Vlaštovka

Výborné divadelní představení s velmi silným a emotivním příběhem. Vynikající herecké výkony obou aktérů. Jedno z nejlepších představení, které jsem viděla.

Bez diskuse silné téma, fantastické herecké duo, ale na můj vkus hra místy až příliš tlačila na pilu. Nepomáhá ani její předvídatelnost. I tak je Vlaštovka nepochybně zážitkem a prožitkem, který vybízí k zamyšlení.

Velmi chytře napsaná a vygradovaná hra, ve které se vám obě postavy i zápletka každých pár minut posunou zase o patro výše. Oba herci pochvalu zaslouží také, ovšem, aniž bych je chtěl nějak shazovat, věřím, že s takovým textem se to musí dobře hrát úplně samo.

Silný, emočně plný zážitek. Výborný herecký výkon Jitky Čvančarové. Skvěle vystavěné úvahy, rozhovory na téma viny a přijetí... Pokud je pro někoho téma ztráty, vztahů rodičů a odrostlých dětí citlivé, nebude to lehké sledování.

Dechberoucí herecký koncert Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka. Nenapadá mne nic, co by mi scházelo nebo chybělo. Bravo!

Fantasické - herecky, obsahově... Akorát jsem úplně nevěděla na co jdu a říkám si, že to skoro potřebuje trigger warning.

95%
Divadlo pár excellence. Tato inscenace bude asi ještě dlouho patřit do top 10 věcí, které jsem kdy na divadle viděl. A moc rád bych, aby tuto hru nastudovali i někde jinde. Téměř od začátku se na Vlaštovku nedají sehnat vstupenky a nedivím se.
Autor postupně buduje napětí a otevírá nové dramatické situace tohoto příběhu, inspirovaného skutečnou událostí.
Za zmínku stojí excelentní herecké výkony Daniela Krejčíka i Jitky Čvančarové (kterou bych rád zase vídal na českých jevištích častěji).
Na mé repríze se navíc divákovi udělalo nevolno, oba herci představení zastavili a prokázali maximální empatii. Smekám:-)

Velmi silná hra a skvěle zahraná.

Vlaštovce předcházela pověst úspěšné a oblíbené hry. Po jejím shlédnutí potvrzuji, že se zakládala na pravdě. Velmi krásný a niterný zážitek, který s radostí ohodnotím nejvyšším počtem bodů. Hra postupně graduje a na povrch vyplouvají nové překvapivé skutečnosti, až do emotivního závěru se čtením dopisu. Měla jsem to štěstí sledovat hru z první řady. Ano, i na našem představení na konci potlesk nadšených diváků ve stoje, nedivím se.

Náročná komorní hra založená na vážných niterných dialozích. Je náročné při takové délce udržet plnou pozornost. Inscenaci by prospěl rychlejší spád a gradace. Obdivuji výkony obou herců,kteří vydrželi v napětí celou dobu. Zasloužili si za to ovace vestoje.

Psychologické depresivní drama o současných společenských problémech (vnitřní pocity gayů, ztráta syna a partnera při terotistickém útoku v clubu, víra...). Ačkoliv je hra dobře napsaná, herci hráli výborně, uvěřitelně a řada diváků posmrkávala, se mnou toto téma nezarezonovalo. Přijde mi, že tématice gayů a jejich práv se společnost věnuje až příliš. Asi nejsem ten správný divák. Na malé scéně jsem byla poprvé a velmi nepříjemné jsou úzké sedačky bez opěrek (jen pro hubené diváky, ti s normálními postavami se tam stěží vejdou, aniž by nenaráželi lokty do souseda). Nepochopila jsem ošklivou paruku pí. Čvančarové s nelichotivým oblečením.

Oba herci skvělí. I když člověk trochu tuší, kam se bude děj vyvíjet, zanechá hluboký dojem. Výborné!!!

Konverzační drama, které vám nedovolí ani na chvíli ulétnout myšlenky jinam a vy tak téměř dvě hodiny bez přestávky sledujete naprosto věrohodný herecký koncert Daniela Krejčíka a Jitky Čvančarové. Tato hra je více ze života, než si někteří uvědomují.

Skvělá, silná a dramaturgicky výborně vystavěná hra s velmi dojemnými hereckými výkony. Za mě 100%.

Už dlouho jsem nezažila tak ukřičené představení. Tam se buď brečelo nebo křičelo. Ani chvilku se nehrálo normálně, aby to člověk tak nějak pobral a vzpamatoval se. Neuvěřitelně depresivní, enormně přehnané. Chápu, že to byla vážná hra a vážné téma, ale člověka to představení uplně vysálo.

Velmi silné představení, neskutečné herecké výkonů obou představitelů, ani jedno oko nezůstalo v sále suché, moc doporučuji.

Strhujici!
Pani Jitka Cvancarova je famozni!

Pro mě jeden z nejautentičtějších a nejucelenějších pokusů zpracovat téma mezigeneračního vnímání odlišné sexuální orientace a lásky vůbec.
V druhé půlce jsem sice měl chvílemi pocit, že hra emoce ždíme trochu přes závit, a do příběhu násilně přidává všechny stereotypy, které si člověk k tématu umí představit, ale samotnému zpracovávání a hereckým výkonům moc vytknout nelze.
Představení má díky své přímočarosti a výrazové jednoduchosti potenciál pohnout svědomím mnoha konzervám, aniž by je to nějak pohoršilo, a proto mladí choďte na brigády a kupujte lístky svým předkům a pár předsudků z tohoto světa zmizí.

Dlouho jsem neviděl tak silné představení. Oba herci na sebe skvěle slyší a jejich herecký koncert je naprosto dechberoucí.

Slovy nelze popsat. Velký klenot ???? Děkujeme

Měl jsem trochu tušení, po těch legendách o zážitku plném emocí a slz, že ty povídačky přehánějí. A bohužel jsem měl pravdu. Taková době poplatná roztáhlá komorní konverzačka zobrazující samolibost a do sebe zahleděnost gay komunity v plný síle. Ač sám této komunity členem, tak moc jsem rozuměl postavě lektorky zpěvu a tak moc jsem doufal, že tomu hysterickýmu buzíkovi vrazí facku, aby se vzpamatoval a nesnižoval její vlastní bolest. Vývojem situace poněkud převídatelné, každým novým "odhalením" vlastně komičtější. Čemuž pomáhaly neustálé opěrné pózy postav o zeď pokoje. Prosím o nějaký kus, kde Krejčík nebude konečně hrát ženskou nebo gaye.

Velmi dobrá hra, ztotožňuji se s pozitivními recenzemi. Ale co mi vadilo: byla moc dlouhá (150 minut bez přestávky) a měla velmi pomalý spád.(Své udělaly i nepohodlné sedačky bez opěrek). Herci hráli skvěle, vlastně téměř celou hru proplakali, což musí být velký tlak na jejich psychiku. Ale snad právě proto, aby ze sebe dostali tu správnou emoci, tak jejich vzájemné reakce byly neúměrně pomalé s dlouhými pomlkami a to mě vlastně rušilo. Jinými slovy: Pozor!!! Teď se koncentruji na výkon! Takže by vůbec nebylo od věci hru o nějakých 30 minut zkrátit a zrychlit tempo, pak by byla dokonalá.75%

Jednoznačně jedno z nejlepších představení, které jsem v poslední i vzdálenější době na divadle viděla. V mém soukromém žebříčku mých nejoblíbenějších her řadím mezi první desítku. Oba dva protagonisté Jitka Čvančarová a Daniel Krejčík dokázali divákům zprostředkovat nezapomenutelný zážitek. Na konci standig ovation naprosto zasloužený. Jsem ráda, že jsem poznala komorní prostředí Malé scény Studia dva, které je pro takovéto hry více než vhodné.

95% Milovala ho, byl celý její život. Přitom ale nevěděla kým je a jak žije. Zavírala před tím oči. Jinak to neuměla. Nikdo ji to nenaučil. Je to alibistické? Je to pokrytecké? Kdo jsme, abychom soudili? Jedna silná myšlenka za druhou velmi procítěně ztvárněná oběma herci.

Skvělý herecký výkon.

Ne, nepotkalo se to se mnou. Celé mi to přišlo jako přihazování dalšího a dalšího žolíka do hry o větší drama. Až to bylo skoro absurdní.

