Vlaštovka

Ne, nepotkalo se to se mnou. Celé mi to přišlo jako přihazování dalšího a dalšího žolíka do hry o větší drama. Až to bylo skoro absurdní.

Za mě příliš "vyhajpované" představení. Bezpochyby je to velmi VELMI dobře napsaná hra, která se dotýká současných společenských jevů. City ze mě vyždímala jedině poslední scéna s dopisem, jinak nic. Daniel Krejčík mě hrozně ale hrozně štval, nevím jestli to byl autorův záměr. Čvančarová herecky výborná, jen jsem byla šokována jejím vzhledem, naposledy jsem ji viděla živě před 20 lety. Kostým a paruka ji asi taky moc nepřidaly, vypadala spíš jak kdyby vypadla z Masterclass.

Opravdu silný emotivní zážitek. Takovou dávku emocí, ani nečekáte. Od první chvíle mě to úplně pohltilo a já jsem se do toho příběhu ponořil tak, že jsem skoro zapomněl, že sedím v hledišti. Emoce se stupňovaly scénu po scéně, a atmosféra byla tak intenzivní, že jsem měl pocit, jako bych ji mohl doslova nahmatat. Každé slovo, každý pohled herců mě zasáhl. Bravo! Doporučuji zásobu kapesníku, protože se vám bude určitě hodit!

Moc se mi líbí napojení herce a herečky.
Člověk byl poprvé svědkem tolika plačících diváků.
Plno aktuálních témat.

Proplakala jsem půlku hry. Skvěle udělané, zahrané i úžasná jednoduchá scéna!

Ta hra je trochu jako ten terorista. Jen si násilím nebere vaše životy, ale ždímá z vás emoce. Dost úspěšně, protože tam velmi často někdo posmrkaval. Je to pěkne udělaná činohra, ale dost se ztotožňuji s komentářem níže. Hra to prostě dělá moc na sílu.
Nejvíce mi vadilo, že jsem byla schopná za postavy říkat dialogy, protože hra je v tomto velmi předvídatelná.

65 %. Silné, aktuální, potřebné téma.Rád chodím na představení, která nechtějí jen prvoplánově bavit, ale vyjadřují se k tématům, která ve společnosti rezonují. Bohužel provedení hodně dluží tomu, aby to byla událost sezony.Problémy začínají (fakticky chybějící) anotací na stránkách Studia DVA.Hercům není co vytknout.Oba hráli dobře, přesvědčivě. Inscenaci chybí důsledná práce dramaturga i nezaujatá režie. Výrazné zkrácení by rozhodně prospělo (včera 2:10 bez přestávky!). Největší problém vidím v samotném textu, který je aktivistický a za hranou emočního vydírání. Viz můj blog https://www.i-divadlo.cz/blogy/vrg/schuzka-s-predstavenim-naslepo

Emočně silný příběh, který díky citlivé režii i přes těžké téma plyne lehce a ve výsledku působí velmi křehce. Divák je od prvních okamžiků lapen a s napětím očekává, jak se bude vztah obou postav dále odvíjet. Téměř prázdná scéna nechá vyniknout excelentním hereckým výkonům a dokonalé souhře mezi Jitkou Čvančarovou a Danielem Krejčíkem. Nádherné představení.

Toto drama o toleranci, lásce a nevyřčených či skrytých pravdách na pozadí tragické události je absolutně strhujícím dialogem dvou lidí, kteří se navzájem potřebují, jen o tom ještě neví. To, co začíná jako obyčejné setkání se postupně mění v jakousi očistnou lázeň, jež mě nenechala ani na okamžik vydechnout a jen jsem ze svého místa v první řadě fascinovaně sledoval celé to peklo těžkého údělu obou protagonistů. Na jednoduché scéně vybaveni jen slovy, gesty a mimikou podávají D.Krejčík a J.Čvančarová uvěřitelné výkony, které jdou až na dřeň. Možná by neuškodilo trochu krátit, ale čert to vem, tohle je absolutně dokonalé! /28.5.2024 v Táboře/

Poprvé v životě jsem plakala během představení. Čtyřikrát. Velmi emočně náročná hra a dokonalé výkony paní Čvančarové a pana Krejčíka! Zbytečné popisovat děj, tady jde hlavně o emoce.

Po skončení inscenace vám bude v hlavě dlouho znít tento zážitek z divadla. V rozhovoru s Danielem Krejčíkem jsem poslouchal, jak tato inscenace poměrně náhodně i trochu složitě vznikala a myslím, že se povedlo něco doslova strhujícího, co možná ani sami tvůrci nepředpokládali. Spojení těchto dvou herců je více než šťastné a věříte jim každé slovo. Velmi doporučuji.

