Romana35

Ne, tenhle styl humoru postavený na prvoplánových až trapných vulgaritách mě neoslovuje. I kdybych od toho odhlédla, stejně mě hra nezaujala. Rozvleklá nuda....Pro mě trápení, vyhlížela jsem konec představení. Dětské postavy ...je poznat, že dívky nemají zkušenosti s divadlem.

Slabou stránkou muzikálu je příběh, který mě nezaujal. Symbolika života mezi prolínáním mezi živými a mrtvými mi nepřišla natolik zajímavá, aby z toho byl námět na muzikál. Přišlo mi to poněkud archaické. Po hudební ani herecké stránce nemám výtek. Hudba od Daniela Landy vykazuje jeho nezaměnitelný styl. Na rozdíl od ostatních muzikálů divadla Kalich zde nebudu opakovat návštěvu.

Viděno na Artu. Při sledování jsem poznala, že nebudu cílovou skupinou diváka, pro kterou je představení určeno. Není mi blízká režie J. Nebeského, ani mě neoslovuje tvorba Divadelního spolku JEDL. Kdo mě zaujal v představení nejvíce byl Robert Mikluš, na opačném spektru stojí pro mě příliš expresivní a afektované herectví Lucie Trmíkové. Kostýmy přestože bizarní, pobavily. Některé výstupy byly pěkné, jiné k nevydržení. Délka představení bez pauzy se mi zdála značná.

Opera viděna v ústeckém divadle třikrát. Romantická pohádková scéna. V roli Rusalky dvakrát s  Michaelou Katrákovou. Jednou obsazena americká sopranistka Kaylee Norris, zde mi však vadil cizí přízvuk, pěvecky výborná. Postava prince - pokaždé zhlédnuto s Jakubem Pustinou, kterého považuji za vynikajícího nejenom tenoristu, ale i po činoherní stránce bez chybičky. Daniel Hůlka ztvárňující vodníka neztratil nic ze svého charisma, silný a sebevědomý hlasový projev. Šárka Hrbáčková (čarodějnice), Valeria Vaygant (cizí kněžna), Tomáš Brázda (hajný), Jarmila Baxová (kuchtík), Radek Krejčí (lovec). Opera vhodná i pro starší dětské publikum.

Jitka Schneiderová velmi přesvědčivá.

Už jsem pár inscenací divadla Mír viděla, proto mě jejich osobitý humor nepřekvapuje. Ovšem toto zpracování Moliérova Lakomce už bylo přece jenom na můj vkus více než bláznivé. Zejména druhá polovina představení (i když podstatně kratší než první půle) byla smrští neovladatelných skečů a komických výstupů. Smysluplný děj se postupně vytrácel, až se docela ztratil. Přehnané sexuální vložky či narážky po celý čas představení, mě po chvíli začaly iritovat. Čeho je moc, toho je příliš. Viděno na Dramoxu.

Tohle dílo od Ibsena jsem neznala, zřejmě není tak často uváděno v divadlech. Děj již poněkud archaický. Vztahy v jedné rodině, otázky zamýšlející se nad smyslem života. V popředí ženské hrdinky, tak jak bývá u Ibsena časté. Zpracování libereckého divadla upřednostňuje klasické pojetí, dobré herecké výkony, povedená scéna a pěkná doprovodná hudba. Viděno na Dramoxu.

Viděla jsem několikero zpracování "Brouka" a zpracování téhle francouzské komedie v podání ostravského divadla Mír řadím k těm nejvíce povedeným. (spolu s Vinohradským divadlem). Herecká souhra všech protagonistů na scéně, komické situace dobře vypointované bez zbytečného přehrávání. Pokud bych někoho jmenovitě vyzdvihla byli by to Albert Čuba v dvojroli Viktora Champsboisyho x Boutona (věrohodně odlišil obě svoje ztvárněné postavy), Robin Ferra (vadu řeči sehrál perfektně a neuvěřitelně baví) a Vladimír Polák v roli ředitele hodinového hotýlku (jeho pohybové kreace - dokonalé). Ženské představitelky ve svých rolích nezaostávají.
(Dramox).

Absurdní hra od Ionesca, těžký text, náročný na inscenování. Z hereckých výkonů mě nejvíce oslovily obě královny, Eliška Matzkeová (Marie) a především Ivana Zajáčková v roli starší z královen Markéty. Jiří Kraus ve stěžejní roli krále Bérengera nevystoupil ze své obvyklé komické herecké formy.

Operu jsem viděla ve Stavovském divadle dvakrát. Režijně uchopeno poněkud netradičně, jinak, než bych u této Mozartovy opery očekávala. Nemůžu říci, že bych z toho byla nadšená. Některé důležité věci v ději byly vynechány či byly jinak zpracovány. Také kostýmy mě moc neoslovily. Pěvecké výkony však na velmi dobré úrovni. Don Giovanni (jednou Jiří Brückler, podruhé Pavol Kubáň). Oba dobrý hlasový rozsah. Leporello (jednou Pavel Švingr, podruhé Miloš Horák). Druhý jmenovaný se mi líbil více.