Za mě příliš "vyhajpované" představení. Bezpochyby je to velmi VELMI dobře napsaná hra, která se dotýká současných společenských jevů. City ze mě vyždímala jedině poslední scéna s dopisem, jinak nic. Daniel Krejčík mě hrozně ale hrozně štval, nevím jestli to byl autorův záměr. Čvančarová herecky výborná, jen jsem byla šokována jejím vzhledem, naposledy jsem ji viděla živě před 20 lety. Kostým a paruka ji asi taky moc nepřidaly, vypadala spíš jak kdyby vypadla z Masterclass.

Opravdu silný emotivní zážitek. Takovou dávku emocí, ani nečekáte. Od první chvíle mě to úplně pohltilo a já jsem se do toho příběhu ponořil tak, že jsem skoro zapomněl, že sedím v hledišti. Emoce se stupňovaly scénu po scéně, a atmosféra byla tak intenzivní, že jsem měl pocit, jako bych ji mohl doslova nahmatat. Každé slovo, každý pohled herců mě zasáhl. Bravo! Doporučuji zásobu kapesníku, protože se vám bude určitě hodit!

Moc se mi líbí napojení herce a herečky.
Člověk byl poprvé svědkem tolika plačících diváků.
Plno aktuálních témat.

Proplakala jsem půlku hry. Skvěle udělané, zahrané i úžasná jednoduchá scéna!

Je to hodně silná divadelní hra, o to vypovídající, že je napsaná podle skutečné události. Velice emotivní představení, které nenechá nikoho chladným. Jitka Čvančarová, kterou jsem viděl stát na jevišti poprvé, mě příjemně překvapila, nejenom uvěřitelným ztvárněním své postavy, ale též režií. Daniel Krejčík citlivý a tak přirozený ve své roli. Jejich herecká souhra na jevišti byla dokonalá, bylo znát, jak jsou na sebe napojeni. A závěr představení vpravdě brilantní. Děkuju za krásný divadelní zážitek.

Ta hra je trochu jako ten terorista. Jen si násilím nebere vaše životy, ale ždímá z vás emoce. Dost úspěšně, protože tam velmi často někdo posmrkaval. Je to pěkne udělaná činohra, ale dost se ztotožňuji s komentářem níže. Hra to prostě dělá moc na sílu.
Nejvíce mi vadilo, že jsem byla schopná za postavy říkat dialogy, protože hra je v tomto velmi předvídatelná.

65 %. Silné, aktuální, potřebné téma.Rád chodím na představení, která nechtějí jen prvoplánově bavit, ale vyjadřují se k tématům, která ve společnosti rezonují. Bohužel provedení hodně dluží tomu, aby to byla událost sezony.Problémy začínají (fakticky chybějící) anotací na stránkách Studia DVA.Hercům není co vytknout.Oba hráli dobře, přesvědčivě. Inscenaci chybí důsledná práce dramaturga i nezaujatá režie. Výrazné zkrácení by rozhodně prospělo (včera 2:10 bez přestávky!). Největší problém vidím v samotném textu, který je aktivistický a za hranou emočního vydírání. Viz můj blog https://www.i-divadlo.cz/blogy/vrg/schuzka-s-predstavenim-naslepo

Emočně silný příběh, který díky citlivé režii i přes těžké téma plyne lehce a ve výsledku působí velmi křehce. Divák je od prvních okamžiků lapen a s napětím očekává, jak se bude vztah obou postav dále odvíjet. Téměř prázdná scéna nechá vyniknout excelentním hereckým výkonům a dokonalé souhře mezi Jitkou Čvančarovou a Danielem Krejčíkem. Nádherné představení.

Toto drama o toleranci, lásce a nevyřčených či skrytých pravdách na pozadí tragické události je absolutně strhujícím dialogem dvou lidí, kteří se navzájem potřebují, jen o tom ještě neví. To, co začíná jako obyčejné setkání se postupně mění v jakousi očistnou lázeň, jež mě nenechala ani na okamžik vydechnout a jen jsem ze svého místa v první řadě fascinovaně sledoval celé to peklo těžkého údělu obou protagonistů. Na jednoduché scéně vybaveni jen slovy, gesty a mimikou podávají D.Krejčík a J.Čvančarová uvěřitelné výkony, které jdou až na dřeň. Možná by neuškodilo trochu krátit, ale čert to vem, tohle je absolutně dokonalé! /28.5.2024 v Táboře/

Poprvé v životě jsem plakala během představení. Čtyřikrát. Velmi emočně náročná hra a dokonalé výkony paní Čvančarové a pana Krejčíka! Zbytečné popisovat děj, tady jde hlavně o emoce.

Po skončení inscenace vám bude v hlavě dlouho znít tento zážitek z divadla. V rozhovoru s Danielem Krejčíkem jsem poslouchal, jak tato inscenace poměrně náhodně i trochu složitě vznikala a myslím, že se povedlo něco doslova strhujícího, co možná ani sami tvůrci nepředpokládali. Spojení těchto dvou herců je více než šťastné a věříte jim každé slovo. Velmi doporučuji.

Inscenace mě úplně nepohltila, možná proto, že jsem vždy dopředu odhadla, kam se bude hra dál ubírat a vztah mezi postavami mně byl jasný od prvních minut. Herectví obou protagonistů bylo ovšem excelentní.

O lásce a o bolesti. A o zbabělosti je tahle španělská Vlaštovka.
Nejspíš by si zasloužila škrty a zkušenější režii, ale vlastně je mi to fuk. Protože Jitka Čvančarová a Daniel Krejčík jsou v každém okamžiku dokonale autentičtí. Není v nich žádná faleš.
Nejsem ale naivní trouba a je mi jasné, že dobrá polovina z těch slzících a vestoje tleskajících diváků bude dál žít životy plné předsudků a homofobie. Nevěřím, že tahle inscenace něco změní.
Ale nepřestává mě fascinovat energie Dana Krejčíka, který to nevzdává a dokáže třeba právě pro tuhle hru nadchnout všechny kolem. Tomu se těžko odolává. A tomu moc tleskám.

asi jsem nebyl tak zasažen, přišlo mi to zajímavé spíše ze sociologického hlediska, než že by mě to dojalo k slzám
co ale oba herce určitě nemine, je Cena Thálie, inscenace tohoto typu je mají prakticky zaručené

Perfektní herecký koncert Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka, bravo! Bavilo mě sledovat každou jejich interakci i výrazy ve tváři, které byly všeříkající. Kromě toho má hra perfektní text a vypráví intimní příběh, který je rozehrán na jediné hodině zpěvu a zazní zde tolik důležitých a aktuálních témat. Opravdu neskutečně krásný a silný zážitek. Od prvních chvil mě příběh chytl a až do konce nepustil. Plakala jsem několikrát a 2 hodiny utekly jako voda. Také velký klobouk před Jitkou Čvančarovou za výbornou režii. Takto má vypadat divadlo! Velmi doporučuji.

Není nic, co bych mohla vytknout. Bez přestávky sledujete dialog učitelky zpěvu a jejího nového žáka. Budete se smát, plakat... Já věřila oběma každé slovo. Mezi herci je skvělá chemie a téma je bohužel i v naší zemi více než aktuální.

Dechberoucí. Nepředstavitelné. Neskutečný výkon Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka. Toto představení se mi dostalo pod kůži v první minutě a stále ho mám hluboko vryté! Doporučuji. Já na nej půjdu znovu!

Pokoj, klavír se stoličkami, noty, rámeček s fotkou, kniha, fotoalbum a ONI DVA... Zdánlivě málo, přitom tak moc. Bytostně herecká hra - emočně výjimečná jako sníh na jaře, neporovnatelná s jinými na českých jevištích. Niterný a silný text, který nelze odvyprávět, musíte ho zažít na vlastní kůži. Mám pocit, že rozepisovat se více je u Vlaštovky tak nějak nepatřičné. SD tak kvalitní titul v repertoáru tolik chyběl. Nedokážu si představit lepšího představitele Ramona než všestranného, citlivého D. Krejčíka a nadějnější závěr než překrásnou píseň ve společném podání s učitelkou Amélií v sebejistém, ale zároveň zraněném ztvárnění J. Čvančarovou.

Představení na kterém jsem chvílemi přestávala dýchat, výkony obou jsou totiž dechberoucí.