Inscenace mě úplně nepohltila, možná proto, že jsem vždy dopředu odhadla, kam se bude hra dál ubírat a vztah mezi postavami mně byl jasný od prvních minut. Herectví obou protagonistů bylo ovšem excelentní.

O lásce a o bolesti. A o zbabělosti je tahle španělská Vlaštovka.
Nejspíš by si zasloužila škrty a zkušenější režii, ale vlastně je mi to fuk. Protože Jitka Čvančarová a Daniel Krejčík jsou v každém okamžiku dokonale autentičtí. Není v nich žádná faleš.
Nejsem ale naivní trouba a je mi jasné, že dobrá polovina z těch slzících a vestoje tleskajících diváků bude dál žít životy plné předsudků a homofobie. Nevěřím, že tahle inscenace něco změní.
Ale nepřestává mě fascinovat energie Dana Krejčíka, který to nevzdává a dokáže třeba právě pro tuhle hru nadchnout všechny kolem. Tomu se těžko odolává. A tomu moc tleskám.

asi jsem nebyl tak zasažen, přišlo mi to zajímavé spíše ze sociologického hlediska, než že by mě to dojalo k slzám
co ale oba herce určitě nemine, je Cena Thálie, inscenace tohoto typu je mají prakticky zaručené

Perfektní herecký koncert Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka, bravo! Bavilo mě sledovat každou jejich interakci i výrazy ve tváři, které byly všeříkající. Kromě toho má hra perfektní text a vypráví intimní příběh, který je rozehrán na jediné hodině zpěvu a zazní zde tolik důležitých a aktuálních témat. Opravdu neskutečně krásný a silný zážitek. Od prvních chvil mě příběh chytl a až do konce nepustil. Plakala jsem několikrát a 2 hodiny utekly jako voda. Také velký klobouk před Jitkou Čvančarovou za výbornou režii. Takto má vypadat divadlo! Velmi doporučuji.

Není nic, co bych mohla vytknout. Bez přestávky sledujete dialog učitelky zpěvu a jejího nového žáka. Budete se smát, plakat... Já věřila oběma každé slovo. Mezi herci je skvělá chemie a téma je bohužel i v naší zemi více než aktuální.

Dechberoucí. Nepředstavitelné. Neskutečný výkon Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka. Toto představení se mi dostalo pod kůži v první minutě a stále ho mám hluboko vryté! Doporučuji. Já na nej půjdu znovu!

Pokoj, klavír se stoličkami, noty, rámeček s fotkou, kniha, fotoalbum a ONI DVA... Zdánlivě málo, přitom tak moc. Bytostně herecká hra - emočně výjimečná jako sníh na jaře, neporovnatelná s jinými na českých jevištích. Niterný a silný text, který nelze odvyprávět, musíte ho zažít na vlastní kůži. Mám pocit, že rozepisovat se více je u Vlaštovky tak nějak nepatřičné. SD tak kvalitní titul v repertoáru tolik chyběl. Nedokážu si představit lepšího představitele Ramona než všestranného, citlivého D. Krejčíka a nadějnější závěr než překrásnou píseň ve společném podání s učitelkou Amélií v sebejistém, ale zároveň zraněném ztvárnění J. Čvančarovou.

Představení na kterém jsem chvílemi přestávala dýchat, výkony obou jsou totiž dechberoucí.

Neuveritelne herecke vykony Jitky Cvancarove a Daniela Krejcika. Dejove zvraty lehce predvidatelne, ale o to vice si lze vychutnat herecke zvarneni vsech myslitelnych emoci, kterymi obe postavy propluji. Doporucuji

Užasný výkon obou herců. Naprosto mimořádné představení. Je těžké příjímat svoje děti takové jaké jsou, když bychom rádi, aby to bylo jinak. Hra o tom, jak někdy nemáme dost času, abychom si vše vysvětlili, abychom si odpustili a řekli si, že se máme rádi. Těžké to je.
Emočně nejnáročnější představení jaké jsem kdy viděla a doufám, že už to tak zůstane. Určitě si s sebou vezměte celé balení kapesníčků, budete je potřebovat a současně je můžete beze slov nabízet i sousedům, jako třeba já.

Jen málo herců se dokáže režírovat.
J. Čvančarová to zvládla fenomenálně a nejen že vytvořila poklad na pražské divadelní scéně, sama v něm září jako diamant. Je úžasná! Střídá řadu hereckých poloh (a nelehkých), je autentický a svá.
Poměrně dobrým společníkem je jí D. Krejčík (který mi ale přijde ve všech rolích úplně stejný - citlivý, zraněný - což se ale do této hry naprosto hodí).
Dokonalý text, jednoduchý scénografie.
Studio DVA má KONEČNĚ na repertoáru plnohodnotné představení plné opravdového herectví, nikoliv jen známé tváře.
Děkuji a přeji stovky vyprodaných repríz, toto představení si to zaslouží.