Má oblíbená opera. Zhlédnuto vícekrát. Moje hodnocení navyšuje obsazení Jakuba Pustiny do role Dona José. Výborný jak pěvecky, tak i  herecké stránce. Umí přesvědčivě vyjádřit emoce potřebné pro svoji postavu. Ztvárnění titulní postavy Carmen pro mě bylo největším potěšením při obsazení Andrey Kalivodové v jednom mém shlédnutém představení. Vyzdvihuji ještě výkon Richarda Haana (Escamillo), charismatický a nepřehlédnutelný. Líbila se mi Valeria Vaygant, stálá členka ústeckého operního souboru. Scéna a kostýmy podařené.

Tradiční pojetí Nabucca mě potěšilo. Velkolepá scéna, pěkné sborové scény, honosné kostýmy. A nejznámější árie "Va, pensiero", v podání ústeckého početného sboru zanechala u diváků silný dojem. V titulní roli Nabucca - Nikolaj Někrasov. Dále: Jaroslav Kovacs, Serguei Nikitine, Valeria Vaygant, Petr Matuszek...

Jedna z nejznámějších a nejhranějších Verdiho oper. Režisér Martin Dubovic pojal operu klasickým tradičním způsobem, což oceňuji. Scéna výpravná, kostýmy honosné. Ve stěžejní ženské roli Violetty Valery obsazena Michaela Katráková (v naší alternaci), disponující jasným čistým sopránem. Jejím mužským protihráčem v postavě mladého šlechtice Alfréda na našem představení Martin Šrejma.

Balet s krásnou hudbou Čajkovského na motivy pohádky "Šípková Růženka". Opět vhodné nejenom pro dětské publikum. Délka přiměřená. V roli zlé a nepřejícné víly Carabosse Vladimír Gončarov, který se zároveň podílí spolu s bývalou sólistkou baletu Margaritou Pleškovou na choreografii a režii.

Balet Louskáček vhodný primárně pro dětské publikum, avšak potěší i dospělé. Především v čase vánočním, kdy je hojně nasazován v prosincových a lednových představeních v divadlech. Nejinak i tady v ústeckém divadle opery a baletu. Viděla jsem v průběhu let několikrát a vždy přispěl k navození té správné vánoční nálady. Během času došlo k obměně titulních i vedlejších rolích, stejně jako k úpravě a inovaci inscenace. Pokaždé se však na choreografii podílel přední sólista baletu Vladimír Gončarov.

Labutí jezero od Čajkovského, velký bílý balet. Klasika mezi tanečním uměním. Moje srdcovka. Viděla jsem v průběhu let několikrát v ústeckém divadle. Vždy veliká spokojenost. Nyní opět po letech nové uvedení s novými protagonisty. Sázkou na jistotu pro mě zůstává Vladimír Gončarov, který v baletu dříve vystupoval ať již jako princ Siegfried nebo Rudovous. Nyní se podílí spolu s Margaritou Pleškovou na režii.

Po "Haně" další představení v DnV, které hodnotím nejvyšším počtem procent. Od stejného režiséra, Petra Svojtky. Tenhle Havlíčkův psychologický román mám ve velké oblibě. Vzhledem k režijnímu vedení i hereckému obsazení jsem měla velká očekávání, která byla beze zbytku naplněna. Stěžejní herecká dvojice Tereza Císařová (Štěpka) - Patrik Děrgel (Pavel Malina) ztvárnili své náročné party velmi uvěřitelně. Především ve druhé půlce hry, kdy dochází u Pavla Maliny vlivem postupující nemoci k fyzickému i psychickému rozpadu osobnosti, P. Děrgel na jevišti naprosto exceluje. Adept na Thálii.

Pěkná komedie, zhlédnuto v oblastním divadle jako zájezdové představení. Tatjana Medvecká, která poprvé zavítala na jeviště Kalichu prokazuje, že není pouze charakterní herečka. Slovní i situační humor jí není cizí. Určitě vedle ní nezaostávají ani ostatní účinkující, líbila se mi především Sabina Laurinová ztvárněním svojí postavy. Někdy humor trochu na hraně (scéna se záchodem), ale jinak nemám výtek.

Tuhle hru mám moc ráda. Patří spolu s "Dobytím severního pólu" a "Dlouhým, Širokým a Krátkozrakým" do mojí soukromé trojice nejoblíbenějších představení od Cimrmanů. Snad je to tím, že ve hře zazní popěvky ze známých operet, které mám tak v oblibě. Inteligentní humor, ten je ovšem přítomný ve všech "cimrmanovských" představeních. Prostě pohodové a krásné.

85%. Zhlédnuto na ČT Artu. Nepochybuji o tom, že muzikály na brněnské divadelní scéně patří k jedněm z nejlepších v ČR. Výtečné pěvecké výkony a energie sálající z tohoto představení mě zaujaly i přes obrazovku. Dojemný lidský příběh plný emocí, oceňuji, že je to původní tvorba brněnského divadla. Z obsazení mě nejvíce bavila Alena Antalová hrající Adlétu a Milan Němec v roli rychtáře.

Vzpomínám na uvedení této hry od Dostojevského v inspirativním podání Dejvického divadla. Tehdy jsem se potkala s tímto dílem poprvé. Kdyby tomu bylo naopak a moje první seznámení s "Karamazovými" bylo od ČK, vůbec bych nepochopila souvislosti, myšlenku děje. Toto představení režijně upraveno na efekt, snahu diváka šokovat. Základní idea vrcholného Dostojevského díla zanikla v trapném, mnohdy nechutném (scéna se záchodem u starého Karamazova) přehrávání. Herecky dobře obsazené, v čele s panem Kukurou, ale výborné herecké výkony již hru nezachránily.