Neuveritelne herecke vykony Jitky Cvancarove a Daniela Krejcika. Dejove zvraty lehce predvidatelne, ale o to vice si lze vychutnat herecke zvarneni vsech myslitelnych emoci, kterymi obe postavy propluji. Doporucuji

Užasný výkon obou herců. Naprosto mimořádné představení. Je těžké příjímat svoje děti takové jaké jsou, když bychom rádi, aby to bylo jinak. Hra o tom, jak někdy nemáme dost času, abychom si vše vysvětlili, abychom si odpustili a řekli si, že se máme rádi. Těžké to je.
Emočně nejnáročnější představení jaké jsem kdy viděla a doufám, že už to tak zůstane. Určitě si s sebou vezměte celé balení kapesníčků, budete je potřebovat a současně je můžete beze slov nabízet i sousedům, jako třeba já.

Jen málo herců se dokáže režírovat.
J. Čvančarová to zvládla fenomenálně a nejen že vytvořila poklad na pražské divadelní scéně, sama v něm září jako diamant. Je úžasná! Střídá řadu hereckých poloh (a nelehkých), je autentický a svá.
Poměrně dobrým společníkem je jí D. Krejčík (který mi ale přijde ve všech rolích úplně stejný - citlivý, zraněný - což se ale do této hry naprosto hodí).
Dokonalý text, jednoduchý scénografie.
Studio DVA má KONEČNĚ na repertoáru plnohodnotné představení plné opravdového herectví, nikoliv jen známé tváře.
Děkuji a přeji stovky vyprodaných repríz, toto představení si to zaslouží.

Silné, dojemné a krásné... Jednoduchá scéna, pár rekvizit a oni dva - Jitka Čvančarová a Daniel Krejčík. Velmi dobře napsaná hra, která dává příležitost zazářit a oni dva rozhodně září. Každou další vteřinou diváka přikovávají do židlí (které ale tedy nejsou úplně pohodlné a bylo náročné na nich vydržet necelé dvě hodiny bez pauzy). Těší mě, že je neustále vyprodáno. Ať to co nejdéle vydrží a zarezonuje s co nejvíce diváky! Děkuji za krásný večer ve vaší společnosti, kdy jsme mohli přihlížet na opravdu netradiční hodinu zpěvu.

Za mě představení roku 2023. Dojemné, silné, plné emocí. Přesně takové představení v Česku chybělo. Ukazuje, jak je důležité brát člověka takový jaký je a snažit se ho pochopit a nesoudit. Představení se zakládá na reálných událostech, co se staly a to mu dodává silnější emotivní náboj.

Neuvěřitelný zážitek. Překrásná komorní inscenace, která vás nenechá ani na vteřinu vydechnout. Sálem se v nepravidelných intervalech ozývala popotáhnutí plačících diváků, včetně mě. Silné, dojemné, emotivní, smutné, se špetičkou vtipů, které zkrátka potřebujete, aby vám nepuklo srdce. Na tuhle hodinu zpěvu nezapomenete hodně dlouho a zcela určitě si uvědomíte, jak moc důležité je nemlčet, respektovat, přijímat a milovat bez podmínek. Dan i Jitka jsou úžasní jako jednotlivci, ale spolu dohromady dokázali vytvořit něco tak... tak... zkrátka celý prostor byl vyplněn jimi. Jejich energií, slovy, atmosférou.

Strhující a s poselstvím. Velký příběh dvou obyčejných lidí v malém prostoru, odkud není úniku, dokud oba neřeknou celou pravdu. Čvančarovou jsem nikdy neviděla hrát podobnou postavu, je skvostná. Krejčík ještě o kousek lepší, je fenomenální od začátku do konce. O letošních kandidátech na Ceny Thálie mám jasno, v obou kategoriích. Smála jsem se, nedýchala, plakala, byla napjatá, chápala jsem oba hrdiny a nevěřícně jsem sledovala, jak mě celá hra zasahuje. Snad jen stopáž by snesla o pár minut méně, ačkoliv jsou všechny minuty emocemi dosyta naplněné. I přesto půjdu určitě znovu. Zcela nezpochybnitelných 90%.
EDIT: po druhé návštěvě na 100%.

Ze mě to nejlepší, co se v Praze hraje. Hra skvělá. Herecké výkony vynikající.

Hodnotím vysoko kvůli tématům, která se zde otevírají, pocitům, které to vyvolává, otázkám, které se zde přímo nebo podprahově kladou. Je to náročné až vyčerpávající představení. Nic silnějšího jsem letos neviděla. Angažované divadlo v tom nejlepším slova smyslu. Děkuji za něj.

Zbytečně příliš dlouhé. Dramatické pauzy ticha byly nekonečné. Pořád dokola omýlané téma geyů. Absolutně čitelný děj.

Nepotkalo se to se mnou.
Do poloviny jste zvědaví, co z toho bude, pak se chvilku modlíte, ať to nespadne, kam to směřuje. A pak už jen protáčíte oči a ptáte se, proč to dostává takovej hype.

Nelogické jednání postav (furt odchází a nikdy neodejde), téma tlačené na sílu, od jisté chvíle předvídatelné a ke konci už jen v duchu řvete ?tak už ten dopis přečti a zbav mě utrpení!?.
Jedno klišé za druhým v kombinaci s přehráváním mne moc nebavilo.

Excelentní herecké výkony obou představitelů v emočně náročném představení, během kterého přemýšlíte, nedýcháte, obdivujete a nakonec máte v hlavě a v srdci jen slova respekt, obdiv, úcta a opravdové herecké mistrovství. Za mne dvojnásobná herecká Thálie!!!

Moc pěkné výkony, které si to téma zasloužilo.

Ze mě to nejlepší, co se v Praze hraje. Hra skvělá. Herecké výkony vynikající.

Výborné divadelní představení s velmi silným a emotivním příběhem. Vynikající herecké výkony obou aktérů. Jedno z nejlepších představení, které jsem viděla.

Bez diskuse silné téma, fantastické herecké duo, ale na můj vkus hra místy až příliš tlačila na pilu. Nepomáhá ani její předvídatelnost. I tak je Vlaštovka nepochybně zážitkem a prožitkem, který vybízí k zamyšlení.

Velmi chytře napsaná a vygradovaná hra, ve které se vám obě postavy i zápletka každých pár minut posunou zase o patro výše. Oba herci pochvalu zaslouží také, ovšem, aniž bych je chtěl nějak shazovat, věřím, že s takovým textem se to musí dobře hrát úplně samo.

Silný, emočně plný zážitek. Výborný herecký výkon Jitky Čvančarové. Skvěle vystavěné úvahy, rozhovory na téma viny a přijetí... Pokud je pro někoho téma ztráty, vztahů rodičů a odrostlých dětí citlivé, nebude to lehké sledování.

Dechberoucí herecký koncert Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka. Nenapadá mne nic, co by mi scházelo nebo chybělo. Bravo!

Hodnotím vysoko kvůli tématům, která se zde otevírají, pocitům, které to vyvolává, otázkám, které se zde přímo nebo podprahově kladou. Je to náročné až vyčerpávající představení. Nic silnějšího jsem letos neviděla. Angažované divadlo v tom nejlepším slova smyslu. Děkuji za něj.

Fantasické - herecky, obsahově... Akorát jsem úplně nevěděla na co jdu a říkám si, že to skoro potřebuje trigger warning.

95%
Divadlo pár excellence. Tato inscenace bude asi ještě dlouho patřit do top 10 věcí, které jsem kdy na divadle viděl. A moc rád bych, aby tuto hru nastudovali i někde jinde. Téměř od začátku se na Vlaštovku nedají sehnat vstupenky a nedivím se.
Autor postupně buduje napětí a otevírá nové dramatické situace tohoto příběhu, inspirovaného skutečnou událostí.
Za zmínku stojí excelentní herecké výkony Daniela Krejčíka i Jitky Čvančarové (kterou bych rád zase vídal na českých jevištích častěji).
Na mé repríze se navíc divákovi udělalo nevolno, oba herci představení zastavili a prokázali maximální empatii. Smekám:-)

Velmi silná hra a skvěle zahraná.

Vlaštovce předcházela pověst úspěšné a oblíbené hry. Po jejím shlédnutí potvrzuji, že se zakládala na pravdě. Velmi krásný a niterný zážitek, který s radostí ohodnotím nejvyšším počtem bodů. Hra postupně graduje a na povrch vyplouvají nové překvapivé skutečnosti, až do emotivního závěru se čtením dopisu. Měla jsem to štěstí sledovat hru z první řady. Ano, i na našem představení na konci potlesk nadšených diváků ve stoje, nedivím se.

