Cyrano z Bergeracu je moje oblíbená divadelní postava, proto jsem po zjištění, že je v Divadle Radka Brzobohatého uváděn jako muzikál byla nadšena a zakoupila vstupenky.Po shlédnutí musím říci, že převládl pocit zklamání. 

Zklamání z toho, jakým způsobem tvůrci přistoupili ke zpracování tohoto klasického díla. Dokážu pochopit, že ne každý autor chce zobrazovat notoricky známý příběh po "staru" a určitá modernizace nemusí být na škodu. Ovšem laciný humor, pitvoření, trapné žertíky, kterých bylo zejména ve druhé polovině neskutečně mnoho, v tomto představení zabily veškerou poetiku a romantiku. 

Vrcholem trapnosti bylo zobrazení postavy hraběte de Guiche jako komickou figurku s vadou řeči, neschopnou jakékoliv logické úvahy, falešně zpívající a motající se po jevišti. Kristián je zde podán jako mladík s naprosto vygumovaným mozkem, neschopen samostané myšlenky. Jediní Cyrano a Roxana byli ztvárněni přirozeně. Samozřejmě to není vina herců, ti hráli tak, jak jim bylo předepsáno.

Sborové scény příšerné. Nejhorší snad jeptišky (z nichž nepochopitelně dva převlečení herci, asi vtipné, nevím), předvádějící zřejmě imitaci sboru jeptišek "Sestra v akci"? 

Kladem představení je na druhou stranu velice dobrá hudba od Ondřeje Brzobohatého a kvalitně odzpívané arie ústředních postav, nikoliv ovšem sboru. Ozvučení nic moc, scéna velice chudá.

Závěrečná scéna umírání Cyrana se kupodivu povedla, na konci představení už jsem čekala cokoliv a byla tedy příjemně překvapena. Pokud by hra netlačila tolik na násilné zapojení "humoru" do děje, výsledný dojem mohl být velice dobrý. Příkladem by mohl být Cyrano v podání divadla v Celetné.

Ovšem své příznivce si představení jistě najde, soudě dle nadšeného smíchu publika při jakémkoliv přeřeknutí, zakoktání či padání na jevišti. Já se počítám mezi diváky, kterým toto nestačí.