Romana35

Operu jsem shlédla ve Stavovském divadle dvakrát. Režijně uchopeno poněkud netradičně, jinak, než bych u této Mozartovy opery očekávala. Nemůžu říci, že bych z toho byla nadšená. Některé důležité věci v ději byly vynechány či byly jinak zpracovány. Také kostýmy mě moc neoslovily. Pěvecké výkony však na velmi dobré úrovni. Don Giovanni (jednou Jiří Brückler, podruhé Pavol Kubáň). Oba dobrý hlasový rozsah. Leporello (jednou Pavel Švingr, podruhé Miloš Horák). Druhý jmenovaný se mi líbil více.

Má oblíbená opera. Shlédnuto vícekrát. Moje hodnocení navyšuje obsazení Jakuba Pustiny do role Dona José. Výborný jak pěvecky, tak i  herecké stránce. Umí přesvědčivě vyjádřit emoce potřebné pro svoji postavu. Ztvárnění titulní postavy Carmen pro mě bylo největším potěšením při obsazení Andrey Kalivodové v jednom mém shlédnutém představení. Vyzdvihuji ještě výkon Richarda Haana (Escamillo), charismatický a nepřehlédnutelný. Líbila se mi Valeria Vaygant, stálá členka ústeckého operního souboru. Scéna a kostýmy podařené.

Tradiční pojetí Nabucca mě potěšilo. Velkolepá scéna, pěkné sborové scény, honosné kostýmy. A nejznámější árie "Va, pensiero", v podání ústeckého početného sboru zanechala u diváků silný dojem. V titulní roli Nabucca - Nikolaj Někrasov. Dále: Jaroslav Kovacs, Serguei Nikitine, Valeria Vaygant, Petr Matuszek...

Jedna z nejznámějších a nejhranějších Verdiho oper. Režisér Martin Dubovic pojal operu klasickým tradičním způsobem, což oceňuji. Scéna výpravná, kostýmy honosné. Ve stěžejní ženské roli Violetty Valery obsazena Michaela Katráková (v naší alternaci), disponující jasným čistým sopránem. Jejím mužským protihráčem v postavě mladého šlechtice Alfréda na našem představení Martin Šrejma.

Balet s krásnou hudbou Čajkovského na motivy pohádky "Šípková Růženka". Opět vhodné nejenom pro dětské publikum. Délka přiměřená. V roli zlé a nepřejícné víly Carabosse Vladimír Gončarov, který se zároveň podílí spolu s bývalou sólistkou baletu Margaritou Pleškovou na choreografii a režii.

Balet Louskáček vhodný primárně pro dětské publikum, avšak potěší i dospělé. Především v čase vánočním, kdy je hojně nasazován v prosincových a lednových představeních v divadlech. Nejinak i tady v ústeckém divadle opery a baletu. Viděla jsem v průběhu let několikrát a vždy přispěl k navození té správné vánoční nálady. Během času došlo k obměně titulních i vedlejších rolích, stejně jako k úpravě a inovaci inscenace. Pokaždé se však na choreografii podílel přední sólista baletu Vladimír Gončarov.

Labutí jezero od Čajkovského, velký bílý balet. Klasika mezi tanečním uměním. Moje srdcovka. Viděla jsem v průběhu let několikrát v ústeckém divadle. Vždy veliká spokojenost. Nyní opět po letech nové uvedení s novými protagonisty. Sázkou na jistotu pro mě zůstává Vladimír Gončarov, který v baletu dříve vystupoval ať již jako princ Siegfried nebo Rudovous. Nyní se podílí spolu s Margaritou Pleškovou na režii.

Po "Haně" další představení v DnV, které hodnotím nejvyšším počtem procent. Od stejného režiséra, Petra Svojtky. Tenhle Havlíčkův psychologický román mám ve velké oblibě. Vzhledem k režijnímu vedení i hereckému obsazení jsem měla velká očekávání, která byla beze zbytku naplněna. Stěžejní herecká dvojice Tereza Císařová (Štěpka) - Patrik Děrgel (Pavel Malina) ztvárnili své náročné party velmi uvěřitelně. Především ve druhé půlce hry, kdy dochází u Pavla Maliny vlivem postupující nemoci k fyzickému i psychickému rozpadu osobnosti, P. Děrgel na jevišti naprosto exceluje. Adept na Thálii.