Náročná komorní hra založená na vážných niterných dialozích. Je náročné při takové délce udržet plnou pozornost. Inscenaci by prospěl rychlejší spád a gradace. Obdivuji výkony obou herců,kteří vydrželi v napětí celou dobu. Zasloužili si za to ovace vestoje.

Zbytečně příliš dlouhé. Dramatické pauzy ticha byly nekonečné. Pořád dokola omýlané téma geyů. Absolutně čitelný děj.

Psychologické depresivní drama o současných společenských problémech (vnitřní pocity gayů, ztráta syna a partnera při terotistickém útoku v clubu, víra...). Ačkoliv je hra dobře napsaná, herci hráli výborně, uvěřitelně a řada diváků posmrkávala, se mnou toto téma nezarezonovalo. Přijde mi, že tématice gayů a jejich práv se společnost věnuje až příliš. Asi nejsem ten správný divák. Na malé scéně jsem byla poprvé a velmi nepříjemné jsou úzké sedačky bez opěrek (jen pro hubené diváky, ti s normálními postavami se tam stěží vejdou, aniž by nenaráželi lokty do souseda). Nepochopila jsem ošklivou paruku pí. Čvančarové s nelichotivým oblečením.

Oba herci skvělí. I když člověk trochu tuší, kam se bude děj vyvíjet, zanechá hluboký dojem. Výborné!!!

Konverzační drama, které vám nedovolí ani na chvíli ulétnout myšlenky jinam a vy tak téměř dvě hodiny bez přestávky sledujete naprosto věrohodný herecký koncert Daniela Krejčíka a Jitky Čvančarové. Tato hra je více ze života, než si někteří uvědomují.

Skvělá, silná a dramaturgicky výborně vystavěná hra s velmi dojemnými hereckými výkony. Za mě 100%.

Nepotkalo se to se mnou.
Do poloviny jste zvědaví, co z toho bude, pak se chvilku modlíte, ať to nespadne, kam to směřuje. A pak už jen protáčíte oči a ptáte se, proč to dostává takovej hype.

Nelogické jednání postav (furt odchází a nikdy neodejde), téma tlačené na sílu, od jisté chvíle předvídatelné a ke konci už jen v duchu řvete ?tak už ten dopis přečti a zbav mě utrpení!?.
Jedno klišé za druhým v kombinaci s přehráváním mne moc nebavilo.

Už dlouho jsem nezažila tak ukřičené představení. Tam se buď brečelo nebo křičelo. Ani chvilku se nehrálo normálně, aby to člověk tak nějak pobral a vzpamatoval se. Neuvěřitelně depresivní, enormně přehnané. Chápu, že to byla vážná hra a vážné téma, ale člověka to představení uplně vysálo.

Velmi silné představení, neskutečné herecké výkonů obou představitelů, ani jedno oko nezůstalo v sále suché, moc doporučuji.

Strhujici!
Pani Jitka Cvancarova je famozni!

Pro mě jeden z nejautentičtějších a nejucelenějších pokusů zpracovat téma mezigeneračního vnímání odlišné sexuální orientace a lásky vůbec.
V druhé půlce jsem sice měl chvílemi pocit, že hra emoce ždíme trochu přes závit, a do příběhu násilně přidává všechny stereotypy, které si člověk k tématu umí představit, ale samotnému zpracovávání a hereckým výkonům moc vytknout nelze.
Představení má díky své přímočarosti a výrazové jednoduchosti potenciál pohnout svědomím mnoha konzervám, aniž by je to nějak pohoršilo, a proto mladí choďte na brigády a kupujte lístky svým předkům a pár předsudků z tohoto světa zmizí.

Dlouho jsem neviděl tak silné představení. Oba herci na sebe skvěle slyší a jejich herecký koncert je naprosto dechberoucí.

Slovy nelze popsat. Velký klenot ???? Děkujeme

Měl jsem trochu tušení, po těch legendách o zážitku plném emocí a slz, že ty povídačky přehánějí. A bohužel jsem měl pravdu. Taková době poplatná roztáhlá komorní konverzačka zobrazující samolibost a do sebe zahleděnost gay komunity v plný síle. Ač sám této komunity členem, tak moc jsem rozuměl postavě lektorky zpěvu a tak moc jsem doufal, že tomu hysterickýmu buzíkovi vrazí facku, aby se vzpamatoval a nesnižoval její vlastní bolest. Vývojem situace poněkud převídatelné, každým novým "odhalením" vlastně komičtější. Čemuž pomáhaly neustálé opěrné pózy postav o zeď pokoje. Prosím o nějaký kus, kde Krejčík nebude konečně hrát ženskou nebo gaye.

Velmi dobrá hra, ztotožňuji se s pozitivními recenzemi. Ale co mi vadilo: byla moc dlouhá (150 minut bez přestávky) a měla velmi pomalý spád.(Své udělaly i nepohodlné sedačky bez opěrek). Herci hráli skvěle, vlastně téměř celou hru proplakali, což musí být velký tlak na jejich psychiku. Ale snad právě proto, aby ze sebe dostali tu správnou emoci, tak jejich vzájemné reakce byly neúměrně pomalé s dlouhými pomlkami a to mě vlastně rušilo. Jinými slovy: Pozor!!! Teď se koncentruji na výkon! Takže by vůbec nebylo od věci hru o nějakých 30 minut zkrátit a zrychlit tempo, pak by byla dokonalá.75%

Jednoznačně jedno z nejlepších představení, které jsem v poslední i vzdálenější době na divadle viděla. V mém soukromém žebříčku mých nejoblíbenějších her řadím mezi první desítku. Oba dva protagonisté Jitka Čvančarová a Daniel Krejčík dokázali divákům zprostředkovat nezapomenutelný zážitek. Na konci standig ovation naprosto zasloužený. Jsem ráda, že jsem poznala komorní prostředí Malé scény Studia dva, které je pro takovéto hry více než vhodné.

95% Milovala ho, byl celý její život. Přitom ale nevěděla kým je a jak žije. Zavírala před tím oči. Jinak to neuměla. Nikdo ji to nenaučil. Je to alibistické? Je to pokrytecké? Kdo jsme, abychom soudili? Jedna silná myšlenka za druhou velmi procítěně ztvárněná oběma herci.

Skvělý herecký výkon.

Ne, nepotkalo se to se mnou. Celé mi to přišlo jako přihazování dalšího a dalšího žolíka do hry o větší drama. Až to bylo skoro absurdní.

Za mě příliš "vyhajpované" představení. Bezpochyby je to velmi VELMI dobře napsaná hra, která se dotýká současných společenských jevů. City ze mě vyždímala jedině poslední scéna s dopisem, jinak nic. Daniel Krejčík mě hrozně ale hrozně štval, nevím jestli to byl autorův záměr. Čvančarová herecky výborná, jen jsem byla šokována jejím vzhledem, naposledy jsem ji viděla živě před 20 lety. Kostým a paruka ji asi taky moc nepřidaly, vypadala spíš jak kdyby vypadla z Masterclass.

Opravdu silný emotivní zážitek. Takovou dávku emocí, ani nečekáte. Od první chvíle mě to úplně pohltilo a já jsem se do toho příběhu ponořil tak, že jsem skoro zapomněl, že sedím v hledišti. Emoce se stupňovaly scénu po scéně, a atmosféra byla tak intenzivní, že jsem měl pocit, jako bych ji mohl doslova nahmatat. Každé slovo, každý pohled herců mě zasáhl. Bravo! Doporučuji zásobu kapesníku, protože se vám bude určitě hodit!

Moc se mi líbí napojení herce a herečky.
Člověk byl poprvé svědkem tolika plačících diváků.
Plno aktuálních témat.

Proplakala jsem půlku hry. Skvěle udělané, zahrané i úžasná jednoduchá scéna!

Je to hodně silná divadelní hra, o to vypovídající, že je napsaná podle skutečné události. Velice emotivní představení, které nenechá nikoho chladným. Jitka Čvančarová, kterou jsem viděl stát na jevišti poprvé, mě příjemně překvapila, nejenom uvěřitelným ztvárněním své postavy, ale též režií. Daniel Krejčík citlivý a tak přirozený ve své roli. Jejich herecká souhra na jevišti byla dokonalá, bylo znát, jak jsou na sebe napojeni. A závěr představení vpravdě brilantní. Děkuju za krásný divadelní zážitek.