Silné, dojemné a krásné... Jednoduchá scéna, pár rekvizit a oni dva - Jitka Čvančarová a Daniel Krejčík. Velmi dobře napsaná hra, která dává příležitost zazářit a oni dva rozhodně září. Každou další vteřinou diváka přikovávají do židlí (které ale tedy nejsou úplně pohodlné a bylo náročné na nich vydržet necelé dvě hodiny bez pauzy). Těší mě, že je neustále vyprodáno. Ať to co nejdéle vydrží a zarezonuje s co nejvíce diváky! Děkuji za krásný večer ve vaší společnosti, kdy jsme mohli přihlížet na opravdu netradiční hodinu zpěvu.

Za mě představení roku 2023. Dojemné, silné, plné emocí. Přesně takové představení v Česku chybělo. Ukazuje, jak je důležité brát člověka takový jaký je a snažit se ho pochopit a nesoudit. Představení se zakládá na reálných událostech, co se staly a to mu dodává silnější emotivní náboj.

Neuvěřitelný zážitek. Překrásná komorní inscenace, která vás nenechá ani na vteřinu vydechnout. Sálem se v nepravidelných intervalech ozývala popotáhnutí plačících diváků, včetně mě. Silné, dojemné, emotivní, smutné, se špetičkou vtipů, které zkrátka potřebujete, aby vám nepuklo srdce. Na tuhle hodinu zpěvu nezapomenete hodně dlouho a zcela určitě si uvědomíte, jak moc důležité je nemlčet, respektovat, přijímat a milovat bez podmínek. Dan i Jitka jsou úžasní jako jednotlivci, ale spolu dohromady dokázali vytvořit něco tak... tak... zkrátka celý prostor byl vyplněn jimi. Jejich energií, slovy, atmosférou.

Strhující a s poselstvím. Velký příběh dvou obyčejných lidí v malém prostoru, odkud není úniku, dokud oba neřeknou celou pravdu. Čvančarovou jsem nikdy neviděla hrát podobnou postavu, je skvostná. Krejčík ještě o kousek lepší, je fenomenální od začátku do konce. O letošních kandidátech na Ceny Thálie mám jasno, v obou kategoriích. Smála jsem se, nedýchala, plakala, byla napjatá, chápala jsem oba hrdiny a nevěřícně jsem sledovala, jak mě celá hra zasahuje. Snad jen stopáž by snesla o pár minut méně, ačkoliv jsou všechny minuty emocemi dosyta naplněné. I přesto půjdu určitě znovu. Zcela nezpochybnitelných 90%.
EDIT: po druhé návštěvě na 100%.

Excelentní herecké výkony obou představitelů v emočně náročném představení, během kterého přemýšlíte, nedýcháte, obdivujete a nakonec máte v hlavě a v srdci jen slova respekt, obdiv, úcta a opravdové herecké mistrovství. Za mne dvojnásobná herecká Thálie!!!

Moc pěkné výkony, které si to téma zasloužilo.

Ne, nepotkalo se to se mnou. Celé mi to přišlo jako přihazování dalšího a dalšího žolíka do hry o větší drama. Až to bylo skoro absurdní.

Za mě příliš "vyhajpované" představení. Bezpochyby je to velmi VELMI dobře napsaná hra, která se dotýká současných společenských jevů. City ze mě vyždímala jedině poslední scéna s dopisem, jinak nic. Daniel Krejčík mě hrozně ale hrozně štval, nevím jestli to byl autorův záměr. Čvančarová herecky výborná, jen jsem byla šokována jejím vzhledem, naposledy jsem ji viděla živě před 20 lety. Kostým a paruka ji asi taky moc nepřidaly, vypadala spíš jak kdyby vypadla z Masterclass.

Opravdu silný emotivní zážitek. Takovou dávku emocí, ani nečekáte. Od první chvíle mě to úplně pohltilo a já jsem se do toho příběhu ponořil tak, že jsem skoro zapomněl, že sedím v hledišti. Emoce se stupňovaly scénu po scéně, a atmosféra byla tak intenzivní, že jsem měl pocit, jako bych ji mohl doslova nahmatat. Každé slovo, každý pohled herců mě zasáhl. Bravo! Doporučuji zásobu kapesníku, protože se vám bude určitě hodit!

Moc se mi líbí napojení herce a herečky.
Člověk byl poprvé svědkem tolika plačících diváků.
Plno aktuálních témat.

Proplakala jsem půlku hry. Skvěle udělané, zahrané i úžasná jednoduchá scéna!