Pěkná komedie, shlédnuto v oblastním divadle jako zájezdové představení. Tatjana Medvecká, která poprvé zavítala na jeviště Kalichu prokazuje, že není pouze charakterní herečka. Slovní i situační humor jí není cizí. Určitě vedle ní nezaostávají ani ostatní účinkující, líbila se mi především Sabina Laurinová ztvárněním svojí postavy. Někdy humor trochu na hraně (scéna se záchodem), ale jinak nemám výtek.

Tuhle hru mám moc ráda. Patří spolu s "Dobytím severního pólu" a "Dlouhým, Širokým a Krátkozrakým" do mojí soukromé trojice nejoblíbenějších představení od Cimrmanů. Snad je to tím, že ve hře zazní popěvky ze známých operet, které mám tak v oblibě. Inteligentní humor, ten je ovšem přítomný ve všech "cimrmanovských" představeních. Prostě pohodové a krásné.

85%. Shlédnuto na ČT Artu. Nepochybuji o tom, že muzikály na brněnské divadelní scéně patří k jedněm z nejlepších v ČR. Výtečné pěvecké výkony a energie sálající z tohoto představení mě zaujaly i přes obrazovku. Dojemný lidský příběh plný emocí, oceňuji, že je to původní tvorba brněnského divadla. Z obsazení mě nejvíce bavila Alena Antalová hrající Adlétu a Milan Němec v roli rychtáře.

Vzpomínám na uvedení této hry od Dostojevského v inspirativním podání Dejvického divadla. Tehdy jsem se potkala s tímto dílem poprvé. Kdyby tomu bylo naopak a moje první seznámení s "Karamazovými" bylo od ČK, vůbec bych nepochopila souvislosti, myšlenku děje. Toto představení režijně upraveno na efekt, snahu diváka šokovat. Základní idea vrcholného Dostojevského díla zanikla v trapném, mnohdy nechutném (scéna se záchodem u starého Karamazova) přehrávání. Herecky dobře obsazené, v čele s panem Kukurou, ale výborné herecké výkony již hru nezachránily.

Byla to pohodová a zábavná oddechová komedie. Souhra všech tří herců na jevišti Martina Písaříka, Petra Stacha a Jana Holíka byla patrná. Pro strávení příjemného večera v divadle doporučuji. Martin Písařík v roli impulsivního a zároveň nepraktického gaye mě asi pobavil nejvíce.

Mostecké divadlo si trouflo na muzikál s písničkami ABBA, známý Mamma mia. Povedená scéna evokuje řecké prostředí. Kostýmy moc pěkné. Ve stěžejních rolích matky a dcery obsazeny M. Krausová a K. Hlubíková. M. Krausová byla pěvecky jistější (ale dokonalý pěvecký výkon to nebyl), než její mladší kolegyně, která dosti zápasila v některých písních, hlavně na začátku. Zaujala K. Herzinová, která suverénně vystřihla svoje sólo, byla výborná i tanečně. Líbila se mi V. Týcová ve druhé půlce muzikálu. Z mužů pěvecky dobří Jakub Dostál a T. H. Abraham. Pěvecké nedostatky činoherců vynahradí divákům entuziasmus a energie sálající z tohoto představení.

Stand-up Iris Kristekové není představení, které obvykle divák očekává. Je smutnou výpovědí z hereččina dětství a dospívání, které bychom nikdo nechtěli zažít. Hodně autentické, syrové. Začátek působí odlehčeným až humorným dojmem, ve druhé polovině hry však přichází smutné svědectví o zneužívání. Přestože jsem již dopředu věděla nač půjdu, velmi mě to emočně zasáhlo.