Ta hra je trochu jako ten terorista. Jen si násilím nebere vaše životy, ale ždímá z vás emoce. Dost úspěšně, protože tam velmi často někdo posmrkaval. Je to pěkne udělaná činohra, ale dost se ztotožňuji s komentářem níže. Hra to prostě dělá moc na sílu.
Nejvíce mi vadilo, že jsem byla schopná za postavy říkat dialogy, protože hra je v tomto velmi předvídatelná.

65 %. Silné, aktuální, potřebné téma.Rád chodím na představení, která nechtějí jen prvoplánově bavit, ale vyjadřují se k tématům, která ve společnosti rezonují. Bohužel provedení hodně dluží tomu, aby to byla událost sezony.Problémy začínají (fakticky chybějící) anotací na stránkách Studia DVA.Hercům není co vytknout.Oba hráli dobře, přesvědčivě. Inscenaci chybí důsledná práce dramaturga i nezaujatá režie. Výrazné zkrácení by rozhodně prospělo (včera 2:10 bez přestávky!). Největší problém vidím v samotném textu, který je aktivistický a za hranou emočního vydírání. Viz můj blog https://www.i-divadlo.cz/blogy/vrg/schuzka-s-predstavenim-naslepo

Emočně silný příběh, který díky citlivé režii i přes těžké téma plyne lehce a ve výsledku působí velmi křehce. Divák je od prvních okamžiků lapen a s napětím očekává, jak se bude vztah obou postav dále odvíjet. Téměř prázdná scéna nechá vyniknout excelentním hereckým výkonům a dokonalé souhře mezi Jitkou Čvančarovou a Danielem Krejčíkem. Nádherné představení.

Toto drama o toleranci, lásce a nevyřčených či skrytých pravdách na pozadí tragické události je absolutně strhujícím dialogem dvou lidí, kteří se navzájem potřebují, jen o tom ještě neví. To, co začíná jako obyčejné setkání se postupně mění v jakousi očistnou lázeň, jež mě nenechala ani na okamžik vydechnout a jen jsem ze svého místa v první řadě fascinovaně sledoval celé to peklo těžkého údělu obou protagonistů. Na jednoduché scéně vybaveni jen slovy, gesty a mimikou podávají D.Krejčík a J.Čvančarová uvěřitelné výkony, které jdou až na dřeň. Možná by neuškodilo trochu krátit, ale čert to vem, tohle je absolutně dokonalé! /28.5.2024 v Táboře/

Poprvé v životě jsem plakala během představení. Čtyřikrát. Velmi emočně náročná hra a dokonalé výkony paní Čvančarové a pana Krejčíka! Zbytečné popisovat děj, tady jde hlavně o emoce.

Po skončení inscenace vám bude v hlavě dlouho znít tento zážitek z divadla. V rozhovoru s Danielem Krejčíkem jsem poslouchal, jak tato inscenace poměrně náhodně i trochu složitě vznikala a myslím, že se povedlo něco doslova strhujícího, co možná ani sami tvůrci nepředpokládali. Spojení těchto dvou herců je více než šťastné a věříte jim každé slovo. Velmi doporučuji.

Inscenace mě úplně nepohltila, možná proto, že jsem vždy dopředu odhadla, kam se bude hra dál ubírat a vztah mezi postavami mně byl jasný od prvních minut. Herectví obou protagonistů bylo ovšem excelentní.

O lásce a o bolesti. A o zbabělosti je tahle španělská Vlaštovka.
Nejspíš by si zasloužila škrty a zkušenější režii, ale vlastně je mi to fuk. Protože Jitka Čvančarová a Daniel Krejčík jsou v každém okamžiku dokonale autentičtí. Není v nich žádná faleš.
Nejsem ale naivní trouba a je mi jasné, že dobrá polovina z těch slzících a vestoje tleskajících diváků bude dál žít životy plné předsudků a homofobie. Nevěřím, že tahle inscenace něco změní.
Ale nepřestává mě fascinovat energie Dana Krejčíka, který to nevzdává a dokáže třeba právě pro tuhle hru nadchnout všechny kolem. Tomu se těžko odolává. A tomu moc tleskám.

asi jsem nebyl tak zasažen, přišlo mi to zajímavé spíše ze sociologického hlediska, než že by mě to dojalo k slzám
co ale oba herce určitě nemine, je Cena Thálie, inscenace tohoto typu je mají prakticky zaručené

Perfektní herecký koncert Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka, bravo! Bavilo mě sledovat každou jejich interakci i výrazy ve tváři, které byly všeříkající. Kromě toho má hra perfektní text a vypráví intimní příběh, který je rozehrán na jediné hodině zpěvu a zazní zde tolik důležitých a aktuálních témat. Opravdu neskutečně krásný a silný zážitek. Od prvních chvil mě příběh chytl a až do konce nepustil. Plakala jsem několikrát a 2 hodiny utekly jako voda. Také velký klobouk před Jitkou Čvančarovou za výbornou režii. Takto má vypadat divadlo! Velmi doporučuji.

Není nic, co bych mohla vytknout. Bez přestávky sledujete dialog učitelky zpěvu a jejího nového žáka. Budete se smát, plakat... Já věřila oběma každé slovo. Mezi herci je skvělá chemie a téma je bohužel i v naší zemi více než aktuální.

Dechberoucí. Nepředstavitelné. Neskutečný výkon Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka. Toto představení se mi dostalo pod kůži v první minutě a stále ho mám hluboko vryté! Doporučuji. Já na nej půjdu znovu!

Pokoj, klavír se stoličkami, noty, rámeček s fotkou, kniha, fotoalbum a ONI DVA... Zdánlivě málo, přitom tak moc. Bytostně herecká hra - emočně výjimečná jako sníh na jaře, neporovnatelná s jinými na českých jevištích. Niterný a silný text, který nelze odvyprávět, musíte ho zažít na vlastní kůži. Mám pocit, že rozepisovat se více je u Vlaštovky tak nějak nepatřičné. SD tak kvalitní titul v repertoáru tolik chyběl. Nedokážu si představit lepšího představitele Ramona než všestranného, citlivého D. Krejčíka a nadějnější závěr než překrásnou píseň ve společném podání s učitelkou Amélií v sebejistém, ale zároveň zraněném ztvárnění J. Čvančarovou.

Představení na kterém jsem chvílemi přestávala dýchat, výkony obou jsou totiž dechberoucí.

Neuveritelne herecke vykony Jitky Cvancarove a Daniela Krejcika. Dejove zvraty lehce predvidatelne, ale o to vice si lze vychutnat herecke zvarneni vsech myslitelnych emoci, kterymi obe postavy propluji. Doporucuji

Excelentní herecké výkony obou představitelů v emočně náročném představení, během kterého přemýšlíte, nedýcháte, obdivujete a nakonec máte v hlavě a v srdci jen slova respekt, obdiv, úcta a opravdové herecké mistrovství. Za mne dvojnásobná herecká Thálie!!!

Moc pěkné výkony, které si to téma zasloužilo.

Užasný výkon obou herců. Naprosto mimořádné představení. Je těžké příjímat svoje děti takové jaké jsou, když bychom rádi, aby to bylo jinak. Hra o tom, jak někdy nemáme dost času, abychom si vše vysvětlili, abychom si odpustili a řekli si, že se máme rádi. Těžké to je.
Emočně nejnáročnější představení jaké jsem kdy viděla a doufám, že už to tak zůstane. Určitě si s sebou vezměte celé balení kapesníčků, budete je potřebovat a současně je můžete beze slov nabízet i sousedům, jako třeba já.

Jen málo herců se dokáže režírovat.
J. Čvančarová to zvládla fenomenálně a nejen že vytvořila poklad na pražské divadelní scéně, sama v něm září jako diamant. Je úžasná! Střídá řadu hereckých poloh (a nelehkých), je autentický a svá.
Poměrně dobrým společníkem je jí D. Krejčík (který mi ale přijde ve všech rolích úplně stejný - citlivý, zraněný - což se ale do této hry naprosto hodí).
Dokonalý text, jednoduchý scénografie.
Studio DVA má KONEČNĚ na repertoáru plnohodnotné představení plné opravdového herectví, nikoliv jen známé tváře.
Děkuji a přeji stovky vyprodaných repríz, toto představení si to zaslouží.