Ta hra je trochu jako ten terorista. Jen si násilím nebere vaše životy, ale ždímá z vás emoce. Dost úspěšně, protože tam velmi často někdo posmrkaval. Je to pěkne udělaná činohra, ale dost se ztotožňuji s komentářem níže. Hra to prostě dělá moc na sílu.
Nejvíce mi vadilo, že jsem byla schopná za postavy říkat dialogy, protože hra je v tomto velmi předvídatelná.

65 %. Silné, aktuální, potřebné téma.Rád chodím na představení, která nechtějí jen prvoplánově bavit, ale vyjadřují se k tématům, která ve společnosti rezonují. Bohužel provedení hodně dluží tomu, aby to byla událost sezony.Problémy začínají (fakticky chybějící) anotací na stránkách Studia DVA.Hercům není co vytknout.Oba hráli dobře, přesvědčivě. Inscenaci chybí důsledná práce dramaturga i nezaujatá režie. Výrazné zkrácení by rozhodně prospělo (včera 2:10 bez přestávky!). Největší problém vidím v samotném textu, který je aktivistický a za hranou emočního vydírání. Viz můj blog https://www.i-divadlo.cz/blogy/vrg/schuzka-s-predstavenim-naslepo

Emočně silný příběh, který díky citlivé režii i přes těžké téma plyne lehce a ve výsledku působí velmi křehce. Divák je od prvních okamžiků lapen a s napětím očekává, jak se bude vztah obou postav dále odvíjet. Téměř prázdná scéna nechá vyniknout excelentním hereckým výkonům a dokonalé souhře mezi Jitkou Čvančarovou a Danielem Krejčíkem. Nádherné představení.

Toto drama o toleranci, lásce a nevyřčených či skrytých pravdách na pozadí tragické události je absolutně strhujícím dialogem dvou lidí, kteří se navzájem potřebují, jen o tom ještě neví. To, co začíná jako obyčejné setkání se postupně mění v jakousi očistnou lázeň, jež mě nenechala ani na okamžik vydechnout a jen jsem ze svého místa v první řadě fascinovaně sledoval celé to peklo těžkého údělu obou protagonistů. Na jednoduché scéně vybaveni jen slovy, gesty a mimikou podávají D.Krejčík a J.Čvančarová uvěřitelné výkony, které jdou až na dřeň. Možná by neuškodilo trochu krátit, ale čert to vem, tohle je absolutně dokonalé! /28.5.2024 v Táboře/

Poprvé v životě jsem plakala během představení. Čtyřikrát. Velmi emočně náročná hra a dokonalé výkony paní Čvančarové a pana Krejčíka! Zbytečné popisovat děj, tady jde hlavně o emoce.

Po skončení inscenace vám bude v hlavě dlouho znít tento zážitek z divadla. V rozhovoru s Danielem Krejčíkem jsem poslouchal, jak tato inscenace poměrně náhodně i trochu složitě vznikala a myslím, že se povedlo něco doslova strhujícího, co možná ani sami tvůrci nepředpokládali. Spojení těchto dvou herců je více než šťastné a věříte jim každé slovo. Velmi doporučuji.

Inscenace mě úplně nepohltila, možná proto, že jsem vždy dopředu odhadla, kam se bude hra dál ubírat a vztah mezi postavami mně byl jasný od prvních minut. Herectví obou protagonistů bylo ovšem excelentní.

O lásce a o bolesti. A o zbabělosti je tahle španělská Vlaštovka.
Nejspíš by si zasloužila škrty a zkušenější režii, ale vlastně je mi to fuk. Protože Jitka Čvančarová a Daniel Krejčík jsou v každém okamžiku dokonale autentičtí. Není v nich žádná faleš.
Nejsem ale naivní trouba a je mi jasné, že dobrá polovina z těch slzících a vestoje tleskajících diváků bude dál žít životy plné předsudků a homofobie. Nevěřím, že tahle inscenace něco změní.
Ale nepřestává mě fascinovat energie Dana Krejčíka, který to nevzdává a dokáže třeba právě pro tuhle hru nadchnout všechny kolem. Tomu se těžko odolává. A tomu moc tleskám.

asi jsem nebyl tak zasažen, přišlo mi to zajímavé spíše ze sociologického hlediska, než že by mě to dojalo k slzám
co ale oba herce určitě nemine, je Cena Thálie, inscenace tohoto typu je mají prakticky zaručené

Perfektní herecký koncert Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka, bravo! Bavilo mě sledovat každou jejich interakci i výrazy ve tváři, které byly všeříkající. Kromě toho má hra perfektní text a vypráví intimní příběh, který je rozehrán na jediné hodině zpěvu a zazní zde tolik důležitých a aktuálních témat. Opravdu neskutečně krásný a silný zážitek. Od prvních chvil mě příběh chytl a až do konce nepustil. Plakala jsem několikrát a 2 hodiny utekly jako voda. Také velký klobouk před Jitkou Čvančarovou za výbornou režii. Takto má vypadat divadlo! Velmi doporučuji.

