Hotel Good Luck

Vypravěč se zacykleně pohybuje v jakémsi paralelním vesmíru a z metaprostoru nahlíží na sebe sama, na své strachy a nejistoty… Přesně u inscenací takových textů, často s jakousi snahou divadelně ilustrovat ten příval slov, se mnou cloumá divadelní nuda největší. Ne tak v Komedii. Režie stvořila živoucí intimní svět: skrze nálady postav, scénografické kouzlení (které je do značné míry vykonávané přímo herci), jakož vůbec práci s prostorem, účinnou impresi vytváří také hudební složka inscenace (a když se Nina Horáková opře do zpěvu, to je tedy něco!). I herecký projev Martina Donutila vás náležitě vtáhne.

75% - Jak blízko k sobě mají láska a strach (ze smrti) a jak snadné je se tím strachem nechat paralyzovat a pokusit se před ním utéct - třeba i nekonvenčními způsoby... Velmi hutný a zajímavý text, velmi dobré herecké výkony v čele s Martinem Donutilem a zejména skvělá výprava - ve spojení klasické scény, kdy scénograf skutečně využívá celé divadlo, a to velmi efektně a nápaditě, i výborných projekcí.

65%. Netradiční text o (sebe)poznávání, které provází mystika, tajemství, pochybnosti, ale i naděje a humor. Je lepší předem mnoho neprozrazovat... Pro přijetí autorova vidění je vhodnější otevřená mysl a oproštění od zažitého vnímání světa. Část návštěvníků se pravděpodobně s autorem mine, což nezvrátí ani invenční režie M. Dočekala a snaha herců (T. Milostný by mohl z „nasazení“ trochu ubrat). Kromě umocňující hudební složky I. Achera zaujme již na počátku scénografie D. Stojčevského v jinak uspořádaném a maximálně využitém sále Divadla Komedie, která nepřestává překvapovat a fascinovat až do samého konce.