Silné, dojemné a krásné... Jednoduchá scéna, pár rekvizit a oni dva - Jitka Čvančarová a Daniel Krejčík. Velmi dobře napsaná hra, která dává příležitost zazářit a oni dva rozhodně září. Každou další vteřinou diváka přikovávají do židlí (které ale tedy nejsou úplně pohodlné a bylo náročné na nich vydržet necelé dvě hodiny bez pauzy). Těší mě, že je neustále vyprodáno. Ať to co nejdéle vydrží a zarezonuje s co nejvíce diváky! Děkuji za krásný večer ve vaší společnosti, kdy jsme mohli přihlížet na opravdu netradiční hodinu zpěvu.

Za mě představení roku 2023. Dojemné, silné, plné emocí. Přesně takové představení v Česku chybělo. Ukazuje, jak je důležité brát člověka takový jaký je a snažit se ho pochopit a nesoudit. Představení se zakládá na reálných událostech, co se staly a to mu dodává silnější emotivní náboj.

Neuvěřitelný zážitek. Překrásná komorní inscenace, která vás nenechá ani na vteřinu vydechnout. Sálem se v nepravidelných intervalech ozývala popotáhnutí plačících diváků, včetně mě. Silné, dojemné, emotivní, smutné, se špetičkou vtipů, které zkrátka potřebujete, aby vám nepuklo srdce. Na tuhle hodinu zpěvu nezapomenete hodně dlouho a zcela určitě si uvědomíte, jak moc důležité je nemlčet, respektovat, přijímat a milovat bez podmínek. Dan i Jitka jsou úžasní jako jednotlivci, ale spolu dohromady dokázali vytvořit něco tak... tak... zkrátka celý prostor byl vyplněn jimi. Jejich energií, slovy, atmosférou.

Strhující a s poselstvím. Velký příběh dvou obyčejných lidí v malém prostoru, odkud není úniku, dokud oba neřeknou celou pravdu. Čvančarovou jsem nikdy neviděla hrát podobnou postavu, je skvostná. Krejčík ještě o kousek lepší, je fenomenální od začátku do konce. O letošních kandidátech na Ceny Thálie mám jasno, v obou kategoriích. Smála jsem se, nedýchala, plakala, byla napjatá, chápala jsem oba hrdiny a nevěřícně jsem sledovala, jak mě celá hra zasahuje. Snad jen stopáž by snesla o pár minut méně, ačkoliv jsou všechny minuty emocemi dosyta naplněné. I přesto půjdu určitě znovu. Zcela nezpochybnitelných 90%.
EDIT: po druhé návštěvě na 100%.

95%
Divadlo pár excellence. Tato inscenace bude asi ještě dlouho patřit do top 10 věcí, které jsem kdy na divadle viděl. A moc rád bych, aby tuto hru nastudovali i někde jinde. Téměř od začátku se na Vlaštovku nedají sehnat vstupenky a nedivím se.
Autor postupně buduje napětí a otevírá nové dramatické situace tohoto příběhu, inspirovaného skutečnou událostí.
Za zmínku stojí excelentní herecké výkony Daniela Krejčíka i Jitky Čvančarové (kterou bych rád zase vídal na českých jevištích častěji).
Na mé repríze se navíc divákovi udělalo nevolno, oba herci představení zastavili a prokázali maximální empatii. Smekám:-)

Inscenace mě úplně nepohltila, možná proto, že jsem vždy dopředu odhadla, kam se bude hra dál ubírat a vztah mezi postavami mně byl jasný od prvních minut. Herectví obou protagonistů bylo ovšem excelentní.

65 %. Silné, aktuální, potřebné téma.Rád chodím na představení, která nechtějí jen prvoplánově bavit, ale vyjadřují se k tématům, která ve společnosti rezonují. Bohužel provedení hodně dluží tomu, aby to byla událost sezony.Problémy začínají (fakticky chybějící) anotací na stránkách Studia DVA.Hercům není co vytknout.Oba hráli dobře, přesvědčivě. Inscenaci chybí důsledná práce dramaturga i nezaujatá režie. Výrazné zkrácení by rozhodně prospělo (včera 2:10 bez přestávky!). Největší problém vidím v samotném textu, který je aktivistický a za hranou emočního vydírání. Viz můj blog https://www.i-divadlo.cz/blogy/vrg/schuzka-s-predstavenim-naslepo

Slovy nelze popsat. Velký klenot ???? Děkujeme

O lásce a o bolesti. A o zbabělosti je tahle španělská Vlaštovka.
Nejspíš by si zasloužila škrty a zkušenější režii, ale vlastně je mi to fuk. Protože Jitka Čvančarová a Daniel Krejčík jsou v každém okamžiku dokonale autentičtí. Není v nich žádná faleš.
Nejsem ale naivní trouba a je mi jasné, že dobrá polovina z těch slzících a vestoje tleskajících diváků bude dál žít životy plné předsudků a homofobie. Nevěřím, že tahle inscenace něco změní.
Ale nepřestává mě fascinovat energie Dana Krejčíka, který to nevzdává a dokáže třeba právě pro tuhle hru nadchnout všechny kolem. Tomu se těžko odolává. A tomu moc tleskám.

Dechberoucí herecký koncert Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka. Nenapadá mne nic, co by mi scházelo nebo chybělo. Bravo!

Silné, dojemné a krásné... Jednoduchá scéna, pár rekvizit a oni dva - Jitka Čvančarová a Daniel Krejčík. Velmi dobře napsaná hra, která dává příležitost zazářit a oni dva rozhodně září. Každou další vteřinou diváka přikovávají do židlí (které ale tedy nejsou úplně pohodlné a bylo náročné na nich vydržet necelé dvě hodiny bez pauzy). Těší mě, že je neustále vyprodáno. Ať to co nejdéle vydrží a zarezonuje s co nejvíce diváky! Děkuji za krásný večer ve vaší společnosti, kdy jsme mohli přihlížet na opravdu netradiční hodinu zpěvu.

Toto drama o toleranci, lásce a nevyřčených či skrytých pravdách na pozadí tragické události je absolutně strhujícím dialogem dvou lidí, kteří se navzájem potřebují, jen o tom ještě neví. To, co začíná jako obyčejné setkání se postupně mění v jakousi očistnou lázeň, jež mě nenechala ani na okamžik vydechnout a jen jsem ze svého místa v první řadě fascinovaně sledoval celé to peklo těžkého údělu obou protagonistů. Na jednoduché scéně vybaveni jen slovy, gesty a mimikou podávají D.Krejčík a J.Čvančarová uvěřitelné výkony, které jdou až na dřeň. Možná by neuškodilo trochu krátit, ale čert to vem, tohle je absolutně dokonalé! /28.5.2024 v Táboře/

Jen málo herců se dokáže režírovat.
J. Čvančarová to zvládla fenomenálně a nejen že vytvořila poklad na pražské divadelní scéně, sama v něm září jako diamant. Je úžasná! Střídá řadu hereckých poloh (a nelehkých), je autentický a svá.
Poměrně dobrým společníkem je jí D. Krejčík (který mi ale přijde ve všech rolích úplně stejný - citlivý, zraněný - což se ale do této hry naprosto hodí).
Dokonalý text, jednoduchý scénografie.
Studio DVA má KONEČNĚ na repertoáru plnohodnotné představení plné opravdového herectví, nikoliv jen známé tváře.
Děkuji a přeji stovky vyprodaných repríz, toto představení si to zaslouží.

Jednoznačně jedno z nejlepších představení, které jsem v poslední i vzdálenější době na divadle viděla. V mém soukromém žebříčku mých nejoblíbenějších her řadím mezi první desítku. Oba dva protagonisté Jitka Čvančarová a Daniel Krejčík dokázali divákům zprostředkovat nezapomenutelný zážitek. Na konci standig ovation naprosto zasloužený. Jsem ráda, že jsem poznala komorní prostředí Malé scény Studia dva, které je pro takovéto hry více než vhodné.

asi jsem nebyl tak zasažen, přišlo mi to zajímavé spíše ze sociologického hlediska, než že by mě to dojalo k slzám
co ale oba herce určitě nemine, je Cena Thálie, inscenace tohoto typu je mají prakticky zaručené

Vlaštovce předcházela pověst úspěšné a oblíbené hry. Po jejím shlédnutí potvrzuji, že se zakládala na pravdě. Velmi krásný a niterný zážitek, který s radostí ohodnotím nejvyšším počtem bodů. Hra postupně graduje a na povrch vyplouvají nové překvapivé skutečnosti, až do emotivního závěru se čtením dopisu. Měla jsem to štěstí sledovat hru z první řady. Ano, i na našem představení na konci potlesk nadšených diváků ve stoje, nedivím se.