Není nic, co bych mohla vytknout. Bez přestávky sledujete dialog učitelky zpěvu a jejího nového žáka. Budete se smát, plakat... Já věřila oběma každé slovo. Mezi herci je skvělá chemie a téma je bohužel i v naší zemi více než aktuální.

Dechberoucí. Nepředstavitelné. Neskutečný výkon Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka. Toto představení se mi dostalo pod kůži v první minutě a stále ho mám hluboko vryté! Doporučuji. Já na nej půjdu znovu!

Pokoj, klavír se stoličkami, noty, rámeček s fotkou, kniha, fotoalbum a ONI DVA... Zdánlivě málo, přitom tak moc. Bytostně herecká hra - emočně výjimečná jako sníh na jaře, neporovnatelná s jinými na českých jevištích. Niterný a silný text, který nelze odvyprávět, musíte ho zažít na vlastní kůži. Mám pocit, že rozepisovat se více je u Vlaštovky tak nějak nepatřičné. SD tak kvalitní titul v repertoáru tolik chyběl. Nedokážu si představit lepšího představitele Ramona než všestranného, citlivého D. Krejčíka a nadějnější závěr než překrásnou píseň ve společném podání s učitelkou Amélií v sebejistém, ale zároveň zraněném ztvárnění J. Čvančarovou.

Představení na kterém jsem chvílemi přestávala dýchat, výkony obou jsou totiž dechberoucí.

Neuveritelne herecke vykony Jitky Cvancarove a Daniela Krejcika. Dejove zvraty lehce predvidatelne, ale o to vice si lze vychutnat herecke zvarneni vsech myslitelnych emoci, kterymi obe postavy propluji. Doporucuji

Excelentní herecké výkony obou představitelů v emočně náročném představení, během kterého přemýšlíte, nedýcháte, obdivujete a nakonec máte v hlavě a v srdci jen slova respekt, obdiv, úcta a opravdové herecké mistrovství. Za mne dvojnásobná herecká Thálie!!!

Moc pěkné výkony, které si to téma zasloužilo.

Užasný výkon obou herců. Naprosto mimořádné představení. Je těžké příjímat svoje děti takové jaké jsou, když bychom rádi, aby to bylo jinak. Hra o tom, jak někdy nemáme dost času, abychom si vše vysvětlili, abychom si odpustili a řekli si, že se máme rádi. Těžké to je.
Emočně nejnáročnější představení jaké jsem kdy viděla a doufám, že už to tak zůstane. Určitě si s sebou vezměte celé balení kapesníčků, budete je potřebovat a současně je můžete beze slov nabízet i sousedům, jako třeba já.

Jen málo herců se dokáže režírovat.
J. Čvančarová to zvládla fenomenálně a nejen že vytvořila poklad na pražské divadelní scéně, sama v něm září jako diamant. Je úžasná! Střídá řadu hereckých poloh (a nelehkých), je autentický a svá.
Poměrně dobrým společníkem je jí D. Krejčík (který mi ale přijde ve všech rolích úplně stejný - citlivý, zraněný - což se ale do této hry naprosto hodí).
Dokonalý text, jednoduchý scénografie.
Studio DVA má KONEČNĚ na repertoáru plnohodnotné představení plné opravdového herectví, nikoliv jen známé tváře.
Děkuji a přeji stovky vyprodaných repríz, toto představení si to zaslouží.

Silné, dojemné a krásné... Jednoduchá scéna, pár rekvizit a oni dva - Jitka Čvančarová a Daniel Krejčík. Velmi dobře napsaná hra, která dává příležitost zazářit a oni dva rozhodně září. Každou další vteřinou diváka přikovávají do židlí (které ale tedy nejsou úplně pohodlné a bylo náročné na nich vydržet necelé dvě hodiny bez pauzy). Těší mě, že je neustále vyprodáno. Ať to co nejdéle vydrží a zarezonuje s co nejvíce diváky! Děkuji za krásný večer ve vaší společnosti, kdy jsme mohli přihlížet na opravdu netradiční hodinu zpěvu.

Za mě představení roku 2023. Dojemné, silné, plné emocí. Přesně takové představení v Česku chybělo. Ukazuje, jak je důležité brát člověka takový jaký je a snažit se ho pochopit a nesoudit. Představení se zakládá na reálných událostech, co se staly a to mu dodává silnější emotivní náboj.

