Vladimír10

Všechna procenta této inscenaci jdou za skvělým orchestrem a Offenbachovou hudbou. Zbytek je režijní křeč a estrádní dno. Krásnou partituru pohřbila změť trapností: mobily, lajky, vana, obepnuté overaly a obří zlatý výkal. Proč, proboha? Skvělí umělci jako M. Stránský nebo L. Obručník Vénosová, zbytečně obalená silnou vrstvou pudru, byli vmanipulováni do poloh hluboko pod svou úroveň, které opravdu nemají zapotřebí. Korunou všeho byla trapná pseudoreality show v závěru, která spolehlivě zavraždila i slavný kankán. Offenbach napsal skvělou satiru, zdejší tvůrci z ní ale udělali laciný cirkus. Skvělá hudba doslova bojovala o holé přežití.

Liberecký Cirkus Humberto je mimořádně zdařilou inscenací, která strhává jevištní energií i vnitřní hloubkou. Herecky jí dominují výtečný Martin Stránský v roli zralého principála a charismatický Václav Helšus. Nejsilnější dojem zanechává katarzní závěr. Když unavený Karas odchází ze světa, rozezní se přenádherná, ryze cirkusová melodie. Ta dává jasně najevo, že smrt není koncem, ale příslibem radostného shledání s milovanými bytostmi tam nahoře. Kolem Václava se shromáždí všichni zemřelí artisté, kteří dřívější pestrobarevné kostýmy vyměnili za zářivě bílé oděvy. Vzniká tak hluboce dojemný, vysoce emocionální obraz věčné manéže plný naděje a posvátného smíření.