Profil uživatele

Psychoklara

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 6 % (16)
Jan Pařízek: 9 % (19)
Jiří Landa: 9 % (20)
Kateřina Jírová: 9 % (8)
Lukáš Dubský: 9 % (14)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 >

(zadáno: 29.11.2019)
60-70% Bylo to dobré a přesně takové, jak je popsáno ve zdejších komentářích. Možná proto mě nic nepřekvapilo a měla jsem pocit, že tomu něco schází. Trochu jsem měla dojem, jako bych si pustila hru v televizi - herci se zapnuli a "jeli". Zkrátka tam nefungovala určitá chemie mezi účinkujícími a publikem, chybělo něco, co by člověka vtáhlo, pohltilo, ohromilo a nutilo vracet se v myšlenkách zas a znovu. Líbilo se mi to, to ano, ale myslím, že tahle inscenace mohla být přímo strhující. Ale nebyla.
(zadáno: 8.11.2019)
Hodina a čtvrt solidní deprese a brilantního výkonu Evy Hacurové a Petry Špalkové. Zajímavá scéna a hra se zvuky, jen chór mi trochu lezl na nervy (znělo to jako mše). Nelehké téma zpracované aktuálním způsobem a přesto s úctou k historii.

Pavel Neškudla byl zřejmě v indispozici, jinak si nedovedu vysvětlit, proč na nás pořád cenil horní zuby jako antická veverka na oříšek :).
(zadáno: 30.10.2019)
Nenáročný humor založený na jednoduchých gestech i dialozích mezi manžely, přáteli a milenci stupňující se do dramatických a absurdních výjevů. Hlasité hádky a řev vygradovaly trochu brzy a zhruba od poloviny mi kvůli tomu představení přišlo dost jednotvárné. Snaha předložit divákům několik hlubších myšlenek se určitě cení, bohužel zůstalo pouze u toho "předložení" a nikam dál jsme se již nedostali... něco tomu zkrátka chybělo. Celek na mě působil trochu jako přenesení seriálu Ulice nebo románů Patrika Hartla na jeviště, včetně závěru. Tak jsme se zase nedozvěděli nic nového o vztazích :).
(zadáno: 16.10.2019)
Musím přiznat, že zatímco v knize Sibiřská výchova jsem příběhy o Kolimově parťácích přímo hltala, v podání herců - vypravěčů mi některé zkrátka nesedly. Statické scény sice byly vystřídány zběsilým dupáním po stole, bušením do trubek, vlčím vytím a klopením hořčičáků, ale divadelní vzrušení to ve mně nevyvolalo, a možná i díky tomu, že jsme byli příliš blízko ději, to občas působilo až trochu směšně.
Co však musím vyzdvihnout je hudební doprovod včetně zpěvu herců, který dovedl navodit alespoň mrazivou atmosféru z knihy.