Neuvěřitelný zážitek. Překrásná komorní inscenace, která vás nenechá ani na vteřinu vydechnout. Sálem se v nepravidelných intervalech ozývala popotáhnutí plačících diváků, včetně mě. Silné, dojemné, emotivní, smutné, se špetičkou vtipů, které zkrátka potřebujete, aby vám nepuklo srdce. Na tuhle hodinu zpěvu nezapomenete hodně dlouho a zcela určitě si uvědomíte, jak moc důležité je nemlčet, respektovat, přijímat a milovat bez podmínek. Dan i Jitka jsou úžasní jako jednotlivci, ale spolu dohromady dokázali vytvořit něco tak... tak... zkrátka celý prostor byl vyplněn jimi. Jejich energií, slovy, atmosférou.

Strhující a s poselstvím. Velký příběh dvou obyčejných lidí v malém prostoru, odkud není úniku, dokud oba neřeknou celou pravdu. Čvančarovou jsem nikdy neviděla hrát podobnou postavu, je skvostná. Krejčík ještě o kousek lepší, je fenomenální od začátku do konce. O letošních kandidátech na Ceny Thálie mám jasno, v obou kategoriích. Smála jsem se, nedýchala, plakala, byla napjatá, chápala jsem oba hrdiny a nevěřícně jsem sledovala, jak mě celá hra zasahuje. Snad jen stopáž by snesla o pár minut méně, ačkoliv jsou všechny minuty emocemi dosyta naplněné. I přesto půjdu určitě znovu. Zcela nezpochybnitelných 90%.
EDIT: po druhé návštěvě na 100%.

Inscenace mě úplně nepohltila, možná proto, že jsem vždy dopředu odhadla, kam se bude hra dál ubírat a vztah mezi postavami mně byl jasný od prvních minut. Herectví obou protagonistů bylo ovšem excelentní.

65 %. Silné, aktuální, potřebné téma.Rád chodím na představení, která nechtějí jen prvoplánově bavit, ale vyjadřují se k tématům, která ve společnosti rezonují. Bohužel provedení hodně dluží tomu, aby to byla událost sezony.Problémy začínají (fakticky chybějící) anotací na stránkách Studia DVA.Hercům není co vytknout.Oba hráli dobře, přesvědčivě. Inscenaci chybí důsledná práce dramaturga i nezaujatá režie. Výrazné zkrácení by rozhodně prospělo (včera 2:10 bez přestávky!). Největší problém vidím v samotném textu, který je aktivistický a za hranou emočního vydírání. Viz můj blog https://www.i-divadlo.cz/blogy/vrg/schuzka-s-predstavenim-naslepo

O lásce a o bolesti. A o zbabělosti je tahle španělská Vlaštovka.
Nejspíš by si zasloužila škrty a zkušenější režii, ale vlastně je mi to fuk. Protože Jitka Čvančarová a Daniel Krejčík jsou v každém okamžiku dokonale autentičtí. Není v nich žádná faleš.
Nejsem ale naivní trouba a je mi jasné, že dobrá polovina z těch slzících a vestoje tleskajících diváků bude dál žít životy plné předsudků a homofobie. Nevěřím, že tahle inscenace něco změní.
Ale nepřestává mě fascinovat energie Dana Krejčíka, který to nevzdává a dokáže třeba právě pro tuhle hru nadchnout všechny kolem. Tomu se těžko odolává. A tomu moc tleskám.

Jen málo herců se dokáže režírovat.
J. Čvančarová to zvládla fenomenálně a nejen že vytvořila poklad na pražské divadelní scéně, sama v něm září jako diamant. Je úžasná! Střídá řadu hereckých poloh (a nelehkých), je autentický a svá.
Poměrně dobrým společníkem je jí D. Krejčík (který mi ale přijde ve všech rolích úplně stejný - citlivý, zraněný - což se ale do této hry naprosto hodí).
Dokonalý text, jednoduchý scénografie.
Studio DVA má KONEČNĚ na repertoáru plnohodnotné představení plné opravdového herectví, nikoliv jen známé tváře.
Děkuji a přeji stovky vyprodaných repríz, toto představení si to zaslouží.

