R.JELEN.21

Má to silná i hluchá místa.

Pozitiva : Kudrnaté vlasy Přemysla P., který svou roli přehrává, ale řekla bych, že se to hodí.
Byl tam ještě druhý moment, kterému jsem se zasmála, ale už si na něj nemůžu vzpomenout.

Jo chci poděkovat za titulky, Josemu jsem nerozuměla víc než slovo na repliku.

Šla sem to o přestávce rozchodit a chodím, chodím až utíkám tak mi to zůstalo.
Nemůžu tedy říci jak druhá půlka, třeba to bude lepší.

Pro mne to rozhodně není plné zvratů a překvapení ... spíše klišoidní komedie odehrávající se v těch stejných šablonách a mantinelech. Je to milé, ale ve skrze průměrné.

Velice povedený počin, u kterého jsem znovu zažila ten pocit který jsem cítila u prvních inscenaci. Ten pocit, pro který jsem si zamilovala divadlo.

Nevtahlo mne to do děje a přestože si uvědomuji, že sem se připravila o tu silnější část příběhu nemohla jsem se po přestávce přinutit vrátit. Možná to ještě zkusím, ale dnes to nešlo.

Jsem od toho asi čekala více, více otázek morální a osobní odpovědnosti. Etiku, boj odpovědnosti. Radši doporučím Úsvit atomového věku nebo Kodaň v Celetné (pakliže to stále hrají).
Nevím no, půlku představení, jsem čekala na Oppenheimera, dívaje se na "bláznivé maďary". Aby mi v druhé půlce, prakticky brzy po dočkání se , začali chybět :D

Poslala to shlédnout jednoho nejmenovaného človíčka a ani nemusí čekat na žně.
Teď k inscenaci, celé to táhnou báječné herecké výkony. Délka, která v prostém čísle působí brutálně, uteče pocitově rychle. I když člověk ví, že je to inscenace, dostala jsem se do stavu, kdy se mi svíral žaludek a nebylo mi příjemně (ne z důvodu nekvality inscenace, ale z předváděných obrazů). U těchto inscenací, se nikdy neubráním prostým otázkám JAK. JAK SE TO MOHLO STÁT? JAK JSME TO MOHLI DOVOLIT? JAK TO UŽ NEOPAKOVAT?

Velice povedená oddechovka.

Pro mě strašně odpočinkové (není myšleno nijak špatně), milé představení. Po dlouhé době zažila ten pocit, lásky k divadlu (neměla jsem teď šťastnou ruku na představení). Děkuji

Hra rozhodně nebude pro každého, ale dle mého je to jedna z nejlepších činoher co jsem za poslední dobu viděla.

Předem říkám, že to hodnocení je spíše můj problém. Nemám pro tyto inscenace cit, ale zkouším to.
Prvních 20 minut, pro mne bylo k nevydržení. Následně se inscenace velmi solidně rozjede, ale už jsem se nedokázala naladit.
Ovšem je třeba smeknout přes výkonem tanečníků.

Možná sem to nepochopila, možná mi to prostě jen nepřišlo ani černé a už vůbec ne komedie.
Většina humoru byla o tom hlasitě říci curak nebo pica.
Když už jsem si říkala, jo teď je to dobré vždy to inscenace vzala do extrému. Podle mého vkusu měla inscenace skončit rotací.
No takhle je to lepší než Testosteron na Fidlovačce, ale své peníze můžete utratit lépe.

Svého času jsem pod Palmovkou byla více než na koleji a pak jste se mi dramaturgicky nějak ztratili. Dnes jsem se vrátila do teď dob, které formovali moji lasku k divadlu.
Jen bohužel jecak Terezy Dočkalove, který k ní patří, už mně neokouzluje jako kdysi.
Zde si rozhodně více zapamatuji E. Teplou a H. Seidlovou.

Bylo to pěkné, hodnocení dost srazila kvalita zvuku u písní (jednotlivci budiž, skupiny otřes).
Prostě nebylo rozumět, nicméně byla to derniera. Takže sbohem a šáteček. V případě podobných inscenaci ano, ale ten zvuk poladte.

Doporučuji :)

To představení stojí na osobnosti Michala Kerna. Obdivuhodné jak zvládne obsahnout všechny postavy, jdou odlišit.
Vana není to můj oblíbený kus, obecně ruská klasika není můj šálek čaje, ale rozhodně to zkuste.

Výborný zážitek typu: Zažij divadlo jinak :)
Na Pecha nedoporučuji sedět úplně vlevo první řada, paní a pán byli drobně osprchováni :D

Hra by jistě snesla větší dramatizaci v závěru (nastavené tempo a spád trochu poleví). Téma je zajímavé, v něčem trochu nevyužité a něčem jen klouže po povrchu. Nemohu si pomoci, to že v rodině nedojde k odsudku porodu doma, my i v dnešní době přijde nepravděpodobné, i odsudek narkomana za volbu partnera (ano, náznaky jsou) mi přišel nepravděpodobny.
Hra je silným zážitkem a rozhodně mám z tohoto představení lepší pocit než z včerejší Marie Stuartovny.

Viděla jsem tohle představení již v podání divadla V Chebu a přestože to mělo své nedostatky, rozhodně jejich verzi preferuji.
Lépe fungující scéna i kostými (lépe se držela posloupnost kdo je kdo, zde mi všichni splývali. Scéna se mi skutečně hrubě nelíbila.)
Také měli dvě dobře fungující královny, zde je přesvědčiva pouze Marie, představitelka Alžbety mě svým výkonem nezaujala. V Chebu byla Alžběta i přes své pochybnosti silnou personou, zde působí značně hystericky.

PS: Ten konec jste si mohli odpustit.

PPS: Pro toho co jsem dnes měla tu čest sahat na jeho zvykacku pod operadlem mám jen jedno : Dobytku, odporný!

Je to moc hezká hra a byla jsem až do momentu, kdy jsem v té scéně viděla sebe na mé první návštěvě mého dědy v nemocnici. V ten moment se to stalo něčím větším.
Nebylo to stejné jako zde, slov se mu dostávalo, jenže k čemu to, když jen otevření očí stálo tolik energie.
Doporučuji i bez emoční vazby je to moc bobré (schválně, navstivte pochopíte) představení.

Jak jsem se na této inscenaci ocitla, najednou jsem měla koupený lístek.
Nevím jestli to doporučit, jsou tam velmi zajímavé momenty. Celkově však nenastal tak velký wau efekt, který jsem předpokládala.

Když já nevím, mě to prostě nezaujalo.