Ošklivec

Podařené podobenství na téma lidské krásy, osobnosti a identity. Pro čtyři herce jistě není jednoduché přepínat bleskově mezi jednotlivými rolemi. Představení je správně odlehčené, byť je jeho problematika vážná. Jen té absurdity už je místy moc a člověk se může trochu ztrácet. Poselství je však podáno zřetelně a sympatickou formou.
65%

75%. Autor si v komedii bere na paškál trend touhy po dokonalosti a především odvrácenou stranu mající za následek neoriginalitu a tuctovost. Inscenátorům hra nabízí rozmanité možnosti. Režisér B. Holiček potenciál textu nejen využil, ale také výtečně, nadstandardně rozvinul. Nápadité domýšlení humorných prvků, vč. nenásilné interakce s publikem, nemíří jen na diváckou atraktivitu, ale smysluplně přispívá k tématu. V účelném propojení všech složek dostali klíčový prostor herci skvěle rozehrávající autorský a režisérský vklad.

Vydařená hra na téma posedlosti vlastním zevnějškem. Zpočátku jsem se zvoleným stylem a jeho uchopením trochu bojoval, ale postupem času zvolená absurdita dosáhla jasného směru a vykrystalizovala ve velmi silný a emotivní závěr. Poslední třetina je naprosto výtečná a místy z ní až skoro mrazí. Též je zde dobře zvolena forma humoru, která to správně odlehčuje a rozhodně se i díky ní nijak nenudíte. Herecky velmi dobrý výkon od V. Kotka, jenž je hlavně v závěru opravdu přesvědčivý. Ale ostatní též nijak nezklamali a výtečně zvládli přechody mezi jednotlivými postavami i v rámci jedné scény. Prostě každý jsme originál! 75%

75% - Komedie, která by z mého pohledu uspěla stejně dobře jako thriller. S lehkostí a jednoduchostí buduje příběh, na jehož začátku byl v podstatě šťastný člověk, který jen prostě nevěděl, zatímco na konci se celý svět mění v poměrně děsivé místo. Čím víc se původní postava ztrácí a ostatní unifikují, tím víc. Oceňuji jednoduchost scény i text hry, který inscenaci předepisuje nesnažit se realisticky zobrazit změnu hlavního hrdiny nebo ostatních, oceňuji práci s kostýmy i scénou plnou různých papírových krabic, jež postupně mizí. A oceňuji i herecké výkony - V. Kotka v roli hlavní, i třech dalších obsazených.

Hra poměrně neotřele nahlíží na problematiku diktátu kultu dokonalosti, na společnost honící se za povrchními pozlátky a upozaďující skutečné hodnoty, což nezřídka vede k destrukci jedinečnosti až ztrátě identity. Devízami inscenace Činoherního klubu jsou citlivý ironizující odstup, se kterým téma satirické komedie zrcadlí, trefený gradační temporytmus a čtyři dobré herecké výkony - každý ctí partnera, pointy dialogů a vyznění smyslu textu. Vše účinně podtrhuje i scénografie pravidelných tvarů ve stylu "čistému vše čisté".