešní době velmi citlivá problematika divákem po celou dobu silně rezonuje, aby jej dovedla k nevyhnutelnému závěru. Inscenaci Mariána Amslera pozvedá skvělý text, výborně gradující děj, působivá scéna i hudba a herecké výkony, zejména Viktora Dvořáka a Niny Horákové. Palec nahoru za velmi aktuální a přesto v rámci divadelního prostoru spíše vzácné téma.
(zadáno: 28.4.2023)
"A já nesmím svůj lid připravit o jeho vítězství! - "Ani o jeho mrtvé, že?"
Michal Dočekal vytvořil v MDP další povedenou aktualizaci klasického díla. Poměrně těžkopádný a tezovitý Čapkův text transformoval do velmi svižné, zkrácené moderní inscenace, která je v dnešní době vzhledem k pandemii koronaviru a probíhající válce bolestně vypovídající a aktuální. Dvojrole Maršála a Galéna je dobrým nápadem, neboť jsou si tyto postavy velmi podobné, usilují o rozdílné cíle, avšak podobně extrémními metodami. Miroslav Donutil mě příjemně překvapil, byť je znát, že tak náročná role jej přece jen již poněkud zmáhá.
75%
Michal Dočekal vytvořil v MDP další povedenou aktualizaci klasického díla. Poměrně těžkopádný a tezovitý Čapkův text transformoval do velmi svižné, zkrácené moderní inscenace, která je v dnešní době vzhledem k pandemii koronaviru a probíhající válce bolestně vypovídající a aktuální. Dvojrole Maršála a Galéna je dobrým nápadem, neboť jsou si tyto postavy velmi podobné, usilují o rozdílné cíle, avšak podobně extrémními metodami. Miroslav Donutil mě příjemně překvapil, byť je znát, že tak náročná role jej přece jen již poněkud zmáhá.
75%
(zadáno: 23.4.2023)
Velice příhodné představení pro ty nejmenší diváky. Inscenace dotažená do všech detailů (zázemí, organizace, doprovodné materiály), se skvělou hudbou a vnímavými a flexibilními tanečníky, kteří citlivě a trpělivě interagují s dětským publikem. Možná jen těch upozornění, co vše děti nesmí, bylo příliš, ale na druhou stranu je to vzhledem k situaci pochopitelné. Rozhodně stojí za vidění i opakovaně. Jako první krok do divadelního světa je Batolaterna pro děti ideální.
(zadáno: 3.4.2023)
Podařené podobenství na téma lidské krásy, osobnosti a identity. Pro čtyři herce jistě není jednoduché přepínat bleskově mezi jednotlivými rolemi. Představení je správně odlehčené, byť je jeho problematika vážná. Jen té absurdity už je místy moc a člověk se může trochu ztrácet. Poselství je však podáno zřetelně a sympatickou formou.
65%
65%
(zadáno: 29.3.2023)
Hru režiséra Jana Horáka považuji za dosti slabou. Kdo nic neví o životě a osobnosti Sylvie Plath, může se velmi snadno ztratit v nepřehledné změti fragmentárních textů a úvah. Představení je pro diváka náročné a občas vlekoucí se. Rovněž konec je naprosto nepochopitelný a v kontextu zbytečně hlasitý a rušivý.
Ovšem, co schází hře, kompenzuje zcela fascinující výkon Pavlíny Štorkové. Hypnotizujícím způsobem přechází mezi nejrůznějšími polohami složité osobnosti Plath a samotným herectví ji přibližuje lépe než jí citovaný text. Na představení se tak vyplatí zajít především kvůli ní.
Ovšem, co schází hře, kompenzuje zcela fascinující výkon Pavlíny Štorkové. Hypnotizujícím způsobem přechází mezi nejrůznějšími polohami složité osobnosti Plath a samotným herectví ji přibližuje lépe než jí citovaný text. Na představení se tak vyplatí zajít především kvůli ní.
(zadáno: 20.3.2023)
Velice povedená tragikomedie o rodičovství ze současnosti, která do dnešního Činoheráku a jeho repertoáru skvěle pasuje. Nápaditá scéna o pěti pásmech napomáhá svižnosti představení bez přestávky. Herecké výkony jsou výborné bez výjimky, mě nejvíce zaujala Lucie Žáčková v komické roli svérázné herečky.
75%
75%
(zadáno: 3.3.2023)
Představení jsem viděla před delším časem a zapomněla jsem jej tehdy ohodnotit, proto nyní jen stručně. Michal Dočekal dokázal šalamounsky a velice zdařile převést monumentální románovou fresku do divadelní podoby. Místy modernější prvky vůbec nevadí a klasické Tolstého dílo odlehčují. Potěšila mě zejména výborná hudba Ivana Achera a nápaditá scéna Martina Chocholouška. Závěrečná scéna u pingpongového stolu je dokonalá a je podle mě precizním vyjádřením poselství románu.