Toto drama o toleranci, lásce a nevyřčených či skrytých pravdách na pozadí tragické události je absolutně strhujícím dialogem dvou lidí, kteří se navzájem potřebují, jen o tom ještě neví. To, co začíná jako obyčejné setkání se postupně mění v jakousi očistnou lázeň, jež mě nenechala ani na okamžik vydechnout a jen jsem ze svého místa v první řadě fascinovaně sledoval celé to peklo těžkého údělu obou protagonistů. Na jednoduché scéně vybaveni jen slovy, gesty a mimikou podávají D.Krejčík a J.Čvančarová uvěřitelné výkony, které jdou až na dřeň. Možná by neuškodilo trochu krátit, ale čert to vem, tohle je absolutně dokonalé! /28.5.2024 v Táboře/

Silné, dojemné a krásné... Jednoduchá scéna, pár rekvizit a oni dva - Jitka Čvančarová a Daniel Krejčík. Velmi dobře napsaná hra, která dává příležitost zazářit a oni dva rozhodně září. Každou další vteřinou diváka přikovávají do židlí (které ale tedy nejsou úplně pohodlné a bylo náročné na nich vydržet necelé dvě hodiny bez pauzy). Těší mě, že je neustále vyprodáno. Ať to co nejdéle vydrží a zarezonuje s co nejvíce diváky! Děkuji za krásný večer ve vaší společnosti, kdy jsme mohli přihlížet na opravdu netradiční hodinu zpěvu.

Ta hra je trochu jako ten terorista. Jen si násilím nebere vaše životy, ale ždímá z vás emoce. Dost úspěšně, protože tam velmi často někdo posmrkaval. Je to pěkne udělaná činohra, ale dost se ztotožňuji s komentářem níže. Hra to prostě dělá moc na sílu.
Nejvíce mi vadilo, že jsem byla schopná za postavy říkat dialogy, protože hra je v tomto velmi předvídatelná.

asi jsem nebyl tak zasažen, přišlo mi to zajímavé spíše ze sociologického hlediska, než že by mě to dojalo k slzám
co ale oba herce určitě nemine, je Cena Thálie, inscenace tohoto typu je mají prakticky zaručené

Pokoj, klavír se stoličkami, noty, rámeček s fotkou, kniha, fotoalbum a ONI DVA... Zdánlivě málo, přitom tak moc. Bytostně herecká hra - emočně výjimečná jako sníh na jaře, neporovnatelná s jinými na českých jevištích. Niterný a silný text, který nelze odvyprávět, musíte ho zažít na vlastní kůži. Mám pocit, že rozepisovat se více je u Vlaštovky tak nějak nepatřičné. SD tak kvalitní titul v repertoáru tolik chyběl. Nedokážu si představit lepšího představitele Ramona než všestranného, citlivého D. Krejčíka a nadějnější závěr než překrásnou píseň ve společném podání s učitelkou Amélií v sebejistém, ale zároveň zraněném ztvárnění J. Čvančarovou.

Za mě příliš "vyhajpované" představení. Bezpochyby je to velmi VELMI dobře napsaná hra, která se dotýká současných společenských jevů. City ze mě vyždímala jedině poslední scéna s dopisem, jinak nic. Daniel Krejčík mě hrozně ale hrozně štval, nevím jestli to byl autorův záměr. Čvančarová herecky výborná, jen jsem byla šokována jejím vzhledem, naposledy jsem ji viděla živě před 20 lety. Kostým a paruka ji asi taky moc nepřidaly, vypadala spíš jak kdyby vypadla z Masterclass.

Za mě představení roku 2023. Dojemné, silné, plné emocí. Přesně takové představení v Česku chybělo. Ukazuje, jak je důležité brát člověka takový jaký je a snažit se ho pochopit a nesoudit. Představení se zakládá na reálných událostech, co se staly a to mu dodává silnější emotivní náboj.

Opravdu silný emotivní zážitek. Takovou dávku emocí, ani nečekáte. Od první chvíle mě to úplně pohltilo a já jsem se do toho příběhu ponořil tak, že jsem skoro zapomněl, že sedím v hledišti. Emoce se stupňovaly scénu po scéně, a atmosféra byla tak intenzivní, že jsem měl pocit, jako bych ji mohl doslova nahmatat. Každé slovo, každý pohled herců mě zasáhl. Bravo! Doporučuji zásobu kapesníku, protože se vám bude určitě hodit!

Perfektní herecký koncert Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka, bravo! Bavilo mě sledovat každou jejich interakci i výrazy ve tváři, které byly všeříkající. Kromě toho má hra perfektní text a vypráví intimní příběh, který je rozehrán na jediné hodině zpěvu a zazní zde tolik důležitých a aktuálních témat. Opravdu neskutečně krásný a silný zážitek. Od prvních chvil mě příběh chytl a až do konce nepustil. Plakala jsem několikrát a 2 hodiny utekly jako voda. Také velký klobouk před Jitkou Čvančarovou za výbornou režii. Takto má vypadat divadlo! Velmi doporučuji.

Představení na kterém jsem chvílemi přestávala dýchat, výkony obou jsou totiž dechberoucí.

Ne, nepotkalo se to se mnou. Celé mi to přišlo jako přihazování dalšího a dalšího žolíka do hry o větší drama. Až to bylo skoro absurdní.