Varování pro introverty - všichni diváci jsou zapojeni do hry :).
(zadáno: 26.9.2019)
Veselohra vyrobená ze skutečného dramatu. Ano, bavili jsme se opravdu dobře a osud Hanče a Vrbaty mě samozřejmě dojal, byť jejich příběh znám. Jen ten závěr se mi zdál zbytečně natažený a násilně vtipný, zřejmě aby divák neodcházel sklíčen osudem ošlehaných mužů, ale spíše rozveselen divadelním zážitkem. Proč nás tak rozmazlujete?
(zadáno: 23.5.2019)
Nejen, že jsme se nachechtali, když nám došla paralela se současností, ale také jsme se trochu lekli a zamysleli nad tím, jak by to s námi mohlo dopadnout. Bavili jsme se ale po celou dobu, herci nás nenechali na vteřinku vydechnout (zejména překvapil Vojtěch Hrabák, snad ho v D21 ještě uvidíme), hra měla spád a scéna i rekvizity byly fantasticky promyšlené. Jen se asi zvýší spotřeba plechových van :). Strach vyjádřený chrastěním basy lahváčů považujeme za geniální nápad :). Víc už neprozradím. Někdo tvrdil, že Král Ubu bude divácky náročnej kousek. - Hovnajs!
(zadáno: 14.5.2019)
Fantazie. Být uprostřed dění a spolu s kosmonauty nahlížet do útrob neznámého kosmického tělesa, vidět z bezprostřední blízkosti střet jejich osobností a životních hodnot a rozhodovat o tom, jak se bude hra vyvíjet dál, to bylo něco úžasného.
Nesouhlasím s názory, že by měli být diváci více vtaženi do děje, byli jsme ději blízko víc než dost a naše smysly si přišly na své. Pořád je to divadlo a má svá pravidla, přestože v případě této hry se mantinely posouvají za známé hranice.
Z divadla jsme odcházeli s širokými úsměvy a zvláštním hřejivým pocitem u srdce, nadšení a očarovaní.
(zadáno: 12.4.2019)
Nelehké téma zpracované - jak už je v D21 pravidlem - neotřele a s takovým hereckým nasazením, jaké jsem neviděla například ani Na Fidlovačce nebo V Celetné. Fascinující zvukový a hudební doprovod. Přiznám se však, že mi unikal smysl některých rekvizit a možná i scén. Tři Johanky jsou originální, každá z nich je jiná, ale ne všechny mají šanci vyniknout. Stela se svým talentem zůstává jen malou naivní holčičkou, Kristýna to opět rozjede, roli si užívá a snaží se nevybuchnout smíchy, zatímco Hana je stoická a mírná. Stále se ve mně mele mnoho různorodých pocitů, které tato hra vyvolala.
(zadáno: 27.3.2019)
Pohlcující tísnivá atmosféra a brilantní výkon Pavla Neškudly jsou podle mě to hlavní, co by diváky mělo přitáhnout. Vidět ho z první řady považuji za jeden z nejlepších divadelních zážitků vůbec. Téma známého Otčenáškova románu je sice velmi silné a srdcervoucí, ale zároveň v podstatě jednoduché a předvídatelné, neodhalí vám žádný nový pohled na holocaust. Nicméně zážitek to byl natolik intenzivní, že doháněl až k slzám.
Pokud vás při vstupu do divadla trápí všední problémy jako nerudný šéf, zlobivé děti nebo hašteřivá manželka, tak právě tady si uvědomíte, že problém vlastně nemáte.
(zadáno: 12.3.2019)
Tísnivé drama, které se nepovedlo odlehčit. Vtipy vyznívají poněkud prázdně, když se ozve jen jedno osamělé uchechtnutí. Bez nich by šlo o skvělou hru s velkým dopadem na psychiku diváka. Pointa však přichází moc brzo a závěr působí násilně, podivně a nepatřičně. Trvalo mnoho vteřin, než ve zhaslém sále zazněl rozpačitý potlesk.
Musím však vyzdvihnout skvělý výkon P. Štorkové, zvukový doprovod i zajímavou scénu. Miluji hororové mrazení a toho se mi dostalo vrchovatě, vitrína s dorty pro mě už nikdy nebude to, co dřív. Upracovaný divák, který si přišel odpočinout, však nejspíš nadšený nebude.
(zadáno: 8.2.2019)
Jakou hodnotu má pravda? Brilantní Miroslav Táborský a velmi dobrý Filip Cíl to člověku rádi připomenou. Přestože hra se skládá především z dialogů a obávaného jevištního postávání, posedávání či popocházení :), bavila nás stejně jako drama se spoustou herců na velké scéně. Nekašlali jsme :).
"Jak lidi poznáváme, postupem času se naučíme říkat bezpečné fráze, které chtějí slyšet a dávat věci, které chtějí dostávat, protože chceme být milováni. To ale není láska." - Přibližně tato slova mi zní v hlavě ještě pár dní po představení. Člověk má najednou bláznivou chuť začít mluvit pravdu...
(zadáno: 6.2.2019)
Navzdory velkému očekávání nás tato "perlička na dně" příliš neoslovila. Představení se nám zdálo roztříštěné, nejednotné, bez jasného cíle, jakoby šlo o skládačku z moc pěkných střípků, které ale netvoří nijak oslnivý celek.
Postava Hedvičky se mi zdála přehnaně přeslazená. Chápu, že to měla Veronika Lazorčáková ve scénáři, ale měla jsem pocit, že jestli se usměje ještě víc, odpadne jí horní polovina hlavy... Naštěstí to zachránilo její vyprávění o tramvajovém neštěstí :).
Filip Cíl možná zrovna neměl den, ale v představení měl hned několik přeřeků a přehmatů. Jeho kostým ale pobavil.
(zadáno: 6.2.2019)
Přestože opět musím ocenit skvělá hudební čísla herců divadla v Dlouhé, Naši furianti, ač klasika, mě z repertoáru Dlouhé oslovili nejméně. Cítila jsem však určitou povinnost tuto hru vidět a rozhodně nelituji, že jsem si vybrala právě toto divadlo. Představení se více líbilo rodičům, nám mladším v něm něco chybělo, a nebo spíš přebývalo to skvěle znázorněné češství, za které se spíš stydíme.
(zadáno: 6.2.2019)
Velkolepé jak se patří. Hlasové výkony sólistů nás nadchly, výjimku tvořil pouze samotný fantom, jehož nejistý hlas se poněkud ztrácel (ale možná šlo o dočasnou indispozici). Rozhodně doporučuji všem, kdo si potrpí na úchvatné kostýmy a velkou scénu.
(zadáno: 6.2.2019)
Skvělá hra, kterou mi nestačilo vidět třikrát. Pustili jsme si její televizní záznam na Štědrý den a byl to nejlépe strávený Štědrý večer za posledních pár let. Perfektně zpracovaný Pratchett.
Asi nikdo si na derniéře tolik nepřál vyhrát bludný balvan tak jako já :).
(zadáno: 6.2.2019)
Stálo za vidění především kvůli hereckým výkonům. Hra nemusí být hlubokomyslná ani třeskutě vtipná, ale když člověk vidí, kolik do toho herci dávají a že jsou opravdu dobří, prostě to vnitřně potěší a uspokojí divákovu duši.
(zadáno: 6.2.2019)
Po Králíčkovi jsme doufali, že nás divadlo Letí znovu překvapí a název i obsazení slibovaly skvělý zážitek. Bohužel nás představení nezaujalo. Něco tomu chybí a bohužel je toho hodně...
(zadáno: 6.2.2019)
Viděli jsme dokonce dvakrát a vždy jsme se skvěle bavili. Kdo si s sebou napodruhé nevzal kousek chleba pro Truffaldina, ten buď nemá srdce, nebo je moc stydlivý, než aby si veřejně hrál na boha :).
(zadáno: 6.2.2019)
Standard D21 - představení, které zaujme i pobaví a skvělé herecké výkony s vysokým nasazením. Další hra, která nás bavila.
(zadáno: 6.2.2019)
Nejenom, že jsme se skvěle pobavili, ale ještě jsme se při derniéře setkali s Ivem Knoflíčkem osobně a dokonce jsme si během představení i začutali. Jak řekl přítel "netušil jsem, že si zahraju v divadle... Co na tom, že fotbal." :)
D21 má to, co jsem nikde jinde nezažila - komorní a přátelskou, až téměř rodinnou atmosféru a zároveň si zachovává profesionalitu. Je jedno, jestli v publiku sedí padesát nebo deset diváků. I pro těch deset se hraje naplno.
(zadáno: 6.2.2019)
Milovníci Pratchetta si tuhle hru nemůžou nechat ujít. V D21 mají můj obdiv za to, s jakou vervou se Sekáče Dědečka zhostili, protože převést Pratchetta na divadelní prkna je nesmírně obtížný úkol. V D21 ukázali, že je to možné i v malém divadle a s minimálním počtem herců, jen je zapotřebí obrovské nasazení.
(zadáno: 6.2.2019)
Představení plné rozporů, snaha o filozofické zamyšlení a humor se míchá trochu neobratně, takže člověk neví, co si vlastně má myslet, jestli se zamýšlet nad probíhajícím dramatem, nebo čekat na další vtip.