Je to hodně silná divadelní hra, o to vypovídající, že je napsaná podle skutečné události. Velice emotivní představení, které nenechá nikoho chladným. Jitka Čvančarová, kterou jsem viděl stát na jevišti poprvé, mě příjemně překvapila, nejenom uvěřitelným ztvárněním své postavy, ale též režií. Daniel Krejčík citlivý a tak přirozený ve své roli. Jejich herecká souhra na jevišti byla dokonalá, bylo znát, jak jsou na sebe napojeni. A závěr představení vpravdě brilantní. Děkuju za krásný divadelní zážitek.

95% Milovala ho, byl celý její život. Přitom ale nevěděla kým je a jak žije. Zavírala před tím oči. Jinak to neuměla. Nikdo ji to nenaučil. Je to alibistické? Je to pokrytecké? Kdo jsme, abychom soudili? Jedna silná myšlenka za druhou velmi procítěně ztvárněná oběma herci.

Ta hra je trochu jako ten terorista. Jen si násilím nebere vaše životy, ale ždímá z vás emoce. Dost úspěšně, protože tam velmi často někdo posmrkaval. Je to pěkne udělaná činohra, ale dost se ztotožňuji s komentářem níže. Hra to prostě dělá moc na sílu.
Nejvíce mi vadilo, že jsem byla schopná za postavy říkat dialogy, protože hra je v tomto velmi předvídatelná.

Pokoj, klavír se stoličkami, noty, rámeček s fotkou, kniha, fotoalbum a ONI DVA... Zdánlivě málo, přitom tak moc. Bytostně herecká hra - emočně výjimečná jako sníh na jaře, neporovnatelná s jinými na českých jevištích. Niterný a silný text, který nelze odvyprávět, musíte ho zažít na vlastní kůži. Mám pocit, že rozepisovat se více je u Vlaštovky tak nějak nepatřičné. SD tak kvalitní titul v repertoáru tolik chyběl. Nedokážu si představit lepšího představitele Ramona než všestranného, citlivého D. Krejčíka a nadějnější závěr než překrásnou píseň ve společném podání s učitelkou Amélií v sebejistém, ale zároveň zraněném ztvárnění J. Čvančarovou.

Za mě příliš "vyhajpované" představení. Bezpochyby je to velmi VELMI dobře napsaná hra, která se dotýká současných společenských jevů. City ze mě vyždímala jedině poslední scéna s dopisem, jinak nic. Daniel Krejčík mě hrozně ale hrozně štval, nevím jestli to byl autorův záměr. Čvančarová herecky výborná, jen jsem byla šokována jejím vzhledem, naposledy jsem ji viděla živě před 20 lety. Kostým a paruka ji asi taky moc nepřidaly, vypadala spíš jak kdyby vypadla z Masterclass.

Pro mě jeden z nejautentičtějších a nejucelenějších pokusů zpracovat téma mezigeneračního vnímání odlišné sexuální orientace a lásky vůbec.
V druhé půlce jsem sice měl chvílemi pocit, že hra emoce ždíme trochu přes závit, a do příběhu násilně přidává všechny stereotypy, které si člověk k tématu umí představit, ale samotnému zpracovávání a hereckým výkonům moc vytknout nelze.
Představení má díky své přímočarosti a výrazové jednoduchosti potenciál pohnout svědomím mnoha konzervám, aniž by je to nějak pohoršilo, a proto mladí choďte na brigády a kupujte lístky svým předkům a pár předsudků z tohoto světa zmizí.

Za mě představení roku 2023. Dojemné, silné, plné emocí. Přesně takové představení v Česku chybělo. Ukazuje, jak je důležité brát člověka takový jaký je a snažit se ho pochopit a nesoudit. Představení se zakládá na reálných událostech, co se staly a to mu dodává silnější emotivní náboj.

Moc se mi líbí napojení herce a herečky.
Člověk byl poprvé svědkem tolika plačících diváků.
Plno aktuálních témat.

Opravdu silný emotivní zážitek. Takovou dávku emocí, ani nečekáte. Od první chvíle mě to úplně pohltilo a já jsem se do toho příběhu ponořil tak, že jsem skoro zapomněl, že sedím v hledišti. Emoce se stupňovaly scénu po scéně, a atmosféra byla tak intenzivní, že jsem měl pocit, jako bych ji mohl doslova nahmatat. Každé slovo, každý pohled herců mě zasáhl. Bravo! Doporučuji zásobu kapesníku, protože se vám bude určitě hodit!

Velmi silné představení, neskutečné herecké výkonů obou představitelů, ani jedno oko nezůstalo v sále suché, moc doporučuji.

Skvělý herecký výkon.

Perfektní herecký koncert Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka, bravo! Bavilo mě sledovat každou jejich interakci i výrazy ve tváři, které byly všeříkající. Kromě toho má hra perfektní text a vypráví intimní příběh, který je rozehrán na jediné hodině zpěvu a zazní zde tolik důležitých a aktuálních témat. Opravdu neskutečně krásný a silný zážitek. Od prvních chvil mě příběh chytl a až do konce nepustil. Plakala jsem několikrát a 2 hodiny utekly jako voda. Také velký klobouk před Jitkou Čvančarovou za výbornou režii. Takto má vypadat divadlo! Velmi doporučuji.

Představení na kterém jsem chvílemi přestávala dýchat, výkony obou jsou totiž dechberoucí.

Ne, nepotkalo se to se mnou. Celé mi to přišlo jako přihazování dalšího a dalšího žolíka do hry o větší drama. Až to bylo skoro absurdní.

Strhující a s poselstvím. Velký příběh dvou obyčejných lidí v malém prostoru, odkud není úniku, dokud oba neřeknou celou pravdu. Čvančarovou jsem nikdy neviděla hrát podobnou postavu, je skvostná. Krejčík ještě o kousek lepší, je fenomenální od začátku do konce. O letošních kandidátech na Ceny Thálie mám jasno, v obou kategoriích. Smála jsem se, nedýchala, plakala, byla napjatá, chápala jsem oba hrdiny a nevěřícně jsem sledovala, jak mě celá hra zasahuje. Snad jen stopáž by snesla o pár minut méně, ačkoliv jsou všechny minuty emocemi dosyta naplněné. I přesto půjdu určitě znovu. Zcela nezpochybnitelných 90%.
EDIT: po druhé návštěvě na 100%.

Dlouho jsem neviděl tak silné představení. Oba herci na sebe skvěle slyší a jejich herecký koncert je naprosto dechberoucí.

Výborné divadelní představení s velmi silným a emotivním příběhem. Vynikající herecké výkony obou aktérů. Jedno z nejlepších představení, které jsem viděla.

Poprvé v životě jsem plakala během představení. Čtyřikrát. Velmi emočně náročná hra a dokonalé výkony paní Čvančarové a pana Krejčíka! Zbytečné popisovat děj, tady jde hlavně o emoce.

Po skončení inscenace vám bude v hlavě dlouho znít tento zážitek z divadla. V rozhovoru s Danielem Krejčíkem jsem poslouchal, jak tato inscenace poměrně náhodně i trochu složitě vznikala a myslím, že se povedlo něco doslova strhujícího, co možná ani sami tvůrci nepředpokládali. Spojení těchto dvou herců je více než šťastné a věříte jim každé slovo. Velmi doporučuji.

Bez diskuse silné téma, fantastické herecké duo, ale na můj vkus hra místy až příliš tlačila na pilu. Nepomáhá ani její předvídatelnost. I tak je Vlaštovka nepochybně zážitkem a prožitkem, který vybízí k zamyšlení.

Náročná komorní hra založená na vážných niterných dialozích. Je náročné při takové délce udržet plnou pozornost. Inscenaci by prospěl rychlejší spád a gradace. Obdivuji výkony obou herců,kteří vydrželi v napětí celou dobu. Zasloužili si za to ovace vestoje.