(zadáno: 2.3.2023)
Slavné české drama se do Zlaté kapličky vrátilo po poměrně krátké době a troufnu si říci, že v lepší formě. Martin Františák akcentuje v této bytostné klasice velice aktuální panoptikum typicky českých postaviček řešící své vážné i malicherné půtky a problémy. Klasické kostýmy i skvělá hudba Matěje Kroupy se sborovými zpěvy jsou v hezké symbióze. Z herců vyniká Ondřej Pavelka, který si svého Buška vysloveně užívá. Inscenace odsýpá a je na správných místech odlehčená. Představení je vděčné a málokoho urazí, zkrátka, klasika, která v ND může vydržet dlouho.
(zadáno: 22.2.2023)
Martin Františák v Rokoku vytvořil inscenaci mrazivou, dusivou, při níž Vám je fyzicky špatně. Neviditelného předkládá jako sugestivní psychologický horor, v níž se chladný kariérista Švajcar zamotává čím dál více do osidel degradujícího šílenství Hajnových. První polovina je opravdu děsivá, druhá pak zase dává na odiv skvělý a propracovaný výkon Petry Tejnorové (Soňa), jejíž postupující šílenství je zde líčeno skutečně realisticky, plíživě a nenápadně. Za zmínku určitě stojí i výborná, až filmová hudba. Přiznám se, že už dlouho mi nějaká inscenace nenavodila takový pocit, bravo! 87%
(zadáno: 13.1.2023)
Lehce nadprůměrná inscenace o vyrovnávání se se ztrátou. Navzdory tématu se nejedná o těžkou depku, nýbrž o civilní komorní drama odlehčené neustále konzumující sestrou hlavní postavy. Velmi dobré herecké výkony.
(zadáno: 8.1.2022)
Špinarova poslední šéfovská režie v Hlavní budově ND dopadla velmi dobře. Výsledkem je působivý pohádkový příběh určený pro dospělé a větší děti o síle lásky, jež není založena na zevnějšku druhého. Špinar pracuje s několika dobrými nápady, prostředí cirkusu na forbíně je osvěžující a nevtíravé, pojetí Zvířete s chůdami, akustickou rukavicí a černým sborem efektivní, vložené zpívání podařené. Určitě bych zapracovala na lepší akustice, Davidu Prachařovi nebyla polovina slov rozumět. Výborná hudba, scéna i herecké výkony. Kromě Prachaře a A. Fialové jsou skvělá i "siamská dvojčata" P. Štorková a M. Borová.
(zadáno: 27.10.2021)
Oproti svým předchozím hrám v ND nemá Frič u Vassy tolik možností filozofovat, tudíž se jde rovnou k jádru a obnažení rodinných vztahů a jejich totálnímu rozpadu. Text je vhodně přepracován a aktualizován, smysl tentokrát dávají i mikroporty, které navozují komorní pocit rozhlasové hry. Fričovi se znovu podařilo množství scén, stejně tak ale v některých okamžicích divák tápe po smyslu jevištní akce. Skvělé jsou každopádně herecké výkony: dominantní Zuzana Stivínová, Veronika Lazorčáková v neobvyklé poloze i skvělá Jana Pidrmanová jako prostoduchá Natálie. Lehce nadprůměrná inscenace stále komplikovaného autora Gorkého.
(zadáno: 21.8.2021)
Velice sympatická adaptace, která mi osvěžila vzpomínky na skvělý film. Propracovaná hudba, dynamické tempo a vynikající výkon Kamily Trnkové, která je v páru s Tomášem Dianiškou výborně sehraná a má nádhernou jevištní dikci. Z poslední části hlediště jsem ji na rozdíl od některých jejích kolegů slyšela na jistotu.
75%
75%
(zadáno: 4.6.2021)
Viděno v rámci letní scény na Kašperku. Po extrémně dlouhé divadelní pauze bych zhlédla s radostí opravdu cokoli, proto jsem zde mírnější. Inscenace není vysloveně nepodařená, ale nedokáže upoutat, je nekonzistentní a občas nudí. Nezachrání to ani Matouš Ruml, ani Milena Steinmasslová. Ale kašperská hradní scéna je skutečně působivá.
(zadáno: 15.9.2020)
Rozhodně jedna z nejkvalitnějších inscenací současného repertoáru DD. To nejlepší z civilního herectví souboru se zde snoubí s hravou a lehkou režií Jiřího Havelky. Obě části představení jsou velmi rozdílné, jak formou, tak obsahem, přesto je zde mnoho společných jmenovatelů, ať už jde o svědomí, lež či pravdu. Žádný z herců zde není nucen do protiúkolů, každý hraje tak skvěle a zúročuje ty herecké kvality, které jsou o něm známy, přesto ani jeden nijak nevyčnívá na úkor kolektivu. Skvělý útvar na pomezí stand-upu a dokumentárního divadla na základě hamletovské synopse. Divadlo, které jde na dřeň.