Nasazení muzikálu Sugar do repertoáru Ůsteckého divadla mě potěšilo, protože mám tenhle kus v oblibě. Nebyla jsem rozhodně zklamána, ať co se týká hereckých a pěveckých výkonů, tak se mi líbila i scéna a především kostýmy. V titulní roli výborná Eva Hartová, stálá členka operního souboru. Její alternaci, hostující Natálii Grossovou třeba uvidím příště, protože plánuji další návštěvu. Zaujali oba herci hrající Jerryho a Joeho. Dobře sehraný orchestr pod vedením mladého dirigenta Vojtěcha Adamčíka. Drobné nedostatky, které se našly, mi nepokazily dobrý dojem z představení.

Moc nerozumím tomu, proč obě stěžejní role Maršál - doktor Galén hraje jeden herec. Jistě se nabízí paralela s podobností jednání obou postav, kdy každý z nich bojuje za svoji věc všemi možnými způsoby bez ohledu na důsledky. M. Donutil v dvojroli lépe obstál jako Galén. Zdálo se mi, že takto náročná úloha v představení již MD v jeho věku zmáhá. Vůbec nezaujala E. Salzmanová jako baron Krüg. O mnoho povedeněji si vedl M. Kačmarčík (Sigelius). Jeho obsazení i do role Matky mi přišlo zbytečné. Příjemné pokrácení původního textu, hra získala na dynamice. Hraje se bez přestávky.

Takhle podařený jukebox muzikál jsem ještě neviděla. Tady se povedlo úplně všechno. Od obsazení interpretů, kteří jsou výborní jak pěvecky, tak herecky, choreografická čísla company i sólistů. Smysluplný příběh, na který přirozeně navazují písničky Hanky a děj krásně odsýpá. Vážně klobouk dolů před nastudováním a režií Jana Kříže. Je nejen výtečný zpěvák. Jenom mě mrzí, že jsem stihla v Kalichu pouze dvě představení tohoto muzikálu. Těším se na dvojku.

Třetí a asi poslední z trilogie o životě Rózy (P. Tomicová) a Ludvíka (J. Zapletal) a jejich blízkých v době, kdy všichni zestárli. Pavla Tomicová jako vždy výborná. Jiří Zapletal mě neiritoval tolik jako v "Mořské víle". Děj trochu jednodušší, avšak závěrečný dojemný konec navyšuje moje hodnocení. Přesto u mě první hra "Jedlíci " zůstává nejpodařenější. Shlédnuto jako předchozí dvě inscenace na Dramoxu.

Podařené představení. Oba herci výborní, jak Anna tak Ondra.

Již třetí shlédnutí mé oblíbené hry od Petera Shaffera. Divadlo na Fidlovačce svým zpracováním Amadea si nestojí vůbec špatně. Především vyzdvihnu oba hlavní představitele : Jana Holíka a Denise Šafaříka. První jmenovaný věrohodně ztvárnil postavu muže, který kvůli své průměrnosti nenávidí až k smrti. No a Denis Šafařík je v roli Mozarta prostě dokonalý, vzbuzuje sympatie. Líbila se mi i Aneta Krejčíková jako Konstance. Závěr inscenace emotivní.

Nelze hodnotit jinak, než plným počtem bodů za tohle dojemné a lidské představení. Režijně uchopeno a herecky odehráno s pokorou a úctou ke smutné minulosti našich dějin. Přes svoji dlouho délku hra ani na chvíli nenudí a konec představení diváka dojme. Andrea Elsnerová právem nominovaná na cenu Thálie. Z ženských postav mě výrazněji ještě zaujaly Andrea Černá a Tereza Císařová. Potěšila Naďa Konvalinková v menší roli. Vinohradské divadlo, tohle se opravdu povedlo.

Tenhle retro muzikál známý asi všem díky slavnému filmu s Johnem Travoltou a Olivií Newton -John se povedlo Kalichu vcelku podařeně převést do svého prostorově omezeného jeviště. I když je proto hudba muzikálu pouštěna z nahrávky, děj pěkně odsýpá a zpěv i choreografie tanečních čísel byly povedené. Bavila jsem se. Je to energické představení, účinkující si jej užívají, stejně jako diváci. Drobné nedostatky, jako například ne úplně odpovídající věk všech protagonistů pro své postavy, kdy mají hrát teenagery, mi nevadily. Je to klasika, která nezklame.