Psychologické depresivní drama o současných společenských problémech (vnitřní pocity gayů, ztráta syna a partnera při terotistickém útoku v clubu, víra...). Ačkoliv je hra dobře napsaná, herci hráli výborně, uvěřitelně a řada diváků posmrkávala, se mnou toto téma nezarezonovalo. Přijde mi, že tématice gayů a jejich práv se společnost věnuje až příliš. Asi nejsem ten správný divák. Na malé scéně jsem byla poprvé a velmi nepříjemné jsou úzké sedačky bez opěrek (jen pro hubené diváky, ti s normálními postavami se tam stěží vejdou, aniž by nenaráželi lokty do souseda). Nepochopila jsem ošklivou paruku pí. Čvančarové s nelichotivým oblečením.

Emočně silný příběh, který díky citlivé režii i přes těžké téma plyne lehce a ve výsledku působí velmi křehce. Divák je od prvních okamžiků lapen a s napětím očekává, jak se bude vztah obou postav dále odvíjet. Téměř prázdná scéna nechá vyniknout excelentním hereckým výkonům a dokonalé souhře mezi Jitkou Čvančarovou a Danielem Krejčíkem. Nádherné představení.

Velmi dobrá hra, ztotožňuji se s pozitivními recenzemi. Ale co mi vadilo: byla moc dlouhá (150 minut bez přestávky) a měla velmi pomalý spád.(Své udělaly i nepohodlné sedačky bez opěrek). Herci hráli skvěle, vlastně téměř celou hru proplakali, což musí být velký tlak na jejich psychiku. Ale snad právě proto, aby ze sebe dostali tu správnou emoci, tak jejich vzájemné reakce byly neúměrně pomalé s dlouhými pomlkami a to mě vlastně rušilo. Jinými slovy: Pozor!!! Teď se koncentruji na výkon! Takže by vůbec nebylo od věci hru o nějakých 30 minut zkrátit a zrychlit tempo, pak by byla dokonalá.75%

Není nic, co bych mohla vytknout. Bez přestávky sledujete dialog učitelky zpěvu a jejího nového žáka. Budete se smát, plakat... Já věřila oběma každé slovo. Mezi herci je skvělá chemie a téma je bohužel i v naší zemi více než aktuální.

Strhujici!
Pani Jitka Cvancarova je famozni!

Velmi silná hra a skvěle zahraná.

Měl jsem trochu tušení, po těch legendách o zážitku plném emocí a slz, že ty povídačky přehánějí. A bohužel jsem měl pravdu. Taková době poplatná roztáhlá komorní konverzačka zobrazující samolibost a do sebe zahleděnost gay komunity v plný síle. Ač sám této komunity členem, tak moc jsem rozuměl postavě lektorky zpěvu a tak moc jsem doufal, že tomu hysterickýmu buzíkovi vrazí facku, aby se vzpamatoval a nesnižoval její vlastní bolest. Vývojem situace poněkud převídatelné, každým novým "odhalením" vlastně komičtější. Čemuž pomáhaly neustálé opěrné pózy postav o zeď pokoje. Prosím o nějaký kus, kde Krejčík nebude konečně hrát ženskou nebo gaye.

Užasný výkon obou herců. Naprosto mimořádné představení. Je těžké příjímat svoje děti takové jaké jsou, když bychom rádi, aby to bylo jinak. Hra o tom, jak někdy nemáme dost času, abychom si vše vysvětlili, abychom si odpustili a řekli si, že se máme rádi. Těžké to je.
Emočně nejnáročnější představení jaké jsem kdy viděla a doufám, že už to tak zůstane. Určitě si s sebou vezměte celé balení kapesníčků, budete je potřebovat a současně je můžete beze slov nabízet i sousedům, jako třeba já.

Neuveritelne herecke vykony Jitky Cvancarove a Daniela Krejcika. Dejove zvraty lehce predvidatelne, ale o to vice si lze vychutnat herecke zvarneni vsech myslitelnych emoci, kterymi obe postavy propluji. Doporucuji

Velmi chytře napsaná a vygradovaná hra, ve které se vám obě postavy i zápletka každých pár minut posunou zase o patro výše. Oba herci pochvalu zaslouží také, ovšem, aniž bych je chtěl nějak shazovat, věřím, že s takovým textem se to musí dobře hrát úplně samo.

Už dlouho jsem nezažila tak ukřičené představení. Tam se buď brečelo nebo křičelo. Ani chvilku se nehrálo normálně, aby to člověk tak nějak pobral a vzpamatoval se. Neuvěřitelně depresivní, enormně přehnané. Chápu, že to byla vážná hra a vážné téma, ale člověka to představení uplně vysálo.

Oba herci skvělí. I když člověk trochu tuší, kam se bude děj vyvíjet, zanechá hluboký dojem. Výborné!!!

Dechberoucí. Nepředstavitelné. Neskutečný výkon Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka. Toto představení se mi dostalo pod kůži v první minutě a stále ho mám hluboko vryté! Doporučuji. Já na nej půjdu znovu!

Konverzační drama, které vám nedovolí ani na chvíli ulétnout myšlenky jinam a vy tak téměř dvě hodiny bez přestávky sledujete naprosto věrohodný herecký koncert Daniela Krejčíka a Jitky Čvančarové. Tato hra je více ze života, než si někteří uvědomují.

Skvělá, silná a dramaturgicky výborně vystavěná hra s velmi dojemnými hereckými výkony. Za mě 100%.

Proplakala jsem půlku hry. Skvěle udělané, zahrané i úžasná jednoduchá scéna!

Neuvěřitelný zážitek. Překrásná komorní inscenace, která vás nenechá ani na vteřinu vydechnout. Sálem se v nepravidelných intervalech ozývala popotáhnutí plačících diváků, včetně mě. Silné, dojemné, emotivní, smutné, se špetičkou vtipů, které zkrátka potřebujete, aby vám nepuklo srdce. Na tuhle hodinu zpěvu nezapomenete hodně dlouho a zcela určitě si uvědomíte, jak moc důležité je nemlčet, respektovat, přijímat a milovat bez podmínek. Dan i Jitka jsou úžasní jako jednotlivci, ale spolu dohromady dokázali vytvořit něco tak... tak... zkrátka celý prostor byl vyplněn jimi. Jejich energií, slovy, atmosférou.

Silný, emočně plný zážitek. Výborný herecký výkon Jitky Čvančarové. Skvěle vystavěné úvahy, rozhovory na téma viny a přijetí... Pokud je pro někoho téma ztráty, vztahů rodičů a odrostlých dětí citlivé, nebude to lehké sledování.

Fantasické - herecky, obsahově... Akorát jsem úplně nevěděla na co jdu a říkám si, že to skoro potřebuje trigger warning.

Ze mě to nejlepší, co se v Praze hraje. Hra skvělá. Herecké výkony vynikající.

Hodnotím vysoko kvůli tématům, která se zde otevírají, pocitům, které to vyvolává, otázkám, které se zde přímo nebo podprahově kladou. Je to náročné až vyčerpávající představení. Nic silnějšího jsem letos neviděla. Angažované divadlo v tom nejlepším slova smyslu. Děkuji za něj.

Zbytečně příliš dlouhé. Dramatické pauzy ticha byly nekonečné. Pořád dokola omýlané téma geyů. Absolutně čitelný děj.

Excelentní herecké výkony obou představitelů v emočně náročném představení, během kterého přemýšlíte, nedýcháte, obdivujete a nakonec máte v hlavě a v srdci jen slova respekt, obdiv, úcta a opravdové herecké mistrovství. Za mne dvojnásobná herecká Thálie!!!

Moc pěkné výkony, které si to téma zasloužilo.

Nepotkalo se to se mnou.
Do poloviny jste zvědaví, co z toho bude, pak se chvilku modlíte, ať to nespadne, kam to směřuje. A pak už jen protáčíte oči a ptáte se, proč to dostává takovej hype.

Nelogické jednání postav (furt odchází a nikdy neodejde), téma tlačené na sílu, od jisté chvíle předvídatelné a ke konci už jen v duchu řvete ?tak už ten dopis přečti a zbav mě utrpení!?.
Jedno klišé za druhým v kombinaci s přehráváním mne moc nebavilo.