Mám pocit, že jsme tady jako diváci trochu selhali. Někdo se nám tou hrou snažil něco hlubokého říct a my přitom jenom čekáme, až sebou Marek Němec znovu švihne :). Z divadla jsme odcházeli jako v podnapilém stavu, řehtali jsme se ještě na ulici a v metru.
(zadáno: 6.2.2019)
Hra, která mě natolik zasáhla, že si na ní často vzpomenu i více než 10 let po shlédnutí, silná, jímavá a zároveň frustrující, protože dokonale odráží vývoj osobnosti jedince a jeho pudové tužby. Ze všeho nejvíc pojednává o nevěře, o jejích příčinách a důsledcích.
Kéž by bylo víc takových her.
(zadáno: 6.2.2019)
Hra sloužící výhradně k momentálnímu pobavení, jedna z těch, na kterou si po pár letech vzpomenete jako na představení, kde jste se hrozně smáli, ale už vlastně nevíte proč. Žádné hlubší zamyšlení nepřinese, a proto není vhodná pro náročnější diváky, spíše pro konzumenty. Pokud vám ke štěstí stačí natřásající se bránice, pak budete spokojeni.
(zadáno: 21.1.2019)
Lehce šílená schůze lehce šílených vlastníků bytových jednotek obsahuje vše, co je na takové schůzi běžné: hádky, obviňování, narážky na sexuální aktivity sousedů, rozpad aparátu, složení nového aparátu, alkohol, zákusek, pářící se hyeny, porod, smrt a rvačku.
Přesto musím přiznat, že mě nebavila hluchá místa, kdy se probíraly skutečné problémy družstva. Chápu, že tam musely být, aby byla celá hra uvěřitelná, já osobně bych ale snesla ještě o 10% víc přehnaných výstupů :).

Další stránky hodnocení: 1 2 >