Strhující a s poselstvím. Velký příběh dvou obyčejných lidí v malém prostoru, odkud není úniku, dokud oba neřeknou celou pravdu. Čvančarovou jsem nikdy neviděla hrát podobnou postavu, je skvostná. Krejčík ještě o kousek lepší, je fenomenální od začátku do konce. O letošních kandidátech na Ceny Thálie mám jasno, v obou kategoriích. Smála jsem se, nedýchala, plakala, byla napjatá, chápala jsem oba hrdiny a nevěřícně jsem sledovala, jak mě celá hra zasahuje. Snad jen stopáž by snesla o pár minut méně, ačkoliv jsou všechny minuty emocemi dosyta naplněné. I přesto půjdu určitě znovu. Zcela nezpochybnitelných 90%.
EDIT: po druhé návštěvě na 100%.

Moc se mi líbí napojení herce a herečky.
Člověk byl poprvé svědkem tolika plačících diváků.
Plno aktuálních témat.

Poprvé v životě jsem plakala během představení. Čtyřikrát. Velmi emočně náročná hra a dokonalé výkony paní Čvančarové a pana Krejčíka! Zbytečné popisovat děj, tady jde hlavně o emoce.

Emočně silný příběh, který díky citlivé režii i přes těžké téma plyne lehce a ve výsledku působí velmi křehce. Divák je od prvních okamžiků lapen a s napětím očekává, jak se bude vztah obou postav dále odvíjet. Téměř prázdná scéna nechá vyniknout excelentním hereckým výkonům a dokonalé souhře mezi Jitkou Čvančarovou a Danielem Krejčíkem. Nádherné představení.

Po skončení inscenace vám bude v hlavě dlouho znít tento zážitek z divadla. V rozhovoru s Danielem Krejčíkem jsem poslouchal, jak tato inscenace poměrně náhodně i trochu složitě vznikala a myslím, že se povedlo něco doslova strhujícího, co možná ani sami tvůrci nepředpokládali. Spojení těchto dvou herců je více než šťastné a věříte jim každé slovo. Velmi doporučuji.

Není nic, co bych mohla vytknout. Bez přestávky sledujete dialog učitelky zpěvu a jejího nového žáka. Budete se smát, plakat... Já věřila oběma každé slovo. Mezi herci je skvělá chemie a téma je bohužel i v naší zemi více než aktuální.

Dechberoucí. Nepředstavitelné. Neskutečný výkon Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka. Toto představení se mi dostalo pod kůži v první minutě a stále ho mám hluboko vryté! Doporučuji. Já na nej půjdu znovu!

Užasný výkon obou herců. Naprosto mimořádné představení. Je těžké příjímat svoje děti takové jaké jsou, když bychom rádi, aby to bylo jinak. Hra o tom, jak někdy nemáme dost času, abychom si vše vysvětlili, abychom si odpustili a řekli si, že se máme rádi. Těžké to je.
Emočně nejnáročnější představení jaké jsem kdy viděla a doufám, že už to tak zůstane. Určitě si s sebou vezměte celé balení kapesníčků, budete je potřebovat a současně je můžete beze slov nabízet i sousedům, jako třeba já.

Neuveritelne herecke vykony Jitky Cvancarove a Daniela Krejcika. Dejove zvraty lehce predvidatelne, ale o to vice si lze vychutnat herecke zvarneni vsech myslitelnych emoci, kterymi obe postavy propluji. Doporucuji

Proplakala jsem půlku hry. Skvěle udělané, zahrané i úžasná jednoduchá scéna!

Neuvěřitelný zážitek. Překrásná komorní inscenace, která vás nenechá ani na vteřinu vydechnout. Sálem se v nepravidelných intervalech ozývala popotáhnutí plačících diváků, včetně mě. Silné, dojemné, emotivní, smutné, se špetičkou vtipů, které zkrátka potřebujete, aby vám nepuklo srdce. Na tuhle hodinu zpěvu nezapomenete hodně dlouho a zcela určitě si uvědomíte, jak moc důležité je nemlčet, respektovat, přijímat a milovat bez podmínek. Dan i Jitka jsou úžasní jako jednotlivci, ale spolu dohromady dokázali vytvořit něco tak... tak... zkrátka celý prostor byl vyplněn jimi. Jejich energií, slovy, atmosférou.

Excelentní herecké výkony obou představitelů v emočně náročném představení, během kterého přemýšlíte, nedýcháte, obdivujete a nakonec máte v hlavě a v srdci jen slova respekt, obdiv, úcta a opravdové herecké mistrovství. Za mne dvojnásobná herecká Thálie!!!

Moc pěkné výkony, které si to téma zasloužilo.