Hotel Good Luck

„Típnu cigaretu, půjdu spát, znovu projdu průchodem a oni tam budou. Všichni. Budeme stát před klidným mořem, před Hotelem Good Luck a ucítíme na tváři lehký vánek. A všechno bude zase v pořádku. Čas si jde svou cestou. A někde na té cestě se na chvilku objevíme my. Vystrašení. Počítáme dny, hodiny, vteřiny. A víme, že všechno to jednou skončí. Často myslím na poslední loučení, na poslední společné chvilky, na poslední procházky, na poslední objetí, na poslední pohledy, na poslední vteřiny. A napadá mě, že smrt nakonec není nic jiného, než iluze našeho vědomí. Posloucháte Paralelní rádio, Radio 590, je 12 hodin 56 minut. Jmenuju se Bobby. Bobby Good Luck. A tohle je můj poslední pořad...“